Oslava Zničení Prstenu 2017

Reportáž z Oslavy zničení Prstenu je na světě. Bohužel nemáme příliš fotek, takže jen pár pro vykreslení atmosféry. Akce byla jako vždy skvělá a opět jsme posunuly hranice o něco dále.

---

Oslava zničení Prstenu, nebo též OZP (a nebo taky VZP, jak tomu říkají někteří Mittalmarovci) se uskutečnila ve dnech 24. - 26. března roku 2017. Předcházelo jí poměrně složité domlouvání, co se naší intervence v programu týče. Někdy na začátku února (ano, upozorňuji, že to bylo asi týden po Conu) jsem napsala Fallon, že bychom měli opět "koncert" a že bych si dala přednášku (potřebuji dopsat Hobitosloví). Přednáška ok, ta být může. Koncert ne. Už jsou totiž tři koncerty přihlášené (z toho dva byly na Conu, jen tak mimochodem). Nasadila jsem všechny možné přesvědčovací techniky a nakonec Fallon ukecala. Tak jsme dostali místo v pátek před přednáškou Františky Vrbenské.

Má přednáška měla být na téma Geografie. To jsem si zase jednou dala…

No a tak to začalo. Zoufalé dodělávání slíbených bodů programu. Někdy v budoucnu snad vyjde článek Jak se dělá koncert, tam se tedy budete moci o tomto bodu příprav dočíst více. Zmíním jen, že poslední písničku jsme dopsali asi dva týdny předem. Má přednáška byla doopravdová hrůza. Seděla jsem nad tím celé jarní prázdniny. Ráno a večer, každý den. Zoufale jsem konzultovala se všemi okolo (stylem "Hele Šárko, nevíš, na jakém podloží roste bříza?"), četla Pána Prstenů snad i pozpátku a rychlostí jedna stránka za tři hodiny postupovala ve své deseti-stránkové přednášce.

Nicméně den Oslavy se blížil. Ve čtvrtek před OZP telefon od Pomněnky. Je nemocná a nedorazí. Což znamenalo tři základní problémy:

a) její zkoušky s Polly a upravování písniček do pro Pomněnku vyzpívatelné toniny vyšly naprázdno

b) nemáme, kdo by hrál na flétnu

c) vlnky jsou u Pomněnky

Naštěstí jsem se tohle dozvěděla relativně brzy a měla jsem tedy celého půl dne na to celou situaci nějak vyřešit. Bod a) se vyřešil dost záhy. Tani potvrdila svou účast i ochotu zpívat. Bez nadsázky se dá říct, že celý koncert a hlavně Pollyino psychické zdraví zachránila Tani se svým dokonalým přístupem k věci.

Bod b) zachránila Aredhel. Nedovedu si představit, jaké to pro ni muselo být, obdržet telefonát "Ahoj Aredhel. Pomněnka je nemocná. Potřebuju, abys s námi zítra hrála na koncertě. Polly ti pošle noty a nahrávku. Flétnu nemáme, zkus ji sehnat." Ale elfka nicméně kývla a tím zachránila zase moje duševní zdraví.

Zbývaly vlnky. Protože bylo jasné, že ani v rukou České pošty (možná zejména České pošty) není možné, aby balíček dopravili v podstatě přes noc, začala jsem shánět, jestli náhodou někdo nejede na OZP z Brna. Dohromady jsem obvolala snad šest různých lidí, o kterých jsem buď věděla, že v Brně bydlí, a nebo věděla, že by mohli někoho z Brna znát. Ale všechno selhalo a opravdu nikdo nejel na OZP z Brna.

Večery před akcemi jsou vždy hektické. Kolik se toho musí vytisknout, připravit a sehnat. Místo vlnek jsem nakonec sehnala kus terasy a kus plaňky od plotu. Byla jsem také s Fallon a dalšími organizátory domluvená, že můžeme přijít do školy už dříve. potřebovali jsme totiž ještě trénovat. Hodně hodně trénovat.

Pátek - Do školy jsme dorazili někdy kolem… třetí? Čtvrté? Tedy, dorazili. Já a Falko jsme měli přijet nejdříve. Ovšem v té ulici, kde škola vždycky byla, najednou nebyla. Oběhaly jsme půlku Smíchova a nic. Škola se prostě zvedla a odešla, jinak si to vysvětlit neumím. Kořenského nikde, škole nikde. Protože mi také došel kredit do mobilu, byly i telefonáty o pomoc dost nanic. Zvlášť když nikdo z volaných netušil. Tak jsem zamířila do knihovny, optat se o radu. Tam mě opravdu nanavigovali a já s poněkud otrávenou mladší sestrou v patách jsme konečně dorazili do školy.

Vzápětí dorazila i Polly, Tani a Šárka. Odtáhli jsme si své krámy do přednáškové třídy, kde měl být mimo jiné i náš koncert a Polly s Tani začali zkoušet. A ostatní je poslouchat. Já jsem mezitím uvila věnce z břečťanu, nutný artefakt večerního vystoupení. S Šárkou a Frantou, který se k nám připojil, jsme pak vylepily plakátky a pomáhali Fallon s nějakými těmi organizačně připravovacími věcmi.

Musím říct, že tyhle chvíle mají jistý půvab. Půvab prázdné školy a jenom pár lidí, se kterými si dlouhé hodiny povídáte a čekáte, až přijde zbytek osazenstva. Přiblížila se sedmá a já začala být nervozní. Vypadalo to, že na našem slavném koncertu budeme jen my a orgové Conu. Ostatní lidičkové se ale nakonec dotrousili (nejlepší byly naše dohady o tom, jestli přijde Daniela, která na nás vzápětí zavolala od schodů…). Vše bylo nazkoušeno, věnce byly upleteny a zůstala jen jediná neznámá. A to byla Aredhel. Měl jsem totiž úžasnou režisérskou vizi, že u Posledního sbohem bude Aredhel tančit. Přesvědčovala jsem ji k tomuto dobré dva měsíce. Nakonec jsem nedostala určitější odpověď, než ať s tím počítám a že když tak uteče. To, jak se ukázalo, nebylo zas tak daleko pravdě.

Začala jsem vyšilovat. Že někdo nepřijde, že utečou. Aredhel mě uklidňovala tím, že dokud budu já mluvit, nikdo neodejde. Problém by byl, kdybych prý začala zpívat… také pravda. Na konci jsem byla dokonce oceněna, že bych mohla dělat stand-up comedy. Ale v mém případě spíše, jak někdo podotkl, walk-up comedy (jest to krásně vidět na videu).

Program začal zahájením. Bylo to vtipné, protože Fallon i Veronika zahajovaly obě s malýma děckama v náručí. Pak byl náš koncert. Jak probíhal, se budete moci určitě podívat na videu či si poslechnout nahrávku. Za video děkuji Falkovi, která natáčela do té doby, než klekla kamera. Natáčela urputně a byla z toho dosti zoufalá. Také to dělala poprvé v životě…

Vše se nakonec zvládlo skvěle. Tuším že z toniny jsme nikde nevypadli, Polly už nevypadal, že ji ta kytara kousne a Aredhel svůj part zvládla dokonale. Jak jsme se nakonec shodli, nejvtipnější část byla písnička Hodokvas. Tanina předělávka písničky Víno od Chinasky. Má totiž zajímavý refrén. Tak zajímavý, že Daniela při prvním přezpívání na něj zůstala nechápavě zírat a pak ho zpívat odmítla…

(To děcko nás pronásledovalo celý koncert. Bylo to děsivé)

(Pachatel zblízka)

(Někdo zpívá, někdo pozuje)

(Diváctvo)

(Další část diváctva)

(Sinda se suvenýrem)

(Aredhelina výpomoc)

(Mášina výpomoc)

(Byla jsem speciálně požádaná, jestli může být tato fotka zveřejněna. Chi chi chi)

Asi ve dvou třetinách koncertu se ve dveřích objevila moje mamka. V t chvíli jsem myslela, že mě budou muset odnášet nohama napřed, protože jsem se bála, že přišla vyzvednout sestru. Což také přišla, ale počkala na konec vystoupení. Někdy v tu dobu také klekla kamera. Natáčení se naštěstí zhostil obětavý Franta. No a diktafony (když mi ukázal jak je zapnout) jely celou dobu, takže minimálně zvuk je kompletní.

Poslední sbohem se myslím vydařilo skvěle. Sfoukli jsme dokonce i všichni naráz. No a i když nás tam bylo téměř doslova pět a půl (Terka nepřišla vůbec, Pomněnka byla nemocná a Třezalka se vracela z Anglie) i tak to, myslím, mělo jistou atmosféru.

Po koncertu jsme se odebrali do spací třídy, přenesli si tam věci a kecali. Já jsem Aredhel předala Cirkumflexe. Nejdříve jsem jí ho četla nahlas. Pak jsem ho četla jí, Polly a Tani. No a nakonec jsem ho četla před širokým publikem, čítajícím k patnácti lidem. Dost lituji ty, kteří to slyšeli už potřetí…

(A zase elf!)

Navečeřeli jsme se ze zásob. Tedy, zásob. S nimi to bylo veselé, neb každý, ale opravdu každý kdo vešel do budovy prohlásil: "Nemám nic k jídlu, doufám, že mi něco dáte." Výsledek byl, že jsme, patnáct skoro dospělých lidí, neměli dohromady ani patku chleba. Šárka s Aegeri tedy šly nakoupit (a málem nestihly náš koncert). Z výsledku jejich lovu jsme pak uspořádali takový povídací piknik.

Nakonec jsme se já, Polly a Tani odebraly na lože ke mně do bytu. Cestou jsme samozřejmě neskutečně blby a hlavně se smály všemu a každému. To už je takový zvyk.

Sobota - Vzbudily jsme se docela časně, ale ještě dost dlouho jsme si povídaly. Pak nás hlad vyhnal a my odjely do budovy školy. Tam již bylo osazenstvo vzbuzené a uprostřed snídaně. Přisedli jsme si k nim a strávili příjemné dopoledne u dalšího a dalšího plkání. Také jsme hráli nějaké písničky. A přesvědčovali Lemminga, ať si přisedne k nám. V té třídě jsme totiž byli my, pak spousta prázdného prostoru a pak na druhé straně místnosti Lemming. Nakonec jsme ho nenalákali blíž než na dva metry. Snažila jsem se z něj vylákat ty vystřižené záběry z Nienor, jak o tom mluvila Doubravka. Bez úspěchu.

Během dopoledne také dorazili Venda a Sváťa.

(Dokonalý Kořen nesměl chybět!)

(Náš bard)

Někdy v jedenáct začínala má přednáška. Bylo to… zajímavé. Doufám, že jsme mluvila alespoň trochu srozumitelně. Po přednášce se za mnou stavovalo několik lidí s tím, že to bylo vážně něco nového a případně i s nějakými připomínkami. Aredhel pak byla dost zoufalá, když zaslechla, jak se o mé přednášce kdosi baví. Že říkám, že Tolkien geologii nerozuměl, ale já jí očividně nerozumím ještě méně. Ale že jsem alespoň byla roztomilá (mám dojem, že to mi poslední dobou říká každý). Elfka z toho byla dosti znechucená, Že jsou lidi, kteří se na vás usmívají, zatleskají vám a pak za vašimi zády o vás blahosklonně vypráví. Že ji to definitivně odradilo od myšlenky kdykoliv na čemkoliv cokoliv přednášet. Styďte se, lidi. Většího odborníka než je Aredhel nenajdete. Takhle ji znechutit… Co se týče mně, mně je to asi jedno. S úžasem jsem zjistila, že mi na tom vlastně nesejde. Důležité je, že Daniela řekla, že to pro ni bylo opravdu nové a že se jí to líbilo. Důležité je, že se to líbilo Aredhel, Polly… Na ostatních nesejde. Vždyť… to vlastně nevadí. Já se v geologii opravdu nevyznám. Pokud je zde někdo, kdo se v ní vyzná, ráda svou přednášku s Vámi zkonzultuji. A jinak… proč by mi mělo záležet na tom, co říká někdo cizí, někdo takový? Svých chováním zřejmě jen dokazuje, že sem vlastně tak nějak nepatří. Tak proč se o něj starat? To jen takové zamyšlení. Pro Vás všechny, kteří jste kdy přednášeli či přednášet chcete. Pamatujte, co záleží na někom takovém? Nezáleží víc na těch, kteří k tomu mají co říct?

(Sličná asistentka)

(Můj vysoce odborný nákres Hůrky)

Potom byl Lenončin koncert. Já jsem se tak nějak potulovala po budově a mluvila s různými lidmi, hlavně s Oremirem. ostatní tuším, že udělali takový kreslicí kroužek a tvořili. A zapomněla bych, přišel Neklan. V půlce mojí přednášky a ihned zalezl pod stůl :-). Dostala jsem od něj jabloň. Alespoň tvrdí, že je to jabloň. Všichni ostatní říkají, že je to třešeň…

(Co to tedy je? Jabloň, nebo třešeň? Milí čtenáři?...

Ani jedno! Tohle je totiž tis.)

Následoval piknik. Předmluva byla krásná jako vždy, jídlo také nebylo zrovna k zahození… opět jsem tuším, že konverzovala s Neklanem. Vendy také v tu dobu našla jedinou další osobu, která viděla Once upon a time (Aredhel) a dlouze se o tom spolu bavily.

Pak jsme šli já, Polly, Franta, Diviš, Illian, Tani a Falko hrát bang. Bylo to super! Tani a Polly se probraly (byly dost mrtvolkoidní a byla to sranda, ležely vedle sebe ve spacáku a kdokoliv přišel, řekl přesně toto " Vy jste ale mrtvoly!" následovala naklonění dotyčné osoby nad Polly a "To je roztomilý, ťuťu…" Ano, opět se nám potvrdilo, že Polly je nejroztomilejší totálně mrtvá. Asi nějaký obranný reflex). Já jsem v půlce odešla na kousek koncertu, protože jsem kdysi slíbila, že tam přijdu. Tak jsem si vyslechla dvě písničky, vyměnila pár slov se Šárkou a zase šla hrát… jsem to já ale nevděčné publikum.

(Co vzniklo na Výtvarném koutku se můžete podívat zde: http://tolkien-maenas.blog.cz/1704/z-vytvarneho-koutku-na-ozp )

Tani musela odjet. Bylo to smutné loučení.

Potom ovšem následovala Danielina přednáška a na tu jsme všichni šli vzorně. A byla krásná. Zahrála jsem si na model gondorského vojáka a dozvěděla se spoustu nových věcí. Poté jsme se usadili já, Polly, Daniela, Sváťa a Aredhel na chodbě a kecaly. Rozebíraly jsme nějaké kanonické věci, nevím přesně co. A také Sváťův připravovaný film.

(Tak tuhle fotku neznám...)

V půl osmé byl průvod. Cestou jsme šly za Falešňáky, kteří právě dumaly nad nějakým rýmem u Flight of the Noldor. Vyřešila to až Polly a její geniální nápad. Zpívání jaru je vždycky zlatý hřeb Oslavy a ani letos to nebylo jiné. Ohňostroj se bohužel nekonal a tak jsme to měli bez vedlejších efektů.

Cestou dolů byl děsný zmatek, neb kdekdo sháněl Šárku a Aredhel. První jmenovaná ovšem odkráčela do jakési Číny (Proč ne, že. Je to tématické a hodící se.), co dělala druhá jmenovaná netuším, ale dělala to opravdu dlouho, takže jsme se pořádně načekali.

Na tombolu už jsme nečekali a já, Polly a Falko jsme se odebraly spát. Ještě že tak, já stihla usnout za pár vteřin v tramvaji…

Neděle - Museli jsme vstávat brzo. Protože jsme se domluvili s Neklanem, že půjdeme na mši. Mše měla být v osm. Ale protože se měnil čas, tedy podle toho starého v sedm. Nakonec jsme ho ukecali, že půjdeme do Zlíchovského kostela na půl devátou, tedy půl osmou. Vražedný.

Falko odešla domů, já a Polly na mši. Musím říct, že ten kostel je naprosto epický. Jak říkala Aredhel, nejepičtější kostel ve kterém kdy byla. Mše byla… zajímavá je asi to dobré slovo. Nicméně chci někdy v dohledné době zkusit ještě nějakou protestantskou mši… je tady nějaký protestant, který by mě a Polly byl ochoten vzít na mši? Obě jsme byly dost vyjukané. A Neklan byl fakt obětavý, když nám vysvětloval co jak a proč a že se nemáme děsit. Jo a mimochodem, já to sice nedokážu posoudit, ale mám dojem, že vážně dobře zpívá…

V budově jsme narazili na pořádně skleslou Aredhel, která odmítala říct, co jí kouslo. Pak jsme si poslechli kousek pohádkového budíčku a začal Mášin koncert. Na něj jsem ale byla jen na částech. No jo, občas jsou bohužel i důležitější věci než písničky. Protože jsme my, Mittalmarovci museli něco ještě vyřešit, velmi záhy jsme se rozloučili, nechali skleslou Aegeri napospas davu a vydali se do ulic. Ať žijí ulice Prahy!

Jak to tak vidím, programu jsem opět mnoho nezvládla. To už bude to prokletí. Obecně se mi zdála celá Oslava taková… chcíplá? Ospalá? Prostě daleko tišší a unavenější než minule. Co se děje? Nicméně to opět bylo super a já a myslím, že i my všichni z Mittalmaru se moc těšíme na další ročník!