Další jednorázovka od Tani. Tentokrát možná trochu překvapivě nepojednávající o hobitech. Věnuje se totiž někomu úplně jinému.
O hudbě Ainur toho bylo řečeno mnoho. Ale nikdo se nevěnoval tomu proč. Proč začal Melkor splétat vlastní disharmonickou melodii. A o tom je právě tento příběh.
Byl Eru, Jediný, který se v Ardě nazýval Iluvatar. A nejdříve udělal Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky a byli s ním dříve než bylo vytvořeno cokoliv jiného. Mezi Ainur byli i dva bratři, kteří se později nazývali Manwe a Melkor.
Když Jediný postupně vyjevoval svá menší témata, ti dva spolu už od první chvíle našli soulad a jejich melodie se propojily tak dokonale, že ostatní Ainur jen seděli a mlčky poslouchaly krásu, která se před nimi zjevila. Dlouho spolu hráli a všem včetně Iluvatara se to zdálo dobré. Až jednou se do jejich melodie vpletl jemný nenápadný hlas. Melkor si ho pro velkolepost jejich hudby zprvu nevšiml, ale Manwe jím byl od první chvíle uchvácen. Postupem času ten jemný hlásek zesiloval, až ho postřehl i Melkor a byl jim tak vyveden z míry, že přestal hrát. Avšak Manwe nepřestal, ale naopak se naladil na cizí hlas a spolu vytvořili hudbu tak dokonalou a harmonickou, že se sešli všichni Ainur a nebyli schopni dělat nic jiného, než naslouchat. Onen cizí hlas patřil té, jež se bude nazývat Varda.
Rozhněvaný Melkor se stáhl do prázdných prostor, kde dlouho přebýval o samotě a vzpomínal na hudbu, kterou hráli se svým bratrem.
Jednou však vyšel z prázdných prostor a uslyšel, co Varda s Manwem stvořili. Uvědomil si jakého souladu ti dva spolu dosáhli a vztekem, ale hlavně smutkem a žárlivostí se zachvěl. Od té doby se Vardy bál a nenáviděl ji ze všech Ainur nejvíc. V tu chvili si uvědomil, že jeho bratr se už nikdy nevrátí.
"A proč by taky měl?" pomyslel.
Vždyť on je nejmocnější z Ainur a může vytvořit hudbu mnohem velkolepější a mocnější než se svým bratrem. Znova se tedy uchýlil do prázdných prostor, ale ne proto aby vzpomínal, ale aby se zabýval svou vlastní hudbou.
Nezvyklé a zajímavé téma, na které vznikla skvělá povídka! Vážně mě nikdy nenapadlo o tom přemýšlet
OdpovědětVymazatŽena - zdroj všeho zla ve světě. Aneb proč se Melkor vůbec do prázdna vydal. Je to trošku jiná interpretace než ta klasická Silmarillionovská, kde Melkor chtěl sám být Stvořitel, vyrovnat se Eruovi a tvořit vlastní témata, ale líbí se mi to. Jak nad tím přemýšlím, tak by to vlastně mohlo být ještě předtím, vysvětlení toho, proč byl Melkor takový samotář a individualista.
OdpovědětVymazatA je to napsáno hrozně krásně obrazně.
K tomuhle článku jsem chtěl něco napsat už dávno, ale pořád nevím co.
OdpovědětVymazatJe to (dle mého názoru) hodně odvážná věc, protože jde do samotných praprincipů. Fakt nevím, jestli s tím souhlasit a pokud ano, zda zcela... je tam (což asi není nic divného) víc otázek než odpovědí.
Proč Manwë "slyšel" a Melkor ne? Mohlo to dopadnout jinak? Kde se vzaly hněv a pýcha, které Melkorovi nedovolily přijmout krásu Manwëho a Vardiny hudby? To už jsou otázky, které vedou k samotnému Eruovi. Proč?Tani, díky za odvahu! Tohle by mohlo být na sáhodlouhé polemiky a možná bez jasného závěru.[2]: Grr! Jsou jedenáctileté sestry, které dokážou pochopit ironii snáz než Starý pařez. Dezinterpretko! Ne, promiň, ale tou první větou...! (ženu ani květinou!) ostatek už beru. Melkorův individualizmus by to vysvětlit mohlo (tedy spíše impuls k němu) ale ve výsledku si jej vybral sám - Ainur bylo mnoho, ne pouze tři.
[1]: Děkuji[2]: Ano, zamýšlela jsem to jako vysvětlení toho, proč byl Melkor takový samotář a individualista.[3]: Dobře, teď budu zacházet do temných a nebezpečných vod mých teorií. Neumím Silamrillion nazpamět a mnoho věcí mi uniká, ale z toho, co vím, zkusím odpovědět na některé otázky.
OdpovědětVymazat,,Proč Manwë "slyšel" a Melkor ne?" A proč někteří Valar tvořili páry?
,,Mohlo to dopadnout jinak?" Podle mého mohlo. V dřívějších verzích Silamrillionu je u Valar mnohem více patrnější, že jsou ovládáni svými emocemi( což je pro mne tak nějak znak svobodné vůle). V Knize ztracených pověstí je popsáno několik dle mého chyb Valar, které vycházejí z jejich emocí... kdyby neměli svobodnou vůli, byly by jejich činy od Ilúvatara a proč by on chtěl, aby dělali takové chyby?
V Silmarillionu jsou tyto emoce vynechány, ale myslím, že Tolkien od koncepru svobodné vůle neopustitl( Kdyby neměli svobodnou vůli, vycházelo by jejich chování od Iluvátara. Proč Eru by chtěl, aby byl Melkor zlý?). A proto si myslím, že to mohlo dopadnout jinak- Melkor se mohl rozhodnout.
,,Kde se vzaly hněv a pýcha, které Melkorovi nedovolily přijmout krásu Manwëho a Vardiny hudby?" Jak už jsem psala výše, dřívější koncep obsahoval Valar s emocemi. Základ podle mého mohl přetrvat a pak mohlo dojít k této situaci. Svobodná vůle, moudrost ale s emocemi...Kde se vzaly hněv a pýcha? Už tě někdy opustil člověk, kterého jsi miloval tolik, že bys pro něj udělal všehno na světě( nedokážu takovou lásku popsat slovy) kvůli někomu jinému? Zrazenost, hněv a nakonec i hořká pýcha jsou podle mého dost možné emoce.
Doufám, že jsem nenapsala úplné hlouposti
Jak říkám, nejsem moc vzdělaná.
[2]: Vážně to byla pouze ironie...
OdpovědětVymazat