Ze života studujícího tolkienisty - II.

Po dlouhé době za vámi přicházíme s druhou várkou Irithiných postřehů a krátkých vyprávění o tom, jaké příhody, radosti a strasti mohou potkat tolkienisty při studiu na střední škole, zejména pak v maturitním ročníku.

---

Ze života studujícího tolkienisty VI

Když jsme se s Polly dozvěděly, že mnoho našich kamarádů mělo v maturitním kánonu Pána Prstenů, prohlásily jsme, že je přece nespravedlivé, že my tam máme "jen" hobita a šly jsme za naší profesorkou jazyka českého, zda by tam nešlo PP dát. Bylo nám řečeno že ne, že je to pro studenty příliš náročná četba. Ano, náročná četba. Ale Babičku, Božskou komedii a Umění milovat tam máme v pohodě... Prý že ale kdybychom věděly o nějakém jiném díle, můžeme vznést návrh. Z recese jsme vznesly návrh na Silmarillion. Vedení školy zareagovalo tak, že z kánonu odstranilo i toho Hobita...

Ze života studujícího tolkienisty VII

Jak jsem naposledy psala o věci značně nemilé a vůbec ne miloušké, dnes to snad bude jiná káva. Protože jak se ukázalo, na našem gymnáziu se opravdu dají najít Středozemí okouzlení lidé a to dokonce i mezi profesory...

Registrujeme dva lidi, co nosí tričko s bílým stromem Gondoru a lorienský lístek. Bohužel ale na všechny dosud spáchané pokusy o kontaktování reagovali oba mlčením, útěkem a následným odložením těchto doplňků na několik měsíců.

Po škole se taktéžpohybuje profesorka češtiny s batohem s motivem Hobita. A ukázalo se, že si celá škola myslela, že ten plakát na Semenáček vyvěsila ona...

A pozor, obávaný dějepisář má kostým Gandalfa! Neuvěříte co je to za zážitek najít pět let staré video z maturitního plesu, kde tam takhle tancoval... Ale jo, na Gandalfa se velmi hodí. Mnoho jeho studentů neprojde dál.

Ze života studujícího tolkienisty VIII

To nám takhle naše profesorka češtiny povídala o svém studiu na pražské fildě (filozofická fakulta, kdyby někdo nevěděl :-) ). Líčila, jak hrozné to tam bylo a jak ráda byla, když se jí v půlce semestru podařilo uprchnout. A nejhorší, vyprávěla celá zardělá spravedlivým rozhořčením, nejhorší bylo, že tam všichni kluci měli dlouhé vlasy a normálně tam nosili meče! No představte si to, meče! Skandál!

Ze života studujícího tolkienisty IX aneb Chvála drobných radostí při maturitě

Slohová práce k maturitě probíhá tak, že si žáci volí ze šesti zadání jedno a to pak zpracovávají. A stalo se, že jsme před tuto volbu byli minulou středu postaveni i my.

Jedno z témat na výběr byla charakteristika záporné literární postavy. Považuji za velkou křivdu, že Saurona v nabídce neměli (a Voldemort tam byl). Kdyby byla možnost popisovat Saurona, rozhodně bych si to vybrala. A už by to jelo. Mairon, Annatar, Tevildo... milion jmen a pojmů, popis jak se postava vyvíjela časem, charakteristika v každé jednotlivé fázi... Ale bohužel. (Plus mám ošklivé podezření, že bych toho věděla víc než hodnotící a není jisté, zda by mi to bylo uznáno :-) )Nakonec jsem tedy zvolila vyprávění o lodi přepadené piráty. Alespoň byl ale, dle zadání, jednou z postav markýz de Rohan...

Ze života studujícího tolkienisty X

Víte co to je maturitní tablo? To se říká tomu, když má ubohá třída sedřených maturantů vyrobit nějaké rádoby vtipné a originální fotky a pověsit to na velkou nástěnku, která se vystaví ve vestibulu školy a po zbytek školního roku se tak mohou nadšené davy zájemců dívat na zvěčněné tváře výsledných produktů procesu gymnázia.

Naše maturitní tablo je i docela originální, za téma jsme zvolili země s tím, že si každý vybral nějakou zemi, do níž se stylizoval a nechal se tak vyfotit, přičemž podklad pro naši fotosbírku tvořila velká mapa světa.

Já si vybrala Norsko, neb jsem u sebe ještě měla kostým z Plamenů Redanie a přišlo mi, že dlouhý kožešinový plášť se na nějakou vikingskou Kremhildu docela hodí. Protože jsem ale s sebou nesla spoustu věci navíc (kupříkladu tropickou helmu a síťku na ryby pro Polly, která měla představovat Brazílii), bylo jasné, že v ruce kostým neodtáhnu. Takže jsem šla v něm. Reakce byly... různorodé.

- asi tak pět lidí v MHD bylo hluboce přesvědčeno o tom, že se účastním nějakého high-level pálení čarodějnic

- mí drazí spolužáci svorně prohlásili, že vypadám jako Ned/Catelyn Stark (preference byly tak půl na půl což nevím, jak si mám přebrat...), že mi to hrozně sluší, že je vidět, že je to přesně můj styl a že bych tak měla chodit častěji

- má sestra později hlásila, že za ní přišel pro změnu její drahý spolužák s dotazem, jestli ráno vedle toho individua v černém plášti s bílou kožešinou, co bylo namalované jak Jack Sparrow (to si vyprošuju, já náhodou byla namalovaná ještě dobře), šla dobrovolně, zda se vážně jedná o její sestru a zda jí nevadí, že sestra chodí po ulici v tomhle. Nezdvořák jeden

Ovšem největší sranda nastala, když jsem jela ze školy vrátit onen plášť Iantovi, od kterého jsem ho měla půjčený. Musela jsem vypadat vážně děsivě, podmalované oči, plášť s kožešinou, temné šaty, v jedné ruce jsem nesla tři igelitky a v druhé svírala síťku na ryby, o kterou jsem se při chůzi opírala.

U Ianta v práci se mě jakýsi zaměstnanec otázal, koho jdu lovit. Nasadila jsem temný hlas a prohlásila jsem, že Gil-Galada. Obávám se že to nepochopil.

Nicméně plášť byl zanechán k vyzvednutí a já se v již méně epickém outfitu vydala definitivně k domovu.

Fotka na tablo se nakonec vydařila dobře, myslím. Jednohlasně bylo prohlášeno, že mám naprosto nejlepší kostým. Díky, Gil-Galade a Elronde. :-)