V dobrém i ve zlém

Dlouho jsme tu neměli žádnou povídku, že? Tato je čistě elfí a od Tani. Zabývá se nesmírně zajímavým a příliš nezpracovaným tématem.

---

"Pereso! Pereso! Počkej na mne!" volala malá holčička na běžícího chlapce. Ale on se jen ohlédl a se smíchem utíkal dál.

" No tak stůj!" křičela a rozběhla se za ním.

Chlapec se jen dál smál a občas se ohlédl, jestli dívka běží za ním. Po chvíli se travnaté pobřeží změnilo v les. Na nedaleké mýtině mezi stromy Pereso konečně zastavil.

" Co jsi zase provedl, že utíkáš?" ptala se ho dívka.

" Já…" chlapec ji vzal za ruku a podíval se jí do očí.

" Tohle jsem vzal otci," a na prst ji navlékl dřevěný kroužek.

" Chtěl jsem ti to dát. Je to otcův nový výrobek. Vzal jsem mu ho, proto jsem běžel. Říká tomu Kor. Já...chtěl bych být s tebou na pořad. Nekonečně jako nekonečná je ta věc."

" Pereso, je nádherné, co jsi mi teď řekl."

"Melie, moje… phej cítí, že k sobě patříme."

"Já to cítím stejně"

"Opravdu? Melie, ani nevíš, jak jsem šťastný. Já slibuji před mocností tohoto světa, že k tobě navždy budu chovat tento cit a že s tebou budu v dobrém i ve zlém."

"Já také slibuji před mocností, která nás přivedla na tento svět, že s tebou budu v dobrém i ve zlém a budu se o tebe navždy starat a chovat k tobě to, co teď cítím."

..

"Melie, brzo se vydám s ostatníma na výpravu. Nebudeme dlouho pryč," oznámil u jídla Pereso.

"Dobře. Ale dávej na sebe prosím pozor. Víš, co se říká. Místní lesy obchází stín. Mnoho quendi se už ztratilo. Prosím, slib mi, že se vrátitš, Pereso," řekla ustaraně Melie

"Neboj, vrátím se. Nebude to dlouho trvat a budu u tebe."

"Miluji tě, Pereso," chytila ho pevně za ruku a ztrápeně se mu podívala do očí.

"I já tebe. Neboj se, vždycky se ti vrátím." usmál se na ni a políbil ji.

...

Vítr si jemně hrál s pobřežní travou a na tmavém nebi zářilo nespočet stříbrných hvězd. Dvě elfky se procházely kolem vod zátoky Cuivienen.

" Je pryč už strašně dlouho, matko," ztrápeně řekla Melie.

" Neboj se. Určitě se brzo vrátí. Dali jste si přece slib před samotným stvořitelem. On se postará, aby se ti vrátil, " řekla její matka a usmála se. Mladá elfka se ji opřela o rameno a rozplakala se.

" Musí se vrátit. Já… čekám jeho dítě."

Matka položila ruku na dceřiny tmavé vlasy a začala ji hladit.

….

Melie seděla na mýtině, kde se tenkrát s Peresem jako malé děti zasnoubili. Tvář měla v dlaních a plakala.

" Pereso! Pereso! Kde jsi? Proč jsi mne opustil, i když jsi mi sliboval, že navždy zůstaneš se mnou?"

Křičela do černého prázdna. Hvězdy zahalil temný mrak a všude se rozprostřela tma.

" Nikdy bych tě neopustil, má milovaná," ozvalo se nedaleko za ní.

" Pereso! Ty jsi se vrátil, lásko má! Kde jsi? Nevidím tě. Pojď blíž!" radostně zvolala Melie. Slyšela těžké kulhavé kroky, jak se k ní přibližují. Natáhla ruku směrem, kde si myslela, že je jeho obličej. Místo jemné Peresovi tváře však cítila jen hrbolatou, rozpraskanou kůži plnou odřenin.

" Co se ti stalo, můj drahý?" ptala se vyděšeně Melie.

" Unesli mne stíny, které mne poté mučili. Ale podařilo se mi utéct. Putoval jsem dlouho kolem proudu jedné řeky až jsem se dostal k břehu Helcaru a došel až k tobě."

Elfka ho pevně objala. V tom mrak odplul a ona viděla jeho šedivou, špinavou kůži plnou zvláštních černých znaků, puchýřů a odřenin. Změnil se, hodně se změnil. Nebýt hlasu a jeho svěže zelených očí, nepoznala by ho. Neměla strach. Věděla, že je to její drahý muž, který ji nikdy neublíží.

"Pojď půjdeme domů," řekla po chvíli.

"Ne, to nemůžeme. Ostatní se mne budou bát. Ze strachu nedovolí, abych žil mezi nimi. Zůstanu tady, postavím si přístřešek a každý den se budeme scházet."

"Pereso, víš, že to takhle nemůže dlouho fungovat…"

"Tak spolu odejdeme!"

"A jak se o sebe postaráme- jak se postaráme o naše dítě?! Daleko od našich nejbližších. Vždyť ani pořádně nemůžeš chodit!"

"Dítě?" zeptal se rozpačitě a podíval se elfce do očí.

"Ano, Pereso, čekám tvoje dítě," na tváři se mu objevil úsměv a objal svojí ženu. Ona však šťastná nebyla. Věděla, co je teď čeká-život plný skrývání a živoření a to nebyl osud, který chtěla pro své dítě. Avšak milovala Peresa a pro něj byla schopná všeho.

"Dobrá, odejdeme. Ale před tím musím zařídit ještě několik věcí," nakonec pravila Melie.

"Dobře, budu tu na tebe čekat."

…..

Les byl tichý, pokrytý tmavým rubášem. Melie měla konečně vše zařízené a rozhodla se odejít se svým mužem. Lehce se vyhýbala stromům, když v tom za sebou uslyšela prasknutí větví. Ohlédla se, ale nic nespatřila. Přidala na kroku a po chvilce přišla na mýtinu, kde už na ni čekal Pereso. Rozběhla se k němu a objali se.

" Pusť ji, ty zvíře!" ozvalo se nečekaně z poza stromů. Oba dva se podívali tím směrem. Stálo tam několik ozbrojených elfů.

"Jdi od ní!" řekl jeden z nich.

"Ne!" vykřikla Melie "Pčkejte! To je Pereso!"

" Tohle zvíře?" odvětil elf. Pereso se zamračil.

"To není žádné zvíře! Unesli ho a mučili," obhajovala ho jeho žena.

"I tak nemůže žít. Mohli z něho udělat zvěda. Může náš zradit. Podívej se na něj-co s ním provedli," Pereso sevřel pěsti.

"Melie, odstup od něj!" zvolal jeden z elfů.

"Ne!"

"Měj rozum. Jdi od té stvůry pryč!"

Zmučený elf se nahrbil. Jeho očí se změniliy Už nebyly zelené, zežloutly. Jeden z lovců napřáhl ruku s kopím. Pereso se proti nim rozběhl. Elf bodl. Melie však byla rychlejší a skočila do rány. Pereso se zastavil. Viděl jak jeho milovaná umírá. Ještě víc se rozzuřil. Zaútočil na elfa, který to udělal. Ostatní ale stihli zareagovat dřív a proťali ho šípy. Krvácející Pereso se připlazil k Melii a chytil ji za ruku.

"Miluji tě," řekl Pereso.

"Miluji tě. V dobrém i ve zlém," odpověděla mu Melie a vydechla.