Statečné (a malinké) srdce - Drak

S menší prodlevou přidávám další kapitolu.

---

Předchozí kapitola

Kapitola pátá - Drak

Družina se stále blíž posouvala k Jezernímu Městu. Jakmile tam dorazila, starosta ji pohostil, dal jí zásoby na cestu a pokračovala stále dál k Osamělé hoře. Cestou tam narazili na malou skupinku dvou Jezerních lidí, kteří měli na úpatí Hory základnu. Pokud by se blížil drak, použijí roh na přivolání jezdců z Jezerního Města. Trpaslíci, hobit a elfka přišli k Osamělé hoře ve správný čas a podařilo se jim odemknout bránu.

"Nyní, pane Pytlíku, počíná váš úkol. Jako jediný jste tu způsobilý provést toto ošemetné poslání. Vy byste tedy měl přinést Arcikam zpátky tam, kam patří." pronesl slavnostně Thorin svým navyklým stylem.

Bilbo tušil, tedy, vlastně dobře věděl, že tento den jednou musel přijít. Nějak se mu nechtělo.

"A jak vlastně poznám ten Asikón?"

"Arcikam!" opravil ho důrazně Thorin. "Je zářivější než miliarda hvězd, krásnější než-"

"Než Tauriel!" skočil mu do řeči Ori. Všichni na něj překvapeně pohlédli v němém úžasu. Kili rozzlobeně vykřikl: "To tedy ne!"

"Spanilá jak hruška nahnilá!" zanotoval Bofur.

Většina trpaslíků se pobaveně rozchechtala. Balin se vložil do popisu Arcikamu: "Prostě, až ho uvidíš, tak ho poznáš. Hned budeš vědět, že je to on." řekla přátelsky se na něj usmál. S tím se ale Bilbo moc nespokojil. Věděl, že trpaslíci mu víc už nepoví, jenom se demonstrativně ušklíbl.

"No, jde někdo se mnou?" Kili a Balin alespoň nervózně přešlapovali, ale zbytek trpaslíků se nenamáhal ani předstírat zájem.

"Já půjdu!" vykřikl rozhodně ženský hlas a všichni se za ním otočili. Bilbo byl překvapený, nečekal, že s ním někdo půjde.

"Ne!" vykřikl okamžitě Kili. "Ty jsi se zbláznila? Vždyť tě může sežrat drak!"

"Nebo spálit", dodal energicky Bofur. "Naplní si krk ohněm a puf! - je po tobě a ani nemrkneš. Snad ani o kosti se starat nemusíš!"

"Hele, Tauriel. Kdyby tam šel někdo schopnější, tak nic neřeknu", pokrčil rameny Kili.

"Ale tenhle prostě-"

"Ale tenhle prostě co?!" vykřikl Bilbo. "Už toho mám plný zuby! V jednom kuse do mě rejete, utahujete si ze mě a ponižujete mě! Sami jste si mě vybrali!"

"Vybral si vás Gandalf, ne my!"

"Tak dost!" Thorinův hlas se několikrát hrozivě ještě ozýval o úpatí hor. "Dovnitř půjde pan Pytlík - povinně, Tauriel, když chce a Kili, aby neměl nervy. Všichni spokojení? Fajn. Vy ostatní zůstanete tady a vy už jděte! Nechci tu strávit celou noc."

Trojice stála zaraženě na místě.

"Huš!" Lekli se a vklouzli dovnitř.

Hned jak vešli, obklopil je nevábný puch schnoucí krve a hnijícího masa. Kili a Bilbo pokrčili nos nad zápachem, ale Tauriel zaujatě pokračovala dál. Mužská dvojice ji dohonila, až se všichni octli na něčem, čemu by se metaforicky dalo říkat útes.

Stáli totiž na jakémsi výklenku, pod kterým se rozprostíralo moře. Totiž moře ze zlaťáků a drahokamů a dalších vzácných předmětů. Bylo to nepředstavitelné bohatství a podle toho se také hobit, elfka a trpaslík tvářili. Pusa dokořán a oči divoce vykulené. Stáli tam jak tvrdé Y, ne-li měkké.

Jako první se vzpamatoval Bilbo: "Co budeme dělat?"

Touhle větou jako by je probudil z transu.

Kili a Tauriel si klekli, seděli tam všichni jako dědečci Hříbečci a vzrušeně rokovali o plánu, jak ukrást Arcikam. Thorin by pravděpodobně preferoval frázi "vrátit zpátky", ale teď si z toho hlavu dělat nemuseli.

"Já mám nápad!" vykřikl Kili.

"Pšš!" okřikl ho Bilbo ve stejnou chvíli jako Tauriel.

Kili vysvětlil plán a Tauriel rozdělila úlohy. Už se chystala odběhnout na určené místo, ale Bilbo jí zastavil.

"Za jak dlouho tam doběhneš?"

"Tak dvě minuty."

"A oni?"

"Sedm, maximálně osm."

"Fajn."

Bilbo si nasadil Prsten a schválně dělal, JAKO, že nechce, aby dělal hluk, ale ÚMYSLNĚ ho dělal, jestli mi rozumíte. Po chvíli to už drak nevydržel a otráveně vydechl:

"Já vím, že tu jsi, ty nešikovný zloději!" Byl to hrozivý hlas. Hluboký, znělý, kloktavý, plný nenávisti a smutku lidí. Zněly v něm všechny výkřiky obětí, které se staly jeho potravou.

Bilbo měl pocit, jako kdyby ho polil mráz a horko zároveň a stáhly se mu všechny vnitřnosti do velikosti seschlé švestky. Ztuhl od hlavy až k patě, vykuli oči a zatajil dech.

"Já - já nejsem žádný zloděj!" dodal si odvahu silným hlasem. "Nemohl bych vaši obrovitost okrást o váš ctěný poklad! Chtěl jsem se jenom na vás podívat, jestli jste opravdu tak ohromný, jak vyprávějí pověsti. Nevěřil jsem jim!" Poslední větu skoro hrůzou vypískl.

"Kdo jsi?" opáčil Šmak. Vůbec Bilbovi nevěřil - samozřejmě, že nevěděl, že se jmenuje Bilbo, ani netušil, že je to hobit.

"Jsem ten, kdo chodí neviděný. Jsem hledač stop, ničitel pavučin a moucha s žihadlem. Byl jsem vybrán kvůli šťastnému číslu."

"Rozkošné tituly!" ušklíbl se drak. "Ale šťastná čísla vždycky nevycházejí."

"Jsem ten, kdo pohřbívá své přátele zaživa a topí je, a zase je zaživa vytahuje z vody. Přišel jsem ze dna pytle, ale v žádném pytli jsem se neocitl."

"Tohle už nezní tak věrohodně," odfrkl si výsměšně Šmak. "No, zloději, nudím se. Myslím, že by mi prospělo malé povyražení v podobě předkrmu. Co ty na to?"

Bilbo se otřásl.

"Vaše velikosti, nejpřednější ze všech katastrof, vůbec nechápu, o čem to mluvíte." ošíval se Bilbo a očima vyhledal svoje chodidla.

Drak Šmak zahřměl jako hrom. "Nehraj se mnou tyhle hloupé hry, ty topiči svých druhů! Myslíš si, že nevím, že tu s tebou byl elf a dokonce ještě trpaslík?! Už jenom ze slabého pachu se mi dělá špatně!"

"Vaše velkoleposti, nemyslím, že by nebylo dobré mě sníst! Já...mám...červy! Ve střevech! Spoustu červů, za malou chvíli by bylo po vás, kdybyste mě snědl!"

Drak naklonil hlavu na stranu. "Možná to je pravda a možná taky ne." Šmak se odmlčel. "Zloději, vyprávěj mi nějaký příběh."

Bilba to zarazilo. "P-příběh?" Není v tom nějaká lest? No co, výborná příležitost, jak nasbírat čas.

"Dobře, jak si vaše Velkolepost přeje! Byl jednou jeden trpaslík jménem-"

Najednou se ozval hlasitý zvuk rohu. Ze všech děr, o kterých Šmak věděl, nebo nevěděl, vybíhala spousta lidí, mezi nimi samozřejmě i Tauriel. Ta na něho stačila spiklenecky mrknout.

"Stůj, Šmaku! Jsi obklíčen!" vykřikl Herlon, kapitán bojových jezdců s meči, kteří moc bojoví nebyli, ale pro tuto příležitost nebyli špatní.

Drak Šmak se rozčíleně nadouval, skrz kůži byl vidět pomalu rozpalující se oheň ve voleti. Herlon zakřičel:

"SCHOVAT!"

Drak naplnil své plíce vzduchem a společně s žhnoucím ohněm jej vydechl.

Celá obrovská místnost plná zlatých šperků, drahokamů a lesklých kamenů byla pohlcena Šmakovým ohněm. Ti, co se špatně schovali, byli zasaženi a váleli se v bolestech, aby uhasili žhavý element.

"Jsi rozzuřený, Šmaku?!" zvolal bojovně Herlon. Trochu nedomyšlená otázka, samozřejmě, že byl rozzuřený. "Pročpak si to nevyřídíš s námi?! Pojď na nás, pojď! Vybij si na nás svou ZLOST!" Poslední slovo vykřikl ještě hlasitěji, pokud to ještě bylo možné.

Drak Šmak se užuž vrhal na "bojovníky", v podstatě podle pokynů Herlona, ale pak ho něco zarazilo. Který člověk s alespoň malou troškou pudu sebezáchovy by pokoušel rozběsněného draka? Jakéhokoliv draka. Rozhodl se tedy proto pro pomstu.

"Ne, ne, Herlone, kapitáne jezdeckého vojska, pokud se tomu vojsko dá říkat. Já, drak Šmak, ochránce Pokladu a Arcikamu tě přeci nebudu poslouchat jako nějaký otrok! Kdepak, letím do Jezerního Města. Ano! Tam poletím a všechno spálím do základů! Jsem smrt! A smrt, ta se k vám blíží!"

A s těmito děsivými slovy odletěl.

Bilbo se čile vyhrabal ze svého úkrytu.

"Výborně! To bylo rychleji, než jsem čekal. Jak jsi to dokázala?"

Tauriel se jen skromně usmála. "Běžela jsem snad nejrychleji v životě. Hned jak jsem dorazila na základnu, zatroubili a přidali vzkaz pro Barda. Jezdci přijeli do pěti minut a cestou ještě zpravili Barda o našem plánu. Pak mně vyzvedli a jeli jsme."

"Právě! Byli jste tak rychlí, že ani nedošlo na Kiliho část plánu." Kili měl totiž zaujmout drakovu pozornost, pokud by se Šmak vrhl na Bilba.

"Teď musíme jen doufat, že se Bard trefí."

Následující kapitola