07/09/2017

Jména

Poslední dobou se nám opravdu často stává, že se nás lidé ptají na významy našich přezdívek. Nelze spočítat, kolikrát už za Irith někdo přišel s "víš, že Irith zní stejně jako iritovat?" a myslel si, kdovíjak není chytrý a originální, že na to přišel jako první. A kolikrát už se někdo ozval, oči navrch hlavy "Víte, že Mittalmar je středová provincie Númenoru?" Proto a také kvůli těm, kteří se nás na významy našich jmen ptají jsme se rozhodly sepsat tento článek.

Co tedy znamená jméno Irith? Proč Tani? Kvůli čemu Pantoflíčková? A proč zrovna Pomněnka? A, asi hlavně, proč tedy Mittalmar?

Vítejte v malé exkurzi do začátků celého blogu, doby asi tři roky vzdálené, kdy jsme začínali.



Irith Zimostrázová
Když jsme se rozhodly, že si založíme blog, bylo nám od začátku jasné, že musíme mít přezdívky. Jednak to je tak nějak zvykem a pak moji rodiče byli skoro šílení při představě, že bych někde na internetu měla vystupovat pod svým občanským jménem. Přezdívku jsem si tenkrát zvolila podle jedné své vymyšlené postavy, zlodějce - smolařce ze Zeměplochy, o které jsem tenkrát chtěla napsat nějaký příběh.

Ne, já s touto postavou nemám nic společného. Vůbec nic. Neztotožňuji se s ní, nechci taková být, nikdy jsem se taková neviděla. Je to jen náhodná postava. Pouze jsem přejala její jméno a vzala si ho za své. Protože právě to jméno je to snad to jediné, s čím se s touto postavou ztotožňuji.

Proč Irith? Tehdy jsem hledala nějaké alespoň částečně středozemsky znějící jméno. Ale nic se mi nelíbilo. Pak jsem narazila na takové ty "elfí" překladače jmen a zadala do něj své občanské jméno. A přeložilo se to jako Irith. Takže ano, toto jméno má původ v elfském jazyce, asi nejspíše v sindarštině. Nikdy potom už se mi ale v žádném překladači toto slovo neobjevilo. Je možné, že to znělo jinak a já si to jen špatně zapamatovala. Nicméně zvuk slova Irith se mi líbil (a ne, není to iris, fakt ne). Taktéž se mi líbilo, jak to vážně připomíná slovo iritovat, není to takové zakulacené a plyšové, jako třeba Polly, je v tom cítit něco trochu jiného, trochu rozporuplného. Možná záhadného. Když jsme nedávno dočetla Na druhou stranu úsvitu, v dodatku Králové a knížata Noldor jsem narazila na tuto pasáž "Dcerami Finweho a jeho druhé ženy Indis byly Findis, Fániel a Írien Lalwende (Írime, sindarsky Irith Lalwen). Írien odešla do Středozemě spolu s bratry. Její osud není znám. Možná že žila v Hithlumu a zahynula po Nirnaeth." To mě docela překvapilo. Nikde jinde se toto sindarské jméno Finweho dcery najít nedá, zkoušela jsem to. Jen zde. Nevím, kde na to autorka přišla a zda je to opravdu kanonické (tolkiengateway mlčí). Pokud ovšem ano, vypadá to, že jméno Irith je sindarská forma jména Fingolfinovy a Finarfinovy sestry. Hezký původ :-) Irith je prý Indické mužské jméno, i když jak jsme hledala, v Německu se tak jmenuje jakási zpěvačka. Irith je také jakási planetka v Star-Wars univerzu a pozor, dokonce jsem našla i povídku, Středozemskou povídku, ve které se postava jménem Irith vyskytuje. Je to nějaká divná elfí Mary-Sue která zřejmě bude mít románek s Legolasem... fakt by mě zajímalo, jak na to jméno autorka přišla https://www.wattpad.com/214885624-lidsko-elf%C3%AD-p%C5%99%C3%A1telstv%C3%AD-sezn%C3%A1men%C3%AD-irith.

Tehdy jsem také usoudila, že by se hodilo příjmení. Je neobvyklé, dodávat k přezdívce i příjmení, ale věřte mi, že to ulehčí dost věcí, především ji tak můžete plnohodnotně používat jako registraci do nejrůznějších stránek (facebook apod.). Takže jsem uvažovala o příjmení. Chtěla jsem něco rostlinného, aby to mělo souvoslost s hobity a trochu i s povoláním, které jsem si již tenkrát vybrala. Zimostráz ke mně přišel tak nějak sám. Líbil se mi zvuk toho slova. Opět to není vyloženě roztomilé, je to spíše tvrdé, jasné. Je v tom cítit ta zima, která není vyloženě zlá ale ani vyloženě ňufací. A v kombinaci se jménem Irith se mi to opravdu líbilo. Není to nic jazykolamného a má to nějaký zvuk. A navíc, zimostráz je keř a já vždycky měla raději dřeviny než byliny.



Polly Pantoflíčková
Původ mého jména není nijak poetický, což by na jednu stranu mohla být velká škoda, ale vzhledem k tomu, že já moc efektní věci nevyhledávám, tak myslím, že i ten způsob jeho vzniku ke mně docela sedí. Nebo minimálně ke mně, jaká jsem byla v tehdejší době. Při nápadu na založení blogu nám bylo s Irith už jasné, že budeme muset mít nějakou přezdívku. Nějak více jsme o tom začaly přemýšlet na školním výletě ve Španělsku, alespoň tam vznikla moje přezdívka. Irith tu svou již měla jasnou, ale já pořád a pořád neměla nápad, jakou přezdívku si vybrat. Irithiným způsobem mi nic hezkého a použitelného nevznikalo, a tak jsem byla docela v koncích.

Až jsem sáhla ke knížkám. Tehdy jsem zrovna četla Podivný regiment - jednu z Pratchetovek - no a světe div se, byla tam jedna hlavní postava. Apolena, dívka, která se ve vojenském regimentu vydávala za chlapce. Myslím, že jsem se s ní ani nijak moc neztotožňovala, ale jen se mi zalíbilo to jméno a řekla jsem si, proč ho nevyužít. Akorát jsem si ho trochu poupravila a tak z toho vznikla Polly (s jedním l to totiž vypadalo divně). Až doma jsem zjistila, že se mi to velmi líbí i díky jednoduchému podpisu, kdy mi trochu přišlo, že obloučky u l a jeden spodní oblouček u y spolu tvoří jakéhosi smajlíka (bylo mi třináct...)

A příjmení? To vzniklo také podle toho Irithina, ona měla v příjmení kytku a já, nerozhodná, jsem se rozhodla, že si ji tam dám také. Teď už jen zbývalo vybrat jakou. A Pantoflííček byl zvolen z toho důvodu, že... No, že to prostě zní vtipně. Alespoň nám to tak předtím přišlo. Jednak, že to začíná na stejné písmenko (no vidíte, až teď mi došlo, že mám stejné iniciály jako zkratka Pána Prstenů!), a potom byla představa pantoflíčku, jehož květ se při zmáčknutí "vyplázne". A také jakási zvuková forma, dá se říct, že to zní tak trochu zakulaceně (a možná i malinko plyšově :-))


Pomněnka Illienel
Pár let jsem jezdila na Vlaštovku s přezdívkou Illienel (vznik této přezdívky patří do jiného příběhu, řeknu jen tolik, že jsem si to jméno sama vymyslela, složením písmen ze dvou jiných jmen, a původně mělo být pro jedu velmi speciální FF postavu do mé nikdy nenapsané povídky). Jméno Illienel dostalo od Laisi Finwen krásný elfí překlad, který vychází ze slabikotvorných kořenů slov a v překladu znamená něco jako: "Stříbrná tančící hvězda na hladině jezera".

Potom jsme Laisi získali pro nápad hrát jako táborový příběh Hobita. Byla jsem tak nadšená, že jsem se začala horlivě připravovat již rok předem. Pro tento tábor jsem si mimo jiné potřebovala vymyslet přezdívku, jméno nějaké hobitky, jež by byla vlastní postavou - mnou. Hledala jsem inspiraci a informace o hobitích jménech všude možně po netu (tímto způsobem jsem tehdy objevila Mittalmar, právě díky tvorbě přezdívky, hobitího jména) a konzultovala to také s Laisi. Ta navrhovala, abych si vybrala hobití jméno co nejvíce podle své elfí přezdívky - Illienel. Aby to zkrátka mělo významově něco společného. No…to se lehko řekne. Ale když jsem poté zjistila, že hobitky měly jména zásadně buď po květinách nebo po drahých kamenech (což jsem opravdu nechtěla, protože neživá příroda mi není moc blízká a nechtěla jsem se jmenovat jako nějaký šutr), měla jsem dojem, že to snad ani nejde. Květina, která ve svém názvu má nějakou hvězdu, stříbro, tanec nebo vodu? Napadla mě Elanor, ale nechtěla jsem jméno již existující Tolkienovy postavy a ani jsme si toho jména nepřišla hodna.

Po hledání mezi všemi možnými květinami a vzpomínání, jestli nějakou vhodnou neznám a nemám v paměti, jsem se rozhodla změřit na vodu. Květiny, rostoucí u vody a mající k ní nějak blízko. Třeba i modrou barvou (která je konec konců spojena i s nebem, a to k té hvězdě nemá zas tak daleko). Jenže když si vezmete třeba takovou louku u potoka nebo u řeky, roste tam květin hafo a vybrat z nich jen tak tu pravou…to se nedá. Tak jsem přemýšlela, jakou další specifikaci by ta květina měla mít. Hledala jsem rostlinku, která by nějakým způsobem symbolizovala něco z mé povahy nebo hodnot a zároveň mi byla blízká její podoba i zvuk jejího jména. Zalíbila se mi myšlenka bylinek, léčivých květin. Ale bylo těžké najít takovou, která by již nebyla použita profesorem Tolkienem. Chvíli jsem si pohrávala s Mátou, která mi nakonec byla Laisi rozmluvena (a později jsme ji dokonce našla mezi kanonickými jmény), že jako jméno nezní moc pěkně a ke mně se nehodí. Jak jsem ráda, že mě zabrzdila.

Brzy na to mi totiž přišla na mysl pomněnka. Malá, drobná, nenápadná kytička, jejíž některé druhy najdeme i u vody, kterou nenajdeme v kánonu a nedá se jako jméno přeložit do angličtiny (dovedete si představit, že by se někdo jmenoval "Forget me not"?), která zní měkce a mile, symbolizujíc vzpomínání i zapomínání. Jak příznačné! Napsala jsem ještě Laisi, ale už bylo rozhodnuto…

Později při vybírání příjmení už bylo poměrně jasno. Voda, lodičky, lesy, dobrodružství, podivíni, Rádovsko… Pomněnka Brandorádová. Tak jsem byla zapsaná na seznam hráčů pro hobití tábor, a tak jsem se později začala představovat na Mittalmaru a jiných tolkienovských blozích. Pomněnka se díky tomu ujala i mezi mými novými přáteli, které jsem poznala skrze Mittalmar a ti mi pak už neřekli jinak a nakazili touto přezdívkou i jiné mé známé a kamarády (dokonce i mého milého). Po čase se i však začalo stýskat po mé první, "elfí" přezdívce a měla jsem pocit, že bez ní to nejsem tak úplně já, že Pomněnka je jen jedna moje půlka. A tak jsem se od jisté doby začala ponejvíce podepisovat jako Pomněnka Illienel a toto jméno se pro mě stalo více vlastní než jméno, které mám v rodném listu. Jen škoda, že mi ani jedno z nich nebude moci být nikdy zapsáno do občanského průkazu. Ale pro většinu mých blízkých stejně jsem a budu Pomněnka či Illienel, bez ohledu na oficiální jména. A nikým jiným už bych ani být nechtěla. :-)


Tani
Přezdívka vznikla kvůli táboru vlaštovky. Původně jsem se pohybovala pod přezdívkou Nieninque (quenijsky sněženka). Jenže to je kvůli její délce nepraktické, tudíž jsem byla nucena zkracovat. Chtěla jsem aby Sněženka byla částí mé budoucí přezdívky, protože je to jméno které ke mne zkrátka patří. Vybrala jsem si proto Ilni (stříbrně svítící sněženka- ach, já poeta...). Žel n by podléhalo asimilaci a výsledné jméno už bylo obsazené. Tak mi Laisi navrhla Tani (Nieninque - Taurendile, Sněženka - Milovnice hvozdů) a já u ní zůstala. Pro zajímavost jsem ještě mohla skončit jako Lani (milovnice zvířat).


Mittalmar
A ano, teď samotné jméno našeho blogu. Jméno, které se tak často skloňuje a upravuje. Mittalmar, Mittalmarovci, Mittalmarovec... Jak tedy vzniklo?

Irith a Polly se rozhodly, že založí blog. Od začátku bylo jasné, že se stránka bude zabývat hobity. Polly už předtím blog měla a věděla, jak se to dělá a také věděla, že budeme potřebovat jméno. Nechtěly jsme nic profláklého, znějícího "obyčejně" jako třeba "Dno Pytle" nebo tak. Ale chtěly jsme, aby to mělo nějakou spojitost s hobity. Zvolily jsme tedy tituly, které Smíšek a Pipin dostali do Aragorna. Ale Ernil-i-pheriannath byl zabraný (a ještě že tak, bylo by to dlouhé a nevyslovitelné). A Holdwine nám znělo špatně. Tak jsme zvolily tradiční cestu elfích překladačů. Ale nic, co by mělo spojitost s hobity a znělo dobře nám nevycházelo.

Až jsme svolily, že zkusíme, aby to mělo alespoň spojitost se Středozemí. A tak jsme zadávaly slovo Středozem. Až nám jednou někde vypadlo jméno Mittalmar, středová země. Blíže jsme to nezkoumaly. Polly se pro to nadchla. Irith původně byla proti, že to zní moc tvrdě a německy, ale Polly ji přesvědčila a ta jsme daly našemu zeleno-žlutému blogu jméno Mittalmar.

Až mnohem později jsme zjistily, že Mittalmar neznamená sindarsky Středozem, jak jsme si myslely, ale je to název středové provincie Númenoru. Ale bylo to zažité a zůstalo nám to. A jsme rádi. To jméno zní dobře, je úderné a lehce zapamatovatelné. A že to nemá nic společného s hobity? Vždyť ale jmenovat se dle ostrova Hvězdy je spíše čest! A blog už dávno není jen hobití, čím dál více se otevírá a hobiti, ač tu mají své tradiční místo, už dávno nejsou v našem hlavním zájmu.

04/09/2017

Výzva k 22. září 2017

A je to tady. Už počtvrté. To je docela dost, že? Naše první veřejná akce v historii Mittalmaru a akce která vždy oplývala něčím trochu zvláštním a jiným.
Vítáme vás u Výzvy ke Dnu všeho Hobitstva.


Letos to bude stejné jako vždy. Jednoduchá výzva, jednoduché splnění a jen trochu odvahy. Takže ano, vy školou povinní, pojďte do školy v kostýmu a vy prací povinní pojďte v něm do svého zaměstnání. Přidáte se někdo letos? My jsme opět trochu upgradovali své kostýmy takže je šance, že letos to bude ještě o něco větší legrace než obvykle.

Zářijový Ennorath se skloubí s oslavou Dne všeho hobitstva a proběhne v pátek 22. září od půl třetí v Liliové čajovně v Praze, Libni (tam jak bývají koncerty Poeťáků). A co tam? Kromě tradičního Ennorathového programu (bude-li někdo chtít a připraví-li si něco - tedy zejména předčítání povídek a básní) také program hudební, piknikový či obecně povídací. Vezmeme i nějaké hry, takže možnost herního vyžití tu je také.

Protože bude nutné zarezervovat místo, prosím, pokud byste se chtěli dostavit pište do komentářů nebo na meil mittalmar@seznam.cz .

Odkaz na fb událost pro příznivce sociálních sítí zde.

Jste všichni srdečně zvání a budeme se na Vás moc těšit!

Mittalmar

01/09/2017

Rychlá pošta

Září se nachýlilo a s ním i obvyklý způsob vydávání článků. První článek se bude věnovat deskovce Rychlá pošta, kterou jsme zhotovili pro Terku s Dominikem jako svatební dar. Článek je také vydán ve zkušebně změněné barevnosti, protože si lidé stěžují, že se jim obvyklá žlutá špatně čte. Prosíme, aby se čtenáři vyjádřili do komentářů, zda je tato barevnost lepší.

A teď již ka samotné hře:
Od začátku bylo jasné, že uděláme nějakou deskovku. Ale protože jsme stejně tak dobře věděli, že nezvládneme vymyslet nic vlastního tak, aby to mělo hlavu a patu, rozhodli jsme se upravit již existující hru. Po konzultaci s Elwenem jsme zvolili hru Ticket to Ride, deskovku o stavbě železnic.



My jsme ji změnili na hru o poštovním úřadě v Kraji. Hráči mají před sebou mapu Kraje s cestami, které musí projet na poníkovi a doručit dopis z jedné vsi do druhé. K tomu jim dopomáhej Eru a karty poníků, se kterými se hraje.

Hru jsme nazvali Rychlá pošta, dle názvu poslíčkovské služby, která v Kraji fungovala.


Opět jsme si rozdělily úkoly a celou práci řídila pevnou rukou Polly, neb Irith byla, jak již bylo řečeno, pryč.

Vše zahájila Polly, která udělala návrh hracího plánu - mapy Kraje. Pomocí map z knížek a Irithiných hobitích přednášek daly dohromady co nejpřesnější mapu, tu pak Polly rozkreslila, vypočítala a rozmístila tam hrací políčka a další potřebné věci.

Šárka poté tento návrh vzala a překreslila do finální podoby hracího plánu.


Pak dostali tradiční práci kreslíři. Bylo třeba nakreslit několik obrázků poníků a koní a halvně dotyčných hobitích vesnic, mezi kterými má vzniknout poštovní spojení. Této práce se zhostila Irith s jakýmsi tajemným autorem, jež si přeje svou identitu skrýt (hú, to je ale záhadné...).

I: Já jsem hobití vesničky kreslila během svého pobytu ve Skotsku. Zatímco se na trajektu hrály hry, já seděla vedle a kreslila a kreslila. Každou vesničku jsem se snažila pojmout individuálně, dle toho, co pro ni bylo nejtypičtější. Poníky jsem dělala po svém návratu, kdy jsem na jejich nakreslení měla přesně dva dny. Dopadlo to tak, že jsem si nakreslila předlohu několika poníků, tu si oskenovala na potřebný počet (dohromady asi dvacet kopytníků) a během koncertu Poeťáků jsem se bavila vybarvováním.

(I: Sáčkov a Dolany, obě vesnice proslulé pěstováním dýmkového koření)

(I: Bludov má být dost zvláštní, zvláštně posazená okna, na vrcholku jedné nory jakýsi menhir, pak dvě nory na sobě... prostě taková psycho vesnička. Ovesný dvůr jsem zase ztvárnila jako velmi ucelenou vesničku, s norami choulícími se pospolu uprostřed polí s ovsem.)

(I: Tvrdolín s rozvěšeným prádlem, protože prostě Kšandičkové je takové krásné oblečenínové jméno. A severní rašeliniště Dlouhé stráně, drsná krajina, plná potůčků, rašelinových jezírek a bludných balvanů. V dálce pak hory)

(I: Bralův městec jako prosperující městečko, kde v pozadí se rýsují Velké pelouchy se spoustou oken a velkými dveřmi na vrcholu dlouhého schodiště)







(I: Obůrka, vesnice, kam se odstěhoval "Strýček Andy". Kdesi jsem kdysi četla, že tato vesnice byla proslulá výrobou provazů a snad se tam měl nacházet i provazový most)










(I: Můj majstrštyk, na který jsem opravdu hrdá. Černý kůň. Krása.)

(I: Obrázek, který kdosi nazval jako "konifikovanej Maedhros". Ten mám pečlivě uložený ve skříni a nedám na něj dopustit...)


(I: Jeden ze čtyř druhů poníků.)

(I: Asi divácky nejoblíbenější poník, protože má ofinu.)

(I: Třetí typ poníka)

(I: A čtvrtý)


Aredhel opět navrhla rubové strany kartiček.



Pak už jen stačilo sehnat všechny nakreslené obrázky dohromady, oříznout je, udělat z nich karty a připravit k vytisknutí, čehož se Aredhel zhostila společně s Polly.

Aredhel taktéž sepsala pravidla, které Irith doprovodila pomocnými ilustracemi.



Třezalka vyráběla figurky poníků a Pomněnka podkovičky, jako hrací kameny. Neznámý umělec zhotovil obrázek na krabici a bylo téměř hotovo. Téměř.

Hru jsme totiž chtěli předávat na táboře Vlaštovky. Po cestě se ale figurkám poníků ulámaly nožky a dost složitě jsme je musely lepit. Ilustraci na krabici jsme lepily v gotičáku, na Rohanském týdnu, jednoho krásného rána, kdy trochu krápalo a to děrami ve střeše přímo na nás. No krása. Ale nakonec se vše zdárně dokončilo a dle reakce soudím, že se novomanželům jejich dar líbil.

25/08/2017

Rodokmeny - Křepelkové - I.

Křepelky jsem musely rozdělit dokonce na dvě části. Důvodem je i báseň, vztahující se k jednomu ze jmen.



Křepelkové - I. část


Sedlák - Syn Chalúpeckého (vážnš by mě zajímalo skloňování tohoto jména), narozen 2863 (1263), měl bratra Chalúpku. Anglické Carl je křestní jméno, které pochází z Churl, tedy sedlák. Takže Karel je vlastně významem sedlák.


Chalúpka - Syn Chálupeckého a bratr Sedláka. Narozen 2860 (1260). Měl za manželku Růženu, dceru Holmana Zelenorukého a s ní měl syna Holmana Chaloupku. V hobitštině se jmenoval Hlothram. Anglické Cotman znamená chalupář.




Chalúpecký - Otec dvou zmíněných, narozen 2820 (1220). Cottar je skotský výraz pro chalupáře.




Bouček Chaloupka - Syn Tolmana Chaloupky a Lilii Svobodové. Narozen 2986 (1386). Měl čtyři sourozence Tolmana, Růženu, Vítana a Sedláka. Přezdívalo se mu Jiskra. 2. listopadu 3019 (1419) pomohl Samovi vyhnat z Povodí několik "chlapů" a o den později se zúčastnil slavné Bitvy u Povodí. Anglicky je Bowman. Bow může být něco jako poklonit se, mašle, nebo třeba luk (proč se nedokážu zbavit představy "You have my bow" a teď ta pečlivě zapletená růžová mašle…)




Sedlák Chaloupka - Přezdívaný Hlaváč, bratr dříve zmíněných a syn Tolmana Chaloupky. Narodil se 2989 (1389). Žil se svými rodiči na statku v Povodí a se svými bratry a otcem se zúčastnil Bitvy o Povodí. Když se Sam vrátil a šel na Chaloupkův statek, Sedlák ho nepoznal a zaútočil na něj vidlemi. Potom byl pověřen zůstat se svou matkou a sestrou a chránit je, zatímco ostatní se pokusí vyhnat jižany ze vsi. Anglické Nibs, což je Hlaváč je ve staroangličtině výraz respektu a úcty.




Holman Chaloupka - Otec Tolmana. Narozen 2902 (1302). Měl syna Tolmana a Vítana. Pocházel z Povodí a zřejmě zde založil statek a celou Chaloupkovou rodinu ("z Povodí"). Říkalo se mu dlouhý Hom. Holman asi znamená obyvatel nory - hole. Byl první, kdo začal používat příjmení Chaloupka (v angličtině Bavlnka, tedy Cotton). Cot znamená domek (Cottage) a ton město (town), jméno zřejmě pochází od jeho otce Cotmana. Český překlad Chaloupka je tedy naprosto adekvátní významu a Bavlnka by bylo zavádějící. A pro zajímavost, holm, tedy od čeho by jeho jméno také mohlo pocházet, znamená "říční ostrov". Možná by to mohlo odhazovat, že Chaloupkovi původně žili na Meziříčním ostrově.




Lilia Chaloupková - Manželka Tolmana, za svobodna Svobodová. Měla pět dětí Tolmana, Růženu, Vítana, Boučka a Sedláka.




Mochnička Křepelková - Sestra Sama Křepelky, Máji, Sedmikrásky, Halfreda a Pecků. Dcera Peckoslava a Bely. Narozena 2983 (1383). Měla zlaté vlasy, což indikuje plavíny. Ale to je podle mě naprosto nemožné. Křepelkové prostě nemohli mít ani kapku plavínské krve. V jejich rodokmenu nenarazíte na jméno jediné významnější a tedy plavínské rodiny Kraje a dokonce ani nebyli pozvaní na Bilbovu Oslavu, kde byly téměř všechny rodiny. Takže nevím, jak k nim Mochnička přišla, ale plavínka být nemohla. Sam ji měl ze svých sester zřejmě nejraději, a když šel do Mordoru, vzpomínal na to, jestli se s ní ještě někdy uvidí. Mochnička si vzala Tolmana Chaloupku, bratra Růži. Anglické Marigold znamená afrikán a common marigold měsíček lékařský (podle jejích vlasů gold=zlatá).




Tolman Chaloupka - Narozen 2941 (1341), umírá roku 19. Měl za manželku Liliu Svobodovou a s ní pět dětí. Tolmana, Růžu a její dvojče Vítana, Boučka a Sedláka. Měl bratra Vítana a byl syn Holmana. Přezdívalo se mu Tom. V povodí byl považován za velice důležitého sedláka, měl mohutnou postavu a byl hodně odvážný. Během Války o Prsten se snažil hobity v Kraji přimět k povstání. Chránil svou dceru a ženu a starému Kmotrovi tajně nosil jídlo. Když se Sam vrátil a přišel na Tolmanův statek požádat o pomoc, Tolman se i se svými syny vypravil pomoci a cestou Samovi vysvětlil, co všechno se v Kraji za ty roky co tu Sam nebyl, stalo. V Povodí sám předstoupil před dvacet Lotových chlapů a vyzval je, aby se vzdali. O den později se zúčastnil Bitvy o Povodí a poté vedl oddíl dvaceti hobitů do Dna Pytle. Když se potom Dno Pytle opravovalo, zůstal Sam s Frodem u něj na statku. 13. března 3020 (1420) farmář objevil polomrtvého Froda ve Dnu Pytle (staré bolesti, výročí Odulina kousnutí). V angličtině Tol znamená tool, tedy vysoký. Jeho původní hobití jméno bylo Tomacca Lothran nebo dřívější Tomakli Lothron.




Tolman Chaloupka - První syn Tolmana a Lilii, narozen 2980 (1380). Měl mladší sourozence Růženu, Vítana, Boučka a Sedláka. Krátce se mu říkalo Tom. Vzal si Samovu nejmladší sestru Mochničku. Jako menší se zřejmě rád koupal se svými sourozenci a se Samem v jezírku v Povodí. Stejně jako jeho bratří a otec i on byl důležitou postavou Vymetení Kraje. V roce 21 Č.V. se stal zastupujícím starostou, když Sam odjel do Mordoru.




Vítan Chaloupka - Syn Tolmana Chaloupky a Lilii. Přezdívalo se mu Kvítko a narodil se 2984 (1384). Měl čtyři sourozence, o kterých jsme si povětšinou již povídali. Také byl v Bitvě o Povodí a ještě předtím ukázal Samovi cestu k novému domu starého Kmotra. Jméno Wilcome pochází z willa, tedy radost a Cuma tedy host. Wilcuma, tedy stejně jako Welcome, znamená vítaný host. Jolly (Kvítko) pochází z francouzského jolif, tedy veselý nebo šťastný, což je příbuzné anglickému yule. Kvítko tedy zřejmě dle jeho mravů.




Vítan Chaloupka starší - Druhorozený syn Holmana Chaloupky. Říkalo se mu Vítek. Narodil se 2946 (1346). Jeho starší bratr byl Tolman Chaloupka starší.




Elanor Křepelková - Zvaná Sličná, narozená 25. března 3021 (1421) (výročí zničení Saurona). Byla nejstarší dcerou Sama a Růži. Jméno jí vybral Frodo Pytlík, podle zlaté Lorienské kytičky. El znamená hvězda a anor slunce. Elanor totiž měla pro hobity nezvyklé zlaté vlasy. Později se jí začalo říkat Elanor Sličná, protože prý vypadala spíš jako elfí děvčátko, než jako hobitka. Elanor se stala dvorní dámou královny Arwen, když ona spolu s Aragornem roku 15 (Elanor bylo patnáct let) přijeli k Brandyvínskému mostu a setkali se se svými hobitími známými. Sam přitom od Aragorna dostal Hvězdu Dúnadanů. V roce 21 odjela se svými rodiči do Gondoru a rok tam zůstala. V roce 30 si vzala Fastreda ze Zeleného Chlumku na Zelených vrších. V roce 34 ho na Samovu žádost Pipin jmenoval hejtmanem Západní marky a Fastred s Elanor se odstěhovali do Podvěží na Věžových kopcích, tedy do nově připojené Západní marky. Jejich dědici se pak nazývali Hezounkové od Věží (anglicky Faibairn, podle Elanor the Fair). V roce 33 se Fastredovi a Elanor narodil syn Elfstan Hezounek (taková elfí rodinka). Také měli dceru Fíriel. V září 61 byla Elanor poslední hobit, kdo viděl Sama, který jí předal Červenou knihu a odjel do Šedých přístavů jako poslední z těch, co nosili Prsten. Hezounkové si pak Červenou knihu předávali z generace na generaci a pořídili několik opisů s poznámkami a dodatky. Elanor měla vystupovat i v nikdy nepublikovaném epilogu Pána Prstenů, kdy promlouvá se svým otcem, který jí říká Elanorellë.




Elring - Syn Holmana Zelenorukého z Hobitína. Měl čtyři sourozence Jeřabinu, Halfreda, Hendinga a Růženy. Narozen 2854 (1254). Eorling je severské jméno a znamená dědic náčelníka klanu, případně kníže. Je to to samé jméno jako Eorlingas, ale bez zjevné souvislosti s Eorlem Mladým. Zajímavé je, že Earl Grey je název čaje, tedy velmi oblíbeného hobitího nápoje.




Elfstan - Narozen roku 33, o rok později se se svými rodiči Elanor a Fastredem odstěhoval do Podvěží. Měl sestru Fíriel. Po smrti svého otce se zřejmě stal druhým hejtmanem Západní marky. Elfstan znamená Elfkam (Elfstone). Pravděpodobně byl tedy Elfstan pojmenován podle Aragorna.




Fíriel - Dcera Elanor a Fastreda, sestra Elfstana. Neptejte se mě, kde se vzala, já to nevím. V knize není, asi je z Dopisů. Fíriel v Quenijštině znamená smrtelná žena. Možná, že je Samova vnučka pojmenovaná podle prababičky Aragorna a manželky krále Arveduiho Fíriel. Toho Arveduiho, který byl posledním králem Angrenostu a po jehož smrti se Radda z Blat stal vladykou. Jinak, jménem Fíriel se také říkalo Míriel, manželce Finweho, když zemřela (jako první v Zemi Neumírajících). Možná, že jméno Fíriel ale Elanor znala spíš z básně Poslední loď z Červené knihy. Tuto báseň můžete najít v příhodách Toma Bombadila.




Poslední loď


Než začal kohout vítat


úsvit, co krajem šel,


dřív než začalo svítat,


vyhlédla Fíriel.


Háj tmavý, východ bledý,


zpěv ptáků procitlých,


a noci soumrak šedý


tál jako zjara sníh.




Zřela, jak jitro vstává,


jak rozlévá se den,


rosou se třpytí tráva


a list a stvol a kmen.


Tu její nožka bílá


setřásla rosy chlad,


loukou se roztančila


a rozvlnila šat




posetý drahokamy.


Potom se dala v běh


a mezi vrbinami


hledala říční břeh.


Ledňáček modrý létal


jak blesk kol hladiny


lehounký větřík splétal


rákos a lekníny.




Když jí ten vánek ranní


rozevlál dlouhý vlas,


zaslechla znenadání


fléten a harfy hlas.


Čistě a jasně zpíval


mladistvých hlasů chór


a z dálky zvon zazníval.


Labutí bílých sbor




připlul před zlatou přídí


korábu z bílých dřev,


zlatá vesla jej řídí


a sličných elfů zpěv.


Po proudu veslovali


a koráb připlouval,


tři s korunou tam stáli


a vlas jim větrem vlál.




S harfami v rukou stáli


a píseň loudavou


do rytmu vesel hráli:


"Dál větry krajem jdou,


dál zpívají tu ptáci,


dál zelená se zem


a dál se slunce vrací


se zlatým úsvitem."




"Proč tedy, plavče krásný,


loď tvoji nese proud,


kde šeří se den jasný?


Proč k severu chceš plout,


kam statná labuť létá


a z břehů kamenných


na samém konci světa


zní bílých racků smích?"




"Ne tam, kde leží ledy,


leč na západ teď jdem,


kde leží soumrak šedý


v přístavu šedivém,


kde Bílý strom se třpytí,


kde vlast má elfů rod


a jasné hvězdy svítí


na bílé pěny vod.




Středozemsku a pláni


smrtelných sbohem dám.


Na moři zvon vyzvání,


tam zve mne, vlast kde mám.


Tady už vadne tráva


vítr listí svál,


nám v ústrety vlast mává


cesta vede dál."




Stanula zlatá vesla,


zpěv elfů dále zněl,


k břehům se píseň nesla,


slyšíš ji, Fíriel?


"Jedno místo tu zbývá,


a i když kvapí čas,


poslyš, co píseň zpívá:


pojď krásko, mezi nás!"




Fíriel z břehu vstala,


nohy jí spoutal jíl,


na plavce zavolala


a v hlase smutek byl:


"Jsem dcera této země,


nemohu s vámi plout."


Zpěv elfů dozněl temně


a loď odnášel proud.





Zešedly dívce šaty,


když vracela se zpět


do tmavé, šeré chaty,


kol zešeřelý svět,


do copů vlas když pletla,


oblékla všední šat


a za kalného světla


začala pracovat.




Dál a dál plynou léta,


dál plyne Sedm řek,


strom roste, růže vzkvétá,


zní bílých racků skřek,


dál a dál vítr zpívá,


dál a dál plyne čas,


dub raší, kvete jíva


a hučí řeky hlas.




Po noci jitro vstává,


po něm jde večer zas,


nezní však píseň hravá


a sličných elfů hlas,


řeka se k moři valí


šedivým vlnám vstříc,


však bílý koráb z dáli


už nepřipluje víc.
J.R.R.Tolkien

19/08/2017

Elf nebo hobit?

Možná si někdo z vás vzpomíná na předminulý TolkienCon 2016, kde jsem měla spolu s Laisi Finwen přednášku na téma "Co mají elfové a hobiti společného". Laisi tehdy tuto přednášku zpracovala do článku. A protože si myslím, že tento článek by měl mít místo i zde, na Mittalmaru, s autorčiným svolením ho zde zveřejňuji.
Mnohem více o elfí kultuře se pak můžete dozvědět na těchto stránkách http://laisifinwen.wz.cz/



Elf nebo hobit?

charakteristické vlastnosti hobitů ve Středozemi
sepsala Laisi Finwen


Zdála by se, že otázka Co mají elfové a hobiti společného je zbytečná ze dvou důvodů: Hobiti jsou všeobecně uznáváni za poddruh lidí. Není třeba tedy zvlášť zkoumat jejich druh, elfové a hobiti se budou od sebe lišit, či se sobě navzájem podobat, přibližně stejně jako elfové a lidé.

Už ze zběžného pročtení úvodu k jejich Červené knize však jasně vyvstane, že hobiti mají ve skutečnosti mnoho zcela charakteristických povahových vlastností a přirozených tendencí, které díky své nechuti ke změnám dále konzervují. Je tedy možno je zkoumat odděleně, ne jako poddruh, a může to přinést zajímavé výsledky.

Druhým důvodem by mohla být zdánlivá jednoduchost celé záležitosti. Oč jsou elfové éteričtější a spirituálnější než lidé, o to jsou hobiti zemitější. Rádi posedí u piva, konzumují úctyhodné množství potravy, jejíž přípravu mohou snadno učinit středem celého svého života, bujaře se smějí a věnují se drbům o svých sousedech. Co by mohlo být větším protikladem sofistikovaného elfího umělce, který se dovede nad jedinou kytičkou zasnít na týden, aniž pocítí hlad, a nosí v sobě moudrost, broušenou staletími zkušeností?

Nepředjímejme však raději výsledky a nejdřív se podívejme do pramenů.

Mnoho typických vlastností hobitů nalezneme v už zmiňovaném úvodu k jejich Červené knize (prolog PP).
Nejtypičtějším zaměstnáním hobitů je zemědělství. Jejich oblíbeným biotopem je "spořádaný venkov s dobrými hospodáři" (zatímco "nikdy neporozuměli strojům složitějším než kovářské měchy, vodní mlýn a ruční stav"). Dostali do správy Kraj, kde byla zem "úrodná a přívětivá, a třebaže před jejich příchodem dlouho ležela ladem, bývala dobře obdělávaná a král tam míval mnoho statků, obilných lánů, vinic a lesů." Vládnout jim nebylo obtížné, neboť "rodiny se víceméně staraly o sebe" a "pěstovat potravu a jíst ji zabíralo většinu jejich času."

Sdílí elfové tuto jejich typickou vlastnost? Ano i ne. Elfové, jak to shrnul Tolkien ve své korespondenci (dopis 153), jsou v první řadě umělci (a pokud by se to mělo přesněji specifikovat, tedy umělci-lingvisté, blíže k tomu ve stati o umění). Díky své empatii si však vyvinuli silnou společenskou podporu individualismu, což vedlo k tomu, že nikdo mezi nimi v podstatě nepracoval a každý dělal to, co ho bavilo (blíže k tomu ve stati o jejich všedním životě). Zemědělství (u Noldor převážně ženská záležitost, MR), však z toho nebylo nikterak vynecháno. Když Túrin na své cestě do Nargothrondu (Lays) překoná hraniční pásmo skrytých lučištníků...

"...they came to a country kindly tended;
through flowery firth and fair acres
they fared and found of folk empty
the leas and leasows and the lawns of Narog,
the teeming tilth by trees enfolded
twixt hills and rivers. The hoes unrecked
in the fields were flung, and fallen ladders
in the long grass lay of the lush orchards."

Elfí Kraj tedy také existoval, a nejeden. Kolem bílých měst s vysokými věžemi či skvostných podzemních komplexů se rozkládala pole, kde se pářilo z oranic, úrodné nivy a pažity, to vše umně vkomponováno do klínu sadů, kypících hojností. Zatímco Finrod Felagund zpíval a tesal ozdůbky svého sídla, jiní jeho rodu s touž láskou a uměleckým citem obdělávali půdu motykami a šplhali po žebřících ošetřovat stromy. Hobiti by mezi nimi nalezli spřízněné duše, a pokud měli možnost ochutnat jejich výpěstky, neskrblili chválou.

Naopak i hobití nechuť ke strojům by elfové s porozuměním sdíleli, a to včetně Noldor. Oba národy se čile zabývaly řemesly (hobiti s výjimkou Statů z řemesel nepěstovali pouze obuvnictví a to z omluvitelného důvodu, neboť nepoužívali obuv), ale nevybudovaly si průmysl. U elfů je to pochopitelné. I když se třeba živě zajímali o techniku, bylo jim cizí vše, co výrobu mohlo zrychlit a udělat z ní sériovou záležitost. Proč by o něco takového měl stát umělec, který má k dispozici tisíciletí? Kovářské měchy a ruční stav, víc skutečně není k ukování Prstenů nebo utkání gobelínů do valinorských síní potřeba.
Hobiti jsou pověstní tím, že milují drby, prostoduché žerty, k nimž jsou "hotovi stále" a "smějí se hlubokým hlaholivým smíchem, zvlášť po obědě, který si dopřávají dvakrát denně, když se jim to podaří" (H). Pravidelných denních jídel ovšem má být celkem šest. Hobiti se smějí, jedí a pijí "často a důkladně". Jsou též pohostinní a milují společnost.

Liší se v tomto směru od nich elfové? Nijak podstatně.

Jídlo a pití arci není jediným jejich zájmem, to však neznamená, že by ho nějak šidili nebo dokonce měli sklony k askezi. Jejich kuchařské umění bylo takové, že ho hobiti neměli problém obdivovat. Spíše nerolnicky zaměřené klany nelenily vynaložit značnou námahu, aby si opatřily obchodem kvalitní víno či máslo (H). Ze své útulné hobití nory se Bilbo brzy dostane do Roklinky, domu dokonalému, "ať jste dávali přednost jídlu či spánku či práci či vyprávění historek či zpěvu či prostému posezení a přemýšlení, nebo příjemné směsici toho všeho dohromady" (H). Neoctl se v čemsi diametrálně odlišném od svého domova - octl se na místě, kde byly všechny kvality jeho domova umocněné. Na zpáteční cestě Elrond Bilbovi (který pochopitelně přišel i o zásobu kapesníků, krátce po startu ochotně doplněných Gandalfem) dokonce věnuje kapesník vlastní. Elfové byli mimořádně odolní vůči infekčním chorobám - drobný komfort otřít si z čela pot si však přesto zřejmě dopřát dovedli.

Když k tomu přičteme elfí zálibu ve slavnostech, jejich smysl pro humor, podpořený, nikoli tlumený, tisíciletou moudrostí, a dychtivost i rychlost, s jakou si předávali novinky (vše mj. též v H), můžeme dospět k jedinému závěru: nic hobitího elfům není cizí. Ano, měli také jiné zájmy - všechny hobití však nejen sdíleli, ale pěstovali s nadšením a propracovávali ke stále větší dokonalosti. Jedinou drobnou výjimkou je kouření tabáku.

Co se týče fyzických dispozic, hobiti jsou tváří "spíše dobromyslných než krásných." To je ovšem jediná drobnost, kterou v tomto směru s elfy nesdílejí. Hobiti mají bystré smysly a dobrou mušku. Jsou proslulí nejen jako vrhači kamenů, ale v historických dobách vypomáhali králům ve válkách i lukostřeleckými oddíly - přičemž luk je oblíbenou a mistrně ovládanou zbraní též pro elfy, jejichž bystré smysly jsou proslavené. Hobiti neradi spěchají, ale když už musí, jsou obratní a rychlí - o elfech platí obojí, zpomalené životní tempo i zázračná hbitost - a hobití speciální (ač nikoli magickou) dovedností je umění tiše a rychle zmizet... což elfové doplňují, ale zdaleka ne nahrazují, ještě pár důmyslnými řemeslnými vymoženostmi.
Dokonce i jejich zvyky jsou v tomto směru podobné. Převážná většina hobitů nenosí obuv, a také elfové zřejmě dávají ve většině terénů včetně velehorských přednost lehčímu obutí (a neboří se do sněhu). (Hobiti naopak do velehorského terénu měli důkladné boty, které dostali... kde jinde než v Roklince, jak čteme v korespondenci, dopis 27). Navzdory své schopnosti mizet a skrývat se si hobiti libují v jasných barvách (především zelené a žluté), v čemž za nimi elfové nejsou nijak pozadu. Oblíbili si sice bílou, čemuž není divu po staletích strávených jen pod hvězdami - jakmile se však barvy ve světě objevily, elfové si je zamilovali též. Mají rádi jasnou modř, bez rozpaků kombinují stříbrnou a zlatou a onen Elrondův kapesník, který daroval Bilbovi, byl dokonce červený.

Vidíme tedy, že elfové by hobitům v naprosté většině jejich charakteristických vlastností dobře rozuměli. Je tomu i naopak? Rozuměli by hobiti elfům?

Jak jsme četli ve stati o vlastnostech elfů a lidí, nejtypičtější elfí vlastností je empatie, daná už samým záměrem jejich Stvořitele, který je odlišný než u lidí. Lidé mají vnášet do světa změnu a formovat jeho historii, zatímco elfové léčit, uchovávat, pěstovat krásu. S tím ovšem souvisí velmi těsná vzájemná pouta elfů a jejich respekt k odlišnostem druhého, z čehož se rodí podpora individualismu s jeho dalekosáhlými společenskými důsledky. Ze základního stvořitelského záměru vyplývá i jejich silná láska k přírodě a hluboký konzervatismus, který udrží krále v jeho postavení, ač téměř není potřeba jeho vlády - jen proto, že všichni vnímají, jak velikou úctu si zaslouží.

Hobiti individualismus nijak nepodporují, naopak vytvářejí společnost podobnou lidem, která lpí na zvycích, dobrodružnější či vůbec jakkoli se lišící jedince někdy sice obdivuje, avšak vždy trestá jistou mírou vyčlenění, a moudrost často nahrazuje "zdravým rozumem, založeným na omezené zkušenosti" (dopis č. 246). Z toho by se dalo soudit, že byli skutečně stvořeni jako poddruh lidí, s mnohem menší dávkou empatie než elfové. Kde však je lidský neklid a touha po změně, kde typicky lidský hybný moment svévole, který ovlivňuje historii? Hobiti jsou konzervativní ad absurdum, ale nejen to: také mimořádně mírumilovní. Zatímco část elfů bez rozpaků loví a bojuje a elfové, jakkoli jich dovedou želet s nesmírnou bolestí, měli i své bratrovražedné války, hobiti "nezabíjeli nic živého pro zábavu" a "nikdy nebojovali mezi sebou." Naopak byli "velkorysí, ne chamtiví", "spokojení a umírnění, takže polnosti, statky, dílny a obchůdky zůstávaly po staletí neměnné." To neukazuje na stejný stvořitelský záměr jako u lidí, i když ovšem došlo k ojedinělé události, kdy právě hobiti - neradi a s vynaložením velké dávky statečnosti - převratným způsobem do dějin zasáhli. Naopak stvořitelský záměr chránit, léčit, uchovávat a pěstovat (především zemi) by byl stále ještě velmi dobře myslitelný.

Jak jsme už zmínili, Tolkien viděl elfy v první řadě jako umělce. Jak jsou na tom v tomto směru hobiti? Ne tak zle, jak bychom mohli ukvapeně soudit. Mají "dlouhé a obratné prsty" a dovedou "vyrábět spoustu užitečných a pěkných věcí". Ano: nejen užitečných, ale i pěkných. I při své praktičnosti totiž nezapřou svůj obdiv k věcem, které jsou krásné, ač pro ně momentálně nemají použití. Říkají jim "pamětiny" a uchovávají je tak hojně, že pro ně musí stavět muzea a dávat si je navzájem jako dárky (i tak však jimi jejich domy bývají "poněkud přeplněné").

Typická pro elfy je také silná fea, to jest výrazná převaha duševní složky nad tělem. Ta jim dává mnohonásobně vyšší statečnost, odolnost a schopnost přežití, projevuje se však také například zálibou v čistotě nebo tíhnutím k monogamii.
Hobiti jsou proslulí svou nezničitelností. "Nebylo snadné je zastrašit nebo zabít" a "uměli přežít drsné zacházení - trápení, nepřátele i počasí - způsobem, který ohromoval ty, kdo je dobře neznali a nehleděli dál než na jejich bříška a buclaté tvářičky." Zdá se tedy, že hobiti, přinejmenším v tomto směru, jsou také obdarováni velmi silnou duševní složkou. Ne sice tak silnou, aby dávala dlouhověkost na hranici nesmrtelnosti, jako je tomu u elfů, přesto však obdivuhodnou.

Není to však všechno. Stejně jako elfové, jsou i hobiti přirozeně monogamní, dokonce do té míry, že často neuzavřou nový sňatek, ani když jejich partner zahyne v mladém věku (dopis č. 214). A pokud jde o čistotnost, Smíšek sklidí ovace za to, že svým kamarádům připraví každému zvláštní necky, aby na koupel nemuseli čekat - a Bilbo si ve svém rozměrném sídle zřejmě sám denně utírá prach a dokonce si zvedne náladu, když umyje horu nádobí po trpaslících.

Zdá se tedy že myšlenku blízké příbuznosti hobitů a lidí bude třeba do jisté míry přehodnotit. Tolkienův poukaz na to, že mluvili stejným jazykem, se nedá vykládat v tomto smyslu, zejména když z historie Kraje vyplývá, že prožili léta pod vládou králů a v kontaktech s jejich kulturou. Převzetí jazyka je v takové situaci víc než pochopitelné. Hobiti byli do jisté míry kulturně ovlivnitelní a tvární (což mimochodem ukazuje, že ani s jejich empatií to vcelku nebylo tak zlé). Od elfů převzali umění nadzemních staveb, od lidí kalendář, písmo a jazyk. Samozřejmě, je to důležitá odlišnost - vždyť umění tvorby jazyka bylo elfům nejvlastnější ze všech umění - ale jistě ne tak určující pro druhovou příbuznost jako základní stvořitelský záměr. Ten vypovídá snad o třetím, nezávislém (ač oběma příbuzném) živočišném druhu, nebo (pokud bychom např. usoudili, že hobiti jsou určitě "dětmi Jediného", avšak těch mohou existovat pouze dva rody) o tom, že hobiti jsou mnohem spíše méně dlouhověkým poddruhem elfů než drobnějším poddruhem lidí.

I: Já jen dodám poznámku k poslednímu odstavci. O tom, co vlastně jsou hobiti zač, jsme později s Laisi vedly dlouhou korespondenci. Diskutovala jsem o tom i s dalšími lidmi a vyplynulo nám nakonec několik základních možností. Já osobně asi v současnosti nejspíše zastávám názor, že se jedná o druh lidí (ale co pak ty "elfí uši" ?), stejně jako byli druhem lidí drúnadané a druhem trpaslíků drobní trpaslíci (Mim a spol). Ale to rozhodně neznamená, že se můj názor nemůže měnit, za tu dobu už přošel tolika změnami (ale na entkách, jako učitelkách hobitího rodu trvám), že nic není nemožné.

12/08/2017

Rodokmeny - Bulvové

Nebyla by řada na další zajímavý rodokmen? Tentokrát takový, který se v českém vydání PP nevyskytuje.


Bulvové



Adalbert - Narozen 2901 (1301) a zemřel 2997 (1397) (96). Byl syn Rudiberta a Ametysty. Vzal si Gerdu Bulíkovou a měl s ní syna Filiberta. Adalbert je německá varianta Vojtěcha. Vzniklo ze slova adalberath a znamená nádherný.


Adalgar - Narodil se 2815 (1215) a zemřel 2914 (1314) (99). Měl sestru Adaldridu, která si vzala Marmadoka Brandoráda. Adalgarovi rodiče byli Dina a Gundahar. Měl tři děti Rudigara, Rudiberta a Rubínu. Adalgar znamená vznešený muž a je to (opět) germánské jméno.


Alfrida - Příjmením from the Yale, což tedy, dle mých propočtů, znamená ze Člunku (takže mohla být Bulvová, podobně jako Diamanta z Dlouhé Stráně byla Bralová???). Takže Člunková. Vzala si Gundolfa Bulvu. Měla tři syny Gundahara, Rudolfa a Gundahada. Alfrida pochází ze jména Alfrid, tedy Alfred. Což je složenina ælf, tedy elf a ræd, tedy rada. Takže něco jako elfí rada.


Ametysta - Původně Troubilová, vzala si Rudiberta. Měli syna Adalberta. Jméno objasňovat nemusím, že?


Belba - Teta Bilba Pytlíka. Narodila se roku 2856 (1256). Byla dcerou Munga Pytlíka a Laury Ponravové. Její bratr Bungo byl otec Bilba. Její další, mladší sourozenci byli Longo, Linda a Bingo. Belba si vzala Rudigara Bulvu a měli syna Herugara, který byl děda Cvaliho a Estelly. Belba zemřela roku 2956 (1356) (100). Belba je jakýsi druh pavoukovce, tedy pancířníka. Asi to ani nemá český název, ale je to malé a má to hodně nohou. A má to být druh půdního roztoče. Jo, přesně podle malého zemního brouka bych se chtěla jmenovat.


Kora - Jinak Dobráčková, vzala si Rudolfa Bulvu. Měli syna Fastolfa. V původní hobitštině zní její jméno Coro, či Core. Core je anglické slovo a znamená jadřinec, jádro, nebo dužina. Koré znamená ve starořečtině dívka.


Dina - Dina Kopálová si vzala Gundahara Bulvu, měli syna Adalgara a dceru Adaldridu. Dcera Adalgara - Rubína, byla matka Droga Pytlíka, otce Froda. Adaldridin syn Hrdomír byl otcem Primule, matky Froda. Dina je tedy po otcovské i mateřské straně prapraprababička Froda. Dina znamená v angličtině "z údolí" a v hebrejštině "soudce". Dina je také druh pijavic. A pokud si to převedete do hobitské koncovky o, tedy Dino, tak Dino plant je rostlina zvaná též pouštní růže, latinsky Selaginella Lepidophylla.


Fastolf - Narodil se 2810 (1210) a byl prastrýc Bilba. Jeho rodiče byli Rudolf Bulva a Kora Dobráčková. Vzal si Macešeku Pytlíkovou a jména jejich potomků nejsou známá. Jméno je složenina slov fast - pevný a wulf - vlk.


Filibert - Narozen 2949 (1349) jako syn Adalberta Bulvy a Gerdy Bulíkové. Vzal si Makulku Pytlíkovou. Zúčastnil se Večírku na rozloučenou a zemřel v roce 22 Č.V. (101). Jméno znamená "plný záře" a pochází ze slov filu a berth (fullbright). Je to jméno Germánského původu.


Cvalimír - Tak jako zkratka z českého Cvalimír je Cvali, tak z původního Fredegar Fatty, což znamená to samé a asi to vypovídá o jeho figuře. Cvali se narodil 2980 (1380) jako syn Odovakara Bulvy a Rosamundy Bralové. Měl sestru Estellu, která si vzala Smíška Brandoráda. Jeho prapředek byl i Gerontius Bral, který byl též předek Pipina, Smíška a Froda. Jeho rodina bydlela v Brodku v Mostoluzích ve Východní čtvrtce. Cvali byl se svou rodinou na Bilbově večírku. Byl velký kamarád Froda a v roce 3018 (1418) mu pomáhal přestěhovat se do Studánek. 22. září pak spolu s ním a ostatními oslavil ve dnu Pytle Bilbovy a Frodovy narozeniny a vyrazil napřed se Smíškem a posledním vozíkem do Studánek. Měl Froda opravdu rád, ale nijak netoužil potom vypravit se s ním na smrtelně nebezpečnou cestu, takže zůstal ve Studánkách a snažil se co nejdéle vyvolávat dojem, že Frodo neodešel. 30. září byl ve Studánkách napaden třemi z Nazgulů. Cvali uprchl zadními dveřmi a pomocí Volání Rádovských vzbudil poplach. Když se správa Kraje dostala do Lotových rukou, Cvali organizoval partizánský odboj a byl se svou skupinou zbojníků skryt v Jezevčinách ve Zjizvených kopcích. Ale Cvali byl vykouřen a zavřen v Zamčených děrách, odkud ho vysvobodili až čtyři cestovatelé, když se vrátili a svrhli Šarkanovu vládu. Ale Cvali byl tak vyhublý, že ho z vězení museli odnášet a Cvali se mu rozhodně říkat nedalo.

V Návratu stínu (nikdy nedokončený a nepublikovaný čtvrtý díl Pána Prstenů) měl mít Cvali mnohem větší roli, ale Tolkien tuto knihu nakonec nedopsal. Jako malá anomálie Cvaliho nepřímé přítomnosti tak zůstává jen počet Smíškových poníků, se kterými se vydali do Starého hvozdu - bylo jich pět. Jméno se skládá ze slov ferdi - mír a gar - kopí. Fredegar je germánské jméno a asi budete znát Fredegarovu kroniku, kterou napsal franský kronikář a je to jediný doklad o Sámově říši.


Gerda - Původně Bulíková, dcera Uffa Bulíka a Safíry Doupalové. Měla staršího bratra Gruffa. Gerda si vzala Adalberta Bulvu a měla s ním syna Filiberta. Zemřela v roce 3004 (1404) a narodila se roku 2904 (1304) (100). Gerda je staré Norské jméno bohyně Gerðr, bohyně zahradnictví a zemědělství a znamená oplotit. Gerda je jinak též jméno pro bez černý.


Gundabald - Narodil se roku 2822 (1222) jako syn Gundahada. Vzal si Šalvěj Brandorádovou a měli spolu syna Theobalda. Jméno se skládá z gund, tedy bitva a bald, tedy odvážný.


Gundahad - Syn Gundolfa Bulvy a Alfridy z Člunku. Měl syna Gundabalda a dva bratry Gundahara a Rudolfa. Narodil se 2780 (1180).


Gundahar - Narozen 2777 (1177) jako syn Gundolfa a Aldridy, měl dva mladší bratry. Vzal si Dinu Kopálovou a měl s ní dvě děti Adalgara a Adaldridu. Adalgar byl dědeček Droga Pytlíka a Adaldrida babička Primule Brandorádové. Gubdahar byl tedy po obou stranách předek Froda Pytlíka. Gundahar zemřel v roce 2875 (1275). Gundahar je germánské jméno a pochází ze slova Günther. Slovo je opět složené, první část už znáte a hari znamená válečník. Günther je postava ze ságy Prsten Nibelungů a je to Burgundský král, který s pomocí Siegfriedovou zvítězí v turnaji o ruku islandské královny Brunhildy a vezme si ji za ženu.



Gundolfo - Hlava rodiny, narozen 2731 (1131), vzal si Alfridu z Člunku a měl s ní tři děti Gundahara, Rudolfa a Gundahada. Zemřel roku 2830 (1230) (99).



Heribald - Narodil se 2951 (1351) jako druhé dítě Vilibalda Bulvy a Prisky Pytlíkové. Měl dva sourozence Vilimara a Noru. Byl se svou matkou a sourozenci na Bilbově oslavě. Jeho otec se jí nemohl zúčastnit, neb zemřel o rok dříve. Jméno se skládá ze dvou slov. Heri - bojovník a bald - odvážný. Je to severské jméno.



Herugar - Syn Rudigara a Belby Pytlíkové, manžel Jasmíny Bulíkové. Měli spolu syna Odovakara. Herugar byl tedy děda Cvaliho a Estelly. Narodil se 2895 (1295) a zemřel 2990 (1390) (95). Herugar znamená válečné kopí.



Jasmína - Dříve Bulíková, dcera Huga a Donamiry. Měla bratra Jaga. Vzala si Herugara Bulvu a měla s ním syna Odovakara.



Nina - Původem Lehkonožková, vzala si Theobalda a měli syna Vilibalda. Nino je druh banánů.



Nora - Narozena 2960 (1360), byla na Oslavě. Její rodiče byli Vilibald a Priska Pytlíková. Měla dva bratry, Vilimara a Heribalda. Nora je jméno z latinského Honor, tedy čestný. Je známa jeho varianta jako Honoria, Eleonora nebo Noreen. Je to nejčastější norské dívčí jméno. A Honorium je anglické jméno pro druh rostlin známých jako Ornithogalum, tedy snědek.




Odovakar - Narozen 2935 (1335) jako syn Herugara Bulvy a Jasmíny Bulíkové. Odovakar si vzal Rosamundu Bralovou a žil s ní v Brodku v Mostoluzích. Spolu měli dvě děti - Cvaliho a Estellu. Celá rodina byla na Bilbově Večírku. Odvakar zemřel v roce 10 Č.V. (96). Odovakar se skládá z aud - zdravý a vacar - ostražitý. Odoacer bylo to též jméno legendárního římského krále.


Maceška - Narozena 2812 (1212) jako dcera Balba Pytlíka a Beryly Bulíkové. Měla čtyři sourozence. Munga, Ponta, Larga a Lily. Maceška si vzala Fastolfa Bulvu a měla s ním několik dětí.


Makulka - Narozena 2944 (1344), byla dcera Falka Pytlíka ze Cvalíků. Vzala si Filiberta Bulvu a šla na Bilbovu Oslavu.


Priska - Dříve Pytlíková, narozena 2906 (1306), dcera Pola Pytlíka. Měla staršího bratra Poska. Vzala si Vilibalda Bulvu a měla s ním tři děti Vilimara, Heribalda a Noru. Pravděpodobně navštívila Oslavu ve svých 95 letech. Prisca je italská forma jména Priscilla, což znamená starý. Gladiolus Priscilla je růžová květena z rodu mečíků.


Rosamunda - Narozena 2938 (1338) jako dcera Sigismonda Brala. Měla mladšího bratra Ferdinanda. Rosamunda si vzala Odovakara Bulvu a měla s ním dvě děti - Cvaliho a Estellu. Jméno je středověké a skládá se z rosa munda, což je latinské označení pro čistou růži, ale pochází to z hros, tedy kůň a mund, tedy ochrana.


Rudibert - Narozen 2860 (1260) jako syn Adalgara. Měl sourozence Ridigara a Rubínu. Vzal si Ametystu Troubilovou a měl s ní syna Adalberta. Rudibert je germánské jméno.


Rudigar - Narozen 2855 (1255), syn Adalgara a měl dva sourozence. Vzal si Belbu Pytlíkovou - teta Bilba, a měl s ní syna Herugara - dědeček Cvaliho. Zemřel 2948 (1348) (93). Byl hlavou rodiny Bulvů. Rudigar je složenina z hrod, sláva a gar, kopí. Je to starogermánská varianta Hrothgar, dnešní Roger. Hrothgar je dánský král z Beowulfa.


Rudolf - Syn Gundolfa a Alfridy měl bratry Gundahar a Gundahada. Narodil se 2778 (1178). Vzal si Koru Dobráčkovou a měl s ní syna Fastolfa. Rudolph je z hrod - sláva a wulf - vlk.


Šalvěj - Původně Brandorádová, narozena 2826 (1226), byla nejmladší dcera Sadoka, měla dva starší bratry. Vzala si Gundabalda Bulvu a měli spolu syna Theobalda.


Theobald - Syn Šalvěje a Gundabalda, narozen 2861 (1261). Vzal si Ninu Lehkonožkovou. Měli spolu syna Vilibalda. Theobald se skládá z theud - lid a bald - odvážný. Theobald byl merovejský franský král.


Vilibald - Narodil se 2904 (1304) jako syn Theobalda a Niny. Vzal si Prisku Pytlíkovou a měl s ní tři děti. Vilimara, Heribalda a Noru. Zemřel roku 3000 (1400) (96). Wilibald je z wilja, přání a bald, odvážný. Wiillibald byl středověký biskup, později prohlášen za svatého.


Vilimar - Narozen 2947 (1347), syn Vilibalda a Prisky. Měl dva sourozence Heribalda a Noru. Byl na Bilbově Večírku. Willimar je germánské jméno, obsahující wilja - přání a maru - známý, slavný.