Faramir

Dnes vám přinášíme další povídku z dílny Irith, tentokrát něco kratšího a odlehčenějšího, pro pobavení a dobrou náladu. Nápad na toto dílko měla Irith dle svých slov už dlouho a jedna taková povídka prý možná i existuje, ale stále je to vděčné téma. Takže...podíváme se do Gondoru za králem Ellesarem a především za kapitánem Faramirem...

Přejeme vám pěkné čtení. :-)

---

Minas Tirith se bělostně lesklo v paprscích slunce. Vysoké věže se tyčily nad hradbami a náměstíčky, bílý strom kvetl stříbrnými lístky a z ulic se rozléhal jasný smích.

Jen několik málo vysokých, krásných a vážných mužů sedělo ve svých křeslech před královým trůnem a diskutovalo o budoucnosti země.

Aragorn Ellesar se opíral o trůn a zamyšleně pozoroval právě promlouvajícího šlechtice.

"… jen Ithilienští hraničáři před týdnem narazili na sebranku skřetů, žádný velký oddíl, spíše osamocenou skupinku," dokončil muž a sedl si.

"Předpokládám, že jinak je v Gondoru v pořádku?" otázal se král a podíval se na svého nejbližšího rádce, sedícího mu po boku.

Faramir, správce říše se uklonil. "Můj pane…," byla však hrubě přerušen.

"Faramire! Ty lumpe!" ozval se čísi rozzlobený hlas.

Faramir s sebou trhl a statečně pokračoval.

"Já si myslím…," ale ani tohle nestačil dokončit.

"To se dělá?" pokračoval záhadný hlas.

Faramir zbledl a rozhlédl se kolem dokola. Ale všichni se tvářili stejně zmateně jako on. "Já myslím," zkusil to znova.

"Faramire, že se nestydíš, tohle udělat!" pokračoval neviditelný mluvčí.

Kapitánovi Gondoru naskákal po tváři ruměnec. "Pane, já vůbec nevím proč…" zkusil to nakonec.

"Tohle máš určitě po tátovi! Taková lumpárna" nedal se hlas a Faramir už byl celý červený.

Aragornovi zacukaly koutky úst. "Pokračuj," vybídl nešťastného Faramira. "Je v Minas Tirith všechno v pořádku?"

"Ano pane!" ohlásil hbitě Faramir.

"Co lžeš?!" ozvalo se odněkud z pravého rohu. "A vůbec, takový velký kluk a dělá takové ošklivé věci."

Kapitán Gonodoru se zuřivě rozhlédl. Aragorn už se nezakrytě usmíval a ostatní pořád jen zaraženě hledali záhadného mluvčího.

"Krást v kuchyni bonbony, to se nedělá!"

Faramir už byl tak rudý, že vypadal jako červená řepa. Najednou se prudce vztyčil.

"Jestli to ještě jednou uděláš, dostaneš na zadek!" dodal hlas.

Faramir se zatvářil zarputile a vytáhl meč.

V tom do místnosti po točitém schodišti v rohu vstoupila mladá hezká hobitka se čtyřletým chlapcem v náručí. Urozené společnosti si očividně vůbec nevšimla, byla zabraná hubováním svého nezdárného dítěte, ulepeného od uloupených sladkostí.

"A teď buď hodný chlapec, Faramire Brale a jdi se panu kuchaři omluvit!" dodala Diamanta a postavila svého syna na zem.