Statečné (a malinké) srdce - Draze vykoupené vítězství

Poslední kapitola mé povídky. Pak už Vás čeká jen epilog, který se Irith strašně líbí. Takže co se tady stane. Zkrátka o dobře, všichni žili štastně až do smrti… tedy…skoro všichni :)

---

Předchozí kapitola

Kapitola sedmá - Draze vykoupené vítězství

Bilbo Pytlík se probudil a zvedl hlavu. Kupodivu ho vůbec nebolela. Zato pociťoval obrovskou bolest na hrudi.

Opatrně si pomohl na nohy. Rozhlédl se a všude kolem viděl koně a lidi. Bez života. Mrtvoly pavouků ležely na zemi obvykle bez nohou a části jejich těla byly probodány. Na místě rány buď prýštila bílá krev a nebo už zaschla.

Smrákalo se. Nad bojištěm se vznášel zvířený prach a čpělo to tam krví a potem.

Bylo mrtvolné ticho.

Nekonečné ticho.

Ticho bez dna.

Takové ticho, že jste slyšeli svůj přerývaný dech a zdál se vám jako strašný hluk.

Podíval se směrem k Jezernímu Městu. Svítila tam světla! S novou nadějí v srdci vyčerpaně klopýtal za světlem jako hypnotizovaný.

Když byl u brány, sahal si na dno svých nejen fyzických, ale i psychických sil. Střídavě upadal do bezvědomí a zase se probouzel.

Tupá a pulzující bolest při nádechu se při prudším pohybu střídala s vystřelující a pronikavou.

Z dózy svých sil vyhrabal tu poslední a bouchl pěstí do brány.

Pak znovu upadl do zapomnění.

Když se Bilbo sám od sebe probudil, hned první, co si uvědomil, bylo, že všude kolem je bílo.

A bylo mu moc příjemně. Pod hlavou měl měkký polštář a byl přikryt hřejivou dekou.

"No to je dost, že jste se probudil", řekl hlas.

Ten Bilba rozběhl. Čile otevřel oči a zpozoroval Gandalfa. Měl na tváři laskavý úsměv, jako vždy také starostlivé oči, tentokrát plné radosti a zároveň smutku.

"Gandalfe!" zvolal Bilbo. "Omlouvám se! Chtěl jsem se bránit, ale to zpropadené něco mě nechtělo pustit a něž jsem stačil cokoli udělat, tak mě pr-"

"Stop!" zasmál se Gandalf. "Uklidněte se mladý hobite, spal jste tři dny."

"Co se stalo s ostatními? Kde jsou?"

"To vám řeknu až později."

"No tak, Gandalfe! Zasloužím si to!" řekl a udělal na čaroděje psí oči.

"Co jste říkal, že chcete vědět?"

"Kde jsou ostatní? Co s nimi je?"

Gandalf si povzdychl. "První den a už se ptáte na takové chmurné záležitosti. No, ale chtěl jste to vědět. Bombur, Dvalin, Ori a Dori padli při ochraně Thorina. Ale víc vám už říkat nebudu."

Čaroděj se zvedl. "Je to smutné vítězství." zamumlal ještě a s tím odešel.

Vyhráli.

Následující dny ležel ještě Bilbo na ošetřovně si všiml několika věcí. Například toho, že hned vedle něj leží Kili, čehož si při rozhovoru s Gandalfem nebyl vědom. Zjistil, že při boji mu Legolas na levé ruce usekl horní článek malíčku a prsteníčku.

"Ach bože, Bilbo, bojím se!" svěřil se jeden večer Kili. Bilbo se starostlivě zamračil.

"Chtěl jsem - hned jak tohle všechno skončí, samozřejmě - požádat Tauriel o ruku. Ale teď", Kili zvedl svou zavázanou levou ruku obvazem nasáklým krví, "se bojím, že mě odmítne. Že už mě nebude chtít! Vždyť já ani nemůžu nosit správně prsten!"

Bilbo si až teď uvědomil tuto skutečnost. Chyběl mu malíček a prsteníček. Na levé ruce.

"To přece nevadí. Tauriel není idiot, aby odmítla nabídku od takového charismatického mladíka, jako jsi ty. A to, že ti chybí dva prsty! No bóže!"

Kili se usmál. "Díky, kámo." Pak se odmlčel. "Slyšel jsem, že našeho elfíka pověsí. Co je na tom pravdy?"

"Já slyšel, že bude mít nucené práce." pokrčil Bilbo rameny.

"Kdo ví? Třeba bude muset třídit ryby."

"Nebo kydat latríny!" přisadil si Bilbo.

"Nebo-"

"Pšššt!" okřikla je ošetřovatelka. "Copak nevíte, že je tohle místo klidu?"

"Víte, slečno, hned jak jsem se na vás podíval, věřte mi, že moje tělo v klidu nebylo. Jako by tam něco-"

"Proboha, Kili, tohle nemusíme slyšet!" zašilhal očima Bilbo. "A já myslel, že si chceš vzít Tauriel."

Kili se velice zastyděl.

"Nyní vás prohlašuji za trpaslíka a elfku. Ženichu-trpaslíku, můžete políbit nevěstu-elfku."

Bouřlivý potlesk vzbudil dosavadní ticho a rychle zaplnil celý sál. Tleskal i Fili, jako vyléčený svědek Kiliho. Podstoupil speciální kúru Gandalfa Šedého a teď už byl zase normálně oblečen, vlasy jako obvykle rozčepýřené a uši zakulacené. Prostě trpaslík jako buk.

Oslavy trvaly celý týden a Tauriel a Kili pak odjeli na týdenní svatební cestu, která se protáhla na rok. Když se z ní vrátili, byli doprovázeni už dvěma prťousy, dvojčaty Romelou a Fokusem. Nutno říci, že Fokus byl o pár chvil starší než Romela a velmi rád to své mladší sestře připomínal. Fokus byl vysoký jako normální průměrný muž. Silnou postavu zdědil po otci, ale všechny přednosti měl po matce. Výborně viděl na velké vzdálenosti a slyšel každé šustnutí. Měl tedy výborné předpoklady pro lovce a tím se také stal. Jako starší pak vedl lovecký oddíl.

Romela - to zase byla celá Tauriel. Měla krásné dlouhé nazrzlé vlasy, které se leskly na slunci. Zelené oči jí zářily. Jen jednu vlastnost na sobě měla trpaslickou. No, jak to říct...prostě měla - lidově řečeno - bujné poprsí. Všechny elfské ženy jsou víceméně ploché jako žehlicí prkno, ale Romela? Nebylo proto divu, že měla spoustu nápadníků. Jednoho dne však utekla s jedním z nich ze Středozemě a už ji nikdy nikdo

neviděl. Někteří prý říkají, že jí viděli, ale každý ví, že jsou to jen lži.

Epilog