Aurewen

Dlouho jsme tu neměli žádnou naši vlastní povídkovou tvorbu, takže sem přidám jedno mé nedávné dílko. Nezasvěceným doporučuji nastudovat Samovy trable a Slovníček výplodů choré mysli.

Toto je povídka na přání pro Scrat, která si ji objednala ke Dni všeho hobitstva. I takové jsou u hobitů čekací lhůty...

Je to něco jako Samovy trable, až na to, že hlavní postavou je Galadriel, respektive elfka Aurewen. Jestli se divíte, proč je tak sympatická, tak byla napsána dle modelu "jediný sympatický elf odvrhovaný většinou".

---

Jedna sice inteligentní ale nepříliš zajímavá elfka, taková ta šedá myška, o jejíž existenci nemáte ani ponětí, dokud vám přímo nedupne na nohu a která se nevyznačovala snad ničím, kromě nepříliš oblíbené barvy vlasů (Gandalf by ji popsal jako "lesk pomočené slámy za soumračného šera") si právě pomyslela, že má asi vážně smůlu.

Toto zjištění u ní ovšem nebylo až tak závratné, protože totéž si říkala už od svých třístých narozenin, když zjistila, že je s Paní Galadriel bohužel příbuzná víc, než se sluší, a tudíž by jí měla dělat služebnou. Teď ale měla smůlu s velkým S. Jmenovala se totiž Společenstvo.

Začalo to dost nevinně. Hrajete si s Haldirem poklidně na babu, střílíte po skřetech a najednou bác ho, koza. Ani ne metr vysoká strakatá koza s poněkud skelným výrazem ve tváři. Dobře, možná Aurewen (tak se tato elfka jmenovala. To jméno si nevybrala. Ani ho neschvalovala) mělo napadnout, že taková koza uprostřed lesa asi není jen tak, ale tehdy ji ještě měla jen za neškodné a evidentně velmi přepracované zvířátko (teď už ji považovala za Morgulskou bestii). Ale když jsme tak u těch nápadů, možná taky měla Aurewen Haldirovi navrhnout, aby nechali tu kozu na pokoji, nevšímali si jí a hlavně se ji v žádném případě nepokoušeli stopovat. To jí napadnout mělo. Místo toho ji napadnul blonďatý maník v zelených šatičkách a efektním bojovým pokřikem. Ano, sice ho Haldir docela rychle zpacifikoval (stačilo mu onu kozu nastavit do cesty), ale Aurewenina ještěrka z toho stejně málem dostala psotník. Tedy, spíše kozník.

Za "špatnou volbu století" by se ale rozhodně dalo označit další Haldirovo rozhodnutí. Zajmout celou skupinku toho týpka v zeleném a předvést je před Celeborna a Galadriel. Alespoň, že Haldir zvolil k tomu, zavolat si posily. Sice jim k posile dorazilo asi jen pět elfek, ale stačilo jen pár rychlých změn make-upu a mohli je vydávat za silné elfy. Samotné zajetí pak probíhalo celkem poklidně, až moc poklidně. Aurewen to mělo být hned divné. Ale usoudila, že se zřejmě rozhodli podrobit přesile přesně jeden a půl na jednoho. Problémy dělal jen trpaslík, který se neustále snažil otrávit všechny okolo svým dechem a hraničář, který se ale nakonec rozhodl jejich životy milostivě ušetřit potom, co mu Aurewen oznámila, že se jmenuje Aurewen. Asi byl na to jméno nějak vysazený.

Aurewen si přitiskla prsty na spánky a snažila se zbavit hororových vzpomínek na pokračování celého dramatu. Ano, asi bylo přehnané očekávat, že se Pán a Paní Lesa rozhodnou celé Společenstvo doživotně uvěznit, vyhostit, nebo prostě jen zabít, ale rozhodně je mohlo napadnout něco lepšího, než je ubytovat a nasytit. Zvlášť s tím druhým začal po čase být fakt problém.

Aurewen zaslechla jakýsi šramot a vymrštila se. Naskytl se jí pohled na Elfí královnu paní Galadriel, jak se obezřetně šine podél zdi, škopkem v natažených rukách nahlíží za roh a nenápadně se přesunuje pokoji paláce.

"Má paní?" zeptala se jí elfka zmateně.

Galadriel s sebou škubla tak, že své zrcadlo málem pustila. Rychle k Aurewen přiběhla a chytila jí za límec. "Už jsou pryč?" vyhrkla.

"Kdo?"

"No Oni!" zakvílela Galadriel a pokusila se Aurewen schovat za sukní.

"Ano, má paní, odjeli před třemi hodinami," uklidnila ji Aurewen a nastrčila jí křeslo.

Galadriel si ulehčeně sedla a vrazila si nohy do zrcadla. Zamyšleně v něm šplíchala prsty a pozorovala svou služebnou.

"Jsi si jistá?" zeptala se nakonec.

"Ano, odpověděla Aurewen. Už pět minut se neozval žádný výbuch."

Galadriel se zachichotala. "A co hlásí kuchař?"

"Jídlo se nám také přestalo ztrácet."

"Výborně, výborně," zacákala Paní lesa nohama.

Následovala chvilka ticha.

"Opravdu vypadám tak staře?"

Aurewen si povzdychla. Čekala tuhle otázku. Když si totiž její paní pokusila promluvit s tím hraničářem, vrhl se jí budoucí král Gondoru k nohám a se srdceryvným výkřikem "Drahá mutinko!" jí políbil lem šatů. Pak ji chytl za paži a za stálého přesvědčování "Neměla byste se tak namáhat, milá babičko, přeci jen, už máte svůj věk, klidně si sedněte," jí nastrčil křeslo. Galadriel se mu sice potom už několikrát pokusila vysvětlit, že fakt, že je Arwenina babička ještě neznamená, že je stařena nad hrobem, ale Aragorn to zřejmě ignoroval. Celou dobu jí oslovoval "stařenko" a dával jí dobré rady, co má dělat proti revma.

"Ne, paní. Vždyť je vám jen něco málo přes sedm tisíc let."

"Však jsem to říkala!" vítězně se usmála Galadriel. "Sedm tisíc… to je na prahu mládí."

Aurewen zavřela oči, jak čekala na druhou otázku.

"A vážně je můj pohled tak děsivý?"

Bylo smutnou skutečností, že neohrožený a statečný Gondorský kapitán Boromir dostal hysterický záchvat, kdykoliv se mu Galadriel podívala do očí. Nastal potom velký problém s tím, že Lorien mohl asi tak pětkrát denně slyšet usedavé kvílení a pláč, kdykoliv elfí královna omylem přešla kolem slovutného válečníka. Galadriel se to rozhodla řešit tím, že si zaváže oči šátkem. Tento pokus ale ztroskotal poté, co mohl Lorien asi tak pětkrát denně slyšet hrubé nadávky a vidět svou paní, jak s napřaženýma rukama vráží do všeho kolem. Aurewen byla jmenovaná Galadrieliným vodičem a měla ji bezpečně provázet po lese. To fungovalo do té doby, než se jí Galadriel ztratila a nakráčela do ohrady s Legolasovými kozami.

Od té doby byl Boromir vždycky bezpečně odsunut z cesty, kdykoliv se Galadriel rozhodla projít kolem. Ale ani to nezabránilo dost trapné scéně při jejich loučení, kdy se Galadriel neuhlídala a náhodou se na něj podívala.

"Ne, moje paní. Není."

"Tak by mě zajímalo, jestli jsme za ty dva měsíce, co tu ti blázni byli, zažili vůbec něco hezkého," zamyslela se Galadriel po chvíli a otřásla se (evidentně při vzpomínce na monolog, kterým jí počastoval Legolas poté, co zjistil, že mu zbořila část ohrady).

"Ten žalozpěv za Gandalfa byl hezký. Melodie se mi líbila a bylo krásné, jak všichni zpívali," odvážila se Aurewen.

"Stála jsi někdy vedle mého manžela, když zpívá?" zpražila ji Paní pohledem. "Někdy si to zkus, je to opravdu zážitek. Zašpičatilo se mi z toho ucho," stěžovala si Galadriel. "Vidíš? Mám je teď nesymetrické," mnula si prsty špičku pravého ucha. "Vůbec nechápu, jak jsem si kdy mohla myslet, že má Celeborn hudební nadání. Měla jsem prokouknout, že ty sonety ve Valinoru za něj zpíval Feanor. Ale když ono je ve tmě vážně těžké odlišit jednoho elfa od druhého."

"To i ve světle," zahučela Aurewen. "Alespoň jsme ale měli hezké ohňostroje," dodala rychle.

Galadriel s sebou škubla tak, že si to ucho málem utrhla. "Hezké?! Málem zapálili les!"

"Ale bylo to efektní," odvážila se namítnout Aurewen.

"To ano, ale efektní byly i všechny ty ostatní ohňostroje, a to i pokud počítám ten záhadný výbuch sudu vína," ucedila Galadriel.

"A co ten jezdecký turnaj na sáních tažených kozami, jak ho uspořádali ti dva hobiti, co jim pořád všechno vybuchovalo?"

"Ten mi ani nepřipomínej. Legolas pak hrozně zuřil. A přitom se jeho kozám ani tak moc nic nestalo. Ale je pravda, že bez těch zákopů, co je vykopal ten tlustý hobit, by se asi víc zvířat zachovalo celých," polemizovala Galadriel. "A mimochodem, ty zákopy se elfům podařilo zakopat až dneska."

"Ale ten trpaslík byl přece roztomilý," pokusila se Aurewen pozvednout svou paní na duchu.

"To ano. Ale taky neskutečně vlezlý. Jeho básní už mám plný koš a vážně mě nebavilo vyhazovat ho každý den ze svého pokoje."

"Ale to přece nebylo tak strašné, ne? Byly i horší věci."

"Třeba to udílení darů?" chytla se témata Galadriel. "Ano, to bylo horší. Ale to bylo horší než cokoliv. Ale jak jsem měla vědět, že si Frodo z mé lahvičky se světlem Earendil uspořádá diskotéku? No řekni, jak jsem měla asi tušit, že jediné, co ho napadne je pověsit ji ze stropu a Prstenem vysílat prasátka?"

"Ta hudba tam byla hezká," zavlnila se Aurewen do rytmu.

"Jen pokud se ti zdá hezké písnička o jedné slabice. S 'Mééé' toho totiž moc nevyrobíš."

"Ale rýmovalo se jim to," uznala Aurewen.

"A jak jsem taky měla vědět, že mojí krabičku s hlínou použije ten pitomý hobit místo dýmkového koření? Nebo že dávat jim meče asi není tak úplně dobrý nápad? No, jak?"

"Máte přece vševědoucí zrcadlo," vzala ji Aurewen za slovo.

Galadriel pohlédla na škopek, ve kterém si máchala nohy. "To je další. Co do něj Frodo spadnul, dva týdny odmítalo ukazovat cokoliv jiného než velký oko. A to je docela nuda. 'Co následuje za pořad na tomto programu? No přece oblíbený seriál VKV (VelKý Voko)!'" pitvořila se Galadriel. A ještě se mi pokusil vnutit Prsten Moci. Jako by nevěděl, že fádní zlatá se k mým večerním šatům nehodí. "Ten jejich pobyt byla katastrofa. KATASTROFA," shrnula nakonec.

Aurewen musel v duchu souhlasit. Ale přesto se pokusila svou velitelku trochu povzbudit.

"Ale vždyť se muselo stát i něco pěkného, ne?"

Galadriel chvíli přemýšlela a pak se usmála. "Ale ano. Legolas dosud nezjistil, že ten luk je nastavený na zpětný chod!"