Ať už je váš názor na filmové zpracování Tolkienova světa jakýkoliv, věřím, že téměř každého z nás v oněch snímcích něco osloví. Já bych v tomto článku chtěla zamířit na ty, kteří nalezli zalíbení ve filmových zbraních, a pokusit se na ně nahlédnout optikou historického šermíře a fanouška boje jako takového.
Ještě než se pustíme do rozboru jednotlivých zbraní, ráda bych se omluvila za drobný nedostatek. Patrně nebudu schopna nabídnout komplexní pohled na výzbroj z Jacksonových trilogií. Trpasličí, elfské i skřetí zbraně z valné většiny vynechám. Nepřipadá mi vhodné je zkoumat z mého poněkud omezeného lidského pohledu a je dost dobře možné, že zákonitosti, které my lidé považujeme za samozřejmé, by pro tyto národy neplatily (i když obávám se, že to bude trochu složitější, jak uvidíte záhy).
Nyní již k samotným zbraním.
https://www.unitedcutlery.com/ProductDetail.aspx?itemno=UC1380&cat=LC
Patrně prvním mečem, který se mnoha fanouškům vybaví při vyřčení slov "Pán prstenů", je Andúril, nebo též Plamen západu. Jeho "první verze", tedy Narsil, byl ukován v Prvním věku trpaslíkem Telcharem. Předával se v linii králů Númenoru, poté mezi pány z Andúnie, až přešel na Elendila, prvního krále Gondoru a Arnoru. Pod svým posledním držitelem se Narsil zlomil v bitvě na Dagorladu a po smrti Isildura byly jeho úlomky odvezeny do Roklinky.
Ve filmech je Andúril zobrazen jako solidní dlouhý (též jedenapůlruční) meč. Tento druh zbraní se vyznačuje dlouhým jílcem, což umožňuje rychlý pohyb čepele při vynaložení minimální síly (zatímco ruka blíže k záštitě pouze usměrňuje pohyb a je jeho jakýmsi těžištěm, hlavní práci vykoná ruka na hlavici). V naší historii nachází největší uplatnění během pozdního středověku a raného novověku, ponejvíce pak v německé škole (které se shodou okolností věnuji). Pokud by vás způsob boje s dlouhým mečem zajímal hlouběji, doporučuji spisy Joachima Meyera nebo Hanse Talhoffera.
http://www.cbswords.com/lord-of-the-rings-swords-anduril-p-79.html
Středem čepele, v tzv. krevním žlábku (který vážně nemá nic společného s odtokem krve), se táhne nápis v cirth říkající: "Meč, jenž byl zlomen, je znovu skut." (pokud tomu tak není, hluboce se omlouvám, přesné znění se mi nepodařilo nalézt a toto je čistě moje dedukce). Podobný způsob zdobení nebyl pro meče určené k boji v našich podmínkách příliš obvyklý. Teprve později se na dražší čepele začaly vyrývat či vyleptávat ornamenty. Nicméně tyto zbraně plnily téměř výhradně okrasnou funkci a pravděpodobně byste s nimi neukrojili ani salám.
Osobně mě na designu Andúrilu velmi zaujala perforace hlavice. Ta by společně s jílcem a záštitou měla vyvažovat většinu čepele (těžiště zbraně má být zhruba v první třetině čepele) a tím pádem být jednou z nejtěžších částí meče. Jak se zdá, Telchar docílil vyváženosti jinými způsoby (možná použitím rozdílných materiálů na čepel a záštitu s jílcem), nebo možná je pro trpaslíky obvyklé kovat meče s těžištěm dále od záštity (zbraň je pak pádnější, ale zároveň pocitově těžší a trochu hůře ovaldatelná).
Na závěr si neodpustím kousavou poznámku k onomu slavnému skutí Andúrilu z úlomku Narsilu. Jsem si téměř jistá, že způsobem zobrazeným ve filmu by k němu nemohlo dojít. Pokud je mi známo, pak ocel (nebo co to Telchar k výrobě Narsilu použil) nemá tak dobré soudržné vlastnosti, aby se dala "znovu skout". Pochopila bych, kdyby byly úlomky roztaveny a po ztuhnutí z nich vykována zcela nová čepel. Ovšem pak se nedá tak docela mluvit o opětovném skutí, spíše o recyklaci materiálu.Ve chvíli, kdy by se Narsil rozpadl na dvě přesné části, tedy čepel a záštitu s jílcem, nejspíš by nebyl problém meč znovu smontovat dohromady. Nicméně pokud byla zlomena čepel, přijde mi jako jediná možnost svařování (a i pak bych se u takto spraveného meče bála, že se zlomí). To znamená, že nám kováři z Roklinky něco tají...
Přesuňme se k dalšímu ikonickému meči, a sice Glamdringu (též Vrahomlatu nebo Bojci). Ten byl vykován elfy v Gondolinu a jeho prvním držitelem byl sám velekrál Turgon. Jeho osud po pádu Gondolinu je nejasný - patrně byl válečnou kořistí Temné strany a podivnými cestami osudu se dostal až do zlobří jeskyně kdesi v Eriadoru, kde jej nalezla Thorinova družina a Glamdring přešel ke Gandalfovi.
Stejně jako u Andúrilu se jedná o dlouhý meč elegantního vzezření. U Glamdringu tomu napomáhají drobné výběžky na ostří zhruba 2 - 4 cm od záštity. Ty se objevují i na určitém tipu cvičných mečů z konce 15. století, tzv. Federschwert, počeštěně fedr, ovšem poněkud v jiném měřítku:
https://www.ebay.com/itm/Lord-of-the-Rings-Officially-Licensed-The-Hobbit-Glamdring-Sword-of-Gandalf-LOTR-/292774306863
Záštita je lehce prohnutá směrem k čepeli a popsána runami říkajícími: "Turgon, král Gondolinu, drží, má a třímá meč Glamdring, Nepřítele Morgothovy říše a Kladivo na skřety". Podle těchto run tedy Elrond meč identifikoval, když družina dorazila do Roklinky.
V podmínkách evropského středověku by asi bylo rytí drobnějších ornamentů do záštity možné bez rizika, že se při nárazu rozpadne v ruce (přeci jen je záštita masivnější a méně namáhaná než čepel), ovšem stejné jemnosti jako v případě Glamdringu by nejspíš nešlo dosáhnout.
Nicméně s nástupem baroka a kordů bývají koše zbraní stále váce a více zdobeny leptem nebo jinými technikami.
http://www.ujohanna.cz/francouzsky-kord-i-philippe-de-nevers.html
Hlavice je hladká, bez jakýchkoliv ozdob a svou podobou se velmi blíží "našim" dlouhým mečům. To by umožňovalo i poněkud drsnější obrany v podobě ran do brady či jiné části hlavy protivníka. Otázka je, zda by Turgon nebo Gandalf podobnou techniku využili, mě osobně přijde spíš skřetí.
Pro dnešek je to ode mě všechno, těším se na další setkání nad železem.
Zdroje:
Více! Více takových článků! A ohledně toho Andúrilu- taky jsem si říkala, jak to mohli znovu zkout, ale co my víme, možná mají elfové nějaké metody o kterých my nic nevíme...
OdpovědětVymazatTéž děkuji za článek,moc se mi líbil.Za ten znovu zkutý meč podle mě může Tolkien sám, ne tvůrci Filmu. Když ten termín použil, nedalo se asi nic jiného dělat... A jistě by řekl, že na to elfové měli vychytávky. Na zázračné meče on si každopádně potrpěl.
OdpovědětVymazatBude i něco lučisťnících?
OdpovědětVymazat[1]:[2]: Mnohokrát děkuji. Jsem ráda, že se článek líbil.[3]: Bohužel, má znalost vznešeného umění lučištnického se rapidně blíží nule a můj pohled by patrně nebyl příliš relevantní.
OdpovědětVymazat