Dnes bych Vám chtěla představit mojí slohouvou práci na téma "Má představa ráje" a jak už asi tušíte, Středozemi jsem se nevyhla :-)
Když jsem byla mladší, ráj jsem si představovala jako ostrov s tyrkysovým mořem, zlatým pískem, blankytně modrou oblohou a spoustou palem. Tato myšlenka mi nejspíš byla zprvu vnucena masovými médii a cestovními kancelářemi. Neboť nemám ráda horko a navíc mi tato představa moc dlouho nevydržela.
Postupem času se začala rapidně měnit. Nejspíš i díky mému dědovi, který mi často ukazoval krásy české krajiny, se z ostrova v Indickém oceánu začal utvářet hluboký zelený les plný prapodivných zvířat i rostlin. Písek ustupoval pod hustými drny všemožných druhů trav a palmy obrážet větvemi, na nichž rostlo jehličí a svěže zelené lístky. Moře vyschlo a jediné, co po onom ostrovním ráji zbylo , bylo blankytně modré nebe.
Ale i to moc dlouho nevydrželo, protože přišlo období, kdy jsem začala obdivovat severskou krajinu s Británií. Ze severu se přihnala šedivá mračna a pradávný hvozd zachvátil jarní déšť. Jemné kapky začaly stékat po listech rostlin a vytvářet líbivě znělou píseň, kterou občas harmonicky narušil ptačí zpěv. Tato představa se mne dlouhé roky držela až jednou do lesa vkročila cizí noha a já si začala uvědomovat, že můj ráj, moje vysněné místo klidu a pohody už nikdy nebude stejné.
První pár nohou se začal zlehka procházet po hustém mechu. Později se k němu přidávaly další a další páry. To bylo moje seznámení se se Středozemí. Hvozd se začal pomalu měnit. Pod tvrdýma rukama lidí a trpaslíků se rozdělil na několik částí. I země se rozdělila a po velmi dlouhé době se vrátilo moře. Někde se vztyčilo pohoří, někde se zas zem prohloubila do údolí a roklí. Stějně tak, jak vznikala a zanikala elfská královstí, vznikala i zanikala království lidí a trpaslíků. Svět se měnil - stárl stejně jako já.
A dnes je mé srdce i mysl v kraji přívětivých tvorů, jenž žijí obklopeni tímto obrovským a majestátným světem, ale pro svou konzervativnost a lásku k zeleninovým záhonkům ho nevidí. Toto je má nynější představa ráje. Žít se svými nejbližšími v idylické krajině obklopené tímto velkým světem a sem tam se vydat na dobrodružství.
Můžu být tvoje učitelka češtiny? :) Když jsme kdysi na škole psali podobnou práci, vznikl z toho docela paskvil. Tohle je úplně jiné kafe-slohovka na úrovni. Hihi, ta změna představy ráje je ukázková.Zaujala mě věta "po velmi dlouhé době se vrátilo moře". Moře je něco, co pro nás vnitrozemce mívá veliké kouzlo, ale v představách o krajině s ním podvědomě nepočítáme. A pak přijde profesor a píše o stesku elfů po moři a hudbě Ainur a kdovíčem ještě. Tomu se člověk neubrání. :)
OdpovědětVymazatNechceš doučovat mého syna? Má ještě moře času na vytříbení představ, ale zatím mám dojem, že jeho představa ráje spočívá v tom, že se jedná o obrovské parkoviště plné aut. A mě nezbývá než doufat, že ho to časem pustí stejně jako kdysi jeho otce (i matku).
OdpovědětVymazatS návratem moře se vrací i Hudba.
[1]: Moře tady pořád je - to bys jako "matka letce" mohla vědět. I pod vodou se tlak měří na atmosféry.
Asi takhle nějak si svůj ráj přestavuju i já. Takové ty zelené kopečky, říčka, lidi, které mám ráda. To je pro mě ráj. Ale stejně jako u tebe, i u mně se takhle představa hodně proměnila přes roky. Celkově jsem se hrozně změnila. To ale asi každý, že.
OdpovědětVymazat[1]: ó, já se červenám děkuji[2]: Jsem poctěna, ale nevím, jestli jsem pro to ta pravá...[3]: Ano, každý se mění
OdpovědětVymazatPíšete ve škole docela krátké slohovky. Ale je to nádherně napsané, vážně. Taková báseň v próze. Myslím, že učitelka musela být nadšená...
OdpovědětVymazatTvůj popis postupné proměny ráje se mi líbí: zmizení tropického ostrova, příchod mraků a deště, Středozemě... nádhera. Má to v sobě tu správnou dávku poezie i ironie.
Já si ráj tak nějak konstantně představuju jako zahradu uprostřed lesa, s horami na obzoru (hory musí být). Podobně, jako je v Narnii (Čarodějův synovec) popsaná zahrada, kde roste zlaté jablko. Nevím, kde se to vzalo. A když moře, tak studené, šedé nebo zelené, a pobřeží s nekončícími borovými lesy...
[5]: A to ty moje patří k těm delším
OdpovědětVymazatAno, moře jedině studené s mocnými vlnami narážejícími do útesů.