Vyděděná - Epilog

Epilog a konec příběhu. Bylo by totiž nefér uvrhnout Smíška do požehnaného stavu manželského a Pipina nechat trpět. Estella se proto rozhodne vzít věci do svých rukou.

A abych nezapomněla, jsme do neděle s Polly v Irsku, takže komentáře ani nic jiného (články jsou přednastaveny) nečekejte.

---

"Proč jsi ji pozvala?" mračil se na Estellu Pipin a nepřátelsky zíral na dveře, za kterými si právě Diamanta povídala se Smíškem.

"Je to moje nejlepší kamarádka. A chce mi pogratulovat ke svatbě. Je slušnost ji pozvat."

"Ale…" začal Pipin.

Estella se na něj ale jen usmála a vklouzla do místnosti k Diamantě a Smíškovi.

"Pojď, potřebuji ti něco ukázat! Ale potichu, Smíšek s Diamantou to nesmí vědět!" vyhrkla Estella, popadla Pipina za ruku a táhla ho pryč.

Pipin si právě, jako obvykle, když byla na návštěvě Diamanta, četl ve svém pokoji, ale Estella vtrhla dovnitř jako velká voda, tvářila se tajuplně a žádala ho, aby s ní někam šel. Pipinovi se to nelíbilo. Nevěděl, co po něm chce a proč je to tak tajné, že o tom jeho bratranec nesmí slyšet.

Estella si položila prst na rty a otevřela dveře jednoho pokoje.

"Běž dovnitř," řekla a postrčila ho tam.

"Ale…" zaprotestoval Pipin, ale neměl čas na žádné další námitky. Estella ho rázně pošoupla dovnitř.

Pipin ten pokoj poznal. Byl to jeden z hostinských pokojů, jeden z těch, které neměly žádné okno.

"Estello…?" začal, ale to už za ním Estella zavřela dveře a bylo slyšet cvaknutí zámku, jak otočila klíčem.

Pipin zpanikařil a vrhnul se proti nim.

"Co to děláš? Pusť mě!"

Zpoza dveří byl slyšet tichý smích.

"Okamžitě mě pusť! Co si vůbec myslíš že… Až se o tom Smíšek dozví!"

"Neboj, já mu to řeknu. Nevěřím, že by mi povolil, abych tohle udělala, takže jsem ho poslala ven pro nějakou mrkev, ale až se vrátí, věřím, že si vyslechne mé argumenty a uzná, že tohle je to nejlepší co se dá dělat. Původně o tom nechtěl ani slyšet, ale… občas mám pocit, že mu kamarádská láska kalí rozum. Bál se o tebe. Ale já věřím, že se ti nic nemůže stát. Pokud budeš rozumný," odpověděla Estella a Pipin se proti dveřím ještě naposledy zoufale vrhnul.

"Estello! Co jsi to udělala? Pusť mě a já Smíškovi nic neřeknu, no tak! Vždyť tady zemřu hlady!"

"Nezemřeš, když budeš rozumný," odpověděla Estella.

"Pusť mě!"

"Ne!"

"Prosím!"

"Ne!"

"A kdy mě pustíš?"

"Až poznám, že jsi rozumný."

"Estello?!" zaječel Pipin, protože slyšel, jak se její kroky pomalu vzdalují.

"Až dostaneš rozum, zavolej," křikla na něj ještě Estella, než odešla.

Pipin se zoufale otočil a očima bloudil po místnosti. Nenašel ale nic, co by mu mohlo pomoci dostat se ven. Estella zřejmě místnost důkladně vyklidila a ujistila se, aby tam nezbylo ani ň, co by mu mohlo pomoci.

Být rozumný. To by ho tedy zatraceně zajímalo, jak si to představovala.

Otočil se kolem dokola.

"Zatracená mrňavá zrádkyně!" zašeptal.

"Já myslím, že nikoho nezradila. Jen… chtěla pomoci," ozval se jemný hlas a ze skříně vyšla Diamanta Bralová.

"Opravdu totiž nastal čas, abys byl konečně rozumný," dodala a opatrně mu položila ruku na rameno.