Status quo

Status quo, jak zvláštní slovo. A jak důležité. No, a protože ten náš status quo se po těch dvou letech existence Mittalmaru (konečně) změnil, je na čase vydat článek, jak to teď s námi vlastně je.

---

Začínaly jsme jako bojovnice za práva hobitů a to se nám snad i podařilo. Slovo hobit se pomalu vkradlo do mysli Tolkienistické veřejnosti a dokázalo, že se plně vyrovná slovům trpaslík, skřet, člověk a… elf. Ano, elfové, to byl další náš status quo. Nemáme rády elfy. Jak originální! Řekněte, kdo v dnešní době nemá rád ty špičatouché půvabné bytosti? Postupně se nám podařilo elfy jaksi vytlačit a nahradit hobity. Pro ilustraci, po mé přednášce na Tolkienconu za mnou přišli přibližně tři elfi, že jsem jim otevřela oči, že fakt elfové asi nebudou, ale hobiti je to pravé ořechové. No co víc si přát? A další, Vlaštovka. Laisi si tam vždy vychovávala především elfy. Byla tam strašná spousta elfů a pak tři trpaslíci. Šmitec. Stačily dvě elfské slavnosti (Brány léta a Eruhantale, které jsme ovšem hbitě přejmenovaly Eurohaštale) a najednou to vypadá, že elfové jsou i v Českém Krasu ohrožený druh, protože je vytlačili hobiti. Začalo to tím, že jako mittalmar jsme z dlouholeté elfky Illienel udělali hobitku Pomněnku a skončilo faktem, že nikdy v historii táborů Vlaštovky nebyly herní postavy hobiti. Až doteď.

Tuto snahu rozhodně nebudeme nijak krotit, zatím se to vyvíjí zajímavě a hlavně vtipně. No a řekněte, nebylo by super, kdyby ten Třetí věk byl hobití? Ale co vlastně je ten Třetí věk? No, to je naše bláznivá snaha o... obnovení Tolkienistické tradice u nás. O jakési sehnání žijících roztroušených Tolkienofilů a snaha o znovunávrat všech těch krásných a ztracených věcí. Už to tady bylo dvakrát.

Nejdříve První vlna, První věk po vydání knih. Členy té první vlny bychom klidně mohli nazývat Valar. To jsou ti, díky jejichž práci tady jsme, scházíme se a máme o čem si povídat. Druhá vlna a Druhý věk byl po vydání filmů, kolem roku 2000. To zase byli elfové. Všichni to byli elfové, co šermovali na školních chodbách, dělali super larpy a byl to zlatý věk Conů. Tohle všechno skončilo tuším roku 2010. No a teď… teď je šance na Třetí vlnu. Na Třetí věk, který může být hobití (zvlášť, když ten Čtvrtý má být lidský). Ale to stojí jen na nás. Jen a jen na nás. My jsme teď ti středo- a vysokoškoláci, kteří mají čas blbnout, vymýšlet kozkoviny a bavit se. Nebylo by to krásné? Nebylo by krásné, kdyby se nám to doopravdy povedlo? Třetí věk, ten, který nejvíce pohnul osudy budoucí Středozemě?

To byla malá vsuvka k zamyšlení, než se dostaneme k tomu, proč vlastně tenhle článek píšu. Je totiž načase osvětlit náš status quo k… fanfáry… elfům. Protože ta doba, kdy to byli jen všemi oblíbení, bezchybní hezounci je dávno pryč. A proč? Asi největší zásluhu na tom má Aredhel. Aredhel a její Silmarillion, Aredhel a ona samotná. Protože v jejím podání Silmarillionu, když nám ho převypravuje, prostě nemůžete setrvávat na svých starých zásadách nemám-rád-elfy-protože-jsou-bezchybní. To prakticky nejde. No a pak je tu samotná Aredhel, která všechny parametry Silmarillionského elfa naprosto splňuje a je přitom naprosto úžasná. Jak můžete nemít rád elfy obecně, když před vámi stojí Aredhel, směje se tím svým ďábelským smíchem a prohlašuje něco ve smyslu "A pak tam všichni umřeli! Chi chi chi." Případně: "Já jsem Noldor, žádná charita.". To je pro malého ubohého hobita prostě nemožné.

No a druhá bytost, která razantně změnila naše smýšlení o elfech je všemi oblíbený (mezi Tolkienology), bezchybný hezounek Finrod. Který je ale přitom naprosto skvělý. No a co máte dělat, když všechno, co jste neměli rádi o elfech, se před vás postaví a vy s otevřenou pusou zjistíte, že je to naprosto skvělé stovření a fakt dobrý kamarád? Jedině změnit status quo. A tak ho měníme. I kvůli tomu nešťastnému Finrodovi, bojovníkovi za elfská práva, který je za a) totálně zdrchaný z přemíry hobitů, b) totálně zdrchaný z našeho přístupu k elfům c) totálně zdrchaný z přístupu veřejnosti elfům.

A jak ho měníme? Ohledně filmových variant vašich elfích miláčků se nic nemění a asi měnit nebude. Kozk (i kdyby nebylo PP, tak hobit to zabil) bude prostě Kozk, Narwe Narwe, Kořen Kořen (ehm… jsem jediný, komu se zdá, že ho hraje dívka, zvláště v některých momentech. Že by měl jakýsi druh schizofrenie a Kozkův otec byl zároveň jeho matka? To chování, obličeje, vzhled a fakt, že nikdo nezná jméno Kozkovy matky by odpovídalo…) a tak dále a tak podobně. Tohle si prostě vzít nenecháme a na tom si stojíme. Haldir (náš ekvivalent "A jojo").

No ale co se knižních a skutečných elfů týče, tam se naše smýšlení prudce změnilo. Teď jsou to bezcharakterní hajzlové, kteří buď bojují kvůli třem pochybným šutrům nebo kvůli ještě pochybnější bižuterii a zabíjejí, koho se dá, nejraději sami sebe navzájem. Ano, Silmarillion v kostce. No fakt! Vždyť hlavní pohnutky života, ale hlavně smrti většiny elfstva byly silmarily, Nauglamír se silmarily, či prsteny bez, překvapivě, silmarilů.

Ne, já si musela rýpnout. Takže jaký vztah máme k elfům teď? Kladný, rozhodně kladný. Ne že bychom se hodlali státi elfy, to ani omylem, ale už je ani nebudeme tak tvrdě pronásledovat a dělat si z nich legraci kudy chodíme. To jen z těch filmových. Takže Finrode klid. Tři bytosti se ti o svém elfím učení přesvědčit podařilo. A pokud rozjedeš blog, přesvědčíš i další.

Jak to shrnout? Elfy máme rádi. Ale ne pro jejich bezchybnost, naopak, pro jejich komplikovanost a… lidskost. Ovšem legraci z Kozka si hodláme dělat pořád. Bez toho by to ani nebyl Mittalmar.