Ze života studujícího tolkienisty - I.

Nedávno jsem vzpomínala na všechny historky a zážitky, které mě jako studenta "prestižního gymnázia" a "budoucí elity národa" na škole potkaly. Veškeré interakce mého světa se světem mých nejdražších spolužáků a další vtipné ťafky od reality. Tyto fejetonky jsem uveřejňovala na facebookové stránce Mittalmaru a nyní prvních pět dávám sem.

Vítejte tedy u prvního dílu!

---

Ze života studujícího tolkienisty I:
Hodina dějepisu s obávaným profesorem nejen celé školy, ale i celého města. Právě probíráme začátek druhé světové války, profesor líčí Hitlerovy a Mussolinyho techniky ovládání davu. Já a Polly sedíme v první řadě uprostřed. Polly se ke mně nakloní, že to nechápe. Začnu jí šeptem vysvětlovat, že to je stejné jako s Feanorem a odchodem Noldor. V tu chvíli se na mne zaměří nelítostný balrogův pohled obávaného profesora a nebezpečně tichý hlas mě vyzve ať povím, co si to tam povídáme a rušíme hodinu. Upřímně nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale tak nějak jsem vsadila vše na jednu kartu a začala nahlas celé třídě líčit, že to je stejné jako příběh o Pádu Noldor, kdy Curufinwe Feanáro shromáždil Noldorský lid na Túně, pronesl velkou řeč, složil Přísahu, ovládl dav a odvedl vojsko Noldor do Středozemě. Profesor se na mě chvíli mlčky díval a nakonec prohlásil, že je rád, že jsem přesně pochopila podstatu problému a pokračoval ve výkladu

Ze života studujícího tolkienisty II:

Den hobitů, 22. září, byl pro naši školu a třídu vždy dnem poněkud ožehavým, protože jakési dvě pochybné existence chytly každoročně jakýsi amok a rozhodly se přijít v jakýchsi kostýmech. A názory na tyto dvě existence, tedy na nás, se dost vyvíjely.

Den hobitů byl počtyřikráte.
Poprvé jsme byly seřvány, jak to, že chodíme bosi. Seřvány jsme byly tolikrát a tak důrazně (jedním učitelem klidně třikrát), že jsme byly nuceny kostým upravit. ...Jedna třída si nás přitom spletla s exkurzí z Bradavic a po chodbách se tak šířilo "Harry Potter".

Druhý rok se došlo pro změnu k závěru, že oslavujeme Octoberfest a jsme z bavorska. Po škole se šířilo "pivo".

O rok později nás před školou zastavil jakýsi kluk, který o chvilku předtím uzavřel sázku, že od nás lstí vyláká a nasadí si plášť. Tato lest, pocházejíc od studenta prestižního gymnázia a budoucí elity národa, spočívala v tom, že začal velmi expresivně naznačovat, že touží splynout se svou vnitřní podstatou Gandalfa a to nelze jinak než vyzkoušením zapůjčeného pláště. Plášť dostal, bylo nám ho líto. Jeho řeč byla opravdu velmi přesvědčivá. Po škole se začalo šířit "vyhrál sázku s pláštěm."

A letos? Letos se to korunovalo. Polly pro tentokrát zvolila (dle jejích vlastních slov) "upravenou dívčí verzi" kostýmu, zatímco já jsem suverénně nakráčela v Gondorském varkoči, s nátepníky, čelenkou a podobnými věcmi. Výsledek byl ten, že se nás za těch šest vyučovacích hodin stihlo na chodbě zastavit asi šest lidí, někteří známí někteří nikoliv, a všichni bez výjimky se ptali, co se stalo, jestli se Polly letos neúčastní a proč se ke mně nepřidala, že se jim to líbilo. Po škole se šířilo, že "Polly letos ty hobity neslaví"

Ze života studujícího tolkienisty III :
Pro tentokrát příspěvek velmi nedávný. Hodina angličtiny, profesor pouští nějaký klip písničky. Klip zobrazuje skupinku totálních zoufalců uprostřed lesa, jak tam staví nějaký srub, vyrábějí nejrůznější věci oblečením počínaje a hodinami s kukačkou konče a přitom hrají na improvizované hudební nástroje.

Asi v polovině písničky se ke mně Polly naklonila a prohlásila "Takhle špatně na tom ještě nejsme," a to přesně ve chvíli, kdy jsem já poznamenala "To mi připomíná některé naše kamarády". Tak nevím, jak si to přebrat...

Ze života studujícího Tolkienisty IV:

Jak jsem začala psát tyhle krátké fejetonky, mám dojem, že se události začaly hýbat tempem přímo nevídaným. Dnes tedy jedna naprosto čerstvá historka.

Na hodině angličtiny jsme kdysi dostali za úkol vymyslet si ve dvojici vlastní konspirační teorii a vytvořit na ni prezentaci. Na mě s Polly došla řada až dnes. (po dvou měsících od zadání úkolu...) Téma prezentace ani obsah Vám neprozradíme, referát bude zpracován do článku a brzy vy...dán. Nicméně se to samozřejmě týkalo Středozemě.

V našem výkladu jsme se postupem dostali k pojmům jako Sauron nebo Morgoth. Protože se spolužáci i kantor tvářili opravdu nechápavě, rozhodla jsem se, že bude lepší najít na internetu nějaký obrázek Temných pánů, abych náš referát podpořila obrazovou prezentací. V nabídce obrázků jsem vybrala první, který mi přišel pod ruku, aniž bych ho více prohlížela (jen jsem letmo zahlésla něco černovlasého a něco blonďatého a řekla si, že to bude ono) a nechala ho zobrazit přes celou tabuli. Najednou jsem za sebou uslyšela Pollyino lapání po dechu a do ucha mi zaznělo "okamžitě to stáhni!". Až tehdy jsem pohlédla na vybranou ilustraci a ztuhla.

Poučení pro příště, když budete zadávat do vyhledávače googlu heslo "Sauron, Morgoth" a budete chtít promítnout obrázek celé třídě, nestačí se podívat jenom KDO na tom obrázku je, ale také CO tam dělá...

Třída vybuchla smíchy a já rudá až za ušima hledala nějakou, řekněme, kanoničtější ilustraci...

(Pro ty, které by to zajímalo šlo o tento obrázek: https://www.google.cz/search… ) Ale jak se tak dívám, mohlo to skončit ještě mnohem hůř...

Ze života studujícího tolkienisty V :
Velká legrace může být třeba i s písničkami... Když už se jednou stane, že umíte půlku Písní Středozemě nazpaměť, prostě se občas některým interakcím nevyhnete.

Krásným příkladem budiž Laegova Pára:

Hodina fyziky ve vyšším ročníku gymnázia. Profesor celou dobu vykládá o parních strojích, mluví o využití páry, o věku obrovského technického pokroku, o stavbě parních strojů a jejich funkci... a najednou se odněkud z předních řad ozve "Kdepak... pára, jedině magie, jedině magieeee!" (http://laeg.cz/song?songid=161)

Ale to samozřejmě není jediný příklad. Je totiž spousta písní, které se dají použít tak nějak univerzálně a mohly by svou funkcí představovat jakýsi ukazatel duševního stavu studenta. Nevěříte?

Je páteční dopoledne, student přichází na hodinu. S optimistickou vizí víkendu mu hlavou táhne "Zítra odjedem, zítra už tu nebudem, pak se napijem a zase půjdem dál!" (http://laeg.cz/song?songid=169) případně "Mám svoje cíle, mám svoje plány, dál dlouhé chvíle už snášet nehodlám!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=93 )

Pak se ale vzpamatuje a nasadí pochmurnější notu."Ještě pár kroků tmou, kdo cestou se prašnou snažil jít,
ten jen tuší, že snad zítra, ještě pár kroků tmou..." (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=7# ).

Usedá do lavice. Přichází profesor a student hbitě přechází na "Ještě to neskončilo, vlk blíží se k Doriathu. Ještě to neskončilo! Haúú!" (Hon na Vlka z pásma Beren a Luthien).

Profesor se krhavým zrakem rozhlédne po třídě a oznamuje, že si připravil písemku. Žákovi se v tu chvíli mihne hlavou bojovné "Ani jednu žádná škoda těch co nechám za sebou! Zbytná přítěž na cestách... Ani jednu!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=198)

Ale bohužel, již "Není cesty zpět!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=175)

Test je rozdán, student na něj pohlédne a s uspokojením zjistí, že to je přesně to, na co se učil. Začne vyplňovat. U druhé otázky znejistí. U třetí se zděsí. A pak jen za stálého úpění pokračuje dál a v mysli se ubohému týranému jedinci zjeví trefné "Myslel jsem si, ach ta pýcha, jaký nejsem hrdina. Teď se třesu, těžce dýchám, blíží se má hodina!" (Finrodova smrt z pásma Beren a Luthien)

Student v zoufalství hledá pomoc u svých nejbližších "Přátelé moji sílu mi dáte, v ranách i v boji srdce mé máe!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=233)

Ale nejbližší jsou ztracení stejně jako nebožák a on se tak musí spolehnout jen a jen na vlastní síly. No co jiného by mohl student na tuto zjevnou zradu říct než: "Nepošleš zprávy, stočené v lahvích a já ptám se cože?" (http://laeg.cz/song?songid=168)

Čas vymezený na písemku se chýlí ke konci. Student panikaří a ve své rozjitřené mysli vidí ukrutného profesora, kterak si brouká "Prolijete slzí proud, hlas vašeho bědování, zlu nemůže uniknout..." (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=197)

Nastává čas vybrání písemky. Student vysílen dopadá na lavici. Proč se jen více neučil? Ale on ví proč. "Už nepřetavím osud, už svůj nezachráním pád! Však žil bych jako dosu, vždyť není, není čeho litovat!" (http://laeg.cz/song?songid=171)

Vyhlášení soutěže O Gondorský Semenáček

Před několika minutami proběhlo vyhlášení soutěže na TolkienConu a tak je načase dát výsledky i sem :-)

---

Soutěže se účastnilo celkem 39 prací. Každou kategorii hodnotili dva "odborní" porotci, třetí hlas tvořili pořadatelé soutěže - tedy Mittalmar. Literární část - poezii a prozu - hodnotila Daniela Binderová a Laisi Finwen, výtvarnou část - ilustraci a artefakt - Rioli a Nerion.

Příslušná dílčí bodová ohodnocení, spolu se slovním doprovodem, byla odeslána všem účastníkům soutěže, kteří tak mohli obdržet vysvětlení svého výsledného hodnocení a rady.

Od každého porotce mohl soutěžící obdržet maximum 30 bodů, dohromady tedy bylo maximum hodnocení 90 bodů.

Podrobnější článek o vyhlášení samotném bude následovat a v nejbližších týdnech se můžete těšit také na Sborník soutěže.

Proza - V kategorii Proza se účastnilo 14 autorů ve věkovém rozpětí 16 až 45 let. Maximum obdržených bodů od jednoho porotce zde bylo maximum 30, nejméně pak pět bodů. Nadpolovičního počtu bodového zisku dosáhlo třináct děl.

A teď již k samotnému vyhlášení:

Na prvním místě se s počtem 87,7 body umístila Aredhel s dílem A kosti v rovech se pohnuly.

Druhé místo obsadila s 81,3 body Věra Mertlíková a její povídka Semenáček.

Na třetím místě skončil se 74,3 body Ryon Mathrin a jeho text Na počátku.

Čtvrté místo pak připadlo se 73,7 body Pavlu Jelínkovi a povídce Přítel mého pána.

A páté místo obsadila Třezalka se 73,3 body a dílem Sny o světle.

Postupné umístění dalších děl bez udání bodových zisků a jména autora:

6. místo - Služba

7. Horká hlava

8. Pastýř stromů

9. Dívka z Fangornu

10. Začátek

11. Na počátku záchrany elfů z Gondolinu byla zrada.

12. O Ariluve a Rodorovi

13. Vyvolený trpaslík

14. Dúnadan

Poezie - V kaegorii Poezie se účatnilo celkem deset autorů, z toho dva v kategorii Mladší. Došlo nám 8 básní a dvě písně, jedna dokonce i s anglickou verzí (která však nemohla být součástí ohodnocení). Minimální polovinu bodového zisku získala všechna díla.

O první a zároveň i druhé místo se dělí dvě díla. Eorlova jízda od Matěje Čadila a Ainulindale od Mirach (což je obzvláště vtipné, vzhledem k tomu, že oba autoři jsou známí spíše jako výtvarníci :-) ). Obě díla dělily 3 desetiny bodu (vzniklé spíše zaokrouhlováním) - Eorlova jízda získala 86 bodů a Ainulindale 85,7 a porotci se ve svém hodnocení vesměs shodli v tom, že pro ně je obtížné určit které dílo je lepší a přimlouvají se, aby se vyhlásily dohromady pod spojeným prvním a druhým místem.

Třetí místo obsadila se 70 body Monika Němcová s dílem Děti fénixe.

Na čtvtém místě se umístil s 66,8 body Jan Schröffel s básní Kořeny zla.

A páté místo si vybojovala Zuzka Pažoutová z kategorie mladší a s básní Na počátku věků.

Další umístění:

6. Počátek cesty

7. Na počátku nebo na konci

8. Počátek světla

9. Dar

10. Oslava

Ilustrace - V této kategorii soutěžilo 11 děl, z tohovo dvě byly v kategorii Mladší. Nadpolovičního počtu bodů dosáhla všechny díla.

Na prvním místě se po opravdu lítém boji umístila se skorem 80,2 bodu Aegeri s dílem Počátek nového věku.

Druhé místo s jen velmi malým rozdílem a 78,3 body obsadilo Ainulindale Matěje Čadila.

Třetí místo vybojovala Markéta Kárová s fotografickým příspěvkem Když byl Glaurung malý... a 68,7 body.

Na čtvrtém místě je Aragorn z kategorie Mladší od Kristýnky Záhoříkové s krásnými 67 body.

A páté místo připadlo Šárce Škorpíkové s dílem Na počátku všeho a 65,7 body.

Další pořadí:

6. místo - Luthien a Morgoth

7. Hudba Ainur - počítačová grafika

8. Hudba Ainur... Boj Melkora proti výtvorům ostatním

9. Elentári

10. Na počátku - kategorie mladší

11. Na počátku souboje s nazgúly Legolas vystřelil

Artefakt - V kategorii Artefakt jsme letos obdrželi čtyři díla, jedno z kategorie mladší. Nadpolovičního počtu bodů opět dosáhla všechna díla.

První místo s obrovským bodovým ziskem 88 bodů získala Aegeri a její ručně svázaný komiks Varda a hvězdy. Toto je také nejlépe ohodnocené dílo v celé soutěži, pomyslnou druhou laťku s 87,7 body drží povídka A kosti v rovech se pohnuly.

Druhé místo obsadila Monika s 64,3 body a plastikou Labuť z Alqualonde.

Třetí místo obsadil Náhrdelník z šedých přístavů.

Čtvrté Nimloth.

Děkujeme všem účastníkům, porotcům i sponzorům za podporu soutěže. Jmenovitě poté:

Ahovi a Daniele Binderové za sponzorský dar.

Elrondovi za vyrobení krásných cen.

Z téhož důvodu i Matějovi.

Taktéž larpovému obchodu Hůrka u Hobitů.

Samozřejmě nakladatelství Straky na Vrbě za poskytnutí knižních cen.

A paní Monice Šiškové za laskavé zapůjčení stroje na výrobu placek :-)

Doufáme, že jste si soutěž užili a zachováte nám přízeň i nadále. A jestli bude další ročník, to záleží především na Vás. Chtěli byste?

Středozemské rozhovory - Katka Schwarzerová - III.

A poslední část :-)

---

P: Jak vznikl nápad na tvou první píseň - Elfí píseň (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=33). A proč nemá oficiální nahrávku, když je to jedna z těch starších?

K: No, já si hlavně nejsem úplně přesně jistá, jestli Elfí píseň je úplně ta první. Je to jedna z prvních. Elfí píseň by měla vyjadřovat takovou tu radostnou náladu při večerní slavnosti, kdy se tancuje kolem ohně, svítí měsíc a tak dále. Takže to je to, co mi bylo na elfech sympatické.

I: Mně to vždycky nejvíc připomínalo pasáž z knihy, kdy tři hobiti odcházejí z Kraje, jdou do Rádovska a potkají Gildora a tu jeho společnost. A teď jsou unešení těmi elfy, tou nádherou, těmi světly a tak.

K: Ano, tohle určitě byla inspirace. Ale i v Hobitovi lze nalézt pasáže, kdy trpaslíci přicházejí k elfské slavnosti. Elfská slavnost je prostě pojem.

I: Frodova píseň (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=35), jednu dobu absolutně nejúspěšnější skladba na Písních Středozemě, jak vznikala, co tě k ní vedlo? A je pro tebe něčím speciální?

K: Frodova píseň je píseň, kterou jsem psala jednou v létě večer. Bylo to po takovém tom horkém dni, kdy vychládá země, zapadá slunce a je to takový ten emotivní okamžik. Ta písnička se vztahuje k téhle době, kdy Frodo už musel vědět, že přijde někdy nějaký podzim, kdy bude muset opustit Kraj a tak dále.

P: A koho napadlo zakomponovat do Imladris (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=4) elektrickou kytaru?

K: Já si myslím, že to bylo moje osobní přání, kterého se okamžitě zhostil Aho a zhostil se ho vynikajícím způsobem. Takže já jsem vlastně jenom mohla říct "chtěla bych elektrickou kytaru v Imladris" a mám ji tam. Úžasně nahranou.

I: A Moria (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=49), jak vznikl nápad na tuhle písničku?

K: Moria se vztahuje právě k té pasáži, kdy Společenstvo prochází Morií a Gimli vzpomíná na to, jak Moria vypadala, jak by měla vypadat a vlastně vyjadřuje smutek spojený s nadějí, že to bude všecko jinak, jednou.

I: A Středozem II (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=7) ?

K: No, Středozem II, to je právě jedna z těch písniček, o kterých jsem mluvila předtím. Já jsem ji nepovažovala za nijak speciální, prostě Středozem II, která pojednává o událostech popisovaných v Tolkienovi. Pak mě tahle písnička hodně překvapila, když jsme ji začali hrát se skupinou. Najednou se z toho vyloupla písnička, která má takový ten španělský drive a to jsem rozhodně předtím nezamýšlela. Vojta to podpořil svojí úžasnou kytarou a vznikla z toho úplně speciální píseň, hudebním zaměřením stojící mimo všechny ty ostatní písničky.

P: A ve zpěvníku je napsané, že ji zpívá Peregrin Bral. Že popisuje vlastně i to, co se děje Frodovi a Samovi a přitom se zdá, že o tom nemůže vědět, protože v tu chvíli o nich nic neví.

K: My jsme v tom zpěvníku totiž nechtěli uvádět přímo autory písniček, takže se tam uvedl fiktivní autor, který mohl tu písničku zpívat, a moc jsme to neřešili.

P: My jsme právě nad tímhle debatovali vážně dlouho

I: Rozebírali jsme to slovo ji slova, co znamená která pasáž, k čemu se vztahuje a tak.

K: To rozhodně nebylo psané jako píseň, kterou zpívá Peregrin Bral, to je prostě obecná filozofická píseň.

P: Takže to prostě vyšlo, že on by tak jako mohl…

K: Ano.

I: Máš i dvě hobití písničky. A jak vznikly ty? Skládaly se ti dobře? Protože třeba my jsme se pokoušely o hobití hospodské písničky, zatím z toho vzešla jedna vyloženě žalostná, jedna taková jako letní, jedna, která měla být radostná a teď vypadá spíš tragická a jedna, která zoufale nemá hudbu.

K: S veselými písničkami je obvykle velká potíž. My jsme v Poetickém Společenstvu měli jednou takové dilema, že všechny naše písně jsou velmi zádumčivé. A ono to nedělá dobrotu. Hlavně na koncertech to nedělá dobrotu, protože jak už jsem říkala, jednou ti lidé usínali, nebo odcházeli. A složit veselou, skočnou píseň, to je hrozně těžké. Ale složit hospodskou píseň, to není nic složitého. Stačila jedna od Petra, jedna od Katky a já jsem také měla jednu, to bylo to u Břečťanu.

P: Když tak se dá říct, že ti, kdo jí zpívali, měli o pintu víc.

K: I proto je to jednoduché.

P: O trpaslících, elfech a dámské přízni (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=188) je taková velice neobvyklá píseň. Jak tě napadlo něco takového?

K: No a čím je neobvyklá?

P: Je taková poťouchlá a dělá si legraci z jiné rasy.

I: Že je to spíš recitativ, do kterého běží hudba.

K: Je to taková klasická kramářská píseň, kdy to vlastně na trhu pěvci zpívali, ukazovali do toho obrázky a dokumentovali tak příběh. Ale to není speciální píseň, to je prostě píseň, kterou jsem odpovídala na píseň Trpaslík (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=79) od Jitky Žídkové. A myslím, že není moc poťouchlá. Naopak tam ten trpaslík přece vystupuje jako velký diplomat, který dokonce zachrání hejska od lynčování. Jenom si o něm myslí svoje.

I: My máme s touhle písničkou vlastní zkušenosti. Jednou nám na naši oslavu Volání Rádovských přijel zahrát Laeg. A hrál mimo jiné právě tuhle písničku. "Botičky má zakroucené a na zádech loutnu". A teď tam seděl ten Laeg, měl zakroucené botičky, v ruce kytaru a zpíval.

I: A měli jsme tajný tip na tvoji nejhlouběji hlasově posazenou píseň Noční déšť, kterou prý odmítáš hrát na koncertech. Budeš ji někdy hrát?

K: Jak víte, že je nejhlouběji hlasově posazená, když od ní neexistuje žádná nahrávka?

P: No, to jsou ty tajné zdroje. Máme tajné informátory

K: Tak na to se budu muset podívat, jestli je nejhlouběji posazená. Ale tahle písnička ještě není zpracovaná. My se ji budeme snažit také někdy nahrát. Ale těch písniček je strašně moc, to se nedá stihnout všechno najednou.

I: Můžu se zeptat, co si myslíš o mladé generaci fanoušků Tolkiena?

K: Já se neodvažuji myslet si nic. Já jsem ráda, že existují pokračovatelé, jenom doufám, že čtou. Doufám, že čtou.

I: Samozřejmě, vždycky. A na závěr, mohla bys říct posluchačům této nahrávky nějakou zprávu, nějaké své životní heslo, motto, zásadu, něco do světa. Podělit se o svá moudra.

K: V textu Tolkiena je jedna taková pasáž, kdy si Frodo stěžuje Gandalfovi, že by nechtěl žít v takto rozbouřených dobách, že by chtěl žít v nějakých lepších, a Gandalf mu říká: "To by chtěl každý, kdo se takového času dožije. Ale o tom my nerozhodujeme, my rozhodujeme jenom o tom, co uděláme s tím časem, který nám byl dán". A to je hrozně hluboké moudro a toho se snažím držet. Nestěžovat si, ale použít to, co máme. Ten krátký čas, který tady máme.

I: Loučíme se a děkujeme za rozhovor.

K: Taky děkuji.

I: A loučíme se také s posluchači rádia Středozem a těšíme se na slyšenou u nějaké další nahrávky.

Pán Prstenů, ale v bledě modrém

Říká se, že dříve nebo později každého zachvátí profesní deformace. Nás zachvátila už dávno, jak jste mohli zjistit třeba z tolkienovských postřehů nebo článků ve výplodech choré mysli.

No a neopustilo nás to doteď. Jeden z posledních úlovků vzešel přímo z naší školní třídy.

---

Naši drazí spolužáci se rozhodli společnou kmenovou třídu vyzdobit. A mimo plakáty mnoha moderních idolů a zpěváků jakýchsi (pro nás) neznámých písni, tam vyvěsili plakát na Avatar. Z neznámých důvodů. Jelikož nepředpokládám, že by se o Avatar zajímali nebo by se přiznali, kdyby to byla pravda. Avatar přece už není dost "cool". Ale zase u něj nehrozí, že učitelé budou při pohledu na něj šílet a vydupou si jeho sundání, kvůli tomu, že není dost cudný (jak se u několika jiných plakátů, které vybrali, stalo).

A co přesně se stalo? Irith při pohledu na tento plakát:

(zdroj obrázku)

Vždy četla místa "Avatar" "Annatar". No a nápad byl na světě. Celé hodiny španělštiny jsme dumali nad tím, jak to změnit na Annatara nebo Saurona. Po pár dnech jsem se k tomu odhodlala a výsledek dala Irith k narozeninám.

První úkol byl samozřejmě přeměnit název, což se dalo jednoduše využít písma na konkrétním plakátě a malinko ho poupravit. S ostatními komponenty už to bylo trochu složitější. Jelikož v grafickém malování nejsem zas tak zběhlá, rozhodla jsem se využít již existující obrázky a ty tam zakomponovat jako koláž.

Jmenovitě je to tento obrázek Prstenu

(zdroj obrázku: deviantart - Rastko96)

Annatar - Sauron ještě ve své milejší podobě

(zdroj obrázku: deviantart - elysienn)

A jeden Sauron v masce

(zdroj obrázku: deviantart - Patrike)

No a výsledek dopadl takto, posoudit už musíte sami.

Středozemské rozhovory - Katka Schwarzerová - II.

Druhá část rozhovoru.

---

P: Jaké jsou tvoje oblíbené středozemské písničky?

K: Já asi nemám ráda jednu konkrétní nebo dvě konkrétní. Ale hrozně se mi líbí koncept sběru středozemských písní třeba pod hlavičkou Písní Středozemě. Protože za mých časů, teda když já jsem byla mladá, četla jsem Tolkiena a byla jsem jím hodně inspirovaná, tak to bylo za časů, kdy vlastně tolkienisti byli takový polotajný spolek. Protože to byli jenom lidi, kteří četli knížku. A tu knížku přečetl a vzal za svou málokdo. Takže to bylo málo lidí a pro mě bylo vždycky hrozně vzácné potkat někoho, kdo řekl: "Jé, já znám Tolkiena, a je to úžasné" a mohli jsme se pobavit o tom příběhu. A do dneška, když někdo složí písničku, nebo se věnuje středozemské tvorbě, a já se o tom dozvím, nebo si to poslechnu, tak mám takové radostné lechtání v žaludku, že se zase někdo další přidal do té komunity. Takže já jsem ráda za všechny středozemské písničky. I když dneska už to nemá punc takového trochu tajemného spolku, protože dneska už je spousta lidí, kteří viděli film a třeba to chápou trošičku i jinak, než jak by chápali, kdyby četli jenom tu knížku. I přes to je dodneška pro mě hrozně vzácné, že jsou lidi, kteří se zabývají touhle tvorbou a pod hlavičkou tolkienovských témat se někdy třeba setkávají, třeba i jenom virtuálně.

I: Kterou svou píseň máš nejraději, a jde to vůbec říct? Je něco z tvé tvorby, s čím nejsi spokojena, co bys nejraději zahrabala v šuplíku a nikdy nevytáhla na světlo?

K: Asi také ne. Tam těch písniček už je hrozně moc a není písnička, kterou bych měla raději než jinou. A někdy, když třeba tu písničku nahráváme, tak se mi stává, že už ji pak nemůžu ani slyšet. Ale pak se zase za čas k nim vracím. Vlastně není písnička, kterou bych měla nejradši nebo kterou bych neměla ráda. Z minula, z té dávné doby, jsem měla spoustu písniček, které jsem nepovažovala za úplně nejlepší. Prostě byly napsané jako jednoduchá písnička. A spousta z těchto písniček dneska dostala nový rozměr, jakmile jsme je začali hrát s dalšími lidmi. Protože jak s vámi hrají další muzikanti, dávají tomu další podtexty, jak hudební tak třeba i filozofické. A najednou z písničky, která byla třeba pro mě nudná, úplně normální a jednoduchá, je úžasný hit.

I: Jaká třeba?

K: To nejsou jenom moje písničky, to je spousta i jiných písniček, které byly nahrány komplikovaněji. Ale je to třeba případ Kraje (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=43), který jsem vždycky považovala za takovou hodně naivní a jednoduchou písničku A když jsme ji nahráli ve třech, tak se z toho najednou vyloupla taková pěkná skočná píseň, která se dá poslouchat. Například.

P: Jaké to je skládat hudbu na Tolkienovy texty, je to těžší nebo větší zodpovědnost?

K: Aha, myslíte jako zhudebňovat Tolkienovy texty oproti tomu psát si svoje vlastní texty. Já asi nemám k Tolkienovu textu moc velkou úctu, takže pro mě je to úplně to samé. Ale důležité je, že těch Tolkienovských textů je málo a všechny už jsou zhudebněné. A znám některé, které jsou zhudebněné už třeba třemi, čtyřmi různými tělesy. To, co jsem já kdysi zhudebnila, už samozřejmě nebudu zhudebňovat znovu, už je to pro mě uzavřená kapitola.

I: Když se obrátíme k tvému civilnímu povoláni, nebo jak bychom to nazvali, co tě přivedlo ke studiu buněčné biologie?

K: Já jsem biologii chtěla dělat vždycky, už od poloviny gymnázia jsem věděla úplně přesně, že budu směřovat na přírodovědu. A na přírodovědě jsme na začátku studovali obecnou biologii. Někdy v druháku, třeťáku jsem se začala přiklánět k rostlinné biologii a z té rostlinné biologie je určitě nejzajímavější buněčná biologie a molekulární biologie. To je nesmírně vzrušující obor, takže u toho jsem vlastně postupem času skončila, zůstala a jsem u toho ráda. I: A co ta práce obnáší?

K: Ta práce obnáší hlavně výzkum. To znamená, že máte různé výzkumné projekty a zjišťujete, jak to v té přírodě chodí. V mém případě na buněčné úrovni, protože jsem buněčný biolog. A součástí práce je samozřejmě také učení, což je složité, ale zase na druhou stranu někdy také inspirující. Ono to odvádí samozřejmě čas od samotného čistého výzkumu, ale studenti jsou někdy báječní, takže se to vyrovná. Ztráta času učením a přednášením a přípravou přednášek je vykompenzovaná tím, že potkáte několik úžasných lidí každý rok.

P: A pro zajímavost, co třeba zkoumáte teď?

K: Já mám takový dlouhodobý projekt, který je zaměřený na buněčný cytoskelet, což je buněčná proteinová struktura, kterou najdeme ve všech eukaryotických buňkách, nejenom v rostlinných. Takže třeba to je docela vzrušující, dívat se na to, jakou funkci má ta samá struktura v živočišné buňce a v rostlinné, přitom ty dvě buňky mají dost odlišný koncept života. A většina těch projektů je zaměřena na tuto buněčnou strukturu.

I: A máš nějaké koníčky, věnuješ se ještě něčemu jinému?

K: Já bych měla koníčků… Já bych ráda měla spoustu koníčků, ale bohužel toho času je hrozně málo. Takže kromě velkého koníčku hudby, myslím, že prakticky se věnuji už jenom rostlinám. To znamená své zahradě. Ale také ráda aranžuji kytky. Třeba živé kytky na svatby, občas jsem některým kamarádkám dělala svatební výzdobu. Také dlouhodobě zabývám sušenými rostlinami, ale musím říct, že to je koníček, který teď hrozně zanedbávám, protože na to nemám čas. Takže jestli se budete některá vdávat a chtěly byste květinovou výzdobu…

P: Možná časem.

I: Když si nás někdo vezme.

P: Máš prý ráda skotskou a irskou hudbu, byla jsi někdy v těchto zemích?

K: Byla jsem ve Skotsku na Orknejích a v Irsku několikrát.

I: A líbilo se ti tam? Orkneje, mlha, déšť, ryby…

K: My, když jsme byli na Orknejích, tak jsme měli slunečno, jasno a velmi teplo

I: My jsme měli přesný opak.

K: Hrozně jsme se těšili na to mlhavo a deštivo, ale to jsme bohužel nezažili. A v Irsku vždycky máme nějakým zajímavým způsobem také štěstí na toto krásné počasí.

P: A navštívila jsi tam místní hospody, když se tam hrála irská a skotská hudba?

K: Taky, ano.

I: A hrála jsi tam?

K: Ne.

I: Škoda, tak alespoň nabírala inspiraci?

K: Zaplať pánbů. Nabírala jsem inspiraci, ano.

I: Jak vzniklo Poetické Společenstvo?

K: Já se spoléhám na ty, kteří mají lepší paměť než já. A to je třeba Petr Bohdan nebo Pavel Vondřička. A oni tu historii PS sepsali, je když tak k dispozici na internetu (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Poetick%C3%A9%20spole%C4%8Denstvo#), takže tam se to dá určitě všechno dočíst. Já si pamatuji jen, jak už existovalo, jak jsme prostě hráli a měli jsme spoustu členů, scházeli jsme se a dělali jsme občas i vystoupení. A pak si také trošku pamatuji, jak PS zaniklo, protože my jsme na to prostě neměli čas. Všichni jsme začali studovat, měli jsme rodiny a tak. A v jednom roce to vypadalo, že už se opravdu nikdy nesejdeme, a tam asi PS zaniklo.

I: A jak ses dostala na Nový Hrad u Adamova?

K: Tak to je dlouhá historie. Já jsem na gymnáziu, někdy v tom prvním, druhém ročníku četla Tolkiena a v té době vzniklo několik těch prvních písniček. Za spolužačku jsem měla jednu slečnu, která byla členem tehdy turistického oddílu. To nevím, jestli si dámy pamatujete, ale Skaut byl za komunistů zakázán, takže ti skauti se maskovali pod názvem turistický oddíl. A ona byla součástí právě jednoho oddílu. Byl to dívčí oddíl, a tam bylo pár dívek, které se také sdružovaly za účelem studia Tolkiena. Ona mne s nimi seznámila. Ony mi potom nabídly, abych s nimi šla na vandr po Jižní Moravě a cílem toho vandru byl právě Nový Hrad, na kterém bylo známo, že se bude konat speciální hra, kterou měl organizovat nějaký spolek Hexaedr nebo tak nějak (http://www.altar.cz/hexaedr/). Takže my jsme šly tou krásnou moravskou krajinou, přespávaly venku, došly až na ten hrad, kde jsme se chtěly zúčastnit hry, která se pak nakonec nekonala. To je také popsáno v různých letopisech, proč a jak se nekonala. No, a protože se nekonala, tak tam zbyla spousta lidí, kteří najednou neměli co dělat, ale měli čas. A zůstali jsme tam. Chvilku jsme tam pomáhali se stavbou hradu a tam jsem poprvé potkala Petra Bohdana. Tak jsem se dostala na Nový Hrad. A zajímavé je, že jsem s tím oddílem už pak neměla téměř žádné styky. Já jsem k nim jednou nebo dvakrát jela hrát písničky. Ale co se rozvíjelo dál, to byla spolupráce s Petrem Bohdanem dalšími.

I: On nám říkal, že si pamatuje, že jsi tam přišla s nějakou partou holek a snad že jsi byla převlečená za indiánku nebo tak něco.

K: Ne, my jsme nebyly převlečené za indiánky, ale ten turistický oddíl byl vlastně oddíl indiánů. ěly indiánská jména. Ale ten vandr nebyl indiánský, my jsme byly oblečeny středozemsky všechny. No, dobře, středověce. Nebo jakoby historicky.

I: A popisoval, jak tě potkal v autobuse, když tam jeli, ne? Že potkal skupinu indiánek v autobuse a potom zjistil, že jedna z nich je Katka Schwarzerová a že zpívá úžasné písničky.

P: A kvůli tobě se naučil hrát na kytaru.

K: To mě těší. To je dobře.

P: On ti to asi neřekl přímo, co?

K: Já jsem si to přečetla (smích).

I: Aneb co dokážou rozhovory. A Hlasy Středozemě (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Hlasy%20St%C5%99edozem%C4%9B#) ? Ty vznikly jak?

K: Já myslím, že základem Hlasů Středozemě bylo naše vystoupení s Eliškou a Danielou v roce 2009 na TolkienConu, kde jsem poprvé hrála na harfu. Měly jsme tam nějaké tři nebo čtyři písničky. A my jsme to potom rozvíjely a téměř každý rok jsme na TC hrály. Pak jsme tomu ale musely dát nějakou hlavičku a tou byly Hlasy Středozemě. Nejsem moc příznivcem takových těch názvů uskupení, ale ono je to dost praktické, nějak se jmenovat, něco být. Protože když třeba píšete plakát na nějaký koncert, je mnohem jednodušší tam napsat Hlasy Středozemě nebo Poetické Hudební Společenstvo, než tam vypisovat všechny lidi, kteří tam budou hrát. Takže z praktických důvodů jsme založili Hlasy Středozemě.

I: A opět, proč zanikly?

K: Hlasy Středozemě měly poslední koncert v září roku 2015 a to už bylo v době, kdy jsem ostatním členům sama říkala, že už tam dál hrát nechci. Ono se to vyvíjelo technicky jiným směrem, než jsem si představovala a než bych byla bývala chtěla. Takže jsem jim napsala, že už nechci dál fungovat a že poslední koncert, kde budu hrát, je právě ten koncert v Českém Krumlově. A pokud vím, tak od té doby už žádný koncert neproběhl, ani se Hlasy Středozemě nescházejí, takže to asi považuji za konec Hlasů Středozemě. I: A jak vznikl nápad založit Poetické Hudební Společenstvo (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Poetick%C3%A9%20Hudebn%C3%AD%20Spole%C4%8Denstvo#)? K: No, my jsme pak hráli dál. S Ahem, s Doubravkou, Vojtou. A Petr s námi taky hrál dál. Měli jsme pak koncert ještě s Káťou Garcíovou na podzim v listopadu 2015. To bylo jenom takové volné uskupení. Pak jsme v takovém minimalistickém složení hráli na TC 2016. A pak bylo nahrávání na jaře. A to právě souvisí s tou praktičností mít nějakou hlavičku, protože my jsme nahráli několik písniček a Aho je potřeboval na webu uvést jako písničky nějakého uskupení. Takže jsme strašně dlouho přemýšleli, kdo vlastně jsme. A nakonec jsme došli k tomu, že vlastně jsme pokračovatelé toho Poetického Společenstva. Protože většina členů PS v poslední fázi, jako byl Petr, já a Katka Garcíová, jsme pořád součástí toho uskupení a rozvíjíme dál filozofii PS. Hrajeme pořád ty naše písničky. Ale nebyli jsme PS, protože PS ve svých neexistujících stanovách mělo napsáno, že se zabývá nejenom písňovou tvorbou, ale třeba i poezií. Ale my jsme chtěli jenom hrát. Takže jsme si z PS vzali tu hudební část a nazvali jsme se Poetickým Hudebním Společenstvem.

I: A napsala jsi i nějaké básně? Nějakou poetickou tvorbu nepísňovou?

K: Ne, nejsem si toho vědoma.

I: A ani texty prozaické?

K: Ne, ani souvislé texty jsem nepsala. Protože součástí mojí práce je vlastně také psát. Mě to plně vytěžuje a nejde mi to úplně dobře, takže se soustředím spíš na ty jednotlivé písničky.

I: A obrázky taky nic…

K: Ne, já mám velmi špatný výtvarný talent.

P: Je několik písniček, které jsi zpívala s Ahem. Proč zrovna ty a Aho?

K: No, Aho skládá úžasné písničky a ta jeho hudebnost a poetika je hodně blízká starému PS. Takže i v tomhle smyslu Aha považuji za pokračovatele Poetického Společenstva a s Ahem se mi tím pádem velmi dobře hudebně spolupracuje.

I: A také se hodně mluví o tobě a Katce Garc. Vy jste spolu hrály nebo skládaly?

K: Katka García byla členem PS. Ona potom začala hrát v profesionálnějších kapelách. Dneska už má regulérní profesionální hudební kariéru. Ale my se celou tu dobu samozřejmě známe a jsme kamarádky. Tím pádem jsme spolu hrály. V rámci PS je dokonce několik zaznamenaných koncertů, to bylo velmi příjemné. A co se týká skládání, tak pokud vím, Káťa si všechny písničky psala i textovala sama.

I: V seznamu tvých písní můžeme najít mimo jiné i Středozem I a Středozem II, proč ty stejné názvy?

K: Tak tohle je výsledek čisté lenosti. A je to proto, že když jsem kdysi dávno ty písničky psala, tak už když jsem psala Středozem I a Středozem římská II, říkala jsem si "to není dobré, to není dobré, že se to jmenuje stejně a odlišuje se to vlastně jen tou číslicí. Ale vždyť je to jedno, tak někdy v budoucnosti to třeba změním." Ale za tu dobu jsem zjistila, že ty písničky začaly kolovat a ve starých písničkách najednou pro mě začalo být hrozně těžké něco změnit, protože to lidé prostě neakceptovali. Takže dodneška existuje jeden verš v Imladris, který mi myslím ještě Aho neodpustil, že jsem ho asi před deseti lety přepsala. A z toho důvodu jsem ty názvy nechala. A myslím, že bych rozhodně nechtěla vidět Aha, jak se tváří, až mu budu říkat, že chci přejmenovat Středozem I a Středozem II.

P: Když jsem dostala k Vánocům zpěvník Písně ze Středozemě, tak mě právě zarazilo a přišlo mi to hrozně vtipné. A ještě byla v dodatcích Středozem bez čísla.

K: Ano, takže máme Středozem, Středozem I a Středozem II. Osobně si myslím, že by se to mělo přejmenovat. Ale nevím, jestli na to mám dost sil.

TolkienCon 2018

A co Vás bude na letošním TolkienConu čekat z naší strany?

---

Pátek :

- 20:00 - 21:00 - Vyhlášení soutěže O Gondorský semenáček a doprovodný program (Mittalmar a další) - V tomto roce proběhl již druhý ročník literárně-umělecké soutěže se středozemskou tématikou. Kdo budou vítězové? A které dílo se porotcům líbilo nejvíce? Vyhlášení a předání cen zde. Součástí bude i jedno nesoutěžní překvapení.

- 21:15 - 21:30 - Vernisáž výstavy Minas Maenas a děl ze Semenáčku (Minas Maenas a Mittalmar) - Umělci z Minas Maenas i letos představí své letošní práce. A spolu s tím budete moci shlédnout i výtvarná díla ze soutěže O Gondorský semenáček.

- 22:30 - 23:30 - Žalozpěv za Gandalfa (Melie) - Možnost pěveckého ws pod vedením zkušeného mistra

Sobota, Elfohobití Koutek:

9:00 - 10:00 zahájení bojovky pro školní děti a první etapa "Čundr s černými jezdci"

Bojovka bude na téma Družiny Prstenu, kniha první. Je určena samostatným dětem, schopným číst a psát. Etapy je možno plnit i samostatně (a večer si vyzvednout odpovídající skromnou odměnu) ale lepší je prožít si celý příběh.

10:00 - 11:00 - workshop intarzie (Nina) - Intarzie je technika zdobení dřeva dřevem, přičemž vzniká mozaikový efekt různých barev a struktur. Bude k dispozici materiál a základní destičky na malé obrázky. Můžete si ozdobit i krabičku nebo jiný předmět, ale ten už si musíte sami donést.

- druhá etapa bojovky: "Na návštěvě u Vrbáka" (…a zhruba v půl jedenácté možná přijde i Tom Bombadil… nenechte si ujít!)

10:15 - 13:15 - workshop knižní vazba (Aegeri) - Možnost si svázat knížku nebo notýsek, poctivou ruční prací jako ve Středozemi. (že Mistr je odborník je snad jasné? to bych tam nedávala… :))

11:00 - 12:00 - workshop elfí výšivka (Laisi/Jitka.) - Výšivka, která vytváří efekt přirozeného rostlinstva. Tentokrát pro líné i pilné, začátečníky i pokročilé.

- třetí etapa bojovky: "Siesta u mohylových duchů" )…a zhruba v půl dvanácté možná zatančí Zlatěnka…)

12:00 - 13:00 - oběd (tradiční elfí bitevní polívka, s masem i bez)

13:30 - 14:30 - přednáška Aragornův batoh (Oremir) - Co si brali hraničáři na cestu do Divočiny? Co muselo zabalit Společenstvo? A jak velký batoh musíte mít, když se chystáte na několikaměsíční cestu za zničením Prstenu? Dozvíte se na této přednášce.

14:30 - 16:30 - workshop elfí moda (Gil-Galad) - Ukázka elfí mody a ws základních střihů. Možnost naučit se ušít si vše, co takový noldorský velekrál nemůže ve svém šatníku v žádném případě postrádat.

15:00 - 16:00 - workshop šperkaření (Bastet) - Základní techniky korálkování a výroby šperků.

- čtvrtá a eventuelně pátá etapa bojovky (závěr venku na dvorku). Boje na Větrově a útěk přes Brody (bude dořešeno na místě s ohledem na požadavky FS, ale defaultní sraz je v Koutku ve tři.)

19:05 - 19:25 - závěr bojovky: V Elrondově domě. Volba Toho, kdo ponese Prsten a závěrečná odměna hráčů.

19:30 - 20:00 - koncert (Melie a Arienwen) - Do tohoto vystoupení se pokusíme zařadit především to, co na Písních Středozemě dosud nenajdete. Humoristická tvorba z Gondolinu, bojové písně Valar ale i neznámá přírodní lyrika. Nemusíte být jenom pasivními posluchači, zpěvníky budou k dispozici.

20:00 - 21:00 - slavnost (Laisi) - Tradiční elfí slavnost Narvinye, opět úplně jinak :).

Neděle - balení, sklízení, poklízení, rekonvalescence

Všichni jste srdečně zváni!

Středozemské rozhovory - Katka Schwarzerová - I.

Vítejte u dalšího rozhovoru. Ano, hlásíme se po trochu delší době a vlivem poněkud nepříznivých okolností bude zřejmě tento rozhovor miinimálně na půl roku poslední. Nahrán ještě jeden máme (a pozvání na další), ale protože přepisování je opravdu časově náročné, zkrátka nestíháme.

Rozhovor s Katkou byl proveden někdy na podzim 2016 u ní na fakultě.

Odkaz na nahrávku ZDE

---

Irith: Dobrý den, vážení posluchači Rádia Středozem, Mittalmar vás vítá u rozhovoru s Katkou Schwarzerovou, ahoj Katko!

Katka: Ahoj Irith, ahoj Polly.

Polly: Ahoj.

I: Tradiční otázka, jako vždy, jaké bylo tvé první setkání s Tolkienem?

K: No, moje první setkání s Tolkienem bylo úžasné.

P: A kdy proběhlo?

K: To je právě jedna z těch hlubokých historií a nedokážu říct přesný rok. Možná by se to dalo určit podle vydání těch jednotlivých dílů, protože já jsem se o Tolkienovi dozvěděla na začátku devadesátých let od svojí maminky, která od svojí kolegyně zjistila, že existuje něco jako Pán Prstenů. A v té době, myslím, byl vydaný první díl, ale už byl prodaný. Takže já jsem si koupila druhý díl. Pamatuji si přesně, kde jsem ho kupovala. V takovém stánku s knihami u nás na sídlišti. A začala jsem ho číst. On ten druhý díl začíná hodně jakoby neepicky. Pořád někdo utíká někam, někdo někde přespává, nebo má nějaký problém a tak. Takže po první kapitole jsem to vzdala a říkala jsem si, že počkám na první díl. A čekala jsem na něj a měla jsem označený přesný den, o kterém jsem věděla, že ta knížka přijde do stánku. Tam jsem si knížku koupila, no a tím to začalo.

I: Co nebo kdo tě přivedlo ke středozemské hudební tvorbě?

K: No, já si myslím, že to byla prostě ta knížka sama. Protože když jsem si přečetla Pána Prstenů, naprosto jsem mu propadla. To je příběh, který má mnoho rovin, dá se to číst pořád dokolečka a pořád tam člověk může nacházet něco nového. Navíc pak začal vycházet třeba Silmarillion a tak dále. A já jsem už v době, kdy jsem četla Pána Prstenů, vlastně skládala písničky a Pán Prstenů mě tak fascinoval a je to taková hluboká inspirace, nevyčerpatelná inspirace, že jsem prostě přešla ke středozemským tématům a tam jsem zůstala.

I: A dají se ty původní, nestředozemské písničky ještě někde najít?

K: Ech, doufám, že moc ne.

P: A o čem to tak jako bylo? K: To nebylo o ničem důležitém. Já myslím, že to nejsou písničky, které by stálo za to nějakým způsobem vytahovat na světlo. Bylo jich málo, bylo jich rozhodně mnohem míň, než je těch středozemských písniček a jestli tam je třeba jedna, dvě, které jsou použitelné, to je maximum.

I: A první středozemská byla Elfí píseň?

K: Když se mě na to Aho před několika lety ptal, strašně jsem přemýšlela, hledala ve zpěvnících a tak dále. Já to prostě nevím. Ale myslím, že Elfí píseň a Minas Tirith byly jedny z prvních.

P: Kdy ses začala učit hrát na hudební nástroje? Co tě k tomu přivedlo?

K: K tomu mě samozřejmě přivedli rodiče, kteří mně přivedli do lidové školy umění, a tam jsem začala hrát na kytaru, ještě na základní škole. Kytaru jsem tam vlastně vystudovala. A teprve později, když jsem byla na vysoké škole, jsem ještě studovala housle. To už tenkrát byla základní umělecká škola. To je všechno.

P: A ke hře na harfu ses dostala jak?

K: Ke hře na harfu jsem se dostala tak, že harfa byla vždycky takový vysněný nástroj. Od malička, to si pamatuji. Ale bylo to tak nereálné a tak vzdálené, že mi prostě nepřišlo praktické uvažovat o tom, že bych si pořídila harfu. Až teprve mnohem později, to už téměř neexistovalo ani Poetické společenstvo, se mi naskytla jistá příležitost. To bylo někdy v roce 2006 nebo 2007, kdy jsem se dozvěděla, že Jana Šouflová (http://www.maffet.cz/), harfenistka a ilustrátorka prodává svoji harfu. Když jsem se dozvěděla, že je to ta malá keltská harfa a že je cenově dostupná, neváhala jsem ani vteřinu a hned jsem si ji pořídila. A tím to všechno začalo.

I: A jak ses na ni naučila hrát, to není jednoduché, ne?

K: To je vždycky otázka času a trpělivosti. Když jsem dostala tu harfu, párkrát jsem navštívila paní učitelku základní umělecké školy na Praze 7, která tu harfu učí. A ona mi dala pár rad, dala mi pár not, pár manuálů a pak jsem se to prostě musela naučit.

I: Takže jsi nikam nedocházela, naučila ses to víceméně sama.

K: Já jsem samouk a myslím, že to je vidět (smích). Na té harfě to je asi trošku vidět. Musím říct, že když jsem začala hrát na harfu, tak mi asi tři měsíce trvalo, než se mi podařilo v mozku přehodit, že každá ruka hraje něco jiného. Protože jsem na kytaru byla zvyklá, že obě ruce spolupracují. Vlastně hrají přibližně totéž. Ale na té harfě je to jako na klavíru. Tam levá ruka hraje basy, pravá hraje melodii. A mně to ty tři měsíce trvalo, než mi to seplo a než jsem byla schopná vyloudit nějakou normální první poslouchatelnou píseň.

I: A co považuješ za svůj největší úspěch v hudební oblasti?

K: Ano, můj největší úspěch v hudební oblasti vám popíšu. To bylo ještě před tím, než jsem si pořídila harfu. A bylo to nějak krátce po tom, zase, co už Poetické Společenstvo vlastně neexistovalo. Za mnou přišel někdo, a teď si nepamatuji, jestli to byl Petr Bohdan nebo Pavel nebo někdo další. A říkal mi takovou historku: "Musím ti Katko říct, co se mi stalo. Byl jsem v severních Čechách na vandru a večer jsme tam seděli u ohně s úplně cizíma lidma, hráli jsme písničky na kytaru. A najednou přišel úplně cizí člověk a říkal: 'Teď vám zahraju písničku, kterou určitě neznáte.' A zahrál Minas Tirith." To byla úžasná zpráva. Znamenalo to, že moje písničky se nějakým způsobem šíří, aniž bych to šířila já, mezi lidmi a bylo to úžasné.

I: A co máš na vystupování nejraději, co ti to přináší?

K: Vystupování na koncertech, ano, na koncertech. Koncerty jsou zvláštní v tom, že jsou vlastně těžké. Protože když jsme začali s projektem Písní Středozemě, začali jsme to jako nahrávací projekt. A ono v tom studiu je to všecko takové jednoduché. Když to člověk zkazí, může to několikrát zopakovat. Když mu to vůbec nejde, dá se to nastříhat. Můžete si tam zahrát na dva, tři různé nástroje, můžete si nazpívat všechny party sami. A oni vám to zmixují, když jsou šikovní zvukaři jako je třeba Vlastík, a udělají z toho úžasnou písničku. Ale tohle na koncertě nejde. Na koncertě se to musíte naučit, musíte to secvičit a v neposledním případě musíte bojovat s trémou, což je případ asi většiny nás všech. A nesmíte to zapomenout. Ale zase na druhou stranu ten koncert je důležitý, protože tím vlastně hudbu přivádíte k životu. Tím ukazujete, že to skutečně dokážete zahrát a zazpívat, že vám to nikdo nikde nenamixoval. To je jedna věc a druhá věc, mnohem důležitější je to, že tam máte přímý kontakt s publikem. Přímo hrajete někomu živému, kdo se o to evidentně alespoň trošku zajímá, protože na ten koncert vůbec přišel. A tohle je pro nás hrozně důležité. Protože když písničku umístíte na stránky, sice je tam hlasování, lidé se mohou vyjadřovat třeba na acebooku a tak. Ale když přijdou na koncert, tam vidíte, jak lidi reagují, jestli se jim to líbí nebo nelíbí a je to obrovská inspirace pro další hudební kariéru.

I: A to máš trému i po tolika vystoupeních? K: No strašnou, to mají všichni.

P: A jaký je tvůj sen nebo cíl v umělecké oblasti, kterého bys třeba ještě chtěla dosáhnout?

K: Já už jsem si všechno splnila. Mám výbornou fungující kapelu, kde si můžu krásně zahrát. Ti lidi jsou vynikající muzikanti. Oni mě inspirují. Já třeba trošku inspiruji i je. Děláme koncerty, na ty koncerty chodí lidi. To je neuvěřitelné, to je báječné. Máme možnost si ty písničky nahrát třeba v nějaké úplně top podobě v nahrávacím studiu, můžeme to někam i umístit. Já si myslím, že víc nepotřebuju, já jsem šťastná.

I: To je moc dobře. A když se vrátíme k Tolkienovi, máš nějakou oblíbenou postavu z kánonu?

K: Myslím, že nějakou úplně konkrétní postavu ne. Mně se třeba hodně líbí Elrond. To je taková inspirativní postava třeba i tím, že má za sebou dlouhatánskou historii. Taková Galadriel, ta má taky dlouho historii, trochu temnou. Někde, někdy, sem tam. Ale obecně, když jdu do Středozemě, tak je mi asi nejlíp v Kraji. Tam je to nejlepší, tam je to pohodlné, bez potíží. A zase na druhou stranu, kdybych si měla vybrat nějaké místo, kde bych mohla dlouhodobě žít, tak by to byla určitě Imladris. Protože Imladris je taková křižovatka všech národů. V Imladris se uchovávala historie, takže předpokládám, že tam měli velké knihovny. Měli tam elfy, kteří si to všechno pamatovali. Ale zároveň se neuzavírali proti ostatnímu světu, takže tam byli i lidi a měly tam přístup i jiné národy. Takže Imladris by bylo určitě nejlepší místo, kde bych bydlela. Ale postavu, kterou bych měla úplně nejradši, jejíž plakát bych měla vylepený třeba v pokoji, tak takovou nemám.

P: A je nějaká postava, která by ti byla v něčem třeba podobná?

K: Ne, doufám, že ne. Já myslím, že nejsem následováníhodná postava, takže je dobře, že se mi tam nikdo nepodobá.

I: A máš blíž k elfům nebo k lidem?

K: Já si myslím, že mám nejblíž k hobitům. Já mám ty hobity nejradši. Oni jsou pro mě nejpříjemnější, nechci říct nejprůhlednější. Ale jejich filozofie je pro mě nejvíce přijatelná. Mám totiž takové nepříjemné podezření, že kdybych se chtěla podobat elfům, tak bych se asi podobala nejvíc Noldor tím, jak jsem netrpělivá a v něčem - v přemýšlení a činech - až příliš rychlá. A já ty Noldor moc nemám ráda. Noldor jsou komplikovaní.

I: Ale zase jsou zajímaví. Ti ostatní jsou takoví…

K: Jsou nesmírně zajímaví, ano, ale není to pohodička.

I: No to ne, ale to dobrodružství, ta odvaha…

K: Turbulentní historie

I: A jaká je tvá motivace, co tě inspiruje ve tvorbě tvých písniček?

K: To je jistě Středozemě a historie sama. Jak jsem říkala, je to příběh, který má mnoho a mnoho různých rovin a existuje mnoho zdrojů, které mohou sloužit k dostudování celých příběhů a to myslím, že je práce na celý život. Takže Středozem je hluboká studna.

I: A je nějaký motiv, který bys chtěla ještě někdy v budoucnu zpracovat?

K: Ano, těch motivů je několik, ale ty ještě musím zpracovat.

P: Prozradila bys nám, které to jsou, třeba?

K: Však uvidíte.