Ze života studujícího tolkienisty - I.

Nedávno jsem vzpomínala na všechny historky a zážitky, které mě jako studenta "prestižního gymnázia" a "budoucí elity národa" na škole potkaly. Veškeré interakce mého světa se světem mých nejdražších spolužáků a další vtipné ťafky od reality. Tyto fejetonky jsem uveřejňovala na facebookové stránce Mittalmaru a nyní prvních pět dávám sem.

Vítejte tedy u prvního dílu!

---

Ze života studujícího tolkienisty I:
Hodina dějepisu s obávaným profesorem nejen celé školy, ale i celého města. Právě probíráme začátek druhé světové války, profesor líčí Hitlerovy a Mussolinyho techniky ovládání davu. Já a Polly sedíme v první řadě uprostřed. Polly se ke mně nakloní, že to nechápe. Začnu jí šeptem vysvětlovat, že to je stejné jako s Feanorem a odchodem Noldor. V tu chvíli se na mne zaměří nelítostný balrogův pohled obávaného profesora a nebezpečně tichý hlas mě vyzve ať povím, co si to tam povídáme a rušíme hodinu. Upřímně nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale tak nějak jsem vsadila vše na jednu kartu a začala nahlas celé třídě líčit, že to je stejné jako příběh o Pádu Noldor, kdy Curufinwe Feanáro shromáždil Noldorský lid na Túně, pronesl velkou řeč, složil Přísahu, ovládl dav a odvedl vojsko Noldor do Středozemě. Profesor se na mě chvíli mlčky díval a nakonec prohlásil, že je rád, že jsem přesně pochopila podstatu problému a pokračoval ve výkladu

Ze života studujícího tolkienisty II:

Den hobitů, 22. září, byl pro naši školu a třídu vždy dnem poněkud ožehavým, protože jakési dvě pochybné existence chytly každoročně jakýsi amok a rozhodly se přijít v jakýchsi kostýmech. A názory na tyto dvě existence, tedy na nás, se dost vyvíjely.

Den hobitů byl počtyřikráte.
Poprvé jsme byly seřvány, jak to, že chodíme bosi. Seřvány jsme byly tolikrát a tak důrazně (jedním učitelem klidně třikrát), že jsme byly nuceny kostým upravit. ...Jedna třída si nás přitom spletla s exkurzí z Bradavic a po chodbách se tak šířilo "Harry Potter".

Druhý rok se došlo pro změnu k závěru, že oslavujeme Octoberfest a jsme z bavorska. Po škole se šířilo "pivo".

O rok později nás před školou zastavil jakýsi kluk, který o chvilku předtím uzavřel sázku, že od nás lstí vyláká a nasadí si plášť. Tato lest, pocházejíc od studenta prestižního gymnázia a budoucí elity národa, spočívala v tom, že začal velmi expresivně naznačovat, že touží splynout se svou vnitřní podstatou Gandalfa a to nelze jinak než vyzkoušením zapůjčeného pláště. Plášť dostal, bylo nám ho líto. Jeho řeč byla opravdu velmi přesvědčivá. Po škole se začalo šířit "vyhrál sázku s pláštěm."

A letos? Letos se to korunovalo. Polly pro tentokrát zvolila (dle jejích vlastních slov) "upravenou dívčí verzi" kostýmu, zatímco já jsem suverénně nakráčela v Gondorském varkoči, s nátepníky, čelenkou a podobnými věcmi. Výsledek byl ten, že se nás za těch šest vyučovacích hodin stihlo na chodbě zastavit asi šest lidí, někteří známí někteří nikoliv, a všichni bez výjimky se ptali, co se stalo, jestli se Polly letos neúčastní a proč se ke mně nepřidala, že se jim to líbilo. Po škole se šířilo, že "Polly letos ty hobity neslaví"

Ze života studujícího tolkienisty III :
Pro tentokrát příspěvek velmi nedávný. Hodina angličtiny, profesor pouští nějaký klip písničky. Klip zobrazuje skupinku totálních zoufalců uprostřed lesa, jak tam staví nějaký srub, vyrábějí nejrůznější věci oblečením počínaje a hodinami s kukačkou konče a přitom hrají na improvizované hudební nástroje.

Asi v polovině písničky se ke mně Polly naklonila a prohlásila "Takhle špatně na tom ještě nejsme," a to přesně ve chvíli, kdy jsem já poznamenala "To mi připomíná některé naše kamarády". Tak nevím, jak si to přebrat...

Ze života studujícího Tolkienisty IV:

Jak jsem začala psát tyhle krátké fejetonky, mám dojem, že se události začaly hýbat tempem přímo nevídaným. Dnes tedy jedna naprosto čerstvá historka.

Na hodině angličtiny jsme kdysi dostali za úkol vymyslet si ve dvojici vlastní konspirační teorii a vytvořit na ni prezentaci. Na mě s Polly došla řada až dnes. (po dvou měsících od zadání úkolu...) Téma prezentace ani obsah Vám neprozradíme, referát bude zpracován do článku a brzy vy...dán. Nicméně se to samozřejmě týkalo Středozemě.

V našem výkladu jsme se postupem dostali k pojmům jako Sauron nebo Morgoth. Protože se spolužáci i kantor tvářili opravdu nechápavě, rozhodla jsem se, že bude lepší najít na internetu nějaký obrázek Temných pánů, abych náš referát podpořila obrazovou prezentací. V nabídce obrázků jsem vybrala první, který mi přišel pod ruku, aniž bych ho více prohlížela (jen jsem letmo zahlésla něco černovlasého a něco blonďatého a řekla si, že to bude ono) a nechala ho zobrazit přes celou tabuli. Najednou jsem za sebou uslyšela Pollyino lapání po dechu a do ucha mi zaznělo "okamžitě to stáhni!". Až tehdy jsem pohlédla na vybranou ilustraci a ztuhla.

Poučení pro příště, když budete zadávat do vyhledávače googlu heslo "Sauron, Morgoth" a budete chtít promítnout obrázek celé třídě, nestačí se podívat jenom KDO na tom obrázku je, ale také CO tam dělá...

Třída vybuchla smíchy a já rudá až za ušima hledala nějakou, řekněme, kanoničtější ilustraci...

(Pro ty, které by to zajímalo šlo o tento obrázek: https://www.google.cz/search… ) Ale jak se tak dívám, mohlo to skončit ještě mnohem hůř...

Ze života studujícího tolkienisty V :
Velká legrace může být třeba i s písničkami... Když už se jednou stane, že umíte půlku Písní Středozemě nazpaměť, prostě se občas některým interakcím nevyhnete.

Krásným příkladem budiž Laegova Pára:

Hodina fyziky ve vyšším ročníku gymnázia. Profesor celou dobu vykládá o parních strojích, mluví o využití páry, o věku obrovského technického pokroku, o stavbě parních strojů a jejich funkci... a najednou se odněkud z předních řad ozve "Kdepak... pára, jedině magie, jedině magieeee!" (http://laeg.cz/song?songid=161)

Ale to samozřejmě není jediný příklad. Je totiž spousta písní, které se dají použít tak nějak univerzálně a mohly by svou funkcí představovat jakýsi ukazatel duševního stavu studenta. Nevěříte?

Je páteční dopoledne, student přichází na hodinu. S optimistickou vizí víkendu mu hlavou táhne "Zítra odjedem, zítra už tu nebudem, pak se napijem a zase půjdem dál!" (http://laeg.cz/song?songid=169) případně "Mám svoje cíle, mám svoje plány, dál dlouhé chvíle už snášet nehodlám!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=93 )

Pak se ale vzpamatuje a nasadí pochmurnější notu."Ještě pár kroků tmou, kdo cestou se prašnou snažil jít,
ten jen tuší, že snad zítra, ještě pár kroků tmou..." (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=7# ).

Usedá do lavice. Přichází profesor a student hbitě přechází na "Ještě to neskončilo, vlk blíží se k Doriathu. Ještě to neskončilo! Haúú!" (Hon na Vlka z pásma Beren a Luthien).

Profesor se krhavým zrakem rozhlédne po třídě a oznamuje, že si připravil písemku. Žákovi se v tu chvíli mihne hlavou bojovné "Ani jednu žádná škoda těch co nechám za sebou! Zbytná přítěž na cestách... Ani jednu!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=198)

Ale bohužel, již "Není cesty zpět!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=175)

Test je rozdán, student na něj pohlédne a s uspokojením zjistí, že to je přesně to, na co se učil. Začne vyplňovat. U druhé otázky znejistí. U třetí se zděsí. A pak jen za stálého úpění pokračuje dál a v mysli se ubohému týranému jedinci zjeví trefné "Myslel jsem si, ach ta pýcha, jaký nejsem hrdina. Teď se třesu, těžce dýchám, blíží se má hodina!" (Finrodova smrt z pásma Beren a Luthien)

Student v zoufalství hledá pomoc u svých nejbližších "Přátelé moji sílu mi dáte, v ranách i v boji srdce mé máe!" (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=233)

Ale nejbližší jsou ztracení stejně jako nebožák a on se tak musí spolehnout jen a jen na vlastní síly. No co jiného by mohl student na tuto zjevnou zradu říct než: "Nepošleš zprávy, stočené v lahvích a já ptám se cože?" (http://laeg.cz/song?songid=168)

Čas vymezený na písemku se chýlí ke konci. Student panikaří a ve své rozjitřené mysli vidí ukrutného profesora, kterak si brouká "Prolijete slzí proud, hlas vašeho bědování, zlu nemůže uniknout..." (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=197)

Nastává čas vybrání písemky. Student vysílen dopadá na lavici. Proč se jen více neučil? Ale on ví proč. "Už nepřetavím osud, už svůj nezachráním pád! Však žil bych jako dosu, vždyť není, není čeho litovat!" (http://laeg.cz/song?songid=171)