O Gondorský semenáček - Medailonky porotců literární kategorie

Medailonky s představením výtvarné části porotců soutěže již vyšel, nyní je na řadě představení té literární části. A o koho jde? Dozvíte se něco o Daniele Binderové, Laisi Finwen, Františce Vrbenské, Michaelu Bronci, Janě Kopečkové - Pažoutové a Aredhel.

---

Daniela Binderová

Daniela se ve svém medailonku poněkud rozepsala, více se tedy o ní můžete dozvědět v samostatném článku s jejím medailonkem.

Laisi Finwen

Laisi Finwen, porotce v literární kategorii, jedna ze dvou porotců, kteří jsou se soutěží od jejího úplného počátku.

A co se o ní můžeme dozvědět?

Překládá z angličtiny, píše prózu i poezii. S její tvorbou se můžete seznámit na Písních Středozemě i na jejích vlastních stránkách laisifinwen.wz.cz

Nadšeným přívržencem Tolkienova díla je od osmdesátých let. Je autorkou učebnice Quenijština pro začátečníky a quenijsko-českého slovníku (které stále vylepšuje), quenijských i českých elfích písní (u nichž vylepšování není už možné) a několika prozaických apokryfů, co nichž vložila své závěry z dost podrobného studia elfích reálií od životní filosofie přes rodinný život po ekonomiku.

Posledních patnáct let pořádala řadu komorních setkání s tolkienovskou tématikou, na nichž vzniklo mnoho trvalých přátelství.

Na Tolkienově díle vysoko hodnotí jak myšlenkovou hloubku, tak detailní a logickou propracovanost fiktivního světa, tak i stylistickou a jazykovou krásu. Jako asi my všichni :).

Nevyžaduje nijak vysokou kvalifikovanost ve studiu Tolkienových reálií, ale kompatibilita aspoň s Pánem prstenů a Silmarillionem je opravdu nutná. U prozaických prací dává přednost zajímavému příběhu před prostým popisem krátké scénky, ale i svěže a plasticky podanému vyprávění před suchopárným detailním popisem děje. U poetických prací ocení krásu jazyka a pěkné metafory, rýmované být dílo nemusí - ale pokud už je, mělo by plynout hladce a bez "škobrtání".

Michal Bronec

V literární kategorii hodnotí Michael Bronec, majitel nakladatelství Straky na vrbě. Co nám o sobě řekne on?

Jaké je tvé povolání, koníčky?
- Léta jsem vydával tolkienovský fanzin Imladris, pořádám iiterární soutěže, jsem nakladatel.

Co soudíš o tolkienovské fanfikci?
- Příliš si mistra vážím, než abych si sám troufl prznit jeho dílo. Podle mě je dokonalé, sám k němu nic nedodám. Ale proti fanfiction nic nemám, pokud respektuje svět.

Jak ses ke Středozemi dostal?
- Hobita jsem četl někdy v roce 1984 nebo 5. Tolkien mi dal mnoho; celý svět.

Byl jsi někdy v nějakém souvisejícím sdružení či organizaci?
- Bývával jsem předseda Společenstva JRRT, ale s plynutím věků usnulo.

Co u příspěvků oceňuješ?
- Kvalitní literární práci.

Jana Kopečková - Pažoutová

Kdo jsem: archivářka, čtenářka a volnočasový psavec, majitelka jednoho muže, dvou dcer, přerostlého psa a tak nějak částečně i dvou králíků a čtyř šneků, rodačka z královského města Plzně, která řízením osudu skončila v Sudetech. Čtu fantastiku, historické a dobrodružné romány a detektivky, poslouchám vše poslouchatelné od opery přes folk až po melodický metal, sestavuju rodokmeny, miluju výlety (ovšem pokud možno když je někdo zorganizuje).

Tvorba, soutěže: Od konce 90. let jsem jako člen širšího redakčního kruhu tolkienovského časopisu Imladris napsala velké množství reportáží z akcí, recenzí na knihy, hudební alba a další počiny související se středozemskými tématy a také několik článků pro časopis Pevnost týkajících se vydávání Tolkiena v Čechách a jeho postav (s Františkou Vrbenskou). Nárazově píšu i tolkienovskou fanfikci vážnou i humoristickou (zpravidla po Tolkienconu), při chuti a náladě obecnou fikci, v přípravě k vydání mám historický román. Loni jsem získala cenu Mlok za novelu Dům s Erínyemi v soutěži Cena Karla Čapka. Naopak už téměř dvacet let zasedám v porotě fantasy soutěže Žoldnéři fantazie (dříve O železnou rukavici lorda Trollslayera) a hodnotila jsem i dnes zaniklou tolkienovskou soutěž O lahvičku miruvoru (z níž jsem si kdysi dávno sama odnesla lahvičku za povídku Zavřené dveře - pohled na osud elfů, kteří zůstali po Zatmění ve Valinoru, očima dítěte). Tolkienovské povídky čtu česky, anglicky a rusky, amatérsky jsem z ruštiny přeložila fanouškovský román o Berenovi a Lúthien (Olga Briljeva - Na druhou stranu úsvitu, nyní v redakci), sama ovšem píšu výhradně česky.

Já a Středozem: Moje první setkání se Středozemí se odehrálo prostřednictvím "šalamounovského" vydání Hobita někdy kolem roku 1991, krátce na to jsem se vrhla na čtení Pána prstenů. Od roku 1997 se účastním akcí Společnosti a Společenstva JRRT. Moje nejmilejší kniha je Silmarillion, který nabízí největší prostor pro fantazii a váže se k němu spousta dalších doplňujících textů. Z jeho hrdinů nejbližší vztah mám k Třetímu domu Noldor (Finarfinovci) a Fëanorovým synům (už proto, že dvakrát jsem Fëanorovým synem byla, alespoň na divadle :-)). Slabost mám pro elfskou genealogii (konec konců, pro reálnou lidskou taky). Z Pána prstenů je mi blízký Sam, a kdybych si měla vybrat mezi Aragornem a Faramirem, v každém případě to bude ten druhý.

Další činnost: Příležitostně jsem vidět jako přednášející na různých tolkienovských setkáních (v současné době spíš nárazově) a mnoho let jako součást širšího ansámblu Falešného společenstva, kde jsem odehrála mnoho "významných" vedlejších rolí (za všechny Soudek jablečný v Hobitovi).

Já a tolkienovská fanfiction: Líbí se mi (a budu hodnotit) texty, které nemusí mít nutně úplně originální námět, ale jsou zajímavě a nápaditě zpracované a pokud možno se drží atmosféry Tolkienových knih. Ničí mě autoři, kteří jsou schopní noldorského elfa pojmenovat Liliana nebo z hobitů udělají metr třicet měřící barbary Conany, a jsouc založením konzervativní tradicionalistka, opravdu nemám ráda slash. V poezii upřednostňuji stručnost, rytmičnost a atmosféru. A samozřejmě, sebelepší nápad dokáže potopit stylistika pod psa, neexistence odstavců nebo pravopisné chyby na úrovni třetí třídy…

Aredhel

S Tolkienem jsem se seznámila zhruba před 12 lety a od té doby myslím jen na máloco jiného. Oddaná jsem především Silmarillionu a Historiím Středozemě, ale Hobit ani Pán prstenů pro mě nejsou o nic méně důležití.

Co se psaní týče, jsem amatér a samouk. Věnuji se této činnosti hlavně ve volném čase, a když přijde múza, zhruba šest let. Nejspíše si ode mě přečtete tolkienistickou poezii a prózu ve formě delších i kratších povídek (Aredhelin blog). Zvítězila jsem v literární kategorii prvních dvou ročníků soutěže "O Gondorský semenáček".

Nade vše oceňuji kanonicitu. Zásahy do kánonu, originální myšlenky nebo přidané postavy bez problému snesu, dávají-li smysl a neporušují-li pravidla a reálie Tolkienova světa. Nekonzistentnost s profesorovým dílem mi ale vadí mnohem víc, než pravopisné chyby. Dílo, které si z kánonu půjčuje jenom pár jmen a jinak se Středozemí nakládá nesprávně a nelogicky, budu hodnotit nízko, nehledě na to, jak dobré je řemeslo. Oceňuji dobře napsané povídky i básně se silnou myšlenkou. Přirozeně inklinuju k zoufalství a melancholii.

Františka Vrbenská

Z důvodu nedorozumění v komunikaci jsme neobdrželi medailonek od posledního zbývajícího porotce - Františky Vrbenské. Proto jsme její medailonek improvizovaně sepsali sami.

Františka Vrbenská je česká spisovatelka, která vydala řadu knih s tématikou sci-fi a fantazy. Kromě toho tíhne i k Tolkienovi a pravidelně se objevuje na TolkienConech. Psát začala už jako úplně malá, na škole dokonce vydávala školní časopis, kam psala fiktivní záhadologické reportáže. Za svou práci byla oceněna Mlokem za zásluhy, cenou od Československého fandomu (Parcon, 2008).

Mezi její vydané knihy patří kupříkladu Čas hradů v Čechách, nebo trilogie Labyrint půlnočního draka. Kromě toho napsala i mnoho oceňovaných povídek