Změna plánu - část 1.

Povídka, která má pevné základy v knize, docela velká část je z ní opsána, aby to dávalo smysl. Začíná, když Frodo, Sam a Pipin jedou se Sedlákem Červíkem k Hůreckému přívozu.

Nic zásadního se v ní nestane a byla kdysi napsaná hlavně k tomu, aby Irith trochu pomohla s absťákem a trochu ji rozveselila. Takže prostě jen taková oddechovka :) Jo, a blog mi to odmítá vložit najednou, proto to musím rozdělit na dvě části.

Tady je ta první:

---

Změna plánu, 1. část

Od Červíkova statku to bylo k přívozu přes pět mil, ale Frodovi se zdálo, že je cesta téměř nekonečná. Jeli mlčky. Všechno co si potřebovali říct, si řekli už při večeři a teď na sebe nechtěli zbytečně přitahovat pozornost.

Byla chladná noc a na cestě se líně převalovala mlha. Pokaždé, když Sam zaslechl nějaký zvuk, který tam podle něj neměl co dělat, sebou škubl a vystrašeně se okolo sebe rozhlédl. Ale vypadalo to, že jim štěstí přálo, na nikoho zatím nenarazili. Blížili se, už projeli mezi sloupy, jež označovaly příjezd k přívozu.

V tom něco zaslechli. Byl to zvuk přibližujících se kopyt.

"Raději se schovejte, pane Frodo!" zašeptal Sam, posadil se vedle sedláka a bojovně vysunul bradu. Byl odhodlaný svého pána bránit za každou cenu. Hluk utichl a před sebou spatřili temnou postavu jezdce v kápi.

"Hledám Pytlíka." Řekla přidušeným hlasem. Frodo se krčil v rohu vozu a ani se neodvažoval dýchat.

"Pytlíka? Tak toho jsem tu už dlouho neviděl. Bydlí v Hobitíně." Snažil se Červík zachránit situaci. Ale Jezdec se nedal tak rychle odbýt, zůstal jim stát v cestě a začal větřit. Po chvíli se podíval dovnitř vozu, blízko místa, kde se schovával Frodo. Ten zatím zápasil s touhou nasadit si Prsten. Jako by ho něco přemlouvalo, jeho ruka se sama pohybovala a byla k Prstenu blíž a blíž. Už ho měl téměř nasazený na ruce, když Pipin hlasitě kýchl a převrhl přitom košík s houbami, který vezli s sebou.

Jezdec na ně naposledy pohlédl a rozjel se pryč. Červík pobídl koně (poníky, nebo ta čtyřnohá zvířata, která táhla jejich vůz) a rychle dojeli tu malou vzdálenost, která je dělila od Přívozu.

"Běžte, ať jste doma co nejdříve!" rozloučil se s nimi Červík, pomohl jim vystoupit a na cestu jim podal košík s jídlem (ano, přesně ten košík, který se nejmenovanému hobitovi podařilo převrhnout, a do kterého potom onen hobit nenápadně přidal tři mrkve, dvě zelí a jednu bramboru).

Naši milí hobiti se tedy naskládali na loďku (lépe řečeno někteří nastoupili a někteří se na ni svalili) a vydali se přes řeku.

Poté, co se na druhém břehu vylodili, řekl Pipin "Podívejte! Támhle něco je." A ukázal na mihotající se světlo mezi stromy.

"Skoro to vypadá, jako kdyby tam někdo měl oheň." Zhodnotil to zkušeným okem Sam.

"Ať je to co je to, stejně bychom měli jít dál. Nikdy nevíme, kde jsou zbylí Černí jezdci, třeba tam mají tábořiště." Strachoval se Frodo. Ostatní tedy dali na jeho úsudek a vydali se znovu na cestu.

K Frodově nové noře to nebylo daleko. Pipin rozradostněný vyhlídkou na večeři, vesele poskakoval kolem, a jakmile zahlédl zahradní branku, rozběhl se, co mu síly stačily. Schody vyběhl po dvou a vtrhl dovnitř. Málem přitom porazil Cvaliho, který zrovna procházel předsíní.

"Ale, ale, kdopak to sem přišel." Usmál se Cvali na svého mladšího kamaráda "Ale, že vám to trvalo." Neodpustil si malé rýpnutí. To už dovnitř dorazili i Frodo se Samem.

Frodo se zastavil ve dveřích a s otevřenou pusou si prohlížel svůj nový příbytek.

"Copak, nelíbí se ti to tu?" strachoval se Cvali. "Strávil jsem celý den, abych to tu rozestavil jako ve Dnu Pytle."

"To ne…, jen je to jako… jako kdybych se vůbec nepřestěhoval." Snažil se Frodo najít slova (očividně marně, protože ze sebe vysoukal jen to, co už všichni věděli). Přešel do vedlejšího pokoje a prohlížel si věci na krbové římse. "to jsem dostal od Bilba, a tohle, tohle jsem kdysi vyměnil za skleněnou kuličku." Šeptal s rozzářenýma očima. Takto procházel pokoj po pokoji a ostatním se tak naskytla možnost (nedobrovolné) prohlídky jeho nové nory i s odborný výkladem.

"Já mám hlad." Ozval se potichu Pipin, když obcházeli druhé kolečko prohlídkového okruhu.

"Máš pravdu, málem bychom zapomněli na večeři." Řekl Cvali a odběhl do kuchyně.

"Promiňte, asi jsem se nechal trochu unést." Omluvil se jim Frodo a odloudal se do kuchyně také (i s malým prakem, se kterým kdysi strašil slepice).

Večeře byla vynikající a teprve když snědli (téměř) všechno, tak si začali povídat. Radostně se smáli, zpívali a všechny starosti z nich (s hlasitým bum) spadly. Ale Frodo se do jejich konverzace nezapojoval. Jen se smutně díval před sebe.

Cvali si toho všiml jako první a měl o kamaráda strach. "Frodo, co se stalo?"

"Že to má co dělat s černými jezdci?" vmísil se do jejich rozhovoru Pipin.

"Jakými Černými jezdci?" vyzvídal Cvali. Pipin mu tedy vyprávěl, co se jim přihodilo od chvíle, kdy opustili Hobitín. Ostatní ho doplnili, když zapomněl na něco důležitého a Cvali pozorně poslouchal. "Červíček si myslí (no jo, asi prahne po adrenalinu), že to má něco společného s Bilbovým pokladem. Je to pravda Frodo?" Ukončil Pipin své vyprávění a zvědavě se na Froda podíval.

"Ano i ne."

"No tak, pověz nám to," prosil Pipin "je pravda, že budeš muset odejít z Kraje úplně?"

"Jak jsi na to přišel?" divil se Frodo.

"Nebylo to zas tak složité, pokaždé když jsi někde byl, tak sis mumlal něco jako "zajímalo by mě, jestli se sem ještě podívám" a hlavně mě zaskočilo, že jsi prodal Dno Pytle Pytlíkům ze Sáčkova. Přišli jsme na to se Smíškem už dávno. Ale kde vlastně je?" poslední otázku Pipin adresoval Cvalimu.

"Smíšek vám jel naproti, tak snad se brzo vrátí zpátky. Vůbec nechápu, jak jste ho mohli minout. Možná jel oklikou a dal si pivo u Zelené štiky, to by mu tak bylo podobné. Nevím, jak jsem na něj mohl zapomenout."

"Teď nám stejně nezbývá jiná možnost, než na něj počkat." Uzavřel jejich diskuzi Sam.

Domluvili se, že na Smíška počkají nejdéle dva dny a potom, že společně s Frodem, Samem a Pipinem vyrazí do Roklinky, kde se sejdou s Gandalfem. Cvali zůstane v Kraji a bude odhánět zvědavce (pravý důvod byl, že se mu nechtělo loučit s útulnou norou a pravidelnou stravou).

Šli spát pozdě, především proto, že se dohadovali o detailech svého plánu a balili si nejdůležitější věci na cestu. Ale potom spali klidně až, no až do rána.

Vzbudil je vzdálený zvuk kopyt. Cvali se rychle oblékl a vzbudil ostatní. "Je tu Smíšek! Honem pojďte ho pozdravit." Poté se rozběhl bludištěm chodeb ke dveřím a maličko je pootevřel.

Po Smíškovi nebylo na cestě ani stopy, zato tam stála vysoká postava jezdce na koni v černém plášti. Doufal, že ho Jezdec nezhlédl, ani se neobtěžoval se zavíráním dveří a běžel varovat ostatní. "Je tam! Musíte utéct. Rychle, ať vás nenajde!" šeptal vzrušeně.

"Kdo je kde?" zeptal se nechápavě rozespalý Frodo.

"Černý jezdec. Ví, že jste tady!"

Na to Frodo zareagoval okamžitě. Vzal svůj batoh, našel Sama, vysvětlil mu, v jaké jsou situaci, a vytáhl od snídaně silně protestujícího Pipina. Všichni tři si chaoticky dobalovali věci (Pipin se přitom pokoušel donasnídat a kupodivu se mu to docela dařilo).

Cvali se zatím snažil vymyslet nějaký způsob, jak Černého jezdce nějak zaměstnat a poslat ho na falešnou stopu. Nakonec ho nenapadlo nic rozumnějšího, než se obětovat. Odhodlal se tedy k tomu vyjít před noru.

Jakmile ho Jezdec zpozoroval, vydal se rychle k němu. Cvali na nic nečekal a rozeběhl se, co mu síly stačily směrem pryč od Starého hvozdu. Jenže to nebylo zas tak jednoduché, Jezdec jel na koni, a tak ho rychle doháněl. Cvali ze strachu začal kličkovat a odbočoval, kde se dalo. Doufal, že tím Jezdce zmate. Chtěl sice pomoci ostatním, ale jeho vlastní život pro něj byl přece jen důležitější. Po chvíli, kdy už nemohl popadnout dech a hrozně ho píchalo v boku, zjistil, že ho Jezdec přestal sledovat. Oddechl si. Vypadalo to, že to přežil, teď jen doufal, že ta chvíle, kterou získal, Frodovi stačila.

Smíšek dojel k Přívozu. Jel Frodovi, Samovi a hlavně Pipinovi naproti. Do Studánek měli přijet už včera a on se bál, že se jim cestou něco stalo. Doufal, že bude všechno v pořádku, že na ně co nejdříve narazí a spolu s nimi se vrátí. Naštěstí tu byla přivázaná loďka. Nastoupil na ni i se svým poníkem a vydal se přes řeku. Když byli asi ve třech čtvrtinách šířky řeky, tak se Smíškův poník z ničeho nic začal plašit.

"No tak, uklidni se," utěšoval ho Smíšek a jemně ho hladil po hřbetě, "vždyť máš vodu rád. Už si tu byl mockrát, nic se neděje." Vypadalo to, že se poník trochu uklidnil, ale po chvíli se ukázalo, že to tak opravdu jen vypadalo. Poník vyděšeně zařehtal a začal couvat. Přepadl přes okraj loďky do vody a plaval směrem ke břehu, ze kterého vypluli. Loďka ztratila rovnováhu a převrhla se, i se Smíškem. Zatímco Smíšek šlapal vodu, tak se snažil zjistit, co jeho poníka tak vystrašilo, ale jediné co zahlédl, byl temný stín, který se mihl na protějším břehu a poté zmizel.

"Ještě, že umím plavat." Pousmál se Smíšek, zatímco se snažil dohonit svého poníka. Na břehu rozdělal malý ohníček, aby se usušili. Ani nevěděl jak, ale podařilo se mu usnout. Možná za to mohla všudy přítomná mlha, nebo příjemné teplo ohně, ale prostě se to stalo.

Když se ráno vzbudil, tak se ihned vydal na cestu (ani se nezdržoval se snídaní). Pro jistotu se vydal oklikou přes Brandyvínský most (tam alespoň nehrozilo riziko, že se převrhne loď). Jel co nejrychleji a zastavil až na druhé straně přívozu. Tam se konečně nasnídal a poté se vydal k sedláku Červíkovi (bylo mu jasné, že Pipin nevynechá příležitost si od Červíka něco "vypůjčit").. Nedočkavě vyhlížel Červíkův statek. Když k němu dorazil, sesedl z poníka a přešel k vratům.

"Dobrý den Červíku!" pozdravil vesele. "Dobrý." Ozvalo se z křoví (Sam by to označil za ukázkový exemplář mišpule). Poté se vynořila hlava sedláka. "Smělmír Brandorád! (Červík byl jeden z mála hobitů, který si pamatoval pravé Smíškovo jméno) Moc rád vás vidím. Co vás přivádí na můj statek? Pojďte dál." Smíšek se cítil nesvůj. Neměl rád, když mu někdo vykal a také byl paradox, že ho měl Červík tolik rád, i když mu Smíšek pořád něco kradl.

Vešli dovnitř a sedlák Smíška vyzval, aby se posadil. Poté paní Červíková a její děti začali nosit jídlo na stůl (Smíškovi už tolik nevadilo, že vynechal první snídani).

"Tak copak vás sem přivedlo, Smělmíre?" zeptal se sedlák chroupající mrkev.

"Hledám Pipina. Jel s Frodem a Samem z Hobitína do Studánek. Měli dorazit už předevčírem a tak jim jedu naproti."

"To je náhoda! Byli tu včera večer, sám jsem je doprovázel k Přívozu. Ale radím Vám, nepřipojujte se k nim. Jdou po nich podivné bytosti. Zrovna u toho Přívozu jsme na něj narazili, byl to nějaký Temný jezdec, nebo jak tomu říkali. Určitě je v tom něco nekalého."

"Vy říkáte, že jeli Přívozem? Tak to jsem je musel minout." Řekl smutně Smíšek. "Asi budu muset jít, abych je dohonil."

Ale Červík si svých hostů cenil (i když mu vždy vyjedli celou spíž) "Kam byste chodil Smíšku, však oni vám neutečou."

Tak byl Smíšek donucen u Červíka i poobědvat. Probrali spolu novinky zdaleka a až pozdě odpoledne se Smíšek mohl vydat na cestu. Cestou zpět to vzal Přívozem, protože doufal, že se jeho poník mezitím umoudřil. A tak dorazil do Studánek časně večer. Cvali ho od rána vyhlížel, byl na něj naštvaný, že jede tak pozdě, ale jakmile ho uviděl přijíždět, oddychl si. Byl to přece jeho kamarád, a on o něj měl strach.

"Co tě tak zdrželo? Ostatní tu byli už včera večer."

"Tady můj poník měl takovou radost z vody, že se chtěl koupat. Teď na podzim! Tak, kde jsou tedy ostatní, ať se s nimi mohu přivítat?"

Cvali nevěděl, jak to Smíškovi říct, ale nějak se to dozvědět musel, a tak Cvali zaťal zuby a vysypal to ze sebe co nejrychleji (na to byl expert) "No, on tady byl černý jezdec a oni před ním museli utéct, protože jinak by je ten jezdec chytil. Chtěli na tebe počkat, ale nepovedlo se a oni museli strašně rychle pryč."

Smíšek posmutněl "Takže oni odešli."

Nechal poníka stát tam, kde byl a rozběhl se do nory. Přebíhal z místnosti do místnosti a nosil na hromadu věci, o kterých si myslel, že je bude potřebovat.

Cvali ho zděšeně pozoroval "Co to děláš? Přece za nimi nepůjdeš teď, když je tma! Neblázni, ztratíš se!"

Smíšek se zastavil uprostřed pohybu a upřeně se na Cvaliho podíval, "ale já za nimi musím jít, slíbil jsem to Pipinovi. A toho zklamat nechci, je to můj malý bratranec. Jak bych se mu potom mohl podívat do očí, po tom co by se vrátil? Teda jestli by se vrátil… Prostě na něj musím dát pozor (a navíc mám hrocha)..."

"Ale nech to na ráno, takhle jim nepomůžeš, když se ztratíš v Temném hvozdu. Víš, jak složitě se tam hledá cesta ve dne a natož v noci. Nebuď blázen."

Ale Smíšek se nehodlal vzdát, měl svého bratrance rád (jak už jste asi poznali), a přestože už měl být Pipin za pět let dospělý, Smíšek v něm pořád viděl toho malého hobita, na kterého musel dávat pozor (nebylo divu, protože na Pipina musel dávat pozor, i když už byl velký). "A to, že oni jsou v noci v Temném hvozdu, to je v pořádku?"

Cvalimír si stoupl před dveře a dal si ruce v bok "Ale já tě nepustím. Pochop to konečně a navíc ani nevíš, kudy šli!"

"Tak mi to řekni! Prosím..." Smíšek už byl úplně zoufalý. Padl na kolena a hlavu si skryl do dlaní "Je to můj nejlepší kamarád, nedokážu si představit, co bych dělal, kdyby se mu něco stalo…"

Cvali nikdy nebyl moc dobrý v utěšování, ale nyní se zkusil přemoci "Neboj, ty ho najdeš, ale až ráno." Dovedl (nyní už) neprotestujícího Smíška do kuchyně a společně se v tichosti navečeřeli. Poté mu pověděl, jakou cestou se Frodo chtěl vydat a vyprávěl mu, co se během minulého večera dozvěděl nejen o Černých jezdcích. Pak šel Smíšek spát.

Druhá část