Skotsko II

Druhá část reportáže ze Skotska. Užijte si ji :-)

---

Středa 5. 7. 2017

Tento den byl naplněn výpravou do pohoří Cairngorms. Bylo zajímavé sledovat, jak se krajina směrem k horám mění, nejprve pastviny s remízky, pak lesy pokroucených borovic, a nakonec jen traviny a byliny.

Naším cílem byl vrchol Cairn Gorm. Samozřejmě se tam dalo vyjet lanovkou a pak vystoupat pár set metrů, ale tato možnost byla kolektivně uznána za trapnou a příliš jednoduchou. Přece se nelekneme nějakého kopečku.

Lezli jsme, a lezli a lezli. Šlo to ztuha, nicméně výhled stál za to. Dále nás čekal pouze sestup dolů, kafe u cesty a návrat do nor.

(Vrcholové družstvo)

Čtvrtek 6. 7. 2017

Opět došlo k dělení. Irith s mamkou vyrazila kamsi do lesů, zbytek výpravy se rozhodl pro obhlídku jezera. Den jsme zahájili návštěvou Loch Ness Centrum. Měli tam moc hezky zpracované veškeré dosud shromážděné poznatky. Nevím, nakolik si to užila angličtiny neznalá část skupiny, ale rozhodně to stálo za to.

Další zastávkou bylo městečko Invermoriston se svými vodopády a nádherným kamenným mostem. Faktem ovšem je, že Tolkienem nakažená část skupiny daleko více ocenila krámek se vším možným koženým. Vážně, to byste museli vidět, nejrůznější taštice, opasky, brašny, náramky… na ušlehání mozku.

Za nejvhodnější místo na oběd byla uznána kamenitá pláž na soukromém pozemku (až se Irith bude divit, že jsem tam vlezla, zákaz vstupu tam nebyl, pouze cedulka, že k rybaření musíme mít povolení). Usedli jsme tedy na kameny, vytáhli chleby a začali diskutovat, zda se Lochneska maskuje za motorový člun, nebo za plachetnici.

Posledním bodem programu byl hrad Urquhart, známá zřícenina na břehu jezera a místo několika pozorování Lochnesky. Ani tentokrát jsme neměli štěstí, nicméně ruina je to pěkná.

I: A teď my. My jsme opravdu vyrazili "kamsi do hor" a cestou toho mnoho potkali... jak bude ukázáno na fotkách. K vývoji událostí nutno poznamenat, že mi na nejbližším kopci definitivně zhasla má letitá GPS (ta mohla v tu dobu mít tak deset let) a zůstali jsme odkázáni na pochybné skotské mapy a ještě pochybnější mapy google.

(Abriachan Forest Centre pro děti plné hřišť, můstků a cestiček v lese)

(Skotské WC)

(Vrchol Carn na Leitire s vřesovištěm)

(Útulna na vrcholu Sheiling)

(Místní beran)

(Vodopády Invermoriston)

(To je ale náhoda...)

Pátek 7. 7. 2017

Teď nás čekal přesun na sever. První zastávku jsme učinili ve Fortrose. Prý se tam dají vidět delfíni, na nás z moře vykouklo pouze něco, o čem si nejsem jistá, zda to byla bójka, nebo tuleň. Prohlédli jsme si zdejší pobořenou katedrálu, tak úplně jsem ji neocenila. Nevím, zda za to mohl nepříjemný déšť, nebo jsem prostě kulturní barbar.

Druhá katedrála nás čekala ve městě Dornoch. Ta byla v poněkud lepším stavu a obsahovala moc hezké vitráže. Oběd pak proběhl na kopci mezi pláží a golfovým hřištěm.

(Pláž Dornoch)

Pokračovali jsme k bývalé vesnici Badbea. Kdysi se rozkládala na útesech nad mořem a pro silný vítr zde bylo nutno dobytek i děti přivazovat, aby je to nesfouklo. Dnešními obyvateli jsou pouze ovce. Zde se nám skotské počasí ukázalo v celé své kráse - tedy mlha, drobný déšť a lezavý vítr.

Poslední zastávkou byly ptačí kolonie na mysu Duncansby head. Skály nad mořem se hemžily tereji, racky a papuchalky, dole jsme zahlédli dva tuleně.

K večeru jsme dorazili do příštího ubytování, Bencorragh House. Dost útulné, za největší plus byly uznány neuvěřitelně měkké postele.