Ennorathy

Jak jistě mnozí z vás ví, začali jsme před časem organizovat Ennorathy - víceméně pravidelná setkání příznivců díla J.R.R.Tolkiena. Scházíme se většinou v městské knihovně na nějaké čtyři hodiny každou druhou sobotu v měsíci. Setkání se zatím odehrálo dohromady pět.

---

Prosincové - Nebo též předvánoční, kde jsme si vyměnili dárečky, zahráli několik her (třeba onu Středozemskou flašku), snědli, co jsme našli, a hlavně povídali. Účast byla nejvíc přespolní, dorazila i Vendy a Fantasyologové. Tento Ennorath byl první a myslím, že se relativně povedl. Byl také asi nejklidnější a užili jsme si dosti legrace (když šla Šárka zavolat doprostřed náměstí "Ea! Ať ty věci jsou!", když se šla Vendy zeptat prvního kolemjdoucího, zda nepotřebuje Elrondovu radu a kolemjdoucí chtěl poradit, kudy se dostane do galerie. Nebo jak jsem převrátila půlku knihovny ve snaze najít Silmarillion, byla jsem vyhozena z internetové místnosti aoběhala jsem půlku velitelství jen proto, abychom knížku našli na konci v polici za našimi zády...)

Únorové - Toto setkání bylo popsáno v reportáži z Novoroku, protože se opravdu odehrávalo v rámci novoroku. Bylo zde autorské čtení příspěvků do Semenáčku a začali jsme dle Aegeřiných instrukcí vázat knihu. Polovině předčítání ale nebylo pořádně rozumět, neb pod námi bylo srocení lidu čekající na kino. Dorazila i Daniela a Jixipen, rozjeli jsme několik diskuzí a Irith představila první kapitolu Hobitosloví.

Březnové - Ve znamení dolazování písniček na naše vystoupení na OZP. Zde jsme dodělali dvě naše písničky, svázali další část knihy a ve značně komorním duchu prožili hezké odpoledne.

Květnové - Toto setkání bylo neobvyklé tím, že jsme nešli do knihovny, nýbrž do Prokopského údolí. Dorazil Jeremiáš a později i Dominik. Ano přátelé, slyšíte správně, Jeremiáš. Vyvěšujte vlajky, Jeremiáš je vážně skutečný a žije :-) ! Prošli jsme se k trpasličímu tunelu, na Obřím bojišti svedli několik soubojů a na "hradbách" tunelu diskutovali o možném ubránění tohoto místa, využití jej pro larpy, i nad trendy v moderní fantastice. Dozvěděli jsme se o nových Jeremiášových projektech a Irith chytla čtyři klíšťata. S Dominikem jsme pak pokračovali v soubojích a ze začátku i s Jeremiášem, později bez něj pokračovali ve cvičení šermu. Druhý den jsme poté všichni byli dost rozlámaní, ale rozhodně to stálo za to! Jeremiáši, dorazíš ještě někdy?

Pár fotek na důkaz, že Jeremiáš je stále mezi živými:

Červnové - Opět trochu zvláštní, neb jsme ho pořádali u Laisi, v rámci talanové brigády. V pátek večer jsme se ve složení Irith, Polly, Třezalka, Šárka a Monika sešli u Laisi v Domě Vlaštovky a provedli první přípravy na stavbu talanu. To spočívalo v tom, že Irith vylezla na strom a z větví házela dolů klubka provázku, abychom naměřili materiál na talan. Ten měl být narozdíl od předchozího totiž síťovaný, utkaný z provázků. Večer jsme po změření seznali, že takhle to nepůjde, že to talan bude maximálně tak pro hobítě, ale rozhodně ne na přespání. Tak Irith navrhla a společně s Laisi pak vymyslely jinou koncepci, kdy se talan zavěšoval na jedné straně za strom a na druhé za půdu Klubovničky a vytvářel tak vlatně jakýsi most, po kterém by se dalo vyšplhat z klubovny do větví ořechu.

V sobotu jsme začali s realizací. Dopoledne přijeli ještě Pomněnka s Jožkou, kteří ovšem nestihli autobus a tak šlapali několik kilometrů pěšky po silnici. Šárka jim dojela na kole pomoc se zavazadly a ostatní zatím pletli jak šílení. Stáli v řadě u klubovny, v ruce provázky, pletli a přitom si zpívali (zejména Na talanu stál). Laisi také přečetla část své povídky.

Odpoledne šli ostatní pomáhat Stříberce s vyklizením a úklidem skladu, Irith s Jožkou poté dodělávali talan. Jožka statečně lezl po stromě i klubovně, utahoval, upevňoval a zajišťoval a Irith mu neodborně pomáhala. Opravdu ještě že přijel, jinak bychom to nezvládli. I pokud bychom vymysleli správné úchyty, nikdy bychom neměli fyzickou sílu na to provazy dostatečně napnout.

Ale někdy v pět odpoledne po dni usilovné práce bylo hotovo a Monika jako první pevnost talanu vyzkoušela. Irith pak po síti jako první vylezla až na strom a nakonec si talan vyzkoušeli snad všichni. Paráda. Není lepší pocit než že to, co jste sami navrhli a vyrobiili, funguje.

Abychom učinili zadost Ennorathu, probrala Irith s Laisi svou povídku a zejména potřebnou poezii a opravdu se hodně posunula a dostala další nápady.

Další Ennorathy chystáme zase po prázdninách. Doufáme, že nám to vyjde a budeme se těšit i na Vás!