Středozemská úvaha - Podobnosti osudů

Tato Středozemská úvaha, nebo alespoň článek, který já úvahou nazývám, se bude věnovat některým souvislostem, ozvěnám, situacím, které mě v Tolkienově díle zaujaly. Jedná se spíše než o úvahu o výpis nějakých zajímavých faktů, které nejsou příliš zjevné. Zajímavých propojení mezi postavami, které byste nikdy nečekali.

---

1) Isildur a Glum - Okolo Prstenu se takových zajímavých souvislostí točí opravdu hodně. Už třeba onen zajímavý případ s prstem. Vypadá to totiž, že Tolkienův způsob, jak vyjádřit násilné odejmutí Prstenu moci, byl fakt, že ho musel někdo předchozímu nositeli jaksi odejmout i s prstem.

Jistě všichni víte, jak o Prsten přišel Frodo a jak vlastně zasadil Sauronovi poslední úder. Frodo Prsten prohlásil za svůj, nasadil si ho. Poté na něj zaútočil Glum a ukousl mu Prsten i s prstem, jen aby o chvíli později přepadl do sopky.

"Sam najednou spatřil, jak Glum přitahuje dlouhé ruce k ústům, zaleskly se jeho bílé tesáky a pak hryzly. Chruplo to. Frodo vykřikl a byl tu: na kolenou klečel na pokraji propasti. Ale Glum tančil jako pominutý a vysoko zvedal Prsten. V kroužku dosud vězel prst. Prsten teď zářil, jako by byl vpravdě vyroben z živého ohně." NK, kniha šestá, kapitola třetí

A to nám dává zajímavou souvislost s Isildurem. Ten totiž taktéž usekl Sauronovi prst s Prstenem moci, ale tentokrát nikoliv vlastními zuby ale úlomky Narsilu. Dle anglického "Isildur took the hilt shard of his father's sword and cut the One Ring from Sauron's finger." můžeme soudit, že opravdu uťal jeden prst a ne celou ruku, jak vypráví film a jak se ostatně vžilo do obecného povědomí.

Oba pak, Isildur i Glum, doplatili na svou touhu vlastnit Prsten a zahynuli při jeho obraně. Isildur probodán šípy, Glum spadnul do sopky.

2) Sam a Bilbo - Napadla Vás někdy otázka, proč bylo Samovi a Bilbovi umožněno odplout do Valinoru, když nebyli elfové, nepřimluvila se za ně Galadriel, jako u Gimliho, ani nenesli žádnou nevyléčitelnou bolest, jako Frodo? Možná šlo o odměnu za jeden naprosto nevídaný čin, za takovou ukázku síly vůle, která se opravdu nevídá a která je vzácná mezi všemi národy, Maiar nevyjímaje. Oba se totiž dokázali dobrovolně vzdát Prstenu. Bilbo z lásky ke Gandalfovi a kvůli víře v něj, víře v jeho slova. Sam se Prstenu vzdát také nechtěl, bál se jím znovu zatížit Froda. Ale nakonec tak přece jen učinil, z lásky a povinnosti. Možná byla Země Neumírajících odměnou právě za tak silnou vůli.

3) Feanor a Glum - Zní to neuvěřitelně? Možná to svým způsobem neuvěřitelné je. Když jsem ovšem znovu četla Dvě věže, uvědomila jsem si, že jednu scénu znám. Ze Silmarillionu. Scénu, kdy svět stál na okraji, kdy situace balancovala na ostří nože a nebylo možné říci, na jakou stranu se zlomí. Zda na dobrou nebo na zlou. A kvůli zásahu zvenčí se pak mince překlopila nahoru stranou špatnou.

U Feanora se jedná o okamžik, kdy po něm Yavanna žádá Silmarily, kterými chce oživit světlo Dvou stromů. On váhá, váhá když najednou Tulkas hněvivě vykřikne "Kdo by odepřel Yavanně o co žádá, Noldo!" a Feanor se zatvrdí (a upřímně já bych se také zatvrdila, kdyby na mě někdo takhle řval).

Podobná situace je u Gluma ve Dvou věžích:

"Jako by ho zkřivila bolestná křeč. Odvrátil se. Zahleděl se zpátky k průsmyku a vrtěl hlavou, jako by se přel sám se sebou. Pak se vrátil, pomaličku natáhl třesoucí se ruku a velice opatrně se dotkl Frodova kolena - ten dotek byl téměř jako polaskání. Kdyby ho v ten prchavý okamžik některý ze spáčů spatřil, myslel by, že vidí starého umdleného hobita, scvrklého léty, jež ho zanesla daleko od jeho času, od přátel a příbuzných a luk a potůčků mládí, starého, vyhublého tvorečka hodného politování.

Tím dotekem se však Frodo pohnul a zlehka vykřikl ze spaní. Sam byl okamžitě vzhůru. První, co viděl, byl Glum. "Osahává pána," pomyslel si.

"Hej ty tam!" řekl hrubě. "Co vyvádíš?"

"Nic, nic," řekl Glum mírně. "Miloušek pánešek!"

"To jistě," řekl Sam. "Ale kdes byl - kde ses toulal, ty starý slídile?"

Glum se stáhl a pod těžkými víčky mu vyšlehlo zelené světélko.

Vypadal teď, skrčený dozadu na ohnutých končetinách a s vypouklýma očima, skoro jako pavouk. Prchavý okamžik nenávratně minul."

Glum byl evidentně na vážkách, vše mohlo skončit dobře. Ale prchavý okamžik byl přerušen Samem, který na něj žárlivě vykřikl. Nepřipadá vám to podobné? Co by se stalo, kdyby Tulkas ani Sam nevykřikli? Feanor by silmarily pravděpodobně nedal, to ne. Ale možná by měl v sobě menší hněv. Glum by také nepřestal být Glumem ale možná by u Oduly zaváhal.

4) Feanor a Gimli

Všimli jste si někdy té podivné souvislosti? Feanor kdysi požádal o pramen Galadrieliných vlasů, aby měl inspiraci. Neteřinka opakovaně odmítla a za žádnou cenu mu je dát nechtěla. Setkala jsem se dokonce i s názorem, že za celou tu noldorskou patálii může vlastně Galadriel, protože kdyby si nehrála na netýkavku a onen jeden pramínek vlasů Feanorovi dala, zalezl by Feanor do dílny a byl by klid. Já tento názor nesdílím, ale každý podle svého gusta.

Galadriel sice pramínek neposkytla největšímu mezi Eldar, nejgeniálnějšímu vynálezci a řemeslníků, který kdy žil, svému vlastnímu strýci, zato je zcela dobrovolně dala Gimlimu neznámému trpaslíkovi. Feanor se musel v Mandosu obracet.

5) Maedhros a Glum

Kdo jste někdy četli Silmarillion, musíte uznat, že ten Maedhrosův konec je prostě divný. Neunesl tíhu prozření a i se silmarilem se vrhl do sopky. Do jaké sopky? Jak ji hledal? Proč proboha chtěl skončit v sopce? Já si dokážu představit hodně "lepších" a hlavně jaksi dostupnějších smrtí než zrovna sopku. Ovšem dává to zajímavou souvislost s Glumem. Tolkien v jednom ze svých dopisů rozebíral hypotetickou situaci, co by se stalo, kdyby se Glum přiklonil na "správnou stranu" a nevydal hobity Pavoučici. Mluví se tam o situaci, na vrcholku hory Osudu, kdy by Glum neodolal vábení Prstenu a Frodovi ho odejmul. Ovšem s tím, jak by Prsten znovu získal, by si také uvědomil, naplno uvědomil, že nikdy nemůže být opravdu jeho. Že je to Sauronova hračka, skrz kterou ho Temný pán ničí. Ze vzteku a z touhy pomstít se Sauronovi, by se pak Glum vrhnul do ohně zcela dobrovolně. Zvláštní jsou cesty Osudu.

A jen tak mimochodem, vážně vám silmaril nikdy nepřipomínal arcikam :-) ?

6) Elwing a Luthien

Nepřišla vám nikdy zvláštní věta, že Elwing si zvolila sudbu elfů "kvůli Luthien"? Co to znamená? Jak "kvůli Luthien"? Setkala jsem se s názorem, že Elwing viděla sebe i svou babičku jako "osudové ženy", které nesou velkou Sudbu a proto se na uctění její památky stala elfkou. Ale to tak trochu nedává smysl. Kdybych chtěla uctít Luthieninu památku, stanu se člověkem, ne? Vysvětlení mi přijde prosté. Elwing věděla, že jedna dívčí duše byla odebrána elfům a připočtena k lidem. Proto, aby symetrie a řád byly zachovány, cítí, že její duše musí být zase odečtena od lidí a přičtena k elfům.

7) Galadriel a Arwen

Galadriel byla mnohokrát označována jako rozbřesk, Arwen pak jako Večernice, Soumrak. Je možné, aby takto babička s vnučkou tvořily pomyslný začátek a konec slávy svého lidu? S Galadriel přišlo do Středozemě světlo a Vznešení elfové. S Arwen elfové odcházejí a předávají vládu lidem.

A když jsme tak u té Arwen… několikrát bylo řečeno, že se v ní vrátila na zem podoba Luthien. A nejenom podoba. Arwen mi upřímně připomíná Luthien, která dostala druhou šanci, která mohla volit jinak. Ale volila opět stejně (a pokud si přečtete Příběh Aragorna a Arwen zjistíte, že v tom velkou měrou měla prsty Galadriel - dohazovačka jedna).

8) Varda, Arien, Luthien

Toto bych nazvala tak nějak "Morgothovým problémem se ženami". Protože v tomto ohledu se historie opakovala třikrát a pokaždé se stejným výsledkem. Morgoth třikrát zatoužil po nějaké ženě, nebo spíše, po dívce nesoucí světlo. Nemyslím si, že by šlo o touhu takovou, jak ji známe my, ale spíše o touhu po tom jejím světle, po tom, co představovala, spíše než po ní samé. Všimněme si také, že když ho daná dívka nesoucí světlo odmítla, začal ji Morgoth zoufale nenávidět a, což je zajímavé, bát se jí.

Máme tu Vardu, hvězdnou paní, kterou Melkor požádal, aby přistoupila k němu již na úplném začátku, hned po hudbě Ainur. Elentári ho odmítla a dala přednost Manwemu, Melkorovu bratru. To naštve.

Dále Arien, jedna z mála ohnivých Maiar, která Morgotha odmítla. "Byla jako nahý plamen," odmítla Morgothovy svody a jala se řídit sluneční loďku. V anglickém originále se říká, že Morgoth chtěl "ravish her". To mnoho lidí vykládá jako pokus o znásilnění, ale já si to nemyslím. Nemyslím, že by Morgothovy úradky byly tak… tělesné. Spíše ji chtěl "uchvátit", převést na svou stranu. Získat její světlo. Když ho odmítla, začal ji zoufale nenávidět a bát se jí. Právě smrtí Arien má započít Dagor Dagorath.

A naposledy Luthien, která před ním v Angbandu tančila, podle jedné verze ho dokonce líbala na rty. Je napsáno, že Morgothovi se při pohledu na ni zrodil v hlavě plán "hroznější a zlejší než jakýkoliv, který vymyslel předtím". Horší než pád Stromů, zkažení Noldor, stvoření skřetů a všech těch hrozných válek? Ale vezměme si, že Luthien byla tehdy jednou z nejmocnějších bytostí ve Středozemi. Porazila samotného Saurona, Morgothova nejvěrnějšího služebníka. Pokud by ji zkazil, pokud by ji přetvořil k obrazu svému, mohla by být strašlivá. Pokud by získal a ovládnul její světlo, byl by o mnoho dále k vítězství.

Ani v jednom případu se Morgothovi uspět nepodařilo. A je to tak dobře.