Tanec mezi kapkami deště

Od epilogu Vyděděné tu nebyla žádná povídka od Irith. Takže dnes vám sem jednu dám. Irith mi ji poslala, když se mi jednou moc moc stýskalo a jediný lék proti smutnění a spleenu byly mittalmarovské povídky. Zabralo to stoprocentně. Příběh se nese tak trochu v duchu povídky Láska voní levandulí, ale nenavazuje ani na Levadnuli, ani na Vyděděnou. Dozvíte se v něm, zda je nebo není pravda, že "Co se škádlívá, rádo se mívá." Smíšek s Estellou chystají svatbu a slavnostní předtančení jim mají dělat mládenec a družička. Samozřejmě kdo jiný, než Pipin s Diamantou. Jaké obtíže je při nácviku tanečních kroků čekaly a jak to nakonec dopadlo se dočtete níže. Doufám, že se vám povídka bude líbit.

---

"Och, ty jsi ale trdlo!" prohlásila hněvivě drobná hobitka a zaškaredila se na Peregrina Brala, nesměle stojícího před ní.

"Promiň, já nechtěl," omlouval se.

"Nechtěl!" prskla Diamanta a mnula si nohu. "Jasně že nechtěl. Nikdy jsi nechtěl. Ale přesto jsi mi zase šlápl na nohu!"

"Ale vždyť se toho zas tolik nestalo," prohlásil Pipin hněvivě.

"Za poslední čtvrt hodinu potřetí!" dodala Diamanta a sedla si na zem.

"No tak promiň, no!" štěkl a usedl vedle ní. "A vůbec, nikdy se po mně nechtělo, abych tancoval něco takového. Já mám být vladyka, ne tanečník! Jsem rytíř Gondoru, nemůžeš…"

"Ale nech toho," mávla rukou Diamanta. "Na mě tohle neplatí. Nemysli si, že si před tebou budu klekat jen proto, že ses kdesi kdysi stal rytířem a zachránil tomu a tomu život. Stejně bych se vsadila, že bez Smíška bys nic nedokázal. Jo, ten není jako ty. Minimálně umí tančit."

"Tsss, a taky se bude ženit. Tak si nech zajít chuť, ano?" štěkl po ní Pipin a schytal pořádné kopnutí.

"Bere si mojí nejlepší kamarádku, jasně že na něj nemyslím!" bránila se Diamanta. "I když," pokrčila rameny, "to jsem asi jediná hobitka v Kraji. Od té doby, co se zamiloval do Estelly žádná nezadaná hobitka široko daleko nemluví o ničem jiném. Konvalinka tuhle tropila pěkný povyk, když na jeho prstě zahlédla snubní prstýnek. Byla tak zklamaná," dodala Diamanta zlomyslně.

"To jsou do něj vážně všechny zamilované?" zeptal se Pipin opatrně.

"A ty bys nebyl, kdybys byl hobitka? Je tak vysoký! Tak chytrý! A tak strašně hezký!" přitáhla si Diamanta kolena k bradě a položila si hlavu na paže.

"Hezký? Ani se mi nezdá," podotkl naštvaně Pipin.

"Závidíš!" prokoukla ho Diamanta ihned.

"Ale ne ne!"

"Jo jo!"

"Ne ne!"

"A vůbec, hádáš se jak malé dítě!"

"Ne ne!"

"Takhle tě žádná chtít nebude. Jsi strašně tvrdohlavý a rozmazlený!"

"Výborně!" vyštěkl Pipin. "Fajn. Jak bych také mohl mít šanci proti Smíškovi, že? Já, menší, méně hezký, hloupější a sotva dospělý hobit!" zvedl se a naštvaně odcházel.

Diamanta si zaraženě uvědomila, že to přepískla. "No tak, já to tak nemyslela," vyskočila na nohy a doběhla ho.

"Ne? Mně se zdálo, žes to přesně tak myslela," řekl Pipin s bolestí v hlase.

"Opravdu ne! Tak možná trochu," připustila po tom, co jí Pipin důkladně zpražil pohledem.

"A vůbec, ty máš co říkat," otočil se na ni hněvivě. "O tobě si také žádný hobit nikdy nevykládá. Jasně že všichni mluví jen o Estelle. Ona je ta vtipná, ona je ta hezká, ona je ta milá. Rozhodně ne ty! A vůbec, nemáš co říkat. Já, na rozdíl od tebe někdy něco dokázal. Já byl v té válce na severu. Já zachránil Aragorna a Faramira."

Diamanta zbledla. "Ale já na rozdíl od někoho nejsem rozmazlené dítě!"

"Já alespoň nemám ego olifanta jako někdo!" opáčil hbitě Pipin.

"Ego? Já nevím, kdo se tady pořád producíruje v nablýskané zbroji s mečíkem. Já to nejsem!"

"Na rozdíl od někoho, koho nebudu jmenovat, ale mám proč chodit v té zbroji. Jak už jsem říkal, já něco dokázal."

"Ale ten někdo, koho nechceš jmenovat, alespoň zvládne jednoduché taneční kroky, aniž by si udělal na nohou uzel!"

"Ale já umím i něco jiného kromě tancování!"

Oba hobiti stáli proti sobě, ruce v bok a byli celí červení od toho, jak na sebe prskali nadávky.

"A vůbec netuším, proč se s tebou vůbec bavím!"

"Já taky ne!"

"Jsi umíněný osel!"

"A ty zlomyslná žába!"

"Tohle nemusím poslouchat!

"Já taky ne!"

"Pch! A ani neumíš vymyslet dobrou odpověď, opakuješ se!"

"Trhni si! A vůbec, jdu pryč. Tohle je nanic."

"Už tě nechci ani vidět!"

Oba se otočili a odešli. První se ohlédl Pipin. Ale Diamantina záda vyjadřovala tak výraznou uraženost, že pokračoval dál. Druhá pak Diamanta. Při pohledu na jeho vzpřímeně naštvanou postavu se znechuceně ušklíbla a zrychlila krok.

"Je naprosto strašná! Nafoukaná, mrňavá a… prostě taková! Proč s ní musím tancovat?" prskal Pipin, když seděl na židli v pokoji svého bratrance.

Smíšek si unaveně sedl na postel. "Vždyť jsme se o tom už bavili. Je opravdu milá. Všichni o ní říkají, jaká je to hezká a hodná hobitka. Nevím, proč jste si nepadli do oka, ale takhle na sebe štěkáte jen vy dva. Všichni ostatní ji mají opravdu rádi, je to Estellina nejlepší kamarádka a Estella si umí vybírat kamarády, věř mi. Je hrozně milá a je s ní vážně zábava, nechápu, proč se tak nesnášíte."

Pipin si odfrkl.

"Opravdu nevychází jen s tebou. Všichni ostatní ji zbožňují."

"Nechápu proč!"

"Ale no tak…"

"A vůbec! Proč na té tvé svatbě musíš mít předtančení mládence a družičky? A proč se musí tancovat tohle Gondorské poskakování?"

"To už jsem ti také vysvětloval stokrát. Když jsme byli s Estellou v Gondoru, hrozně se jí ty tance líbily. Naučili jsme se je a řekli jsme si, že by bylo hezké, kdyby se mohly tančit i na naší svatbě. A o tom předtančení. Víš, že to je tady v Rádovsku tradice."

"A to mě to nemůže naučit Estella? Vždyť Diamantu jsi přece učil ty!"

"Ale Pipe, Estella má teď moc práce, ani ne za měsíc máme svatbu. A budeš tam tancovat s Diamantou, jako s Estellinou družičkou. Měl by sis to s ní nacvičit. Pipine, prosím. Udělej to pro mě," podíval se na něj Smíšek prosebně.

"Ale jen že jsi to ty," svolil Pipin a nechal rozzářeného Smíška, aby ho obejmul.

"Je hrozný! Rozmazlený, nešikovný… úděsný! Proč zrovna on? To si Smíšek nemohl vybrat Sama nebo Cvaliho?" prohlásila naštvaně Diamanta a sesula na lavičku vedle Estelly.

Estella odložila zahradnické nůžky a otočila ke kamarádce hlavu. " Je to Smíškův nejlepší kamarád. Byli naprosto neoddělitelní, pořád všude chodili spolu, dělali spolu lumpárny. Byli spolu i na té cestě."

"Pch, nemluví o ničem jiném, než jak byl úžasně statečný, jak zachránil toho a tamtoho a jak bychom se z toho všichni měli zbláznit!" protočila oči v sloup Diamanta.

"Ale to přece nedělá. A všem se jeho vyprávění hrozně líbí. Všichni v Kraji ho zbožňují. Mají ho rádi, jak je veselý a vtipný a vůbec ne nafoukaný. Je na všechny hrozně milý a je opravdu obětavý. Pamatuješ, jak jel přes celý Kraj, jen aby pomohl Tlapkům dostavět tu noru? To je něco, co bych od vladyky nikdy nečekala. Netuším, proč si, kdykoliv se vidíte, tak strašně vjedete do vlasů. Už když jste byli úplně malí. Je opravdu moc hodný."

Diamanta se zatvářila pochybovačně.

"Já s ním ale opravdu nechci tancovat. Je úplné dřevo! Nechápu, jak dokáže tancovat na stole a zpívat, když mi při našich zkouškách co pět minut dupne na nohu. A několikrát spadl!"

"No tak, Diamanto, to půjde, uvidíš. On opravdu není tak strašný. Spoléhám na tebe, že se to předtančení podaří."

Diamanta odevzdaně pokrčila rameny. "No tak jo!"

Estella jí nadšeně dala pusu na tvář.

"Pravou nohou mě obejdeš. Pravou!" řekla Diamanta důrazně a kopla Pipina do té správné nohy.

"Minule to byla levá! Říkala jsi levou!" odpověděl hbitě Pipin.

Diamanta se načepýřila. "To byla úplně jiná figura. Proboha! Menší krok, přetrhneš mě vejpůl!"

"Promiň," zahučel Pipin, ale schválně s Diamantou trochu trhl.

Diamanta klopýtla a musela se Pipina chytit kolem krku, aby neupadla. Pipin ji zachytil a znovu postavil na nohy.

"Díky," řekla kysele a pokračovala v tanečním kroku.

"Dobře, takže jsme se dostali k polovině, hurá!" prohlásila po chvíli.

"Výborně," oddechl si Pipin a pustil ji. "Dáme si chvíli přestávku."

Oba hobiti si sedli na zem. Tancovali v zadní zahradě Brandova tam, kde doufali, že je nikdo neuvidí.

"Už ti to docela jde," řekla upjatě Diamanta.

"Hmmm. Díky. A Diamanto?"

"Ano?"

"Ehm… jak jsme se včera bavili, na koho tedy vlastně myslíš?" zeptal se Pipin a jemně zčervenal.

Diamanta zvedla obočí. "Měla jsem dojem, že tohle řeší jen holky."

"Zajímalo by mě, kdo bude ten ubožák, který si tě bude muset vzít," odpověděl hobit hbitě.

"No tak to tě zajímat rozhodně nemusí!"

"Pověz mi to. Nebo se bojíš?"

"Ale ty mi to pak řekneš také," vynucovala si Diamanta.

Pipin pokrčil rameny. "Není co říkat. Od té doby, co mi Prvosenka před pěti lety dala košem…"

"Počkej, vy jste byli spolu? To jsem nevěděla."

Pipin se kysele ušklíbl. "Byli. Přibližně měsíc. Pak prohlásila, že to byla největší chyba jejího života, šla a vzala si Duga Pytlíka."

Diamanta vyprskla smíchy. Neuměla si představit zářivější protiklad k rozpustilému Pipinovi než usedlého a vážného Duga.

"A ty?" zeptal se Pipin znovu.

Diamanta pokrčila rameny. "Ještě hůř než ty. Od té doby, cos mi překazil to dostaveníčko s Doderikem, nic."

Pipin se zamračil. "To si nepamatuju."

"Ne? Seděli jsme tenkrát na té lavičce u řeky a vy se Smíškem jste se rozhodli, že půjdete na druhý břeh lovit ryby. Sedli jste si přesně naproti nám a hlasitě komentovali."

Pipin se smál, až se za břicho popadal. "Jo tohle, to bylo dokonalé!"

Diamanta na něj vyplázla jazyk. "Tak abychom pokračovali, ne?"

Pipin se zvedl a pomohl jí na nohy. Diamanta zvedla obočí a Pipin pokrčil rameny.

"Ťap ťap ťap, tak. Teď mě pusť, ano. Podtočím se ti pod rukou. Ne! Stůj na místě a nehýbej se. Dobře. Teď mě chytni kolem pasu," instruovala ho Diamanta a Pipin se skeptickým výrazem plnil její pokyny.

"Teď následuje otočka, abychom se otočili, musíš mě přitisknout těsně k sobě," pokračovala Diamanta a tvářila se, že je jí jen pomyšlení na tento taneční krok značně nepříjemné.

"Musím?" protáhl Pipin.

"Musíš!"

"Au! Šlápla jsi mi na nohu!" ohradil se po chvíli.

"Aspoň vidíš, jaké to je!"

"Jsi těžká jako olifant!"
"Já? Já rozhodně ne! Po naší minulé 'hodině' jsem den nemohla chodit, jak jsem byla pošlapaná!"

"Já na to alespoň mám výšku!"

"Ale fňukáš jak děcko, opravdu. Nechápu, jak jsi mohl přežít tam na severu. Asi sis musel z toho hraničáře udělat chůvu."

"Sklapni!"

"Já? Já tuhle hádku nezačala!"

Pustili se a už zase stáli naproti sobě, jako dva kohouti připravení porvat se na život a na smrt.

"Už je doufám konec! Fakt se těším, až se tě zbavím," štěkla Diamanta.

"Jak chceš, zbývá nám jen týden."

"Tak pozítří, jinak už se z tebe zblázním!"

"Nejsi jediná!"

"Těším se na ten krásný den bez tvé přítomnosti!"

"Ahoj!"

"Tak jak to jde?" zeptal se Smíšek.

"Jo, už jsme skoro u konce, jde to."

"A už na sebe tak neštěkáte?"

"Já si nezačínám! Já na ní neštěkám. To vždycky ona začne," zdůraznil Pipin.

"Vážně by mě zajímalo, kdy si konečně uvědomíte, jak moc se máte rádi," podotkl Smíšek tiše.

"Rádi?! Nikdy!" štěkl za ním Pipin a nohou zabouchl dveře.

"Už zase jste se pohádali?" strčila Estella hlavu do Diamantina pokoje.

"Je naprosto nesnesitelný!"

"Jste jak malé děti, opravdu. Proč to děláš, když ho máš ráda?"

Diamantě naskákaly na tvářích hněvivé skvrny. "Já ho nemám ráda!"

"Nepovídej," usmála se Estella a odešla.

"Tak si to zkusíme znovu," oznámila Diamanta. "Budu ti počítat."

"Nepotřebuju počítání!"

"Fajn, tak nebudu."

Chvilku kolem sebe kroužili a tančili.

"Ty jsi vážně trdlo. Jsi úplně mimo rytmus!"

"Dobře, tak počítej," svolil Pipin, který musel uznat, že se v tom ztrácí.

"Raz dva tři čtyři. Raz dva tři čtyři, dobře, fajn, jo! Máme to!" zajásala Diamanta, když dotančili. "Možná to na té svatbě přeci jen zvládneš."

"Ještě naposledy!"

Diamanta pokrčila rameny. Pipin ji chytil kolem pasu a začali znovu tancovat.

"Raz dva tři čty- Au! Trdlo! Zase jsi mi šlápl na nohu!"

"Tak ji tam nestrkej!" odsekl Pipin.

"Vážně se nedivím, že tě Prvosenka odmítla. Bavila jsem se s ní. Říkala, že jsi líbal hůř než opilá kachna!"

"Tss, náhodou!" Pipinovy naskákaly na tváři ruměnce.

"Jedině tak maminku na dobrou noc, co?" štěkla Diamanta.

"Ty máš určitě co říkat. Ty jsi určitě v líbání přebornice!" načepýřil se Pipin.

"U mě je ale alespoň jisté, že svému protějškovi přitom nepřivodím kompletní zplacatění nohy!"

"Jsi hrozná!"

"Ty jsi také příšerný!"

"Žábo!"

"Osle!"

"A vůbec!" prohlásil Pipin rázně a přitáhl si ji v drsném polibku.

Diamanta zalapala po dechu a zapletla mu ruce do vlasů. Pipin zavřel oči a oběma rukama ji objal kolem pasu.

Lapajíce po dechu se po chvíli konečně rozešli.

"Bylo to hrozné," prohlásila Diamanta.

"Ty jsi byla horší!"

"Opravdu? Nezdálo se mi! Ale možná že bychom to mohli znovu posoudit," pokrčila rameny Diamanta a znovu ho políbila na rty.

"Tak co?" zeptal se jí Pipin po pár minutách.

"Stejně jsi trdlo," řekla Diamanta měkce.

"A ty jsi nafoukaná," odpověděl Pipin zamilovaně.

"Osle!" řekla Diamanta a opřela si mu hlavu o hruď.

"Žábo!" Pipin ji pohladil po vlasech a dal jí letmý polibek na vršek hlavy.

"Pipine! Byl jsi úžasný! Byli jste naprosto skvělí! To bylo určitě nejlepší předtančení všech dob."

Proběhl Smíšek dveřmi do chodby a nadšeně objal svého bratrance.

"Jsem rád, že se ti svatba vydařila," řekl Pipin se širokým úsměvem.

"A jak! Opravdu díky moc! A co Diamanta? Už jste se… už na sebe tolik neprskáte?"

Pipin pohrdavě mávl rukou. "Je pořád naprosto strašná. Nafoukaná, mrňavá…"

Smíšek si těžce povzdechl. "Je fakt moc fajn."

"Není!"

Smíšek nevěřícně zavrtěl hlavou a odešel.

"Ty jsi ho to opravdu naučila!" jásala Estella.

"Ale byla to práce. Je naprosto neschopný, vážně hrozný," usmála se Diamanta.

Estella si založila ruce na prsou. "Pořád?"

"Jo, je příšerný!"

"Ty jsi beznadějný případ!" zavrtěla Estella hlavou.

Vyhlédla oknem ven z Diamantina pokoje. Z oblohy crčely provazce vody. Lilo jako z konve.

"Dneska měl být tanec pod širým nebem," řekla zasněně Estella. "Všichni se na to dost těšili. Chtěli vás znovu vidět. Škoda, že to nevyjde," dodala smutně a odešla.

Po chvíli se ale dveře otevřely znova a dovnitř vklouzl Peregrin Bral.

"To jsi ty?" zatvářila se Diamanta otráveně.

"Nejsi ráda?"

"Ani ne!"

"No tak já zase půjdu," pokrčil rameny Pipin a otočil. V duchu napočítal do tří, když se k němu Diamanta vrhla.

"Ne! Neodcházej," zavřela dveře.

"Ne?"

"Ne!"

"Tak dobrá, ale jenom, když mi dáš pusu!"

Diamanta ho políbila.

"Pojď si zatancovat!" zašeptal jí Pipin po chvíli do ucha.

"Ven?"

"Samozřejmě!"
"Vždyť tam prší!" ohradila se Diamanta.

"No a co?"

"Zmoknou mi šaty!"

"Kašli na šaty," řekl jí Pipin mírně a znovu ji políbil. Pak ji chytil za ruku a jemně ji vyvedl z Brandova ven.

Sešli do zahrady.

"Raz dva tři čtyři," zašeptala Diamanta a začali tančit. Tancovali a vyhýbali se vodě, crčící z nebes.

Tančili mezi kapkami deště.