Konečně se nám vyklubal do vydatelné podoby v pořadí už druhý rozhovor!
A na koho jsme si počíhaly tentokrát? Přece na představitelku Lúthien, jedné z hlavních postav letošního vystoupení Falešného Společenstva, na Fallon.
Jeho natáčení probíhalo v neděli na Oslavě zničení Prstenu, tedy přímo uprostřed Středozemského dění. Omlouváme se za kvalitu (snad nejhorší ze všech dosud nahraných). Abychom osvětlili nahrávací podmínky. Měli jsme nahrávat v pátek večer. To nevyšlo z důvodu Falloniny návštěvy restaurace a naší unavenosti po náročném dni. Další termín nastaven na neděli ráno. Na sedm, tuším, hodin. Tentokrát to ztroskotalo na mé (Irithiině) paměti. Ano, Polly mi sice připomínala, že máme do té školy dorazit dřív, ale já její slova odmávla s tím, že já si nic takového nepamatuji a že si to určitě plete. Nepletla. V nějaké půl desáté nás přivítala poněkud rozladěná Fallon a zalezli jsme si do jediné relativně tiché místnosti - jídelní místnosti. Spalo tam asi pět lidí a bylo tam hodně jídla. Opravdu hodně. Takže byl rozhovor rušen jednak ranními jedlíky ale hlavně jakýmsi probuzencem, který měl velkou zálibu v hlasitém zívání, přecházení a protahování. Neurvalec jeden. Aho pak sice ještě měl jakési zoufalé snahy o znovunahrání (připomeňme si, že Fallon je ze Znojma a má přibližně měsíční děťátko) ale ty vyšly naprázdno a rozhovor uslyšíte v původním znění. Alespoň bude takový autentický.
A to, co na sebe Fallon sama prozradila ve svém profilu na Písních Středozemě.
I: Zdravíme z Mittalmaru a vítáme vás u historicky druhého rozhovoru, tentokrát s Fallon. Ahoj Fallon!
F: Ahoj!
I: Můžeme se zeptat, pro začátek, jaké bylo tvoje první setkání s Tolkienem?
F: To už je docela dávno. Bylo to kdysi na letním táboře, myslím, že mi bylo tehdy asi čtrnáct let.Lovila jsem tehdy bobříka samotky na nějakých 12 hodin a dostala jsem od vedoucí, abych se nenudila, půjčené tři knížky, které mě vlastně k fantastice přivedly. Byl to první díl Harryho Pottera, Zaklínač a Hobit.
I: A co nebo kdo tě přivedlo, přivedl nebo přivedli ke středozemské hudební či literární tvorbě?
F: Hlavně Falešné společenstvo, které jsem našla přes společnost přátel díla pana Tolkiena, kdy jsem si o Tolkienovi hledala všechno možné (po tom co jsem zjistila, že existují knížky Pán Prstenů a zhltla jsem je jedním dechem). Tehdy jsem objevila, že pořádají něco jako Oslava Bilbových narozenin. Samozřejmě jsem na ni hned jela a přespávala jsem zrovna v tom pokoji, kde spalo i Falešné společenstvo a každý večer se tam hrály písničky Poeťáků. Já jsem se hned přidala a byla jsem asi tak nadšená, že mě hned pozvali na další zpívání a už jsem s nimi zůstala.
P: A co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch v oblasti hudby, zpěvu a obecně celé své tvorby?
F: Tak to je dost těžké posoudit, ale myslím, že to nastane vždy, když za mnou někdo přijde a poví, že se ho moje tvorba nějak hlouběji dotkla. Takže třeba asi nejhezčí zážitek byl, když mě nyní už můj kamarád Franta Špaček před asi pěti lety náhodou odlovil na Bitvě Pěti armád s tím, že mě poznal podle nějakého vystoupení na Youtube. A vyprávěl mimo jiné i to, že mu hudba Falešného společenstva pomáhá v normálním životě, kdy se realita obrátí vzhůru nohama, a ta hudba je to, co mu pomáhá. To bylo moc pěkné.
I:A vzpomínáš na své první veřejné vystoupení?
F: Vzpomínám, zpívali jsme tehdy na druhém Tolkienconu s Falešným společenstvem. Tehdy ještě v tělocvičně na mikrofony písničku Kopretina, zpívali jsme to s Danielou. Jedna byla dívka a druhá Kopretina. Myslím, že jsem byla ta škodolibější.
P: Co máš na vystoupení nejraději, co ti to přináší, vystupuješ ráda?
F: Jistě že vystupuji ráda, já se totiž hodně ráda předvádím a využívám možnost předvést všechny své komediální sklony. Byť možná nejsou na první pohled vidět. A je to vlastně taky skvělý pocit, jak se najednou, když vylezete na to pódium, stanete součástí příběhu. Ten příběh si pak prostě žije svým vlastním životem a vy jste v něm.
I: A věnuješ se i umělecké tvorbě nezaměřené na Tolkiena nebo fantasy?
F: Ano, věnuji, mám jak povídky, tak nějaké básně a písně, co jsou mimo Tolkiena. Teďka jsem vlastně nedávno dokončila pohádkovou knížku, kterou chystám k vydání. Takže věnuji se i tvorbě mimo Tolkiena.
I: A Tolkienovské povídky píšeš?
F: Psala jsem, zejména když ještě fungovaly soutěže Společenstva Tolkiena o Lahvičku miruvoru, tam jsem přispívala docela hodně a pravidelně.
P: A plánuješ se zúčastnit Gondorského semenáčku?
F: No, vzhledem k tomu, že jsem o něm včera večer slyšela poprvé, tak si o něm něco přečtu a pak se uvidí.
I: A čemu se věnuješ v reálu? Jaké máš studium či tedy spíše zaměstnání?
F:Zatím stále jsem zaměstnanec neziskovky. Píši texty pro japonskou zahradu (http://www.aizen.cz/) a pomáhám jim tam organizovat různé akce.
I: A jaké máš koníčky?
F: No, tak to bychom tu byli dlouho… Ale hudba, tanec, čaj, larp, šerm, knížky. Téměř sport jakéhokoliv druhu, cestování, jak tady po Čechách, tak v zahraničí
P: A cestuješ i sama? Do ciziny nebo tady po České republice.
F: Po České republice cestuji i sama a do zahraničí jsem si většinou našla cestovacího partnera, aby to bylo veselejší.
I: Prý jsi byla několikrát v Indii. Jaké to tam bylo? Chtěla by ses tam někdy podívat znovu? Nebo někam dál?
F: Tak o Indii bychom se také mohli bavit dlouho, protože ona má spoustu státečků, asi přes tisíc jazyků a každý ten národ v každé té oblasti je trošičku jiný. Ale tak obecně vzato si to představte, jako kdybyste byli hobiti a opravdu byste najednou přijeli do Valinoru. Prostě všechno je úplně jiné. Hlavně ta atmosféra je jiná. Mě osobně v Indii nejvíce okouzlily barvy, protože tam i kdybyste potkali tu nejchudší ženu vůbec, která se živí třeba zametáním ulic, tak bude oblečená do nádherně barevného sárí a ponese se jako královna.
I: A když jsme u těch larpů šermu a tance… Na jaké úrovni je ten šerm, pokračuješ v něm někde? A co larpy? Kdy jsi na nějakém naposledy byla?
F: Šermovala jsem sedm let a vystupovala jsem s šermem jak po Čechách, tak v zahraničí. Úroveň vám neřeknu, já jsem se nikdy nezúčastnila žádné soutěže, kde by se hodnotila technika šermu. To byl historický šerm, takže ani žádné přehlídky, kde by se hodnotila čistě technika, takže to vám nemůžu říct. A šermovala jsem vlastně mečem, tesákem, štítkem, holí, dýkami… ale teďka mám vlastně už nějakou dobu od šermu pauzu a věnuji se spíše tanci a hudbě. A co se larpu týče, tak loni jsem vlastně nestihla žádný, to jsem byla vždycky jen na conu nebo jsme nahrávali s Falešným společenstvem, takže to bude asi Krondor 2014 (http://krondor.cz/).
P: A jak vzniká choreografie na představení Falešného společenstva? Bereš pro ni někde inspiraci nebo tě to napadne jen tak samo? A je těžké to všechno zkorigovat, aby to fungovalo (pokud tedy nemáte problémy s místem)?
F: Ta choreografie vzniká ve chvíli, kdy už je hotová hudba popřípadě text, protože hudba a text je to, co mě nejvíce inspiruje. Jak se věnuji historickým tancům, tak většinou použiji nějaké jednoduché základní kroky z těch tanců a pak z toho udělám choreografii, případně ještě s nějakým divadlem. Některé choreografie děláme dohromady. Nejtěžší na tom je asi zajistit tu míru, aby choreografie byla dostatečně jednoduchá a zároveň zajímavá na koukání a lidé byli ochotní se ji učit.
I: Vrátíme se k fantasy, jaké knihy či filmy z tohoto žánru máš ráda (kromě Tolkiena)?
F: Já jsem přečetla kde co, ale takové mé oblíbené jsou třeba kromě Sapkowského (Zaklínač), Tolkiena, Harryho Pottera série Shannara od Terryho Brookse, případně nějaké romány od Davida Gemmella, Teď si asi nevzpomenu na další. Neil Gaiman, samozřejmě Pratchettovky…
I: A jaký máš vztah k filmovým adaptacím Pána Prstenů, ale možná hlavně Hobita?
F: Tak, Pán Prstenů se mi ještě líbil, zejména první díl, který mi nejvíce připomínal knížku. No a u Hobita jsem viděla pouze první díl a pak jsem usoudila, že můj čas je mi vzácnější a můžu ho věnovat něčemu užitečnějšímu, co mě bude víc naplňovat.
P: Máš nějakou oblíbenou postavu z kánonu? Je ti nějaká postava podobná, stylizuješ se do nějaké z nich?
F: Nestylizuji se do žádné, a jestli je mi podobná, to musí posoudit jiní. Ale většinou mám oblíbené takové ty hlavní hrdiny různých příběhů jako je třeba Tuor, Frodo, Glorfindel a podobně.
I: A za jakou rasu se považuješ, za elfa?
F: No, jak jinak.
P: Vzpomínáš si na svůj první autorský počin? Kterou svojí písničku, text, melodii nebo povídku máš nejraději? A dokážeš to z té své tvorby vybrat? Je něco, s čím nejsi spokojená, co bys chtěla možná ještě předělat nebo se od toho držíš dál?
F: Vlastně, úplně první písnička, včetně hudby a textu, vznikla, když mi bylo nějakých patnáct jako úkol do hudebky na gymplu, my jsme vlastně dostali za úkol stvořit nějakou melodii a já jsem z toho rovnou udělala písničku a napsala jsem k ní text. Takže to bylo vlastně úplně první dílo pro Středozemskou hudbu.
P: A která to byla?
F: Andúne (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=122), pro númenorské pásmo. A jinak asi neposoudím, kterou z těch písniček mám nejradši, protože každá vlastně působí v jinou dobu nějak jinak a to, co se mi nepovedlo je zavřené v šuplíku, takže o tom se ani nemusíme bavit.
I: A kterou z nich nejraději hraješ?
F: Taky každou chvíli nějakou jinou.
I: A jaká je tvá motivace při skládání písniček? Co nebo kdo tě inspiruje, jakým způsobem nejvíc tvoříš?
F: Inspirace je všude kolem a já tvořím hlavně pro radost. Popřípadě když dá Daniela termín, který musí být dodržen, to funguje taky docela dobře. Ale já tvořím většinou tím způsobem, že někde kolem mě už ta písnička létá a buď nejdřív chytím melodii, nebo nejdřív chytím text a potom přijde to druhé. Ale je to spíš, jako kdyby už to bylo kolem a jenom čekalo, až já si toho všimnu, než že bych si sedla a najednou začala podle nějaké notové tabulky skládat.
P: A máš oblíbené nějaké jiné středozemské písničky z Písní Středozemě, případně odjinud?
F: Skoro všechny písničky Poetického společenstva, Falešného společenstva, Fauni mají pěkné písničky… Já myslím, že mám ráda skoro všechny.
I: A je nějaký motiv, příběh, který bys chtěla někdy v budoucnu hudebně či textově zpracovat?
F: Já myslím, že nic konkrétního, alespoň co vím. Co přijde, případně na čem se dohodneme, že bude na další rok jako vystoupení FS, do toho se určitě pustím. A potom záleží na tom, jaká bude atmosféra, co prožiji a podle toho přijdou i písničky.
P: Na minulém TolkienConu byl jako přídavek po vystoupení sbor menších dětí, které zpívaly Prší, prší. Funguje to pořád?
F: Tak jestli si zpívají Prší, prší, to nevím, pravděpodobně ano včetně jiných písniček. Ale třeba letos na Berenovi a Lúthien se Zuzanka a Markétka Pažoutovy účastnily vystoupení, z toho Zuzanka už zpívala ve sborech, takže funguje, no. Je to tak.
I: Když jsme u toho vystoupení. K té choreografii… je těžké to všechno zkoordinovat? A s jakými problémy se při choreografii nejvíce potýkáš? Málo místa, neochotní lidé, nešikovní lidé…
F: Já myslím, že každý je šikovný, akorát záleží, jestli si to vnitřně připustí nebo ne. Ale většinou to bylo spíš o tom, že jsme neměli dostatek místa. Třeba když já jsem si tančila ty improvizace, tak na zkouškách byl prostor tak metr a půl na metr a půl, takže když já jsem se tam roztočila, tak už jsem narážela třeba do cajonu (pokud nevíte, co se pod tímto vznešeným názvem skrývá… http://kytary.cz/bici/perkuse/cajon/) a podobných věcí, takže čím víc místa na tanec, tím lépe a za tu tělocvičnu jsem byla opravdu ráda.
P: A jak probíhají ty historické tance?
F: No, tak většinou se oblečete do historického kostýmu, pustí se hudba a vy začnete tančit.
P: A je to podobné nějakým elfím tanců nebo spíš hobitím nebo je to nějaká směska všeho dohromady?
F: Já bych to tak úplně nepřirovnávala, protože ony to jsou tance lidské, ale mezi tím jsou samozřejmě určitě takové nějaké dupáky, které mohli tančit hobiti a i dvorské vznešenější tance by se mohly vzdáleně blížit nějakým elfím tancům.
I: Máš prý hodně plánů, co se výroby domácí medoviny, zákusků nebo prodeje indických látek týče. Jak to s nimi vypadá?
F: Pro začátek, medovinu vyrábím sice mnoho let, ale pouze jako svůj koníček a pro svou spotřebu, popřípadě pro přátele. Co se indických látek týče, tak to jsem vlastně zkoušela, ale ztroskotaly všechny mé pokusy na tom, domluvit se s indickými společnostmi, aby mi odpověděli na mé konkrétní otázky třeba ohledně ceny a množství, takže to nevyšlo. Ale naprosto netuším, kde jste přišli k zákuskům…
I: Daniela povídala…
F: Tak to si s ní popovídám já. (smích)
I: A co tvé dítě? Hodláš z něj vychovat správného tolkienologa?
F: Já myslím, že k Tolkienovi si každý tu cestu musí najít sám a kdyby ze mě chtěl kdokoliv cokoliv vychovávat, tak beru nohy na ramena, takže to ani svému děťátku provádět nebudu. Ale dokud bude malý, tak asi bude jezdit se mnou na nějaké akce a když bude starší, tak se sám rozhodne, jestli ho to baví nebo ne.
P: A máš nějaký cíl nebo sen v umělecké oblasti, kterého bys chtěla dosáhnout?
F: Těch cílů je spousta, kromě toho stát se slavnou umělkyní, mít vydaná díla v překladech v různých jazycích… Tak ne, hlavně spíš se dotýkat tou tvorbou lidí a pomáhat i tím.
I: A asi poslední otázka. Máš nějaké motto nebo zprávu, kterou bys chtěla předat dál? Něco, co chceš vzkázat posluchačům tohoto rozhovoru?
F: Já myslím, že motto na rozloučení je určitě: Jděte za svými sny a ony se splní.
F: Tak písnička vznikla vlastně jako dárek pro novorozené Falešňátko, teď si nejsem jistá, jestli to byla Zuzanka Pažoutová nebo nějaká Lemmingovic kočka. Takže to vzniklo tak samo od sebe jako dárek pro to děťátko.
I: A proč se jmenuje zrovna Nejmilejší hvězda? Protože já jsem ji poprvé slyšela na TolkienConu, hrozně se mi líbila, ale nebyla jsem ji schopná nikde najít a našla jsem ji až naprostou náhodou, když jsem si zapnula Rádio Středozem a ono to hrálo popořadě.
F: Tak ona není součástí žádného pásma už jenom kvůli svému vzniku. Zatím se nám do žádného pásma jakoby nehodila. A jmenuje se Nejmilejší hvězda proto, že zpívá o Earendilovi, Vlastně ten, kdo ji zpívá je Elrond a zpívá svému tatínkovi.
I: Aha, tak žiju v mylném dojmu, že to byla Elwing, kdo to zpívá…
F: Nene, kdepak.
P: Co se hobit nedozví… Tak děkujeme moc!
I: Děkujeme mockrát za rozhovor!
F: Hezký den.
