Ano, další písnička a znovu z příběhu Hobita. Tentokrát z jeho konce. Dostáváme se totiž do velice smutného příběhu, ba možná až balady, jejímiž hlavními aktéry jsou stříbrné lžičky a samotná Lobelie Pytlíková ze Sáčkova. Ano, ano. Osud jí nepřál a vysněného nádobí se dočkala s opravdu velkým zpožděním až po Dlouho očekávaném dýchánku, ale náš příběh je starší. Pojednává o situaci, kdy měla lžičky na dosah ruky. Tak blízko a přece tak daleko...
Melodie je z písničky Divoké koně od Jaromíra Nohavici, kterou snad většina z vás zná.
(Obrázek namalovala vodovkami Irith)
Stříbrné lžičky
Text: Irith a Polly
Hudba: Divoké koně - Jaromír Nohavica
Já chtěla stříbrné lžičky, když Bilbo odešel,
Rok uplynul a v noře nikdo nebydlel.
Snad zásah vyšší moci, snad přízeň osudu,
Bilbo je mrtev, " já nám Dno Pytle, dobudu!"
V Hobitíně Žřáč, Žrout, Hrabal, začínaj' dražení
"Počkat ty lžičky, tak ty jsou moje, vážení!"
Ležely, ležely s údajem o ceně na jeho kredenci,
"Oto pojď, žádná cena není velká, já je chci!"
Náhlý rozruch, zvedám hlavu, Bilbo se objevil.
Vstal z mrtvých, jen aby mi obchod překazil.
Přišel k nám jak ten největší vandrák odněkud z východu.
Zničil mi plány, proklínám toho pobudu.
Já chtěla stříbrné lžičky…
Super písnička! Povedla se vám!
OdpovědětVymazatLobélie v podání Pomněnky je naprosto nezapomenutelná.
OdpovědětVymazatPomněnka je naprosto nejlepší Lobélie na světě: nikdo nedokáže Stříbrné lžičky zazpívat s takovým citem a dramatickým přednesem. Písnička je prakticky geniální, zvlášť verš "Počkat ty lžičky, tak ty jsou moje, vážení!" No, už se těším na Oslavu.
OdpovědětVymazatObrázek je parádní, jak jsi to dokázala nakreslit vodovkami, Irith, včetně ohnutého papíru, to prostě nepochopím. A ty lžičky jsou roztomilé.