TolkienCon 2017 - Druhá část

Druhá část reportáže z letošního TolkienConu popisující tentokrát jeho druhý den. Sobotu. Den, kdy se toho událo snad nejvíce a málokdo z nás měl chvilku volno, natož aby se mu povedlo se nudit....

Fotky jsou od Leminga a Silnara.

Při čtení prosím pamatujte na to, že celá reportáž je psaná zcela konkrétní osobou se zcela subjektivními pocity a názory. Jedná se tedy jen o "jednu stranu pohledu" ke všemu ovlivněnou tehdejším stavem pisatele i vnějšími okolnostmi. Nejedná se tedy o objektivní zprávu.

---

Sobota 21.1.2017 - Když jsem se ráno vzbudila, čekal mě pohled na Lucku, mladší sestru Třezalky, která mi klidným hlasem oznamovala, že už přijela Laisi. Takže jsem ihned vyrazila z mého místa pod umyvadlem, protože mi bylo jasné, že jestli se má Koutek otevřít v devět, máme ještě kupu práce. V Koutku mě a Polly přivítala Pomněnka. Začala se ptát, proč jsme ji nevzbudily, když nám jasně a zřetelně říkala, ať ji ráno vzbudíme. Když uviděla naše výrazy, zmlkla. Asi jí došlo, že my jsme se vážně vzbudili až teď, po nějakých čtyřech hodinách spánku.

Postupně se nám trousili pomocníci a v družné náladě jsme dostavěli koutek. Postavili jsme noru a s Třezalkou na ni připevnili příslušné množství zelené látky, vybalili talíře a misky a naservírovali na ně poživatiny, zprovoznili kuchyň… A samozřejmě udělali salát. Protože jsem ale zapomněla vzít otvírák na konzervy, narvala jsem mírně zmatenému Dominikovi kladivo a hřebík, ať to otevře tím. Smál se po celou dobu operace…

V devět se odehrál první bod programu - představení Laisiny Učebnice a zahájení bojovky pro děti. V tomto čase jsme se my ostatní nasnídali, a kompletně Koutek dodělali. A začali jsme také vařit. Jelikož jsme ale některé suroviny nechali doma, poslali jsme Kikiho, ať je koupí v té večerce dole pod školou. Ale protože o stavu chybějícího jídla jsme se dozvídali postupně, byl vyslán dohromady asi pětkrát. Když se vrátil počtvrté, prohlásil, že už je Vietnamcův nejlepší kámoš. A popáté už dosti nervozně oznámil, že jestli tam přijde ještě jednou, vezme ho Vietnamec do rodiny :-).

Musím říct, že ona bojovka byl opravdu geniální nápad. Laisi ji bezvadně vymyslela i zorganizovala a i když se na začátku bála, že nikdo nepřijde, myslím, že účast byla nakonec velmi dobrá.

Následuje popis bojovky od Falka:

"Protože jsem na bojovku přišla o trochu později, budu popisovat jen tu část, kterou jsem stihla. První úkol, který jsem plnila, byl, že v elfohobitím koutku ležel na zemi lavor s vodou a v něm plavaly hrušky, jablka a ananas jako trpaslíci (hrušky, jablka) a Bilbo (ananas). My jsme měli za úkol pusou vytáhnout trpaslíky a Bilba ven z lavoru (orli zachraňují Bilba a spol. ze spárů skřetů a vrků.

Potom jsme se dostali k pavoukům, kde byly nataženy provázky (pavučiny) a my jsme se měli dostat na druhou stranu tak, abychom se nedotkli žádné pavučiny.

Když někteří členové bojovky přelstili pavouky, zajali nás elfové. Trpaslíci byli zajati a my jsme se jako Bilbo potulovali po elfí pevnosti, a měli jsme možnost dělat jenom dvě věci: kreslit elfí mozaiková okna (vymalovávat mandaly) nebo se učit elfí jazyky (hrát s Laisi hazardní elfí pexeso).

Protože už se začalo stmívat, šli jsme ven a stříleli po Šmakovi, což bylo celkem úspěšné. (I: Falko skoro jako jediná Šmaka trefila přesně do jediného odkrytého místa :-) )

Pak přišel takový odpočinkový čas, kdy jsme měli možnost dodělat si předchozí teoretické úkoly. A já jsem měla dost práce. Například: řešit zapeklité zlobří šifry, překládání tengwar a řešení Glumových hádanek.

Celou dobu jsme sbírali žetony, za každý úkol jsme dostali nějaký počet žetonů. Za ty žetony jsme si kupovali části Šmakova pokladu.

Až jsme dodělali všechny minulé questy čekal nás Šmak. Dal nám otázky, co se týče jeho pokladu a draků. Za každou otázku kterou jsme zodpověděli správně, jsme dostali zlatku. Na konci jsme si za žetony "koupili" zbytek Šmakova pokladu (Laisiny knížky, zlatky…)"

Kýžená hodina Laisina výkladu dala nám ostatním možnost se alespoň v rámci možností najíst, než začnou ws.

Od desíti začínal první workshopový blok Dřevořezba, Náramkování, Drátkování, Knižní vazba a Výšivka. Mistři se začali scházet a chystat stoly. Myslím, že návštěvnost měli docela slušnou. Dřevořezbu dělaly hlavně děti, zato Knižní vazbu lidé všech generací v hojném počtu. Na Náramky nakonec přišli asi tři lidi (mimo jiné Matěj Aragorn, na což jsme všichni zírali s otevřenou pusou). Ostatní tak nějak vařili a chystali jídlo. Pak přišla Mín, že může drátkovat, ale potřebuje hlídání na dítě. Takže jsem pověřila Pomněnku. Osobně to považuji za jeden ze svých nejlepších nápadů dne. Bylo pak totiž možno vidět naprosto šťastnou Pomněnku, chovající naprosto šťastné dítě a procházející se s ním po Koutku.

Dorazila Veverka a začala hrát. Terka Trpaslík a Dominik se dali do tance a já ponoukala Pomněnku, ať jde tancovat s Jožkou. Pomněnka zrudla a prohlásila, že to nejde, že se Jožka baví se svým bratrem. Tak jsem se sebrala a vyzvala k tanci Jožkova bratra. Musím říct, že chudák ze mě musel být asi docela na větvi. Když si vezmu, že veškeré naše interakce za celý Con byly, když jsem ho: a) pozvala, aby se mnou tancoval b) ukradla mu půlku snídaně c) poprosila ho, ať mi udělá čaj, na který jsem potom zapomněla. No, chudák chlapec. Celou dobu, co jsme tancovali, se mi omlouval, že neumí tancovat. Ale vzhledem k tomu že já také nejsem třikrát ladný elfík (tancuji ráda ale špatně a hlavně nemám s kým), nebylo si co vyčítat.

V půl jedné měla začít Sváťova přednáška o Českém Hobitíně. Ve čtvrt jsem začala být nervozní, kde ten člověk proboha je a neustále jsem lítala dolů na recepci zeptat se, jestli už dorazil. Ale opravdu dorazil (jeho první věta byla "potřebuju počítač a projektor") a vyklubal se z něj velice sympatický človíček. Odvedla jsem ho nahoru do Koutku a šla shánět projektor a počítač. Opět jsem uhnala svého oblíbeného orga, který to chudák šel celé instalovat, zatímco já pobíhala po Koutku a instruovala lidi, že si mají sednout, že si mají sednout čelem k tabuli a že mají začít dávat pozor.

Přednáška byla skvělá! Publikum bylo velké a nadšené a otázky se na konci jen hrnuly. A nejen já jsem asi byla poněkud překvapená způsobem, jakým celý projekt a zejména první nora vlastně vznikly… Nejvtipnější ale bylo sledovat samotného Sváťu. Vždycky řekl pár vět, podíval se na mě, já se usmála povzbudivě, on se usmál ulehčeně a pokračoval ve vyprávění. A takhle celou tu tři čtvrtě hodinu.

Po přednášce následoval druhý blok ws. Výroba odznáčků, Panenky z vlny (na které bohužel nikdo nepřišel, ale Jožka, vedoucí ws vyrobil moc krásnou panenku… a neustále se hádáme, jestli je to Luthien (Pomněnka tvrdí) nebo Pomněnka (já tvrdím)) a Kaligrafie. Tu tentokrát vedl Quen společně s Třezalkou.

Já byla u Mín a dělala čelenku. V půlce jsem si vzpomněla, že Polly od rána stojí u plotny a že by bylo fajn ji nějak vysvobodit. Tak jsem do ní začala hučet, ať toho nechá a jde se bavit. Nakonec se dala přesvědčit a šla také čelenkovat. Hrozně mě baví porovnávat nás dvě při práci. Její tichou, klidnou, pomalou a precizní a moji rychlou, intuitivní, lehce nedbalou a nesmírně chaotickou.

Pak přišli Poeťáci (konkrétně Aho, Katka a Boža, který jim pomáhal nést nástroje a kterého jsem později ukecala, ať zůstane také). Vytáhli si nástroje (zablokovali tak noru a půlku Koutku) a začali krásně hrát a zpívat. Byli ovšem poněkud nervozní, protože lidé měli tendenci přestat v práci a dívat se na ně. Prý čekali, že budou tak jako v koutě brnkat… jak naivní představa.

Když dokončili repertoár, přišly na řadu písničky na přání a Falko si konečně naživo poslechla Sarumana.

Někdy v mezičase jsem ještě byla na jedné přednášce, něco o nějakých fanfikcích. Byla to sranda, protože jsem seděla vedle Aredhel a ta neustále komentovala. A komentáře od znalé Noldor, to vážně stojí za to.

Následoval třetí blok ws - Vyprávění, Akvarel a Poezie. Protože si Laisi chtěla můj ws Vyprávění také poslechnout, dali jsme to napůl a první půl hodinu byla Poezie a druhou půl hodinu Vyprávění. Ta Poezie mi moc nedávala smysl, ale ono na to asi vážně bylo málo času... Na Vyprávění přišli celkem čtyři lidi a myslím, že to bylo docela fajn. Zjistili jsme jaké to je stříhat Vysoké Křoví, informovali se o hlídce v Lorienu a poslechli si rozhovor Froda a Sama o Glumovi.

A potom, bacha, potom jsem měla volno. Tak jsem šla dělat to, co jsem dělala celý Con, když jsem měla volno - jít si povídat s lidma. Takhle jsem dopoledne odchytla Gil-Galada a měla s ním velice zajímavou konverzaci, pak jsem se bavila s Finrodem, s Galadwen… Teď jsem narazila na Velkého člověka, který seděl na chodbě a něco psal. Sedla jsem si k němu a začala ho z jeho bohulibé činnosti vyrušovat. Nakonec jsme se docela zakecali. A to až do té doby, než k nám přišel Matěj Aragorn a: "Irith, mám ti vyřídit, že za deset minut začíná Aredhel."

To jsem docela zírala. Takže moji kamarádi z Koutku si pro mě nechají poslat? Musím říct, že takový servis tady asi nikdo nemá. Zvedli jsme se a za stálé konverzace došli do tělocvičny. Díky tomu, že jsem šla se Zurgem, jsem se ovšem dostala někam do prvních řad před podium (zatímco ostatní byli někde daleko za námi a Polly dokonce na okně). Ono takové zakecání má své nepopiratelné výhody.

Představení bylo fajn. Zdálo se mi, že ale byli všichni z Barděte (který měl horečku) nervoznější víc než on sám a celé to bylo takové napnuté. Já jsem sice první Aredhel neviděla, ale toto "opakování" se mi líbilo. Občas jsem si tam promítala naši Aredhel.

Polly později prohlásila, že hlášku "Jak moudrý otec vypadá… když spí," si bude připomínat ještě hodně dlouho. A, zapomněla bych, u jedné písně asistovala naše Aredhel na harfu. To zřejmě mělo být překvapení. Když jsem se na to totiž ve čtvrtek před Conem Aredhel zeptala, praštila mě a začala ječet, kdože mi to řekl, že je to překvapení. Někdo se prostě k těm informacím dostávat umí, někdo zase ne…

Po konci představení následoval velmi originálně provedený křest CD Berena a Luthien a předání prvních CD výhercům Semenáčku - Šárce a Aredhel. Ty byly poněkud nadšené a celý večer strávily tím, že pobíhaly po budově a snažily se sehnat podpisy všech autorů. My ostatní jsme si vystáli frontu na CD. Tedy, vystáli. Polly tam přišla mezi prvními s tím, že má jen tisícovku a chce jedno CD. Daniela zbledla a prohlásila, že Polly musí počkat. Takže jsem se hrdinně Polly rozhodla pomoci, že může koupit CD i pro mě, to už budou dvě, to jí Daniela lehce vrátí. Když se stejně velkorysou nabídkou přispěchala i Tani, konečně jsme svá CD obdržely a mohly se jít zase s někým družit.

Protože do elfí slavnosti zbýval ještě nějaký čas, šla jsem na koncert Poeťáků. V půlce za mnou došel Finrod, že mě shání Laisi. Ta mi oznámila, že potřebuje najít zpěvníky a Barděte. Zpěvníky ovšem měla někde Polly. Takže sehnat Polly. Ale protože současně bylo nutné splašit Barděte, lítala jsem po budově s telefonem u ucha, volala Polly a přitom hledala kytaristu… no sranda byla. Barděte jsem našla. A on se mnou sešel dolů a oznámil Laisi "Ahoj. Já jsem Bardě. A mám chřipku." Kiki ho později popsal jako "To je ten hrozně epickej kluk s tím superdivným nástrojem?". Jop, to byl on.

Polly se nešlo dovolat a mě zoufale napadlo, že můžu zkusit ukecat Aha, jestli by nešel hrát místo Barděte, který vážně vypadal, že je mu špatně. Cestou mně ale zastavil Matěj Aragorn s tím, že Laisi potřebuje hobita. A protože jich je tady ve škole zřejmě málo, slovo hobit jistojistě charakterizuje mě. Hobita chtěla, aby našel nějakou speciální svíčku. Vzhledem k tomu, že tu měla také Polly, které se nešlo dovolat, raději jsem odběhla nahoru za Ahem. Ale protože ještě hráli, usadila jsem se u Pomněnky a nechala se drbat. Po skončení koncertu jsem za Ahem došla. Ale jak se dalo čekat, musel odmítnout. Nikdy předtím to nehrál a v podstatě ani pořádně neslyšel.

Vrátila jsem se do Koutku. A copak je to první, co uvidím, když vlezu dovnitř? Polly pohodlně usazená na zemi se zpěvníkem v ruce. Vrátila jsem se na chodbu trochu se vydýchat. Tam se kolem mě seběhla půlka Conu a všichni měli tendence mě objímat. Bylo to příjemné :-). Pak jsem se znovu vydala dovnitř, na elfí slavnost.

Mám dojem, že to byla chyba. Nějak na mě totiž dolehla absurdita situace (Bardě s pohřebním výrazem hraje v totální tmě na kytaru, všude svítí jenom lampiony a já tady sedím Polly na klíně a vlastně netuším, co tu dělám) a já se začala strašně smát. Což mi vydrželo celou tu hodinu. Později Polly prohlásila, že se fakt blbě zpívá, když na vás sedí hobit a neustále se směje. Díky té tmě také Polly neustále ztrácela řádky a nevěděla co zpívat a asi jí nepomohly moje nápovědy ("To je fuk, prostě zpívej nějaké slabiky, se to nepozná." "Tenhle řádek zpíváš už popáté." "Ve které sloce jsme? To je jedno, ne, prostě si náhodně jednu zvol a zpívej!"). Mám dojem, že pubertální hobit asi vážně není nejlepší materiál na elfí slavnost. Příště se musím chovat slušněji. Ale Bardě byl prý nadšený. Tak fajn.

Po skončení nám Bardě ještě zahrál Vltavu (a nejlepší bylo dívat se na ty Pollyiny výrazy když pozorovala, co všechno Bardě té kytaře dělá). A byl čas sklízet Koutek. Laisi totiž měla odjíždět a bylo nutné všechny její věci zabalit. To se nám nakonec povedlo (balení nádobí se vzorně zhostila Polly) a nic se nerozbilo ani neztratilo. Hurá!

A krátce po Laisině odjezdu jsme odjeli i my. Moji rodiče totiž šli do kina a nabídli se, že nás svezou do bytu na přespání. Takže jsme já, Falko a Polly jeli přespat (protože druhou noc na Conu jsme odmítli riskovat). Tentokrát už se nám spalo lépe.