Samovy trable

Pro dnešní významný den jsme se rozhodly publikovat jednu velice, velice významnou povídku - Samovy trable. Ta totiž odstartovala všechno, co se Kozka apod týče. Dalo by se říct, že je to taková naše "Bible". Prostě povídka, v níž jsme sepsaly většinu našich výrazů (jako Hroch, Provozovat..) a vyprovozovaly charakteristiku našich upravených postav (Kozk, Narwe...). Pokud by vám něco z toho nebylo jasné, podívejte se na náš slovníček nebo nám napište do komentářů a my se pokusíme vysvětlit.

---

Samovy Trable

Sam Křepelka klidně spal. Tedy, pokoušel se klidně spát, ale několik věcí mu v tom bránilo. Především to bylo to, že mu někdo už asi popáté šlápl na hlavu.

"Kde je můj salát? Kde je můj salát?" ozvalo se z temnoty a Sam cítil, jak do něj někdo kopl.

Sam se stulil do klubíčka a otevřel oči. Ještě ani nezačalo svítat, ale Společenstvo už bylo kompletně vzhůru. Částečně za to mohl Boromir, který nožem rýpal do kusu větve a soustavně nadával, ale největší zásluhu na tom měl Legolas. Tísíciletý elfský princ chodil s napřaženýma rukama kolem jejich tábora, koza na hlavě mu zoufale mečela a on jen pořád dokolečka opakoval: "Kde je můj salát? Kde je můj salát!"

Sice je všechny už několikrát ujišťoval, že opravdu není náměsíčný, ale všechny kopance a oděrky, které od něj mírumilovně spící členové společenstva utržili, mluvili jasně.

Koza pronikavě zamečela, zvedla ocas a Legolasovi spadlo na nos několik černých, kulatých a nevábně smrdících bobků. To ho zřejmě probudilo a Legolas se svalil za výkřiku: "Další směna prosím!" na zem. Právě včas, jinak by šlápl na Aragorna, který jako jediný ještě spal. Alespoň tak vypadal. Bylo jisté, že elfovi zachránila život jen jeho oblíbená koza. Pochmurný hraničář by ho určitě zabil, kdyby na něj Legolas šlápl. Aragorn totiž trpěl příšerným stihomamem a chorobnou podezřívavostí, co se týkalo chránění 'své' družiny. Včera, kupříkladu rozsekal poklidně si stojící strom jen proto, že mu prý připomínal elfa, který se před dvě stě lety líbal s Arwen. Mezi Společenstvem už dokonce začal kolovat vtip: "Víte co je horší, než Saruman s armádou skřetů? Sauron s Prstenem Moci. A víte co je horší než Sauron s Prstenem Moci? Aragorn s čímkoliv, co alespoň vzdáleně připomíná meč (což je v jeho podání naprosto cokoliv, knížkou počínaje a tři dny starou rybou konče). A víte co je ještě horší, než tohle všechno dohromady? Legolas, když se někdo dotkne některé z jeho koz." To mluvilo samo za sebe. V zuřivosti mohl hraničáře překonat doopravdy jen Legolas.

Sam si hluboce povzdychl a vstal. Vzápětí se ozval výbuch tlumeného smíchu, který vzbudil i Gondorského krále. Smíšek s Pipinem se krčili nad hromadou čehosi, hystericky se smáli a vykřikovali zdánlivě nesouvislá slova jako: "Cvičky!Nepochopím, proč pochybuješ o tom, že nepochopím, že nepochybuješ o tom, že to pochopím! Skluzavka! Machři vedou, blázni jedou!" a "Oranžový hroch! Ale houby, tohle je hroch Absolutně nevím! TANGO!"

Ale i na tohle byl Sam zvyklý. Musel uznat, že Společenstvo bylo prostě divné. V duchu si je všechny rozřazoval na tři skupiny. Skupina A se zkratkou UFO ( univerzálně fyzicky obludní) byli ti, kteří nebyli úplně v pořádku, pro nedostatek jiných výrazů tomu říkejme tělesně. Skupina B, kterou v duchu nazýval MIMOŇ (maličko inteligentě mimo-otravní ňoumové) byli ti, kteří na tom nebyli v pořádku psychicky a skupina C s názvem MZ (maniakální závislák, jinak též em-zák) byli závisláci. Několik členů Společenstva, například pan Frodo, patřili i do více skupin najednou, ale bylo jasné, že naprosté rekordy v tomto směru trhají právě Pipin se Smíškem. Dokonce se nějakým záhadným způsobem dozvěděli o Samově způsobu rozřazování a navrhli mu, aby jen pro ně dva vymyslel další skupinu s názvem MMRSsSHBS. Sam to ale zatím neudělal, protože mu odmítli prozradit, co má ta zkratka znamenat.

Sam se rozhlédl kolem dokola a zrak mu padl na Boromira. Toho řadil do skupiny emzáků. Jinak též do skupiny, jak si musel připustit, 'Jeden je závislý na Prstenu, druhý na klíči a všichni mají copánky'. Boromir byl evidentně závislý na Prstenu. Pořád po Frodovi pokukoval a toužebně vzdychal pokaždé, když Prsten zahlédl. Naštěstí pro Froda tady ale byl Aragorn, který by zřejmě považoval za strašlivou osobní křivdu, kdyby někdo prsten Frodovi vzal a proto zatím Boromira držel na uzdě (občas doslova). Boromir měl tím pádem teď příšerný absťák a proto si kapesním mečem vyřezával ze dřeva vlastní, dřevěný prstýnek. Dalo by se říct, že patřil částečně i do skupiny mimoňů, protože se celou cestu táhl s příšerně těžkým, kulatým štítem, který vypadal a páchl jako víko od popelnice a který v případě boje vždy pečlivě odkládal.

"Poškej tady, můj milášku," zasyčel Boromir, když si málem uřízl prst, opatrně větev odložil a zvedl se. Okázale přitom šlápl Samovi na nohu, s tichou omluvou se kolem něj protáhl, závistivě se ohlédl na Froda a šel vyhledat nejbližší strom.

"Neprojdeš dál!" vykřikl Gandalf, vytasil svůj kdysi jistě ostrý meč a hůl a maniakálně se na něj zašklebil.

"Ale Gandalfe, já jen chci jít na záchod!" zoufale vykřikl Boromir.

Všichni věděli o Gandalfově úchylce vždy v nestřeženém okamžiku vykřikovat věci jako: "Ne-proj-deš dál!" a "Osud Středozemě leží jen ve vašich rukou!"

"Neprojdeš dál!" vykřikl Gandalf ještě jednou a zarazil svou hůl do země. "DoLeolasovykrálíkárny," dodal jedním dechem, když z hole vyšlehl záblesk oslnivého světla a Gandalf se zhroutil na zem.

Gandalf patřil do skupiny MIMOŇŮ. Vypadalo to, že má nějaký problém s barvami. Sam si už nejednou říkal, že musel dřív být dvorní Elrondův malíř, kterému stále malování blonďatých, modrookých elfů s různými podivnými, povětšinou živými objekty na hlavách trochu pomotalo mozek (nebo to, co používal místo něj). Zarputile tvrdil, že je Gandalf Šedý, i když by se nade vší pochybnost měl po dlouhé cestě nazývat spíš Gandalf Blátivě Hnědý, a když Sam včera uvařil tu podivnou zeleninu, kterou Pipin se Smíškem někde ulovili, bylo nejpřiléhavější jméno Gandalf Mírně Zelený S Modrými Tečkami. Aktuálně tedy Gandalf Vzteky Rudý sténal na zemi, že by nejraději byl Gandalf Bílý. Boromir ho mlčky překročil a vydal se konečně vyhledat vhodný strom.

"Mohl bys mi půjčit pánvičku?" zatrylkoval někdo.

Sam se polekaně otočil. Za ním stál Gimli, v jedné ruce držel notový papír, v druhé hřeben a právě si zkoušel operní arii z muzikálu Silmarillion.

"A na co?" zeptal se Sam polekaně.

"Místo zrcadla." Odpověděl Gimli a spiklenecky se k němu naklonil. "Nemůžu si přece česat copánky bez zrcadla!"

Sam mu s povzdechem podal svou dokonale vyleštěnou pánev a Gimli se odbaletil pryč. Sam jen zakroutil hlavou. Gimli byl pravděpodobně jediný trpaslík v dějinách Středozemě, který nalezl zalíbení v hudbě a česání. Bylo tedy nesmírně tragické, že měl míň hudebního sluchu, než Aragorn smyslu pro humor. Nedostatek kvality ale bohatě nahrazoval kvantitou. Zpíval všechno možné a především zpíval pořád. Jediný čas, kdy neprodukoval něco 'hudebního' bylo, když spal, nebo když se česal. Sam si nebyl jistý, jestli je to česání úplně závislost, ale předpokládal, že ano, protože Gimliho batoh připomínal přenosné kadeřnictví. Každé ráno si pečlivě česal jiný druh copánků a zuřivě se hádal s Legolasem, jestli je ryba ve vlasech víc cool než rybí cop, nebo ne. Na rozdíl od Legolase ale tato úchylka zřejmě nebyla rodinná. Naštěstí.

Legolas měl namísto toho svoje 'postižení' v rodině. Sam nevěděl, jestli se takhle chovají všichni elfové, ale dle svých dosavadních zkušeností předpokládal, že ano. Legolasův otec Thranduil měl kupříkladu na hlavě z jakéhosi záhadného důvodu položený kořen. Fakt. Solidní, bukový kořen. A aby toho ještě nebylo málo, v pravidelných intervalech se mu jedna tvář měnila na něco, co velice připomínalo sekanou. Tvrdil sice, že je to hrdinské zranění z bitvy, ale Sam měl dojem, že zaslechl něco o jakémsi nepříjemném incidentu, ve kterém byla zapletená především Galadriel, její dlouhé nehty, noc za úplňku a narození Legolase. Prý tam sehrál i mimořádně nepěknou roli mravenečník a kriketový míček, ale to nebylo zcela ověřené, Thranduil se k tomu odmítl vyjadřovat a Galadriel se nikdo zeptat neodvážil. Jisté ale bylo, že Legolas své postižení zdědil po tatínkovi. Zatímco Thranduil byl ale orientovaný spíš botanicky, Legolas se rozhodl, že bude mnohem zábavnější zaměřit se víc zoologicky. Usoudil, že když jeho otec má na hlavě kořen, on musí mít na hlavě rovněž něco, ještě víc extravagantního. Nejdřív si zkoušel vysazovat na hlavu ježka, potom kohouta a nakonec si v zoufalství vysazoval na hlavu naprosto cokoliv, planktonem počínaje a gorilou konče. Poté, co se pokusil si na hlavu posadit středně velkou velrybu, ale usoudil, že bude lepší, když zkusí něco méně objemného a rozhodl se pro kozu. Žádná koza ale na něm nevydržela dřepět moc dlouho a tak jich musel mít víc a střídat je po směnách. Protože se ale vodního tvorstva nechtěl jen tak vzdát, zapletl si do vlasů rybu. Byl sice fakt, že mu po týdnu většinou lekla, ale vždy si dokázal opatřit jinou.

Sam ho řadil do skupiny MIMOŇŮ a EMZÁKŮ, protože si byl jistý, že to není fyzická vada. Spíš těžce psychická. Sam se otřásl, když si vzpomněl, jak přednedávnem našel Legolasův tajný deník a měl ten pošetilý nápad si ho přečíst. S nelibostí vzpomínal především na několik pár stránek.

Den 20156

Našel jsem novou kozu! Dnes jsem taťkovi musel zalívat kořen. Byl na mě dost naštvaný, když jsem mu polil sváteční šaty. Taky by se mohl naučit nosit kalhoty. Ale odmítá to a pořád mele něco o mojí mamce a mravenečníkovi. Vůbec netuším, jak to má souviset. Vsadil bych se, že je do toho nějak zapletená Galadriel, protože ta je zapletená téměř do všeho. Furt chce zachraňovat Středozem a přitom jenom pořád zírá do škopku, o kterém tvrdí, že je to zrcadlo. Kdyby alespoň měla na hlavě něco fakt cool, tak to pochopím, ale když ona má na hlavě jenom divnou zářící flašku. Zřejmě si chce hrát na semafor. Ale moc se jí to nedaří, vypadá spíš jak světluška. Vážně netuším, co na sobě vidí. To mi připomíná, že bych si mohl zkusit nasypat světlušky do toulce. Třeba to bude vypadat efektně

Den 20157

Mírná deprese. Umřela mi koza.

Den 20158

Hluboká deprese. Umřela mi další koza. Možná ten paragliding není úplně nejlepší nápad. Ale když Arwen říkala, že to bude fajn. Ona totiž nosí na hlavě zmenšenou raketu na nukleární pohon a tak je v pohodě. Asi s tím budu muset přestat. Kozy mi vážně houfně umírají.

Den 20159

Jsem strašlivě zdrcen. Zkusil jsem místo paraglidingu potápění a pomřely mi všechny ostatní kozy. Táta už zase chce zalít. Musím si s ním promluvit o změně stylu. Měl by zkusit třeba kaktus.

Den 20160

Jůůůůů!!! Našel jsem KOZY! Celé stádo. Pocit vrcholného blaha.

Vymyslel jsem nový způsob střílení ve tmě. Přivázal jsem na každý šíp světlušku a pak s tím zkusmo střílel. Trefil jsem se devět a tři čtvrtě krát z deseti pokusů, což je oproti minulému výsledku devět a čtrnáct-dvacetin krát posun. Táta je nadšený, protože jsem střílel na pavouky a docela dost jich tím pobil. Přemýšlím, jestli bych si nemohl na hlavu posadit pavouka. Ale ne, koza je holt koza. Už jsem si zvykl.

Den 20161

Táta je v hluboké depresi. Koza mu sežrala kořen. Ještě že mě s tím kaktusem neposlechl.

Den 20162

Táta má rozbitou pusu. Podruhé. Dneska k nám totiž dojel Celeborn a děsně se s tátou pohádal. Poslouchal jsem za dveřmi a naučil se spoustu báječných nových slov. Taťka konečně uvažuje o změně stylu. Pořád mluví o masožravkách.

Den 20163

Hluboká deprese. Lekla mi ryba.

Dál už Sam raději nečetl a rychle deník vrátil zpátky. Podle toho, co se dočetl, Thranduil styl nezměnil, ale zato Arwen ano. Ta teď měla na hlavě nadýchaného, růžového králíčka. Jediný elf, kterého Sam zatím potkal a který na hlavě nic neměl, byl Elrond, ale ten byl strašlivý zjev sám o sobě.

"To už je zítra?" ozval se slabý hlas a Sam se okamžitě vrhl ke svému panu Frodovi. Frodo ležel na zemi, velice nenápadně si pohrával s Prstenem, který měl zavěšený na řetízku kolem krku, a velice nápadně se škrtil. Sam si nebyl jistý, jaká je Frodova definice 'dneska' a 'zítra'. Ale neustále s tím neuvěřitelně blbnul. Pro Sama prostě bylo teď a nic jiného ho nezajímalo. Doufal ale, že když Frodovi poskytne povzbudivou odpověď, třeba ho přiměje, aby se už konečně sakra přestal pokoušet oběsit a začal dělat něco užitečného. Třeba si zahrát na 'schovej a najdi Prsten' s Boromirem.

"Myslím, že je v sobotu večer a v neděli ráno." Řekl Sam s nadějí v očích.

"Ach tak. Takže včera, dnes a zítra?" hbitě pochopil Frodo.

'Ubohý pan Frodo,' pomyslel si Sam. Froda řadil do skupiny UFOUNŮ a samozřejmě EMZÁKŮ. EMZÁKŮ proto, že byl evidentně závislý na tom krásném, zlatém prstýnku. Na miláškovi na zlatém řetízku s tím náádherným otvorem uprostřed a s tou skvělou básničkou, která se objevovala jen tehdy, když jste miláška opatrně, lehce položili do ohně. Na tom krásnouškém prstýnešku, který...

Sam potřásl hlavou. Trochu se zapomněl.

A do skupiny UFOUNŮ proto, že měl jeho milovaný pan Frodo divný krk. Jistě, měl i mimořádně podivné oči. Jasně modré, až se to zdálo skoro neuvěřitelné, ale to se dalo počítat jako normální. Minimálně na to letěly holky. Ale ten krk byl vážně prapodivný. Sam nevěděl, jestli to udělal Prsten, ale Frodo měl krk tak široký, že vypadal jen jako prodloužení obličeje.

"Mám hlad, Same," řekl Frodo, když se mu podařilo popadnout dech, po posledním pokusu o sebeuškrcení.

Sam se zamračil. Nevadilo mu, že se Frodovi staral o kytky. Vždyť byl zahradník. Vadilo mu, že mu musí i vyvařovat. A nejenom jemu. Celé družině. Už už chtěl odseknout, ať si najdou jiného kuchaře, ale Frodo začal modrat a bezvadně tak ladil se svýma očima. Sam zpanikařil a byl nucen ustoupit.

"Dobrá. Zajdu za Smíškem s Pipinem, třeba mají ještě nějakou zeleninu." Prohlásil, pečlivě obešel jednu z Legolasových koz. Překročil Gandalfa, se zadostiučiněním vrazil do Boromira, který se už vrátil ze záchoda a který teď znovu vyřezával prstýnek a pokusil se projít i kolem Aragorna. Aragorn mu ale položil na krk meč.

"Kdo je?"

Sam obrátil oči v sloup. "Samvěd Křepelka. Můžete mně pustit?"

"Nejdřív řekni heslo!" přikázal Aragorn.

"Je to nutné?" protáhl Sam. Heslo vymyslel sám Aragorn a nutil každého, aby ho v těch nejnevhodnějších okamžicích opakoval.

"Ano! Jsem Aragorn, syn Arathorna, Isildurův dědic a právoplatný král Gondoru. Tento meč. No, ano, ten, kterým na tebe celou dobu ukazuji. Ne, není tu ještě jiný meč. No ano, vidím tamten velký meč, co je zabodnutý v tom šutru. No já ho tahat vážně nebudu. Ano, tenhle meč. Jo, opravdu ten meč, kterým jsem ti málem vypíchl oko. No vidíš ho? Nemusíš na mně tak řvát. Takže, k věci. Ten meč. To je Andúril, plamen západu. No já vím, že nehoří. Nemusíš na to upozorňovat pokaždé, když se tě s ním snažím probodnout. Takže, to je Andúril, plamen západu, zkutý z úlomků Narsilu, kterým můj předek uťal Sauronovi ruku. Takže jestli nechceš, aby dopadl jako jeho předchůdce, koukej mi říct to heslo!!!"

Sam nadzvedl obočí. Toto byla nejdelší řeč, kterou zatím z Aragorna dostali. Byla sice pravda, že většinu času, který s ním trávili, buď bojoval, nebo se líbal s Arwen a u obojího se moc mluvit nedá, ale stejně. Těžce si povzdechl. Dobrá, takže heslo.

" OOOOO! Velký Aragorne, synu Arathornův, Isildurův dědici a právoplatný králi Gondoru. Ty, jenž máš meč Andúril, plamen západu, zkutý z úlomků Narsilu, jímž tvůj slavný předek uťal ruku Sauronovi, ty, jenž vedeš naší výpravu, ochraňuješ Společenstvo, nech mne projít!"

"Pěkně procítěně to OOO!" ušklíbl se Aragorn, ale nechal Sama, aby konečně zamířil k Pipinovi se Smíškem, kteří se právě váleli na zemi. Smíšek ležel opřený o strom, hlavu měl téměř do pravého úhle a vydával za sebe neartikulované zvuky. Pipin se zase svíjel na zemi o kousek dál a vykřikoval: "To je geniální! To je naprosto geniální!"

"Ehm…neruším?" zeptal se Sam s rozpaky a jemně Pipinovi poklepal na rameno. Ten se ještě několikrát zahihňal, než se mu podařilo zvednout se do sedu.

"Ne. To je upně noumání Same. To je upně noumání."

"Jste v pořádku?" zeptal se Sam účastným hlasem a pro jistotu o krok ustoupil.

"My jsme nemocní! Tádý!!" spiklenecky mrkl Smíšek a poklepal si rukou na hlavu.

Pipin se znovu svalil v záchvatu smíchu. Sam tyhle dva hobity řadil do všech tří skupin. Do skupiny UFOUNŮ proto, že Smíšek měl divnou bradu, jakoby šoupnutou o kus doleva. Pipin měl zase divnou pusu. Měl jí strašně širokou, a když se smál, Sam si vždycky vzpomněl na meloun.

Nikdo nemohl pochybovat o tom, že jsou i MIMONI, především proto, že to o sobě vždy hrdě hlásali. Sam si vzpomněl, jak se na ně jednou Aragorn naštval, protože mu na jeho duchaplnou větu. "Myslel jsem, že se tenhle účes bude Arwen líbit."

Odpověděli "To je ale nebezpečná činnost!" A svalili se v záchvatu smíchu, kterému sami říkají zágeb, na zem.

Když na to Aragorn naštvaně opáčil: "Nesmějte se, to není legrace!"

Odpověděl mu Pipin, protože Smíšek smíchy nemohl mluvit "Ne, to je vážná věc!"

Načež se Aragorn rozzuřil k nepříčetnosti a protože mu přeci jen bylo trapné zapíchnout dva evidentně duševně nevyrovnané hobity, kteří mu navíc leží u nohou (nevadí, že to bylo kvůli dusivému smíchu), zařval na ně: "Vy jste tak blbí, až to bolí!"

Na to mu Smíšek opáčil "Ale ne nás!", opřel se o Pipina a spolu se, stále se otřásající tlumeným hihňáním, odklátili pryč.

Na to už ale Aragorn nic odpovědět nedokázal a tak pro jistotu rozcupoval okolostojící keř a uraženě vyplázl jazyk na jednu z Legolasových koz, což mu vysloužilo pořádnou facku od elfího prince.

A rovněž nikdo nepochyboval, že jsou oba EMZÁCI. Tvrdili totiž, že jsou závislí na Zeleném hrochovi a že kvůli tomu musí být pořád spolu a nikdo nenašel tu odvahu ani se jich zeptat, co to ten Zelený hroch je (co kdyby to byla nějaká Zelená příšera), ani je experimentálně oddělit.

"Bacha! Blbost jde!" vyjekl Smíšek a s výrazem naprosté hrůzy ukázal na Sama, jako by si ho až teď všiml. Sam začal vážně uvažovat o tom, že pro ně zřídí tu skupinu MMRSsSHBS, at už to znamenalo cokoliv.

"Klid, to je jen haculinace," odpověděl mu Pipin.

"Ehm…mohli byste se chvíli uklidnit?" zeptal se Sam opatrně.

"Ne!" odpověděli mu dvojhlasně, ale přestali se chichitat a zvedli se do sedu.

"Nemáte tady ještě nějakou zeleninu? Nemám co udělat k snídani." Prohlásil Sam zoufale.

Pipin na něj vrhl vrcholně podezřívavý pohled, ale vzmohl se natolik, aby popolezl pár centimetrů dál a položil před Sama cosi, co vidělo zeleninu snad jen z ponorky na dálkové ovládání.

"Co to je?" vytřeštil Sam oči a opatrně do toho šťouchl. Potěšilo ho, když se to nebránilo.

"Zelí." Prohlásil Pipin ve stejnou chvíli, kdy Smíšek vykřikl: "Rajče."

Podívali se na sebe a dvojhlasně prohlásili: "Jahody!"

"Ale mně to připomíná banán," řekl Sam nešťastně.

"Hmmm, to je docela dobře možný. Mně to zase připomíná Gimliho sbírku gumiček poté, co je přežvejkala některá z Legolasových koz." Pokrčil rameny Pipin a podával podivný…podivnou…podivné něco Samovi.

"Jo, tak díky," zděšeně si od něj převzal zele…ovo… pravděpodobně živý objekt Sam.

Chvíli si ještě pohrával s myšlenkou, že u dvou hobitů zůstane, aby si chvíli popovídal. Přeci jenom se aktuálně chovali docela normálně. Smíšek ho ale přesvědčil o opaku.

"Pipe, proč mi nikdo nevěří, že jsem bagr?" zeptal se se zoufalým leskem v očích.

Pipin vypadal, že ho to na chvíli zaskočilo, ale vzápětí se znovu zhroutil na zem s výkřikem "To je ale kozkovina!"

Sam se raději rychle vzdálil. Tušil, že poslední Pipinova věta měla něco společného s Legolasem, podle toho jak se na něj Smíšek podíval, ale netušil co. Pro jistotu tedy odešel. Rozhlédl se s výrazem naprostého zoufalství po Společenstvu. Všichni měli nějakou svojí osobní úchylku. To je tady vážně jediný normální???

Vzápětí se ale vážně zamyslel nad tím, co udělal. Z jemu samému naprosto neznámému důvodu se vydal na cestu s elfem, který nosí na hlavách kozy a ve vlasech má zapletenou rybu, s mužem, který je zřejmě popelář a vyřezává si vlastní dřevěný prstýnek, protože je závislý na Prstenu, s čarodějem, který nekomunikuje jinak než zvoláním: "Neprojdeš dál!" případně "Osud Středozemě leží jen ve vašich rukou!", s pravděpodobně mužem, který nekomunikuje vůbec, zakládá si na tom, že jeho praprapraprapradědeček usekl pochybnému individuu ruku mečem, který se nakonec stejně zlomil, s trpaslíkem s romantickou duší, jehož největší sen je založit si kadeřnictví v opeře, s hobitem, jenž má divný krk a je závislý na kousku kulatého zlata a s dalšími dvěma hobity, z nichž jeden má podivnou bradu a druhý prapodivnou pusu a oba jsou závislí na smíchu a vymýšlejí nová, mimořádně podezřelá slova.

Když se to tak vezme kolem a kolem, Sam už si sám sebou nebyl tak docela jistý.