Novorok - část 2.

Druhá část reportáže je moje. No... po přečtení té Pomněnčiny jsem ještě uvažovala, že tuto svojí část přepíšu, že něco takového přece nesmí spatřit světlo dne, že by to byla ostuda, ale čas nakonec vykonal své.

Tak snad se bude aspoň trochu líbit.

Tentokrát pátek a sobota.

P.S. Omlouváme se za kvalitu fotek, je vážně zázrak, že vůbec nějaké jsou...

---

Den 2. - Velik (píše Pip)

Se Smíškem jsme se vzbudili celkem pozdě, kdy už všichni ostatní (kromě Aredhel) byli vzhůru. Protože ale elfka nevypadala, že by se v dohledné době chystala vstát, museli jsme vymyslet nějaký bez-elfí způsob, jak se zatím zabavit.

Čistě po hobitím jsme se nasnídali a já se pak vytasil s některými svými nikdy nepublikovanými neTolkienistickými povídkami. Myslím, že se celkem líbily a ráno nám pěkně uteklo, když se konečně vzbudila i Aredhel a mohlo se začít s nějakým komplikovanějším programem. A tento program nám zabral celý den. Jednalo se o testy MBTI.

Proto taky bude reportáž z tohoto dne celkem krátká. Ony totiž takové testy zaberou celkem dost času. Zvlášť, když je děláte sedmi bytostem najednou a ty jsou schopné nad každou otázkou diskutovat půl hodiny. Ale na druhou stranu, jako pardon, ale některé ty otázky byly fakt těžké (Např: "Medvěd?! Půjdeme si s ním házet!" nebo - "Medvěd?! Musím zjistit, jak bručí.")

Asi nemá smysl to nějak více rozepisovat, co ale zmínit, už z důvodu jakéhosi nastínění našich osobností, musím, je otázka : "Snažíte se, aby se ostatní měli dobře a to i na úkor vlastního pohodlí?" Po zaznění této otázky bylo chvíli ticho a do toho Aredhel vyjekla: "Chichichi. To ani náhodou!". No, to jsou ti Noldor, žádná charita.

A výsledek našeho obšírného testování? Celkem čtyřem členům našeho Společenstva vyšla skupina NF - Idealisté, Apoloni. Přičemž Frodo a Yavanna jsou INFP (takový ten nejhodnější ale nejméně použitelný typ. Pro druhého by se roztrhli, ale většinou se díky tomu sami dřív uštvou, než z nich vyroste něco kloudného). Smíšek INFJ (to samé ale maličko intelektuálnější) a Sam INFX. To je něco mezi P a J na konci.

Dva (a můžete si tipnout kdo) jsou Racionálové, Prometheové tedy NT (prakticky: daleko větší svině s menšími morálními zábranami). Aredhel (ano, tipli jste si dobře) je přitom INTJ (realisté a strůjci - ať už to znamená cokoliv).

Nutno ale říct, že určit našeho Boromira byl fakt porod. Jistá si byla jen tou introverzí, zbytek se spíše dovsugerovával.

A já (výborně, vaše tipy jsou vážně skvělé) jsem ENTP, občas inklinující k ESTP. Ano, jsem extrovert. A ano, je to blbé, neb pro většinu mých blízkých (včetně pro mě) je extrovert sprosté slovo.

No a Třezalka (protože Terka Trpaslík se tohoto neúčastnila) je skupina SP - Hráči, Dionýsové a písmenkově ISFP (ráda řeší konkrétní úkoly a příliš se nerozptyluje). To byl asi největší šok dne (i když to vlastně sedí). Za sebe musím říct, že největší charakteristika Třezalky je - neznám. Po čtrnácti letech netuším, co je vlastně zač :-). Ano, po čtrnácti letech.

Mezitím nás navštívil Paladin, šel si pro nějaké papíry. Společenstvo bylo celkem šoklé, ale statečně pozdravilo a snažilo se udělat co nejmenším.

Testy byly hotové a nachýlil se čas obědu. Sam s Gimlim šli vařit oběd a my ostatní se bavili po svém. No, po svém. Výsledek byl, že všichni ostatní sledovali mě, Boromira a Froda. Abychom totiž dostáli svých rolí, rozhodl se Boromir začít Froda překecávat, aby se místo na jistou smrt do Mordoru vydal s ním do Minas Tirith. A co jsem tam dělal já? Zkusil jsem si střihnout Otroka Prstenu a jal se Frodovi vtloukat do hlavy, aby v žádném případě do Minas Tirith nechodil, ale zbavil se svého břemena a dal ho někomu… jinému. Sam tuto mou rozmluvu moc nerozdýchal. Ach jo. Když já si to fakt chtěl zkusit, aspoň jednou. V polovině Boromir prohlásil, že jsem… něco. Ale protože si nedovedl vzpomenout na to, co vlastně jsem, rozvalil se na pohovku a jal se přemýšlet. Neúspěšně.

Celá tato legrace ještě byla okořeněná bojovými vložkami Gimli versus já s Boromirem (hádejte, kdo vyhrál). Případně já s Boromirem vs. Frodo (opět hádejte, kdo vyhrál). Celé prokládáno výkřiky typu:

"Jestli si něco zkusíš, Sam tě zabije!" (řval Frodo ve chvíli, kdy jsem na něm ležel a snažil se ho konečně přeprat).

"Kde byl Gondor?!" (Bolestně řvu já, když se na mě Gimli vrhá a Boromir je zrovna v nedohlednu) apod.

K obědu bylo tuším klasické "co dům dá". Problém byl, že Frodo měl co nevidět odjet. Večer byl totiž odhodlán absolvovat vystoupení jeho kroužku irských tanců v Českých Budějovicích. Začal panikařit, že se zapomněl namalovat. Vytřeštil jsem oči, co tím myslí. No a z našeho drahého Frodíka vypadlo, že má za úkol se nalíčit, čím více tím lépe, protože je to z nějakého důvodu na tom vystoupení nutné. Hbitě jsem zapůjčil svoje malovátka (pro vaši informaci, ne, já se opravdu nelíčím. Bohužel mě ale loni postihla tragédie jménem taneční, a protože jsou moji rodiče dosti tradičně založení, musel jsem se na ně líčit. Smíšek mi to doteď připomíná, kdykoliv to jde a má z toho velkou srandu.) a Gimli se nabídl, že Frodíka namaluje (och jak Samotrablovské!!).

Mezitím jsem se stihl slušně pohádat se Samem (když onen věrný zahradník Froda v našich bitkách naivně bránil, netuše, že Frodo si to vyloženě užívá).

Nakonec mi Sam ostentativně oznámil, že si Prsten vzal on a že mám smůlu. No, teda chudák já, vážně.

V půl se mělo odcházet. Bylo dvacet. Frodo ještě neměl ani sbaleno a stále dřepěl na okraji vany a nechával na sobě tvořit.

Sam vypadal vyloženě uraženě a prohlašoval něco ve smyslu, že jsem to stejně celé zkazil já (ať už šlo o cokoliv) a ať si teda Froda do Mordoru (= na cestu) vykopu sám, že on to dělat nehodlá, že když tak půjde do Mordoru on. Doteď nevím, jak přesně měl náš napůl nemocný, napůl mrtvý Sam v úmyslu zastupovat Froda v irských tancích v Českých Budějovicích, ale fajn. Tak jsem se jal kopat. To jsem ale nepočítal s bratrancovým vzhledem. Nějak nám totiž nedošlo, že Frodo je doopravdy hodně bledý. Takže na něm takové to podkladní cosi (makeup, ne? Nebo jak se to jmenuje?) vytvořilo dost zajímavé obrazce. Protože jsme už ale neměli čas, rychle jsme s Frodem a Samem vyběhli na tramvaj. Cesta byla doopravdy zajímavá, ale protože mi bylo zakázáno líčit některé detaily Frodova make-upu, musíte se smířit s konstatováním, že Frodík nám šťastně odjel.

Měli jsme se se Samem vrátit do Bílé Studně opět tramvají. Sam mi oznámil, že má jízdenku jen za 110,- a že to asi nestojí za to. Protože tu nebyl ani žádný jízdenkový automat, klidně jsem souhlasil s tím, že prostě pojede na černo. Ehm… už jsme zmiňovali, že se Novorok vyznačoval vyloženou smůlou, co se dopravy týče?

Odjeli jsme asi čtyři stanice. Abych nastínil situaci, seděli jsme hned u dveří na dvojsedačce, naproti nám byla plně obsazená čtyřsedačka. Najednou jsem si všimnul, že u oné čtveřice stojí chlápek v černém a něco od nich vybírá. Zatrnulo ve mně. "Same, vystupujeme!" sykl jsem a táhnul Sama ke dveřím. Tramvaj zastavila. Stanice byla asi sto metrů daleko, ale semafory neúprosně svítily rudě. V duchu jsem se modlil, ať ona čtveřice hledá svoje tramvajenky opravdu pomalu. "Same, vyprávěj mi o elfech!" řekl jsem nakonec (potřeboval jsem navodit dojem že se urputně bavíme a je tedy zločin nás přerušovat) a Sam mi začal líčit elfí rodokmeny.

Jen pro zasmání. Zatímco jsme se blížili k oné stanici a Sam mi líčil záležitosti rodu elfského, strašně jsem ho obdivoval, že je tak klidný. Já se sice snažil vypadat uvolněně, ale rozhodně jsem takový nebyl. No a copak později vypadlo z našeho drahého Sama? Že byl totálně šoklý, nerozbrečel se vlastně jen kvůli mně a že to bylo poprvé, kdy doopravdy získal naprostou víru v mé vyjednávací schopnosti. Takže ano, až budete chtít, aby vám Sam fakt věřil, zaveďte ho k revizorovi…

Tramvaj konečně zastavila a my jsme vystoupili. Totálně klepající se jsme počkali na další tramvaj. Ano, já vím. Je blbý nápad nastupovat hned do té další tramvaje. Ale když mně to došlo až uvnitř. Dohodli jsme se, že na příští zastávce radši zase vystoupíme. Venku stál ten revizor. Vyšli jsme ze dveří kolem něj, skoro nedýchaje, protože mu muselo být jasné, že ty lístky prostě nemáme. Ale on se jen usmál a řekl "No děvčata…".

Samovi ruply nervy, a rozhodl se, že si ten lístek koupí (tady automat byl). Takže jsme jeli jednu zastávku za dvacet čtyři korun… Pak prohlásil, že je v šoku, a že kdyby začal brečet, ať se nedivím, že je to posttraumatická reakce. Ale brečet nezačal a bezpečně jsme se dostali do Velkých Pelouchů.

Pak jsme se rozhodli, že půjdeme všichni ven, abychom nebyli celý den jen doma. Takže jsme vzali kytaru s tím, že Smíšek tam Šárce odprezentuje naší pamětinu Návrat do Kraje. Sedli jsme si na schody na jednom dětském hřišti, bylo šedivo, větrno, snášela se tma a Smíšek hrál… lepší atmosféru jsme si přát nemohli. Protože nám ale začala být poněkud zima (kromě Gimliho, který se jal metat salta), vrátili jsme se za chvíli domů.

Já, Gimli a Aredhel jsme byli vyslání nakoupit. Mezitím se Sam začal opět vychloubat, že schoval páneškův Prsten a že ho nikdy nedostanu. Hmmm... vymyslel jsem plán. Vyprosil jsem si od Gandalfa jeho Prsten s tím, že až se vrátíme z nákupu, zkusím na Sama zahrát "Jsem zloděj a ejhle, tady mám tvůj slavný Prsten."

Nákup proběhl v pohodě, můj plán nikoliv. Ukázal jsem Prstýnek Samovi a první co řekl, bylo: "Chachá, ale to není ten pravý!" Vzápětí všem oznámil, že kdo Prstýnek najde první, může se stát Temným pánem. Jali jsme se hledat. Prohledávali jsme celou místnost snad čtvrt hodiny, za neustálých Samových výkřiků "Smíšku to dáš! Mrzimoři jsou dobří hledači!" (Ehm… to jsme viděli včera…). A "Hlavně ať to nenajde Pip a Boromir!"

A jak to nakonec dopadlo? Prsten jsme našli já s Bormirem (jak jinak, že). No, tak tenhle plán Samovi nevyšel. A proč oba? Protože já byl ten inteligentní hobit, kterého napadlo udělat jednu malou lest, díky níž jsem pak už zjistil, kde má Prsten být a Boromir ho opravdu našel. A kdeže Prstýnek byl? Sam ho měl zastrčený v opasku.

Boromir prohlásil, že jsme ko-Temní pánové, načež nám Sam Prstýnek zabavil s tím, že nám to trvalo dlouho a že je Prsten jeho a pověsil si ho kolem krku. Nekochal se s ním nijak závratnou dobu. V zámince, že se jdu pomazlit, jsem mu Prsten sebral, a od té doby měli Prstýnek v držení ko-Temní pánové. Mám dojem, že Sam byl mou zradou vážně raněn. Prohlásil, že až se pan Frodo vrátí, tak nám to spočítá. Jak nám to Frodo spočítal, se dočtete dále.

Schýlil se večer. Udělali jsme si jídlo a seděli a klábosili. Šárka nakreslila polohovku mě a Smíška na gauči (rychlá kresba) a konečně jsme dořešili ty MBTI testy.

Den 3. - Hvězdec (píše Pip)

Se Smíškem jsme vstali dost brzo. Ale jak to tak bývá, smáli jsme se tak nahlas, že jsme vzbudili Pomněnku, která nás poté přišla umravnit. Už neodešla. Stáhli jsme jí k sobě a smáli se všichni tři.

Pak Sam prchl, a vrátil se s nějakým jídlem. Sedli jsme si pod postel, dívali se na východ slunce a bylo nám fajn. Nakonec jsme se vrátili do našeho lože, neb se k nám přidal Gimli. Takže jsme tam leželi všichni čtyři, navzájem se lechtali, prali a chechtali.

Opět nejlepší hláška rána: Ležíme v posteli v pořadí já, Sam, Smíšek a Gimli. Sam říká něco ve smyslu "Heč, já ležím vedle Smíška". Já odpovídám "Heč, a já se držím se Smíškem za ruku." No, ukázalo se, že ta ruka byla Samova…

Vstali jsme, zbytek Společenstva se nasnídal a nastalo dopolední tlachání. Na desátou jsme jeli se Samem pro Froda. Tentokrát si už Samík lístek vzal, takže cesta proběhla klidně. A víte, jak skončil slavný Frodův make-up? Prý se mu v autobuse nějak roztekl a vytvořil takové divné oranžové ostrůvky, tak ho pak komplet smyl…

Jo a mimochodem, víte, jak jsem psal, že Sam říkal, že si to s námi ko-Temnými pány Frodo vyřídí, až se vrátí? No, tak Frodík se k nám s nadšením přidal.

Potom přišel čas na karetní hobity. To byla jedna velká ukázka hnusného využívání věrných sluhů - Poté co Frodo takhle Sama zradil, si na něj Frodík vzpomněl až ve chvíli, kdy začal v kartách prohrávat. "No co budeš dělat, Frodo?" ptal se ho někdo. "Same?!" zakvílel Frodo. Ještě nutno dodat, že Frodo nakonec vyhrál…).

Když už jsme se konečně všichni shromáždili a nikdo nechyběl, začali jsme předávat další pamětiny. Sam nám všem dal úžasné PP pohledy (já mám s Pipem, jupí!!!) a všichni dohromady jsme předali Aredhel náš společný, i když vlastně Gimliovský dar - bílé šaty. Terka Trpaslík je už ušila a nutno říct, že Aredhel opravdu sluší.

Protože v poledne měla Aredhel odjet, rozhodli jsme se, že budeme ještě nahrávat. Prvosenku, Lekci a Osudovou chybu. Začínalo se Lekcí. Rozdělily se role, a bez účelu zbyl jen Sam a Aragorn. Takže jsem jim oznámil, že potřebuji, aby dělali doprovodné zvuky. Tedy řeku a líbání. Na to se Sam šíleně urazil, ale nakonec líbací zvuky vážně dělal!

Nutno říct, že nejlepší byl Gimli jako Estella. Její první replika zněla "Co to tady děláte?!" No a milý Gimli to podal tak, že polovina nahrávacího studia nadskočila leknutím a druhá polovina smíchy. A Estellin smích už je prostě kapitola sama o sobě. Ještě dodám, že Diamantu mi hrál Frodík. Jo, křehké dívenky mu jdou. No a řeku pak dělala Šárka. Její hrneček hozený do vody… vyloženě dřevěný zvuk. A co se týče těch líbacích zvuků… nakonec jsem je dělal já a Sam…

Pak se nahrávala Prvosenka a Osudovka. Tady excelovala Šárka. Kdo neslyšel, nepochopí. Její mužské hlasy jsou prostě… nechápu. V opojení z Šárčina Faramira jsme se rozhodli, že hluboké mužské hlasy taky zkusíme. Respektive Frodo se rozhodl. Či spíše nerozhodl. Následovala hodinová eskapáda "přesvědčme Froda mluvit hlubokým hlasem".

To překecávání bylo vážně hrozné. Nakonec jsme navrhli variantu, že se na něj nebudeme dívat a on se bude moci nerušeně soustředit, tedy, Šárka to zkusila. Sam se toho hbitě ujal a "Pane Frodo, zkuste to, ani Valar se nedívají." Na to jsem se ozval já "Ale já ano!"

Přece si nenechám takovou příležitost ujít.

Frodo taky částečně nemohl promluvit z toho důvodu, že kdykoliv otevřel pusu, začal jsem se hrozně smát a on pak se mnou. Takže se mě Sam snažil uklidnit: "No tak, Pipine, nekaž to a přestaň se smát." Na což reagoval Smíšek "Strááášně smutnej pohřeb." Můžete hádat, jestli jsem se uklidnil.

Ještě dodám, že Smíšek to celé nahrával. Tajně. Ano, nikomu z vás o tom neřekl, vím o tom jenom já, protože jsem viděl, jak zapíná nahrávací nařízení :-).

Aredhel měla pomalu odcházet. Jak jsme včera řešili to MBTI, jedna z otázek také byla, jestli máme raději, když nám ostatní oznamují přesný čas (jako " je osmnáct hodin nula tři minut") nebo jen přibližný ("už je čas", "je něco kolem šesté"). No a Aredhel se s nadšením přiklonila k první variantě. Takže jí to logicky všichni celý den otloukali o hlavu. Výsledek? Aredhel se zoufale ptá, kolik je hodin. A Sam "Ještě máš čas". Po chvíli Gimli "Až ho mít nebudeš, tak ti řekneme".

Boromir odešel a my jsme se vrhli na oběd - zapečené brambory. Byly sice trochu moc slané, ale za to z naprosto luxusní italské šunky, neb jsme včera v obchodě žádnou jinou nenašli.

Po obědě se šla společnost dívat na Berena a Luthien od Falešného společenstva a já se odebral spát. V půl třetí jsem se vzbudil, vyburcoval usnulé koukatelstvo a bylo víceméně demokraticky rozhodnuto, že půjdeme na procházku do Ateliérů.

Sbalili jsme se a vyrazili. My čtyři hobiti jsme se rozhodli jet výtahem, ostatní šli pěšky. Sam chtěl jít taky pěšky, že se bojí, že budeme moc těžcí a sekneme se. Načež Frodo prohlásil svou památnou větu "No tak se sekneme, bude sranda." Nastoupili jsme, nic červeně nesvítilo, všem se nám dost ulevilo, takže jsme zmáčkli tlačítko a rozjeli se. Výtah ale najednou začal zpomalovat, zpomalovat, až se zastavil v mezipatře. Začala svítit kontrolka. Podívali jsme se po sobě, začali se hystericky smát a mačkat všechny knoflíky, které tam byly. Smíšek se svezl na podlahu, já zvonil na zvonek, no byla to sranda. Otevřeli jsme dveře a začali volat na druhou část naší skupinky, co byla dole. Jali jsme se s nimi domlouvat. Ukázalo se, že nám nevěří, že jsme se sekli, protože jsme se tak strašně moc smáli… když ale ten výtah byl fakt hodně malý a kdybychom se nesmáli, už se tam všichni zhroutíme.

Našel jsem telefonní číslo na opravnu a zavolal tam. Prý pošlu technika, ale neví, kdy dorazí. No výborně. Usadili jsme se a Sam s pohodovým úsměvem vytáhl Doubravčinu knížku, že nám bude předčítat. Ještě dodám že Frodo k dokreslení atmosféry průběžně kvílel, proč musí mít vždycky pravdu. Najednou kontrolka svítit přestala. Za stálého se modlení ke všem Valar jsme sjeli dolů. Ano, vystoupili jsme a všichni to přežili v pořádku. Ale valná většina členů Společenstva pak výtah naprosto odmítla využívat.

Vyšli jsme ven a zamířili do ateliérů. A o jaké ateliéry či o co se vlastně jedná? O Barrandovské natáčecí studio, respektive Řím, postavený v loukách za ateliéry (ano, solidní Řím).

Po cestě nás trochu vyvedla z míry párty, odehrávající se za zdmi ateliérů, a jeden bezdomovec, ale prošli jsme téměř bez povšimnutí.

Ano, Řím, krásné kulisy starověkého města. Takže co napadne skupinku fantasáků v tomto prostředí? Natočit nějaký "film". Nakonec něco doopravdy vzniklo - a v některém dalším článku se to snad i vyskytne. Jen podotknu, že jsem to režíroval i točil já. Takže kdo si chcete zanechat jakési umělecké cítění…

Začalo to sérií videí "Poutník ve městě" a pak už to jelo - Pomněnka jako Luthien, Yavanna schází ze schodů, Smíškova přísaha…

Ostatním členům Společenstva jsem Řím líčil jako tajné místo, kam nevkročí nefilmařská noha. My tu během hodiny potkali dvě turistické výpravy. No super. Nakonec nás vyhodil nějaký chlápek, že se sem nesmí. Aly my tou dírou v plotě fakt nelezli (našel jsem totiž způsob, jak plot obejít)… Yavanna ho sice ukecala, takže z toho nevyvozoval důsledky, ale museli jsme odejít. Cestou jsme vyprovozovali scénář filmu (ano, celé to bylo točené bez hlubší provozky) a ukázalo se, že Frodo a já máme brutálně málo snímků. Takže jsme ostatní nechali u Lidlu a sami jsme se ještě vrátili.

Ale… začalo se stmívat, museli jsme projít kolem slumu a už to prostě mělo trochu pochmurnější atmosféru. Když jsme točili, někdo z nás navrhnul, že by bylo fajn sundat si boty, abychom byli fakt jako hobiti. Takže jsme šli naboso. Vzápětí Frodo prohlásil, že se to nesmí dozvědět Sam. Já s tím souhlasil, protože jsem tušil, že až se to dozví, tak mě zabije a prohlásí, že to je moje vina (přesně to udělal). Frodo mě ale uklidil, že mě bude bránit (což také udělal). Jo a ještě jsem si vymínil, že se to nesmí dozvědět Smíšek, protože by byl naštvaný (což byl). Ale je fakt, že Sama se bojím víc. Takže následovaly záběry "bosí hobiti, klepající se strachem ze Sama zoufale točí, než padne tma".

Cesta zpátky byla zajímavá. Rozbil se mi totiž mobil a Frodo ten svůj neměl. U Lidlu nás přivítal fakt vyklepaný zbytek lidí, který se nám nemohl dovolat. Ale přežili jsme, ne? Před domem na nás už čekala Aredhel, takže jsme ji hbitě uvedli do problematiky věci. Dohodlo se, že zítra natočíme zbývající scény a dneska večer úvodní záběry. Ty byly… zajímavé… No, uvidíte sami, bude o tom článek.

Den jsme zakončili městečkem Nargothrond (opět se uplatnily státy v plné šíři), lístečky (které už ale moc fajn nebyly) a pak Hádej, kdo jsem. To už mě ale moc nebavilo, takže jsem šel radši spát.