Den hobitů - reportáž

Reportáž ze Dne hobitů, kterého se zhostila Túrantelen, jedna z námi pozvaných hostů.

---

Blog Mittalmar jsem objevila asi před půl rokem a byla jsem nadšena nápaditostí a zaujetím jeho tvůrkyň. Proto když se jednoho dne na začátku září na těchto stránkách objevila pozvánka na společné oslavení Dne hobitů, přišlo mi to jako skvělá příležitost, jak se setkat s lidmi, kteří také mají rádi svět Středozemě. Po skončení akce jsem byla požádána, zda bych o tomto dni nesepsala reportáž, protože to byla první akce tohoto druhu, na které jsem kdy byla. Nejprve sem se zdráhala, ale nakonec jsem se odhodlala a tudíž se nyní pokusím co nejlépe popsat události tohoto dne.

Setkání se konalo v soboru 22. září ve tři hodiny odpoledne v Liliové čajovně v Praze. Sesedli jsme se kolem velkého stolu v útulné místnosti, kde se dále nacházely další malé stolečky a pohovky a navíc další menší dřevěné patro s polštářky, které bylo přístupné po schodišti (také dřevěném), které začínalo bezprostředně vedle stolu a poskytovalo další šikovná místa k sezení. S dalšími příchozími se do kruhu přidávaly další židle. Celkově se nás mohlo sejít asi kolem patnácti, mimo jiné také Irith, Polly, Šárka, Falko, Jana, Jixipen, Leši a Aredhel.

Počasí nám přálo, nebylo vedro ani zima a dokonce ani nepršelo, ačkoli vzhledem k tomu, že jsme byli pod střechou, nebyl by déšť zase takový problém. Hlavně že nebylo takové vedro, aby byl člověk v kostýmu upečený ještě před příchodem do čajovny.

Den hobitů by se v žádném případě neobešel bez jídla, takže kromě nejrůznějších čajů se zde nacházely (alespoň do té doby, než byly zkonzumovány) i další pochutiny, konkrétně výborná vláčná čokoládová buchta, sušená jablka, čokoládovo-ořechoví šneci a hobití sušenky, které se staly vděčným předmětem k hovoru (ohledně jejich složení).

Po počátečním představování, předání pamětin v podobě zelených připínacích mašliček se další významnou součástí programu stala přednáška. Jixipen totiž byla požádána, zda by nepohovořila o počátcích Společnosti přátel díla pana J. R. R. Tolkiena. Větší část přednášky se týkala devadesátých let, kdy se vytvořily dvě skupiny nadšenců a to nejprve brněnská a potom pražská. Vzhledem k tomu, že toto téma bylo opravdu rozsáhlé, zapamatovala jsem si pouze útržky. Hodně se ovšem diskutovalo o počátcích a vývoji larpu v České republice, konkrétně o změnách ve vybavení a taktice jak bílé, tak černé strany. Přednáška končila přibližně někdy v letech následujících po roce 2003 a zahrnovala také počátky Falešného společenstva a jejich první představení.

V průběhu večera museli už někteří účastníci odejít a následně se po přednášce část ze zbývajících přítomných přesunula do přední části čajovny a pokračovala v debatování, kterého jsem se ovšem já nezúčastnila, a proto o této části večera nemohu napsat víc. Ostatní ale zůstali u stolu a věnovali se zpěvu. Polly totiž přinesla kytaru a spoustu not a ochotně nám zahrála jakoukoli píseň, kterou jsme navrhli a na kterou našla noty. V mezičase mezi jednotlivými písničkami přednášely Istwen a Ithilwen svoje básničky, které se týkaly různých postav z Pána prstenů a Silmarillionu a které jsme mohli hádat. Kromě tohoto literárního příspěvku přinesly také flétnu. Kromě mittalmarských písniček (Tři prstýnky, slizký Smeagol, Skřetíci z Mordoru a další) se zpívaly také další písně ze Středozemě, například O trpaslících, elfech a dámské přízni, Moria, Elenna, Píseň věrných a Feänorova smrt. Jako poslední se zpívaly Brány léta, jejichž konec (tichá noc ať odejde spát) příhodně naznačil konec večera. Sešlost se začala za pokračujícího hovoru rozcházet. Ti z nás, kteří jeli domů metrem, se vydali k zastávce Invalidovna, kde si ještě Irith s Falkem skočily do obchodu. V metru jsme se postupně loučili, až jsem v metru zůstala jen s Polly. Pak už jsem ale musela vystupovat i já.

Setkání skončilo někdy kolem půl deváté a osobně bych řekla, že se vydařilo. Ze začátku jsem sice byla nesvá a nevěděla, co dělat, ale všichni byli velmi milí a nakonec jsme si i pěkně popovídali a zazpívali. Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala jít a že takovéto akce existují a snad se ještě někdy na nějaké objevím.