Mladá generace

Elrond má vážné rodinné problémy. A upřímně, kdy je neměl, že? Ono to v Peredhelovic rodince zkrátka nikdy nebylo úplně jednoduché...

---

Mladá generace

Elrond, Pán Imladris, tupě zíral na obrázek svého nejmladšího vnoučete a přemýšlel, kde udělali Valar chybu. Nebo on a Celebrían. Elwing s Earendilem. Idril s Tuorem. Nebo když jsme tak u toho, Beren a Luthien. Byl si jistý, že tam nějaká chyba být musela. Tohle nebylo normální. Ani na poměry jejich rodinky ne. Tohle vůbec nebylo normální.

Ztuhlými prsty otočil podobiznu a přečetl si vzkaz na zadní straně.

"Pro drahého dědečka s pozdravem Elladan, Dertain a malý Dorin."

Ano, když Arwen oznámila své zásnuby s Aragornem, neskákal zrovna radostí do stropu. Ne že by měl na lidi nějaký negativní pohled, jistě, vlastní bratr, rodinná historie a tak dále, ale přeci jen tak nějak doufal, že si jeho děti vyberou nesmrtelnost a nějaké adekvátní druhy. Kupříkladu elfy, když jsme tak u toho.

Glorfindel se mu líbil, opravdu ano. Být tchánem slavného bijce Balrogů, to by přece nebylo k zahození. Gondorský král se sice jako až zas tak špatná partie neukázal, zvlášť když se Aragorn konečně umyl a učesal. Ale, Elrond si opatrně poposedl, přece jen to byl člověk, smrtelník. Samoprokletý, noční bázlivec a tak dále. Možná měl na tom Glorfindelovi zapracovat o chvilku dřív.

I když je pravda, že takhle se alespoň konečně dočkal nějakých vnoučat v dohledné době.

Vnoučat.

Pohled mu opět padl na podobiznu nejmladšího člena rodiny.

Lidé ale přece jen nebyli zas tak špatní. Zvlášť když uvážíme, koho si vzal Elladan. Elrond se ještě teď v noci budil s křikem, když si vzpomněl na zásnuby svého prvorozeného. Měl pocit, že se hanbou propadne, když zjistil, že Elladanova vyvolená má dlouhý, hebký plnovous.

Ne že by Dertain neměl rád. Nutno říct že to byla velmi tichá, vychovaná a slušná dívka. Jediný problém byl, že svému manželovi nedosahovala skoro ani k pasu. Pohled na zamilovanou dvojici, kdy si Elladan musel pokaždé kleknout, aby mohl svou ženušku políbit, byl nezapomenutelný. Jak Elrond zjistil, po Roklince se dokonce začala šířit Lindirova "Balada o milencích, kterým žebřík nepřál". Myslel, že drahého barda roztrhne. Rozhodně alespoň roztrhal jeho báseň. Netřeba podotýkat, že už se jí polovina Roklinky naučila nazpaměť a "Balada o žebříku" už delší dobu vedla hitparádu nejoblíbenějších písní v Síni Ohně.

Také Elronda poněkud štval fakt, že se už nebude moci smát Thranduilovi a Legolasově přátelství s Gimlim. Ne, když mu k Novému roku Thranduil poslal jako dárek malé stříbrné kladívko se vzkazem "Pro šťastné chvíle s vnoučátky".

A teď tedy vnouče měl. Dorin. Elrond jen pevně doufal, že drahý plod jeho rodiny nebude mít vousy, protože takovou ostudu by asi nepřežil.

Ale, Elrondovi se rozjasnila tvář, ještě tu bylo jeho třetí dítě. Elrohir. Drahý Elrohir, jeho jediná naděje na záchranu rodiny. V minulých měsících si dal obzvláště záležet na tom, aby synkovi nenápadně vštípil do hlavy myšlenku, že kdyby se zadařilo a synátor si našel nějakou pěknou vysokou elfku, byl by tatínek moc šťastný. Elrohir byl teď pořád na cestách a Elrond už začal v sobě opatrně pěstovat naději, že třeba jezdí za svou vyvolenou. Neptal se, nechtěl nic uspíšit. Ale čekáním si málem hryzal nehty.

Peredhel si podepřel hlavu rukou. Ve svého druhorozeného vkládal veškeré své naděje. Upřímně si nedovedl představit, jak by to vypadalo, kdyby přijel do Valinoru jen proto, aby Celebrían oznámil, že jejich vnoučátka budou smrtelná a vousatá.

Ozvalo se tiché zakašlání a za Elrondovým křeslem se zjevil tmavovlasý elf.

"Můj pane, lord Elrohir se vrátil do Roklinky a chce oznámit své zasnoubení. Čeká ve vašem pokoji."

Elrond s sebou škubl tak, že mu podobizna malého Dorina spadla na zem. Vida, my o vrrkuu a Elrohir za dveřmi. Bylo to sice trochu nečekané, ale rozhodně ne nevítané.

"Proč v pokoji? Ať je uveden sem, přeci nebude tak šťastnou zprávu oznamovat někde v pokoji!" rozkázal mistr Elrond hlasem plným nadšení a naděje.

Menší elf zalapal po dechu. "Pane, pokud vám mohu doporučit, opravdu by bylo lepší, abyste lorda Elrohira přijal… v soukromí."

Peredhel se otočil a za očí mu čišelo děsivé podezření. "Je to elfka, že?" pronesl tvrdě.

Poradce se pod jeho upřeným pohledem kroutil. "To bych tak úplně..."

Elrond se zamračil. "Jak úplně? Je snad elfího rodu?"

Druhý elf se přerývaně nadechl "To ano, pane. Každopádně. Elfího rodu je naprosto jistě," vypravil ze sebe nakonec Erestor.

Elrond jako by ani nevnímal zoufalý ton elfových slov, jakmile slyšel o elfím rodu, bylo, alespoň co se jeho týkalo, jasno. Bez dalšího slova vyrazil ke dveřím a pak dál chodbami Imladris.

Drobnější elfí rádce mu sotva stačil a občas si musel podkasat roucho a pár kroků popoběhnout. Vypadalo to, že chce něco říct.

"Nevím, pane, nejsem si tak úplně jist... možná byste měl…," vypravil ze sebe nakonec, vyděšen odhodlaností mistra Elronda nadšeně přijmout synovo rozhodnutí.

Elrond se zarazil tak prudce, až do něj elf vrazil.

"Jak jist?" Lord Imladris se otočil a z jeho očí šel strach.

Erestor jen váhavě ukázal na dveře. "Uvidíte sám."

Elrondovy oči se stáhly ošklivým podezřením. "Je vysoká?"

"To ano, pane."

"Vousy?"

"Ani jeden."

"Zamaštěné vlasy a nechutné způsoby u jídla?" sklonil se k němu výhružně Elrond, ruku položenou na klice.

Elf se pod tíhou jeho pohledu doslova svíjel. "Je jistě velmi vychovaná, pane," zapípal Erestor, hlavu v hlubokém záklonu, jak se snažil dívat Elrondovi do očí.

"Pak je všechno v pořádku," mávl rukou Elrond a konečně otevřel dveře.

Vzápětí strnul a pusa se mu vykroužila do písmene o. Jeho tělo doslova zamrzlo ve dveřích. Za ním stál Erestor na špičkách a nervozně mu nakukoval přes rameno.

"Otče!" ozval se Elrohirův hlas a mladý Peredhel kráčel k otci, za sebou vláčeje svou nastávající. "Tímto bych rád oznámil své zasnoubení."

Elrohirova partnerka se ho nesměle držela za ruku a rozhlížela se po zdobeném pokoji. Elrond na ní jen zíral, neschopen, slova, pohybu, nebo jakékoliv jiné známky života.

Elrohir se sklonil, aby svou vyvolenou políbil a v tu chvíli se Elrondovi vydralo z hrdla jakési neurčité vykviknutí.

Elrohir se usmál a předstoupil před otce, svou milovanou stále držíc za ruku.

"Chtěl bych ti představit Ghrašu, otče. Mou snoubenku."