Je tu Halloween, Svátek všech svatých a Dušičky.
A tradičně i letos Vás čeká Halloweenská povídka. A pozor, je to první Irithiina jednorázovka po dost dlouhé době...
O čem je? Na podzim se nikomu nespí dobře. A ze všech nejméně těm, kteří prodělali útrapy, na něž se nedá zapomenout.
Když nastal podzim a mlha se začala vkrádat do Kraje, žádnému z cestovatelů se nespalo zrovna dobře. Stíny minulosti se plazily po kopečcích Kraje a vnikaly do hobitích obydlí. Nikdo z cestovatelů před nimi nebyl v bezpečí, nikdo ze čtyř jim neunikl.
Frodo měl nejhorší sny. Dýka Černokněžného krále Nazgúlů ho bodala znovu a znovu. Odula cvakala svými kusadly a stahovala ho do temnoty. A nad tím vším vládlo Oko bez víčka, ověnčené plameny. A jeden Prsten, ten mu byl ve snech stálým společníkem. Frodo svíral v ruce Arwenin šperk, ale přitom snil o šperku jiném, o šperku co ho navždy zničil a ukradl i to málo, co mu zbývalo.
Smíškovi se nespalo o nic lépe. Mrtvý král Rohanu a jeho polomrtvá neteř ho ve snech pronásledovali se stejnou urputností, jako černokněžný král Angmaru a jeho děsivé zvíře. Ruka ho bolela a nedovolovala klidně usnout. Občas ho přepadala i bolest hlavy, vzpomínka na utrpení v rukách Skurut-hai. Sny o tom, co by ho čekalo, kdyby nezasáhli rohanští, ho pronásledovaly s vražednou pravidelností.
Pipina strašily ve snu vzpomínky na ruce, stravované plameny. Stařecký hlas, prodchnutý šílenstvím. Hořící Denethor a nemocný Faramir. Palantír ho pronásledoval a stahoval do temnoty beze světel. Sauronův hlas ho nechával paralyzovaného ve tmě, ohnivé oko mu stravovalo mysl a neustále připomínalo jedno z jeho selhání. Jedno z mnoha. Kolikrát už ve snu hodil kámen do studny a kolikrát musel znovu a znovu sledovat Gandalfův pád?
Sama tížily temné a trýznivé sny. Neustále se na posteli převracel a vzdychal. Jeho sny nebyly o nic lepší a ráno pak po Hobitíně chodil s temnými kruhy pod očima. Kolikrát už ve snu šel do spíže a zjistil, že je úplně prázdná? Kolikrát ho čekalo snové jaro, kdy se žádná z jím vysázených brambor neujala? A, Sam se ve snu zachvěl, kolikrát už zapomněl na Růžiny narozeniny?
Konečně po dlouhé době nějaká vtipná povídka! Ano, ten Sam je úplně typický, ráno jsem se u toho dost nasmála
OdpovědětVymazatNabízí se otázka, které sny jsou horší - jestli ty, které se už v realitě nestanou, ale stejně budou pořád strašit, nebo ty, které by se klidně mohly stát (A to potom chudák Sam)? Je tu pěkně ukázáno, jak Sam i přes všecka ta dobrodružství dokázal zůtstat nohama pevně v Kraji a smýšlet prakticky :)
OdpovědětVymazatchudák Pomněnka... už ji vidím, jak se snaží postarat se o celou partu, když nemá z čeko vařit
OdpovědětVymazat[3]: Přesně Přemýšlím pořád o tom Frodovi. Píše se někde, jestli myslel na prsten i po jeho zničení? Představovala bych si, že se od jeho moci osvobodí, když už je Sauron KO, ale ve snech se to vracet možná mohlo.
OdpovědětVymazatNo ale Sam je na tom bezkonkurenčně nejhůř
Takže tentokrát se žádná depka nekoná... anebo možná trochu, protože povídka má tu pozoruhodnou vlastnost, že čtenář pro poslední odstavec zapomene, že ten zbytek je vlastně docela dost smutný... Musela jsem to číst nadvakrát, aby mě to plně "uhodilo". Moc se mi líbí, jak se Sam dokáže zotavit ze všeho, co zažil, začít nový život (a pořádný) a doopravdy ho žít. Je to vtipné, a zároveň je to i silné.[4]: "Byl to Frodo, bledý a unavený, ale už zase on sám, v jeho očích byl
OdpovědětVymazatmír, ne vypětí vůle, ani šílenství, ani strach. Jeho břímě bylo sňato.
Byl to jeho drahý pán z utěšených dnů v Kraji." Z tohohle úryvku podle mě vyplývá, že už po něm netoužil, že byl úplně osvobozený, i když myslet na něj asi musel. Když ale vezmeme v potaz všechna ta "výročí" jeho nehod, nebyla bych překvapená, kdyby se mu o něm čas od času zdálo.