O blázinci, melírech a střepech

Gilly si za Den hobitů přála povídku, kde bychom vysvětlily, proč nemáme rády elfy apod. Vzpomněly jsme si, že jsme si kdysi dávno psaly takovou podivnou konzevraci na meilu a rozhodly se, že to použijeme. Necháváme to v původním stavu, abyste viděli, jak to vypadá, když se Pipin nudí...

---

I: Já se nudím, pomoz mi nějak, prosím!

P: Ahoj, Pipe.
Dozvěděl jsem se, že se poslední dobou jaksi nudíš a nic tě od toho nedokázalo zachránit. A tak jsem se jako tvůj správný bratranec rozhodl, že si s tebou budu psát. Takže stačí vybrat téma a konzervace ala kraviny bude za chvíli na světě.
Tvůj Smíšek :)

I: Milý Smíšku,
Nevím, jak ses to dozvěděl, a nechci vědět. (Ale je pravda, že jsem měl pocit, že tamhle za tou skříní v rohu vykukuje Estella. Asi by sis měl víc hlídat své.... ech, to je jedno). Ale ano, nudím se. Takže téma. Třeba.... vyprávěj mi něco!!! O dracích, hobitech, elfech a skřetech! Prosím!
Tvůj,
Pip

P: Takže chceš příběh? No dobrá, snad si na něco vzpomenu. Ale mám lepší nápad, budeme si ten vyprávět oba, každý vždy napíše nějaký kousek. Co ty na to? Takže moje část:
Kdysi dávno v jedné malé (střední...tedy vlastně velké) zemi žili hobiti. Žili si spokojeně, celé dny jen jedli, kouřili a zpívali. Ale jednoho dne se jejich život radikálně změnil. Do jejich zemičky připlula obrovská loď plná jiných bytostí a začala si hobití zemi přivlastňovat. Skřeti si zabrali lomy a doly a elfové se skryli do lesů.

I: Hobiti se jich tak lekli (zvlášť elfů), že se pro jistotu zahrabali pod zem. Pak do té zemičky přišli i lidé, protože ty se narvou všude, a na hobity se zapomnělo. Tak uplynulo několik tisíc let a všechny uzurpátorské národy Středozemě už dávno zapomněli na ty, kterým zem sebrali. Až jednoho dne....

P: ….se k nim pod zem propadl starý čaroděj nad hrobem (vlastně teď už pod zemí) a začal jednomu hobitovi cosi vykládat. Ale tento hobit byl neskutečně statečný, nezalekl se tohoto individua, a když poznal, že čaroděj hlásá zakázanou víru ve žluté kulaté cos s dírou, tak onoho čaroděje ze země vyhnal. Uvědomil si, že celý svět s hobity zachází, jako s hadrem na podlahu. A tak vzal celé své příbuzenstvo a společně prchli do hor.

I: A kdo mluvil o dějepise?
V horách však narazili a další uzulpátory-trpaslíky. Protože ale trpaslíci také neměli rádi elfy, spřátelili se s nimi a rozhodli se, že zasadí elfům odvetu. Čaroděj sice furt tvrdil, že na to potřebují to kulaté něco, ale hobiti se nezalekli, vykašlali se na čaroděje i jeho kecy a šli se mstít.

P: Tak vypravili mstící výpravu. Ta se v noci vplížila do všech lesů okolo a lila všem elfům na hlavy divné smrduté cosi. (To, že chodili na chůdách snad ani nemusím zmiňovat). Když se elfové ráno podívali do své posvátné studny, zjistili, že mají své krásné dlouhé vlasy tak trochu melírované. Nejhůře na tom byl Princ elfí říše- Legolas, ten ve svých blonďatých vlasech měl střídavě fialové, zelené a svítivě růžové proužky. Rozhodl se, že se to už nikdy nesmí opakovat, a tak si začal hledat nějaký předmět, který by mu jeho hlavu ochránil.

I: Dlouho nemohl nic najít. Jeho přátelé a příbuzní měli štěstí - jeho otec, král Thranduil při urputném hledání viníků své melírovatosti zakopl a hlavou se narval do okolostojícího kořene. A protože mu už nešel sundat, nechal si ho. Tauriel šla hledat na pole, když tu najednou jí přímo do rukávu vběhl hraboš, kterého jakási dvě individua, hobití velikosti, vyděsila k smrti. A Arwen objevila v tatínkově skříni raketku na nukleární pohon, takže také měla vystaráno. Jen Legolas nemohl nic najít.

P: Zbytek elfí populace, který svou melírovatost již nějakým způsobem zakryl, se na něj už nemohl dívat, proto Legolase poslali do vyhnanství. Nešťastný se potuloval celou Středozemí a hledal něco speciálního pro svůj princovský majestát. Zkoušel co se dalo: želvu, verlybu, masožravky, nůžky, ale se mu nezdálo dost originální. Jednoho dne však obcházel okolo ohrad s dobytkem a šlápl do nějakého exkrementu. V okamžitém nápadu si touto hmotou napatlal své vlasy. Byl spokojený, po melíru nebylo ani stopy.

I: Celý nadšený se vracel ke svým poddaným, aby jim oznámil, že se již odmelíroval. Ale ouha! Začalo pršet a exkrement se smyl. Vlasy znovu nabraly svůj poněkud neobvyklý vzhled. Tak se Legolas rozhodl, že se vrátí a zkusí to znova. Napopáté tedy trefil k ohradě, ale at dělal, co dělal, nic nenašel. Žádný exkrement, nic. Nakonec se naštval a vlezl dovnitř, aby se podíval, co tam žije. Tak objevil kozy. Moc se mu zalíbily a rozhodl se, že si je vysadí na hlavu, aby zakryly barvu a svými exkremnty překryly i to, co přeci jen bude vidět.

P: Posadil si tedy na hlavu kozu a vracel se zpět. Jenže z deště se rázem stala pořádná bouřka a do jeho kozy uhodil blesk. Koza to jaksi moc nepřežila. Legolas se naštval, vrátil se zpět do ohrady a nechtěje riskovat další ztráty, vzal s sebou celé stohlavé stádo. Konečně našel smysl svého života. Každé koze dal nějaké jméno a před spaním jim povídal pohádky. A když náhodou nemohl usnout, tak své milé kozičky počítal. Jak plynul čas, tak Legolas zapomněl na svou rodinu a ostatní elfy a jediné co ho zajímalo, byly kozy.

I: Čehož se hobiti okamžitě rozhodli využít. Kdyby se Kozka (jak si ted Legolas říkal) zmocnili, mohl by jim říct, kde sídlí paní Galadriel, která jako jediná unikla melírpohromě, a oni mohli dokončit svou pomstu. Vyslali tedy dva dobrovolníky, aby šli za Kozkem a zajali ho.

P: Dobrovolníky je dost zavádějící slovo, byli to dva hobiti, kteří tento úkol dostali za trest. Jenže oni tento trest s nadšením přijali a vydali se za Kozkem. Cestovali křivě za bradou jednoho z nich a pomalu, ale jistě se ke Kozkovi přibližovali. Když ho konečně našli, tak ho poprosili, jestli by jim nakreslil plánek cesty ke Galadriel. Kupodivu jim Kozk vyhověl a oni se vydali znovu na cestu. Jenže tak trochu bloudili. Po měsíci zjistili, že měli celou tu dobu plánek opačně.

I: Tak se vrátili pomocí zvláštních modrých papírků zpátky a chtěli po Kozkovi, aby je ke Galadriel raději dovedl. on nechtěl, ale rychle svolil poté, co pohrozili, že mu nabarví kozu na svítivě oranžovou s fialovými puntíčky.

P: Jenže se ukázalo, že ani Kozk si nepamatuje, jak se dostat ke Galadriel. A tak se všichni prostě vydali křivě za bradou. Doufali, že to znovu vyjde. A kupodivu se to povedlo! To, že dorazili do elfského lesa poznali, když zdemolovali jejich posvátné umyvadlo.

I: Problém ale byl, že to umyvadlo zdemolovali přímo před jedním zvláštním elfem, s jojem na hlavě, aby zakryl levandulově fialové vlasy.

P: Tento elf s jojem se velmi naštval a hned to šel prásknout svojí královně. Ta, když uslyšela, že má rozbité umyvadlo, tak omdlela. Praštila sebou na zem rovnou vedle obrovité louže čehosi.

I: Ta louže čehosi se lekla a skočila pryč. Bohužel se jaksi netrefila a dopadla na hlavu Galadriel.

P: Galadriel ztuhla. Její vlasy taky ztuhly a zezelenaly. Galadriel zaječela a dala si na hlavu zbytek svého umyvadla.

I: Což jí ale moc nepomohlo, protože poslední kapičku vody vypily Kozkovy kozy, které už měly žízeň. Tak se Galadriel rozhodla, že si také něco dá na hlavu, aby zakryla svou zelenost. Ale co si dát na hlavu?

P:A tak Galadriel prohrabala celý svůj šuplík s osobními věcmi a potom to našla. Byla to obří svítící věc. Pokud bude mít na hlavě toto, tak si těch zelených vlasů zaručeně nikdo nevšimne.

I: No, alespoň si to myslela. Vlastně to ve výsledku vypadalo jako světluška, která havarovala v hromadě mechu. Ale ona si toho ani nevšimla, nikdo se jí to totiž neodvážil říct. Ale přeci jenom se jí to zdálo divné. Moc se rozzlobila a rozhodla se, že ty dva hobity a elfa, kteří jí to způsobili, potrestá.

P: Ale co se mezitím s těmi hobity dělo? Ztratili se. Už znovu. Byli sice pod rozcestníkem, ale to na tom nic neměnilo. Takže se nemohli vrátit domů a ztvrdli v lese u elfů. Když je Galadriel našla, jak si jeden z nich láme hlavu o strom a druhý padá ze srázu, tak ji opustila trpělivost. Hlasitě zařvala a...

I: …bylo jí to úplně nanic. Zřejmě si jí ani nevšimli. To alespoň usoudila potom, co se jeden z nich podíval někam dva centimetry za její rameno a zařval: "Bacha! Blbost jde!" To jí tak šokovalo, že zapomněla zavolat elfí stráž.

P: Galadriel byla šoklá. Oni si z ní dělali legraci? A tak se rozhodla, že pomstu převezme do svých rukou. Přišla až k těm ošklivým hobitům a za ucho je vyzvedla dva metry do vzduchu.

I: "Jé, jeřáb!" Vykřikl jeden z nich a Galadriel je pro jistotu pustila. Pád ze dvou metrů je na chvíli umlčel a tak měla Galadriel dost času, aby zavolala Haldira, aby se pomstil za ní a šla slepovat škopek.

P: Haldir přišel z ďábelským výrazem v obličeji. Neznámo kde totiž ztratil své jojo. A tak vymyslel, že si udělá jedno obří. Přivázal dva hobity k sobě a začal s nimi točit kolem dokola. Hobiti byli nadšeni a křičeli "kolotoč zadarmo!". To Haldira poněkud vyvedlo z míry a "omylem" pustil ten provaz, na kterém byli přivázaní.

I: Hobiti za neprosto nelogického výkřiků "Skluzavka" ukončili let na Galadrielině lahvičce, kolem níž se pořádně omotali, než se konečně přestali točit. Galadriel zuřila "Už zase?!" pro hobity to vypadalo opravdu hodně zle.

P: Galadriel se s nimi nechtěla štvát, a tak je předala prvnímu elfovi, kterého našla. Ten vzal hobity k sobě domů a vyprávěl jim elfí historii ve snaze trochu je uspat. Jenže se to trochu zvrtlo.

I: Jeho podlý plán totiž byl, ukolébat je ke spánku a pak je, zatímco budou spát, hodit do řeky. Ale udělal tu chybu, že začal vyprávět o svých příbuzných, čehož se hobiti nadšeně chopili a jali se velice zmateně a se spoustou vzájemného přerušování líčit své rodokmeny. Nakonec z toho elf usnul.

P: A to byla ta největší chyba, kterou ve svém dlouhém životě udělal. Dva hobiti mu totiž totálně vyjedli spíž, pomalovali obrazy rodinných příbuzných, pomalovali tapety, zničili nábytek a podpálili jeho rodný strom. A potom prostě odešli pryč.

I: Jenže měli smůlu v tom, že prostě odešli pryč zavřenými dveřmi. Ta rána, která následovala, elfa probrala. "Co to má být?!" zvolal silným hlasem a dost se naštval, když mu hobiti odpověděli "Nechtěj vědět!"

P: Poté se elf zděšeně rozhlédl okolo sebe. "Kde je můj dům?" Zvolal uprostřed hořícího čehosi. "Hledej!" Odpověděli mu hobiti. A tak to elf vzdal a hodil se do řeky.

I: Hobiti se maličko zděsili, nechtěli mít na krku elfovraždu. Hodili se za, od té doby mírně 3D elfem do řeky a jali se ho zachranovat. Mírně tři dé - výraz pro placku.

P: Zachraňovat je dost zavádějící slovo. Spadli na něj, začali ho škrtit a křičeli "netop se!" To, že jediný, kdo se topil, byli oni, byl jen nepodstatný detail.

I: Nakonec je všechny tři vytáhl poněkud překvapený Kozk, který si jen šel chytit novou rybu. Když vytáhl polomrtvého elfa vzhůru nohama z vody, uvědomil si, že neméně mrtví hobiti mu za těch 5 vteřin stihli pomalovat dvě kozy, jednu další strčit do řeky a na poslední se právě vozili a vykřikovali "machři vedou blázni jedou!" Nechtějte vědět, jak vzniklo tohle!

P: Začal litovat své dobrotivosti. Sehnal si zpět své stádo, vypral ho a rychle zdrhal pryč. Poté si uvědomil, že si chtěl ulovit rybu a tak se vrátil. Poskytl se mu pohled na jednoho elfa honícího dva malé hobity všude po lese.

I: Po chvíli se k němu přidali všichni ostatní elfové. Nadšeně cupitali po lese a bylo jim úplně jedno, že se hobiti mezitím rozhodli vykoupat ve znovuspraveném škopku.

P: Elfové běželi dál a hobiti mezitím ten škopek znovu rozbili. A střepy poschovávali po celém lese. Na místo, kde kdysi škopek stával položili papírek s nápisem HLEDEJ! A schovali se v blízkém křoví.

I: Což byla chyba, protože to křoví byl šípek. Galadriel po hodině, kdy se velice bavila honěním zděšeného Haldira, který si zapíchl do nohy záhadný střep, zjistila, že škopek zmizel. Mezitím k ní přišla hromada stížností na lesní střepy.

P: A tak se naštvala a poslala ostatní do háje. Potom se dala do hledání škopku. Když ho po třech hodinách nemohla najít, tak si sedla a listovala v katalogu nového supermarketu a hledala nějaký škopek v akci. Smíšek ve sví inteligenci maličko předběhl dobu

I: Jeden, který se j obzvlášt líbil, našla a objednala si ho. I když je fakt, že jí hledání správného škopku dost ztěžovaly záhadné hlasy, neustále volající "hledej!"

P: A protože měla absťák, tak ho objednala expres poštou. Za pět minut už škopkonoš procházel okolo šípku. A když předstoupil před Galadriel, aby jí škopek doručil, tak zjistil, že ho záhadným způsobem ztratil.

I: Pak zjistil, že se mu záhadným způsobem ocitl na hlavě, čímž milosrdně zamaskoval jeho svítivě modrý melír. Tak se sebral a i se škopkem odešel.

P: Galadriel naštvaně zavolala na linku nadepsanou "služba zákazníkům" a vysvětlila jim svůj problém se škopkem. Oni jí odpověděli, že se hluboce omlouvají a hned jí poslali velký vůz s houkačkou.

I: Což se velice líbilo oběma hobitům, kteří houkačku ihned zabavili a narvali ji Haldirovi do hlavy místo joja. Vůz mezitím zabavil Kozk, který do něj narval kozy a přivlastnil si ho jako svojí přepravnu.

P:Galadriel znovu naštvaně zavolala na službu zákazníkům. Ti se zase naštvali na ni a poslali tam vůz, který ji měl odvézt do blázince.

I:Když to ale psychiatři viděli, rozhodli se, že to raději nechají být, protože to by museli do blázince zavřít všechny elfy, na což neměli kapacity. Tak odvezli ty dva podivné hobity.

P:Dva hobiti z toho byli velmi nadšení. Začali se psychiatrů vyptávat, jestli budou mít opravdu pravidelnou stravu v podobě sedmi snídaní, tří přesnídávek, pěti obědů, osmi svačin a deseti večeří. A jestli se odrazí, když se rozeběhnou proti polstrované zdi.

I:Po kladných odpovědích začali tohle všechno provozovat. o dva dny později se zbláznil ředitel blázince. Jeho zaměstnanci ho následovali v těsném závěsu.

P:Budovu blázince měli dva hobiti sami pro sebe. Poté se zbláznila celá budova a zdrhla pryč. Hobiti začali uvažovat o cestě domů. Měli hlad.

I:Tak se sebrali a křivě za bradou šli. Šli a šli, až narazili na čaroděje....

Tímto nám došla inspirace a konec zůstal neuzavřený… prostor pro Vás a konspirační teorie!!!