Copak je dnes za datum? Správně, 14. únor. Což znamená Den svatého Valentýna. A protože nám je jasné, že to zřejmě nikdo z ctěné blogové společnosti slavit nebude, rozhodli jsme se jít proti davu. A jak toto datum oslavit? No přece povídkou!
Tahle povídka je už docela stará a vznikla... netuším proč. Fakt nevím. Většina mých povídek je psána s jasným záměrem. Chci jí něco říct nebo prostě ukázat nějaký netradiční způsob psaní. Ale co mě inspirovalo k tomu napsat toto, vážně netuším. Delfi to nečetla, protože bych se jí pak nemohla podívat do očí.
Snad se bude alespoň trochu líbit nebo minimálně pobaví.
A téma? Na to snad přijdete sami...
Prvosenka
Pipin proklínal okamžik, kdy přistoupil na tu hloupou sázku. Samozřejmě, že to neměl dělat. Neměl se vsázet o to, kdo ukradne sedláku Červíkovi nepozorovaně víc mrkve se Smíškem. Jednak dobře věděl, že je jeho starší bratranec mnohem šikovnější a má daleko větší praxi a jednak tušil, že cena za to, když prohraje, bude strašná. Smíšek si jeho porážku určitě bude chtít pořádně užít. Ale na druhou stranu, když je vám sedmnáct a váš milovaný starší bratranec se na vás pohrdavě ušklíbne, jako kdyby vám bylo pět, a posměšně ucedí "To ty nikdy nedokážeš," prostě nemůžete sázku odmítnout. A také trest byl velice zajímavý. Vymyslel ho, samozřejmě, Smíšek. Ten, kdo tuto sázku prohraje, se musí na jeden den převléknout za dívku, jít do hospody u Zeleného draka a celý večer tam být, aniž by se vyhýbal společnosti. Pipina by hrozně zajímalo, jak vypadá Smíšek převlečený za holku. Příležitost vidět Smíška rudého studem, narvaného v dlouhých, růžových šatech a s velkou mašličkou ve vlasech se nevyskytne dvakrát. A i to byl důvod, proč nakonec Smíškovi na návrh sázky kývnul.
Nejdříve to vypadalo dobře. Smíšek šel první. Pipin neklidně poposedával pod stromem, kde se většinou scházeli, a modlil se, aby ho sedlák Smíška načapal a všechnu mrkev mu sebral. Smíšek se dlouho neobjevoval, takže v Pipinovi rostla naděje jak mýdlová bublina. Ale stejně tak rychle i praskla, když se Smíšek za zákrutem lesa vynořil, nesl plnou náruč mrkve a ležérně se usmíval. V Pipinovi rázem zatrnulo, ale nedal na sobě nic zdát a odhodlaně se pustil k Červíkovu poli. Až příliš, příliš pozdě si uvědomil, jakou strašlivou chybu udělal, když nechal jít Smíška prvního. Smíšek totiž Červíkovi mrkev ukradl zřejmě nepozorovaně, ale sedlák si, zatímco už byl Smíšek pryč, určitě musel všimnout, že půl záhonu mrkve zmizelo. A to nenechá jen tak, bude tam hlídat a hledat zloděje. Pipin se roztřásl. Ale věděl, že to nesmí vzdát. Pokud by to teď vzdal, už nikdy by se Smíškovi nemohl podívat do očí. Po době, která se mu zdála až děsivě krátká, došel až k díře v živém plotu, kudy se Smíškem k sedláku Červíkovi lezli. Zhluboka se nadechl a prolezl otvorem. Pole s mrkví bylo kus napravo od něj a Pipin vydechl úlevou, když viděl, že ho nikdo nehlídá a Červíkovi psi také nejsou v dohledu. Lehl si na břicho a plazil se směrem k záhonu. Opatrně se doplazil až na kraj, sundal si košili a začal vytrhávat červené karotky a dávat je do ní. Pořád ale pro jistotu ležel na břiše, aby nebyl moc vidět. Když mu tedy najednou něco stouplo na záda, dostal málem infarkt. Zběsile se otočil a uviděl za sebou Červíkova syna Bulga, který se na něj vědoucně mračil a nohou ho tiskl k zemi.
"Zloději! Sebral jsi nám čtvrt úrody mrkve!" zasyčel nenávistně a bolestivě ho zvedl za vlasy.
"Ne, to jsem nebyl…" zasípěl Pipin. "Pusťte mě!"
"Lháři. Dám ti pořádně za vyučenou, aby tě už příště nenapadlo nám tady krást," dodal Bulgo a zatvářil se výhružně
Pipin se smekl jako had a zuřivě vykopl. Bulgo mu přeletěl přes hlavu a bolestivě dopadl na záda na zem. Pipin nečekal ani vteřinu, zvedl se na nohy a pádil pryč, než k němu doběhne Vlk, který se právě objevil v nedalekém políčku s brokolicí.
Sázku Pipin prohrál na celé čáře. Mrkev nedonesl žádnou a ještě přišel o novou košili.
Také to byl důvod, proč jste příštího dne večer mohli vidět Peregrina Brala, stojícího v zelených Barvínčiných šatech a vkusnou sponkou ve vlasech před hospodou u Zeleného draka a ze všech sil proklínajícího Smíška, který už byl uvnitř, netrpělivě ho vyhlížel a už předem se svíjel smíchy. Zato Pipinovi bylo všelijak, jen ne do smíchu. Jeho noční můra začala už dopoledne, když musel jít, červený až za ušima, do Barvínčina pokoje a zeptat se jí, jestli by mu nepůjčila nějaké své šaty. Když se ho šokovaná Barvínka zeptala, na co je potřebuje, nezbylo mu nic jiného, než koktavě vypovědět svou sázku a prohru. Nijak mu nepomohlo, že se Barvínka smála tak, že málem spadla ze židle. Když se uklidnila, přešla ke skříni a po krátkém přemýšlení z ní vytáhla příjemně zelené šaty s jednoduchým výstřihem. Pipin si je od ní beze slova převzal a než ho propustila, stačila mu ještě Barvínka přidat zelenou sponku a pár "dobrých rad". Nakonec se s ním rozloučila s významným úsměvem a ujištěním, že si dnes večer určitě zajde k Zelenému drakovi. Ještě horší pak ale bylo samotné ustrojování se do šatů. Pipin odmítal jít v šatech k hospodě, takže si je vzal s sebou, že se převlékne za hospodou v nějakém křoví. Až pozdě ale zjistil, že si měl od Barvínky vyžádat i podrobný návod, kudy a jak se do nich leze nebo kde vlastně mají ty šaty dvířka. Potom, co několikrát nedůvěřivě přepočítal počet rukávů a počet svých rukou, třikrát si je oblékl naruby a jednou dokonce vzhůru nohama, se mu do nich podařilo nějak se nasoukat a tak jen zbývalo něco si udělat s vlasy. Jeho jediné štěstí bylo, že je měl delší, než normální hobiti, takže se sponkou nevypadal zas tak špatně. Opatrně vylezl ze křoví, aby Barvínce šaty neroztrhl a přešel před hospodu. Teď zhluboka oddechoval a sbíral odvahu.
"Ahoj, tebe neznám, ty ses sem přistěhovala z Východní Čtvrtky?" ozval se za ním hlas a do zorného pole mu vstoupil Cvali Bulva.
Pipin měl dojem, že se hanbou snad propadne, když na něj Cvali vytřeštil oči a začal se smát.
"Co.To.Má.Znamenat?" vyrážel ze sebe mezi záchvaty smíchu.
"Sázka," odsekl Pipin a vešel do dveří. Musel Cvalimu prchnout, než na něm začne vyzvídat.
Okamžitě ho ovanul obvyklý hospodský odér - Starý Toby a dobré pivo a Pipin se snažil, tak nenápadně jak jen to půjde, přesunout k volnému stolu co možná nejdál od Smíška a Barvínky, kteří seděli spolu hned u dveří a potutelně se uculovali. Ale nedošlo mu, že ho Smíšek v žádném případě nenechá proklouznout. Okázale vstal, odsunul volnou židli a přešel k Pipinovi.
"Och krásná dámo, posadíte se k nám?" zvolal a chytil se za srdce.
Pipin zrudnul a chtěl Smíškovi, který se tvářil, jako kdyby najednou přišel elf ověšený rolničkami a oznámil mu, že se konají druhé vánoce, vyklouznout a usadit se do opačného rohu, aby byl co nejmíň nápadný.
Ale v tu chvíli si uvědomil, že na něj zírá už celá hospoda a tak jen, červený až za ušima, klesnul na nabízenou židli a pokusil se splynout se zdí.
"Dáš si šťávu?" zeptal se ho po chvíli Smíšek a přistrčil mu svůj pohár. "Nebo si chceš jít raději zatancovat, o krásná dívko?" dodal po chvíli, otřásaje se smíchy.
Pipin se ho pokusil pod stolem kopnout, ale trefil Barvínku, které vhrkly slzy do očí. Její mladší bratr strnul. Zachytil Barvínčin vražedný pohled a bylo mu jasné, že jestli něco neudělá, jeho milá sestřička se mu velice rázně pomstí.
"Tak si tedy zatancujeme," vyhrkl rychle, zvedl se, chytil Smíška za ruku a odtáhl ho pryč. Začali tancovat. Netancovali však dlouho. Cvali se zřejmě činil, takže Pipin po pár minutách tancování s vysmátým Smíškem ucítil, jak mu někdo poklepal na rameno. Byl to Folko Bulík, Cvaliho nejlepší kamarád. Poťouchle se usmíval, když se před Pipinem naoko uklonil.
"Mohu si na chvíli zatancovat s vaší krásnou partnerkou?" zeptal se přehnaně nahlas Smíška.
Pipin se pokusil zmizet, ale zarazil ho Folko, který ho hbitě chytil za rukáv a přitáhl si ho do náruče.
"Ale samozřejmě," divadelně smekl Smíšek a pokusil se Pipinovi políbit ruku. Pipin se mu ale snažil vyrazit zuby tak vehementně, že to raději vzdal a šel vyzvat k tanci Barvínku, která se u jejich stolu svíjela smíchy.
"Je to sázka, jasné?!" výhružně zasyčel Pipin do ucha Folkovi.
Folko ironicky přikývl a vysloužil si za to od Pipina šlápnutí na nohu, i když těžko říct, jestli to bylo úmyslné. Pipin tancování nezvládal ani normálně, natož v šatech.
Když ho konečně Folko propustil, měl Pipin pocit, že se raději propadne do země, než aby šel znovu tancovat. Už tak bylo dost špatné, že na něj celý lokál posměšně zíral, ale teď se k tomu ještě přidalo pokřikování některých škodolibějších hobitů, hodnocení jeho šatů, tanečního umění a sponky a hlasité vyjádření výroků, že takhle mu to rozhodně sluší víc a že to vypadá, že Barvínce přibyla další sestra.
Pipin se zhrouceně sesul na židli a lokl si jahodové šťávy, kterou mu Smíšek přistrčil. Pipin cítil, že musí prchnout. Že tady už nevydrží ani minutu. Počkal, až půjdou Smíšek i Barvínka znovu tancovat, zvedl se a nenápadně přešel do liduprázdné chodby mezi samotným sálem a kuchyní. Potřeboval si chvilku odpočinout. Doufal, že se stihne vrátit ke stolu dřív, než Smíšek přijde na to, že odešel. Přeci jen, jedna z podmínek sázky byla, že se nebude vyhýbat společnosti. Opřel se o zeď a vzápětí vyjekl, když ucítil, jak ho někdo chytil za ruku.
"Te…tebe sem tu eště neviděl, tysssi zdej..zdej..zdejší?" vypoulil na něj oči… Frodo a nejistě se usmál.
Pipin vytřeštil oči. Frodo stál kousek od něj, mírně se potácel a zoufale na něj opíral pohled. Bylo vidět, že je úplně opilý a na nohou se drží jen čirou náhodou. Mluvil nesouvisle, a když se k Pipinovi naklonil, Pipin mohl cítit jeho dech, intenzivně páchnoucí po pivu.
"Ehm.. Frodo…" zakoktal se Pipin a pokusil se vyvléknout ruku z jeho sevření. Ale Frodo ho obejmul kolem pasu a přitlačil ho ke zdi.
"Ty ssi ta nejks…nekrsně…nejkásnější hob…hobitka cossem kdy viděl," oznámil mu Frodo a vážně se mu pokusil zadívat do očí. Ale jak byl opilý, jen nejasně mžoural někam dva centimetry za jeho levé rameno.
"Frodo, no tak, to jsem já, Peregrin Bral. Tvůj bratranec. Pipin!" vyjekl Pip a pokusil se Froda ze sebe odtlačit. Ale Frodo se ho držel jako klíště.
Frodo mu pomalu položil ruce na ramena. "Já myslim.. myslim že tě miluju," oznámil svému, nešťastně se tvářícímu bratranci.
Pipin na něj vytřeštil oči. "Frodo! No tak, to jsem já, Pipin! Já nejsem hobitka!" zavolal zoufale a popleskal Froda, který se na něj blaženě opilecky usmíval, po tváři.
Frodo mu ruku okamžitě začal líbat.
"Mijul…mujil…miluju tě. Vez… vezmeš si mě?" zeptal se Frodo mezi polibky.
"Frodo! Nech mě!" začal Pipin panikařit, když mu Frodo pevně sevřel paži a pomalu se po ní s polibky postupoval nahoru. Už byl skoro u lokte a bylo vidět, že má občas problém se trefit.
"Dám ti coko…cokoliv si budeš přšát!" vemlouval se Frodo a evidentně ignoroval Pipinovy zoufalé pokusy o osvobození.
"Pomoc! No tak, pomozte mi někdo!" zaječel Pipin a divoce se rozhlédl kolem. Jeho bratrance byl na něj, i v opilosti, moc silný a Pipin se nedokázal vysvobodit sám, ani Froda přesvědčit, že opravdu není dívka jeho snů.
"Já tě miliju!" oznámil Frodo vážně a plnou vahou ho přimáčkl ke zdi.
Pipin otevřel pusu k zoufalému protestu, ale Frodo ho umlčel vášnivým polibkem.
Pipin zpanikařil a zoufale se zazmítal. Frodo ho na chvíli pustil, ale okamžitě se na něj vrhl zpátky a pokusil se ho znovu políbit. Ale netrefil se a narazil hlavou do zdi.
Pipin otočil hlavu a uviděl na konci chodby Smíška, který nakukoval do chodby a teď je zaraženě pozoroval.
"Pomoz mi!" vykřikl zoufale a pokusil se odrazit Froda, který se na něj s toužebným úsměvem vrhl a znovu ho políbil.
Smíšek se rozeběhl svému bratranci na pomoc. Chtěl od něj Froda prostě odtrhnout a odvést ho pryč, aby se trochu vzpamatoval. Ale pak dostal lepší nápad. Usmál se sám pro sebe a tvrdě Froda chytil za rameno.
"Hej! Co to děláš?" vykřikl a zamračil se na něj. "Nech Prvosenku okamžitě na pokoji! Chodí se mnou."
"Jjjá jen…" zakoktal Frodo.
"Okamžitě ji nech! Tak pojď, Prvosenko," dodal nahlas, obejmul Pipina, příliš šokovaného, než aby se zmohl na slovo, kolem pasu, přitulil se k němu, a pomalu ho odvedl do lokálu.
"Prvosenka?!" Zmohl se Pipin na slovo. "Nemohlo tě napadnout něco lepšího?"
Smíšek se jen ušklíbl. "Tak promiň, také jsem mu tě mohl nechat…"
Pipin se na něj kysele ušklíbl a znovu si sedl na židli vedle Barvínky, která se na něj zvědavě podívala.
"Co se stalo?" zeptala se při pohledu na Pipinovy rozcuchané vlasy a naprosto zoufalý výraz.
"To raději ani nechtěj vědět," odpověděl jí zničeně Pipin a pořádně si lokl ze svého pohárku.
Nakonec ho z noční můry vysvobodil Smíšek, když mu asi za půl hodiny oznámil, že považuje trest za splněný a on, Pipin, konečně může odejít. Pipin vyklopýtal ven tak rychle, že se zapomněl ve křoví převléknout zpátky a šaty si tedy sundal až doma.
Ten večer pořádně zahýbal celým Krajem. Pipinovi trvalo asi dva týdny, než byl ochotný Smíškovi odpustit a Barvínce přibližně stejnou dobu, než byla ochotná Pipina oslovovat jinak než "Prvosenko". V hospodě u Zeleného draka se dobrý měsíc nemluvilo o ničem jiném, než o Pipinovi v holčičích šatech, ale pak se i na to zapomnělo a Pipin se tam zase mohl beze studu objevit. Jediný, kdo na to nikdy nezapomněl, byl Frodo. Ještě po mnoho let při třetí pintě piva s rozzářenýma, i když poněkud skelnýma očima, každému, kdo ho byl ochoten poslouchat, vyprávěl o krásné Prvosence, kterou tady v téhle hospodě před lety potkal a která se do něj určitě zamilovala, i když už chlapce měla, a která se po pár polibcích vytratila a nikdy ji už nenašel. Nikdo neměl to srdce mu říct pravdu. A Prvosenka zatím seděl u stolu vedle něj, červenal se až za ušima a vrhal vražedné pohledy na Smíška, který se svíjel smíchy.
P: A tady moje soukromá představa, jak by Prvosenka vypadala...
