A naše blogové resty se blíží ke zdárnému konci! První reportáž z podzimní oslavy Volání Rádovských, která se odehrála u Třezalky doma za občasné asistence její rodiny. Bylo to zajímavé. A vymyslely jsme několik nových her!
Středa 16.11. 2016
Tohle Volání Rádovských pro část z nás začalo už ve středu v naší škole. Pomněnka si tam totiž přišla mě s Irith vyzvednout a společně jsme se teprve dopravovaly k autu, kterým nás Rosana měla dopravit do Plzně. Cesta byla dlouhá, ale to nám nikterak nevadilo, alespoň jsme si stihly říct všechny novinky a probrat program na večer.
Měla jsem se totiž setkat s Miri a společně s ní probrat věci okolo charakteristiky zvířátek. Ale ani tohle setkání nebylo snadné domluvit. Původně jsme se měly sejít já, Miri a Irith. Pak Irith zjistila, že má v tu dobu naplánovaného doktora a měly jsme tam tedy být jen dvě. Nakonec se ten doktor přesunul na čtvrtek a jela s námi dnes do Plzně i Pomněnka. Když jsme vystoupily, vynesly si věci do Třezalčina domu a trochu se zabydlely, nastal čas se vrátit zpět do Plzně, abychom dorazily včas na sraz s Miri. No a přidala se k nám ještě Třezalka. Takže místo původních tří osob se nás sešlo pět.
Miri to však vzala naprosto v pohodě, než jsme se s ní potkaly, ještě jsme si stihly pohladit jakousi zlatou věž u místní katedrály (I: Stříbrného andělíčka na mříži, který se od ostatních zlatých andělíčků odlišuje tím, že je plný, zatímco ostatní jsou zezadu duté.). Pro štěstí, že se prý potom splní jedno přání. (I: To už má správně) Odebraly jsme se do nedaleké kavárny a vyjedly jim všechny maliny s jogurtem, které tam měli. Tak se pozná, když hobiti zavítají do nějakého restauračního zařízení.
Málem jsem myslela, že mě ostatní praští, když ze mě vypadlo, že se mi hůř povídá, když jsme se tam sešly takhle všechny. Bylo pro mě potom mnohem těžší se otevřít a vyjádřit. Takže moc děkuju ostatním za trpělivost a pomoc. Jsem opravdu ráda, že jsme si nakonec tak hezky popovídaly. Pomohlo mi to.
Po tomto rozhovoru jsme se s Miri rozloučily a pomalu se odebraly na autobusové nádraží. Cestou jsme si ještě trochu prohlédly krásy hlavního náměstí, probraly žhavé novinky a kuly pikle na Aredhel. Aredhel totiž dorazila na místo našeho přespání k večeru a my ji byly vyzvednout na nádraží. V noře jsme si ji zavolaly do osamělého pokoje v podkroví, posadily si ji na židli proti sobě a po jedné na ni vypálily překvapení. Vzala to vážně neuvěřitelně Aredhelovsky, ani nehnula brvou a s neuvěřitelnou grácií rozhazovala své rýpavé dotazy.
Pak už jsme jen připravily pokoj pro spaní a zalehly.
Irith se v noci vzbudila zimou a dopadlo to tak, že dostala můj spacák, aby nerušila ostatní drkotáním zubů. Můj spacák byl totiž natolik teplý, že když jsem jí ho v noci předala, byla jsem tak zahřátá, že mi trvalo skoro až do rána, než začala být zima mně.
Čtvrtek 17.11.
Vstávalo se brzy. Tedy respektive malá část z nás vstala už brzy. Irith totiž jela k tomu doktorovi dnes ráno a já s Pomněnkou jsme už byly vzhůru, takže jsme s ní sešly do přízemí a povídaly si při čekání na odvoz. Uběhlo to opravdu rychle, popřály jsme Irith šťastné pořízení a osaměly v obývacím pokoji. Ovšem to jen do té doby, než se k nám připojila již probuzená Třezalka. Neužila si naši přítomnost dlouho, brzké vstávání na nás totiž dolehlo, a my jsme jí tak symbolicky předaly hlídku a vydaly se ještě na chvíli zalehnout do svých spacích sáčků.
Když jsme se znovu opovážily teplo našich pelíšků opustit, bylo již okolo desáté hodiny. Zjistila jsem, že Irith mi obětavě sms zprávou připomněla, abych se zeptala domácích na nějaké rady ohledně našich písniček - jak zlepšit aranžmá atd. Asi si myslela, že se budeme nudit. Ale protože již nezbývalo moc času a písničkové povídání by se nestihlo, vrhli jsme se všichni pouze na snídani.
Pak se Irith vrátila, přesně včas, aby stihla Keonaxovu přednášku na počítačové hry s tematikou Hobita, Pána Prstenů a Středozemě obecně. Jelikož Keonax je vášnivým hráčem, měli jsme tyto informace přímo z první ruky a častokrát nám mohl poskytnout i své vlastní postřehy o daných titulech. Celá přednáška pak byla Keonaxem zpracovaná a nakonec vydaná na tolkien.cz (http://tolkien.cz/?p=3142) Za nás mohu říct, že nejvíce zaujala videa z hraní a u LOTRO jsme napjatě čekali, až se na obrazovce objeví Zlatěnka. Ale moc víloidně nevypadala… Irith se nám zamilovala do té nejstrategičtější hry a vskrytu snila, že se bude moci ponořit do světa intrik a různých smluv, útoků a dalších věcí, díky kterým by mohla celou Středozem ovládnout ona.
Po přednášce Irith nadnesla jako následující program aktivitu, kterou měla připravenou na svůj ws na TolkienConu. Šlo o improvizované středozemské rozhovory. Vybrala se dvojice, těm se zadalo, kdo bude představovat jakou postavu a za jaké situace se dané postavy sejdou a vybraní pak měli onen rozhovor uskutečnit. Měl trvat alespoň tři minuty. Tento interval se zdá krátký, ale pro toho, kdo je zrovna na řadě, bývá velmi dlouhý a někdy dokonce i skoro nekonečný. Pozorovatelé se však velmi bavili a dozvěděli jsme se spoustu přelomových zjištění. Na některé rozhovory byly tři minuty málo, takže se nestihla dokončit tak krásně načatá myšlenka…
Čas běžel jako voda a najednou v předsíni stála Šárka, která dorazila až dnes, jelikož se nutně potřebovala zúčastnit v Praze dopoledních studentských oslav (I: Ptaly jsme se jí, jestli je jí vážně Zeman milejší než my. Prý ano, demonstrace proti němu jo.). Tak jsme ji zasvětili do našeho programu a hned ji zapojili. Aby jí to nebylo líto. Ale snad už po prvním rozhovoru se Šárkou nás Irith znovu opustila. Tentokrát kvůli rodinné oslavě.
(Průběžné mytí nádobí)
My jsme ještě provedli pár rozhovorů a pak se rozdělili na dvě skupinky. Většina se pustila do vaření oběda, ale já se Šárkou jsme se vydaly do podkroví s tím, že Šárce ukážu, kde si může složit věci. Nebyl to jediný důvod, proč jsem Šárku táhla po schodech nahoru právě v tuto dobu. Třezalka byla upoutaná k plotně, proto jsme nahoře mohly nerušeně dodělávat dárek pro ni. Měli jsme pro ni připravené Zavazadlo. Dřevěnou truhličku s filcovým jazykem a mnoha nožičkami ze samotvrdnoucí hmoty. Výrobu nožiček jsme si nějak (ne)rovnoměrně rozdělili, a tak se na výsledném předmětu dalo poznat, které nožičky dělal kdo. Každá byla trochu jiná. Ale myslím, že to nebylo na škodu, ba naopak.
Se Šárčiným příjezdem jsme již měli všechny nožičky u sebe a teď už zbývalo je jen na truhličku pevně přilepit. Ovšem to se ukázalo jako větší oříšek, než se na první pohled zdálo. Jedno vteřinové lepidlo nám nestačilo, naštěstí Šárka s sebou přivezla druhé. Jenže jakmile jsme nalepily jednu řadu nožiček a vrhly se na druhou, nožičky z první řady začaly místy odpadávat. Nakonec jsme to musely vyřešit tím, že jsme po nalepení nožičku velmi silně a velmi dlouho tiskly k truhličce a prosily ji, ať tam opravdu drží. A ještě nás čekalo vytvoření poukázky na dárek pro Pomněnku.
Po této velmi namáhavé akci nás čekal zasloužený oběd a krátký polední klid, který se plynule přerodil ve zpívání a hraní na kytaru. Pomněnka s sebou měla i larpový zpěvník, takže jsme si mimo naše obvyklé Písně ze Středozemě mohli zazpívat a vyzkoušet i Laegovy písničky. Máme tam ještě mezery, ale jako základ je to rozhodně dobré :-)
(Reklama na láhev)
To se již z rodinné oslavy vracela Irith, byl již pomalu večer, a tak nastával čas na hlavní program dne. Na internetu jsme potřebovaly zkontrolovat několik věcí (mimo jiné i program kina na následující dny). Okolo počítače jsme pak osazenstvo Rádovských zanechaly pár minut čekat, zatímco jsem já s Irith připravila dort a dárky a zatroubením na roh jsem oficiálně zahájila oslavu Volání Rádovských.
Co následovalo, snad není nutné dopodrobna popisovat, jezení dortu, gratulace, předání dárků a další gratulace, doplňované historkami ze zákulisí. Třezalce se truhlička opravdu líbila a zjistili jsme, že při výběru dárku pro Pomněnku jsme se dokonale trefili. Akorát kousků dortu bylo trochu víc, než bylo potřeba, ale to nebylo na škodu a alespoň nám něco zbylo na snídani.
O dalším nočním či večerním programu moc nemám zprávy, jelikož jsme já a Irith šly spát. Pamatuji si jen matně přes dveře to, že Aredhel četla jakousi pohádku od Tolkiena a že panovala všeobecně veselá nálada.
(Skřetí ležení)
Žádné komentáře:
Okomentovat