Je to tak, poslední, sedmá kapitola. Jestli se divíte, proč sedmá, když jsem na začátku psala, že jich bude šest, tak je to proto, že neumím počítat :-)
Pak bude následovat už jen kraťoučký epilog a s Nildanyou se definitivně rozloučíme.
Pipin se se Smíškem znovu kamarádí a to znamená průšvih. Přidejte si k tomu ještě Bilbovu oslavu na rozloučenou a velice naštvanou Barvínku a bude vám jasné, že tady půjde "o život".
Kapitola sedmá
"Gandalf! Gandalf je tu! Gandalf přijel!" vykřikovala malá hobitka a běžela po cestě k Hobitínu.
"Smíšku?" ozvalo se po chvíli ze křoví a na cestu opatrně vylezl jedenáctiletý Peregrin Bral. V náručí svíral pár hlávek zelí a zamyšleně si prohlížel nohavici, kterou mu natrhl zlý pes sedláka Červíka. Za chvíli se z druhého křoví vynořil i druhý hobit a na zádech nesl podezřele vypadající pytel, který voněl houbami.
"Slyšel jsi to?" zeptal se svého bratrance znepokojeně Pipin.
Smíšek zachmuřeně kývl. "Takže se Bilbo rozhodl uskutečnit svůj plán. Odejde do Roklinky a Prsten nechá tady Frodovi."
Pipin se ušklíbl. "Myslíš, že ví o tom, že víme o Prstenu?"
Smíšek zavrtěl hlavou. Už to byl skoro rok, co se náhodou dozvěděl o Prstenu. Od té doby oba s Pipinem Bilba sledovali a dozvěděli se spoustu děsivých informací o Bilbově "miláčku". Samozřejmě, že velký kus práce odvedl Sam Křepelka, jelikož se jim ho podařilo přesvědčit, aby pro ně dělal 'informátora'. Smíšek dokonce jednou nahlédl i do tajemné Červené knihy. Knihy, kterou psal Bilbo o své cestě za drakem. Smíšek byl asi jediný hobit, kromě Bilba a jeho synovce Froda, který z ní kousek četl.
"Co budeme dělat?" zeptal se Pipin znovu.
"Bilbo tady chce Prsten Frodovi nechat. Tak prostě budeme pokračovat v pátrání dál."
"Ale Sam Froda zbožňuje. Už s námi nebude chtít spolupracovat," namítl Pipin.
Smíšek pokrčil rameny. "Stejně toho už víme docela dost."
Smíškovi se zablesklo v očích. "Gandalf přijel a přivezl sebou i ten báječný ohňostroj na Bilbovu oslavu."
Pipin pomalu pokýval hlavou. "Myslíš…?"
Smíšek přikývl a na tváři se mu rozlil široký úsměv. "Byla by legrace, kdyby někdo odpálil tak trochu nečekaně nějakou velkou raketu. Barvínka bude zuřit."
Pipin si představil svou starší sestru a na tváři se mu rozlil široký, blažený úsměv.
Pipin poplácal Smíška po rameni.
Za nimi se ozval řev a oni za zákrutem cesty zahlédli rozzuřeného Červíka.
Pipin vyjekl a okamžitě zapadl zpátky do křoví. Smíšek ho následoval a dusil se smíchy, když pozoroval naštvaného Červíka, který proběhl kolem nich a vztekle oddusal pryč.
Smíšek se ohlédl a uviděl Pipinovy zelené oči jen pár centimetrů od sebe.
"Domluveno?" špitl.
Pipin zlomyslně přikývl a opatrně se vysoukal zpátky na cestu.
"Já jsem tak rád, že jsem tu s tebou, Smíšku!" vyjekl Pipin, zatímco se krčili v trávě a pozorovali vyděšené hobity, kteří běhali po louce a zděšeně ukazovali na oblohu, kde prskal a funěl obrovsky ohňostrojový drak, kterého před chvílí Pipin se Smíškem tajně odpálili.
Smíšek se na něj zářivě usmál a objal ho. "Já taky, můj Pipe. Já taky."
Pipin zbledl, když uviděl Barvínku, která s velice naštvaným výrazem rázovala po louce směrem k nim.
"Peregrine Brale! Co to mělo znamenat?"
Smíšek na Pipina mrkl, chytil ho za ruku a rozeběhli se pryč. Od té doby, co Pipin schoval Barvínčiny šaty a ona spolu s Berunkou měla se Smíškem zuřivou hádku, spolu sourozenci moc nemluvili. Pipinovy sestry zřejmě už vzdaly svůj záměr držet svého bratříčka co nejdál od Smíška a smířily se s tím, že už se jejich roztomilý bratr stal vyhlášeným lumpem v celém Kraji. Ted už se raději k Pipinovi moc nehlásily. Pipinovi to ale naprosto vyhovovalo a tak žili ve vzájemné symbioze přehlížení, prospěšné pro obě strany.
Barvínka ale teď byla zřejmě doopravdy hodně rozzlobená a byla rozhodnutá vyčinit svému bratrovi stůj co stůj.
Pipin se hlasitě smál, zatímco se otočil a spolu se Smíškem se rozběhl pryč. Byla vyložená smůla, že narazili do Gandalfa, který jim jejich lumpárnu rozhodně nehodlal odpustit. Alespoň je ale zachránil před Barvínkou.
Skvělé propojení s Jacksonovou trilogií a zároveň i knižním Pánem prstenů. Jak to bylo dál, už všichni víme o to víc mě zajímá epilog...
OdpovědětVymazat[1]: Souhlas
OdpovědětVymazatVšimli jste si toho taky? Ostatní kapitoly jsou první, druhá, třetí, tahle je ale Sedmá
OdpovědětVymazat[3]: Tínm jsem chtěla kompenzovat to, že zatímco všechny jsou Kapitola první, Kapitola druhá apod. tak předchozí je kapitola šestá
OdpovědětVymazatVážně bylo Pipinovi v době Bilbovy oslavy jenom jedenáct? Zvláštní, jak film zastírá moje obzory.
OdpovědětVymazatJinak souhlasím s Jeremiášem. [4]:
[5]: Však taky vyšli na výlet do Mordoru až tak o osm let později, nebo se pletu?
OdpovědětVymazatSkvělá kapitola, i když, co se těch preferencí týče, já bych rozhodně dala přednost hádce s Barvínkou, než chycení Gandalfem. (Brr, všechno to nádobí!) Ale asi to záleží čistě na vkusu... [6]: O sedmnáct let později.
OdpovědětVymazat[4]: Když už je téma nakousnuté - nechci prudit, ale čtvrtou kapitolu máš v jiné rubrice, než ostatní.
OdpovědětVymazatAby z toho pak nebyly zmatky.
[6]: [7]: To mi došlo, ale stejně mi to přijde takový divný. Ve filmu se na to například úplně vykašlali.
OdpovědětVymazat[9]: Protože ve filmu by pak Frodovi muselo být 50 a to by se asi tak neujalo
OdpovědětVymazat[10]: Spíš by to zabralo ještě víc stopáže a film už i tak má 3 hodiny. 4, v rozšířené verzi.
OdpovědětVymazat[11]: Kdyby tam těch 17 let nacpali minutu po minutě, bylo by to o hodně delší ale já bych to bral
OdpovědětVymazat[10]:: Právě, musíme to Jacksonovi odpustit Kapitola je opravdu krásná, líbí se mi, jak se tu prolíná rošťácký hobití svět a vážnost osudu prstenu. Skvělé zakončení! ^^
OdpovědětVymazat