Tři sestry - Úvod

Přišel čas na další kapitolovou povídku. A to povídku doslova vydřenou, vyseděnou a naprosto vymodlenou. O co tedy jde?

---

Před více než rokem proběhl při cestě na slavnost Brány léta zajímavý rozhovor mezi mnou a Aredhel. V něm jsme rozebírali několik zajímavých aspektů Tolkienova povídání o hobitech.

Konkrétně se jednalo o tento odstavec: "Jak už jsem se chystal povědět, matka našeho hobita - jeho jméno znělo Bilbo Pytlík - byla bájeslovná Beladona Bralová, jedna ze tří pozoruhodných dcer Starého Brala, hlavy hobitů, kteří žili za Vodou, to je za říčkou, jež obtékala úpatí Kopce. Často se říkávalo (v jiných rodinách), že kdysi dávno se jeden z Bralových předků určitě oženil s nějakou vílou. Byl to samozřejmě nesmysl, ale rozhodně na nich pořad ještě zbylo něco ne docela hobitího a čas od času se příslušníci rodu Bralových pouštěli do všelijakých dobrodružství. Diskrétně mizeli a rodina to vždycky ututlala, ale zůstalo skutečností, že Bralové nebyli tak vážení jako Pytlíkové, ačkoli byli nepochybně bohatší.
Ne že by se Beladona Bralová pouštěla do nějakých dobrodružství, jakmile se jednou provdala za pana Bunga Pytlíka. Bungo, otec Bilba, pro ni zbudoval (částečně za její peníze) tu nejluxusnější hobití noru, jaká se dala najít pod Kopcem, za Kopcem i za Vodou, a tam bydlel až do konce svých dnů. Ale přesto je pravděpodobné, že Bilbo, její jediný syn, třebaže svým zevnějškem i jednáním jako by z oka vypadl svému solidnímu a pohodlnému otci, zdědil v povaze po bralovských předcích něco trošku divného, co jenom čekalo na příležitost, aby se projevilo."

Jedna ze tří pozoruhodných dcer... bájeslovná Beladona... Co udělala tak bájeslovného? V dalších Tolkienových dílech o ní nenajdeme ani zmínku, čím tedy byla tak pozoruhodná?

A do jakých dobrodružství se to pouštěla, předtím než se vdala za Bunga? Kde všude byla? Co zažila?

A jak to je s tou vílí nevěstou? Slovo víla se už jinde v Tolkienově díle nevyskytuje a jedinou bytost, kterou bychom mohli k víle připodobnit je Zlatěnka. Ale co byla Zlatěnka? Maia? A že by si Maia vzala hobita? A včem jsou vlastně Bralové tak zvláštní?

Tohle všechno byly otázky, které jsme si pokládaly a marně na ně hledaly odpovědi. Já ale pak odpovědi našla. Samozřejmě, je to jen příběh, není to ničím podložené a profesor by mě s tím asi hnal. Ale sedí to a mé teorie jsou i celkem uvěřitelné. Proč by to tak nemohlo být?

A na základě svých teorií jsem začala psát povídku. Už od začátku bylo jasné, že příběh bude mít tři díly, jeden za každé dobrodružství a jeden za každou sestru. Původní idea byla v tom, že se tři dcery starého Brala v každé kapitole vydají za nějakým dobrodružstvím a objeví odpověd na nějakou hádanku z hobití historie. Tento koncept jsem posléze začala rozšiřovat. Přidala jsem časové roviny a vypravěče a vytvořila tak nějaký jednotící prvek - udělala z celého příběhu vlastně takovou pohádku, kterou Gandalf vypráví jednomu z Cestovatelů. Tím se ale koncepce začala komplikovat a já musela dál a dál vysvětlovat. Proč Gandalf vypráví? A proč zrovna hobitovi? Co s tím ten hobit bude dělat?

Nakonec jsme koncem ledna napsala povídku. Dvanáct stránek, tři kapitoly a tři sestry. Příběh začal být temnější a měl zlověstnější podtext. Něco se mi ale pořád nezdálo a tak jsem to dala uležet. Znovu jsem povídku vytáhla někdy v dubnu. Přečetla jsem ji, uložila do podsložky a celou smazala. Protože to bylo... hrozné.

Zachovala jsem tedy základní kostru příběhu a začala psát znovu. Nová dobrodružství, lepší a víc logická. Druhou verzi jsem dopsala někdy v srpnu a nadšeně své opět dvanáctistránkové dílo poslala k recenzi. Recenze dopadla dobře, ale mně to stále přišlo málo.

Až v říjnu jsem se tedy na to podívala znovu a pořádně. Povídku jsem kompletně přepracovala a rozšířila o 4 strany. Jednotlivé příběhy jsem nechala, jen ten jeden, vinoucí se jimi všemi jsem opět upravila.

A teď Vám konečně mohu představit tuto tak dlouho psanou a revidovanou povídku. Příběh tří pozoruhodných dcer starého Brala a příběh Červené knihy. Příběh i o tom, co bude dál, až Čtvrtý věk skončí. Povídka bude vydaná na tři kapitoly. Dají se sice číst jednotlivě, ale významově na sebe opravdu navazují.

Pokud by někdo náhodou měl zájem o první dvě verze (které mám uložené), nechť mi napíše na meil. Ale vydám je až ve chvíli, kdy bude zveřejněna celá povídka, abyste nepřišli o příběh. A varuji rovnou... nejsem na ně moc hrdá a literární díla vysoké kvality to vážně nejsou.

A teď už další zpráva. Úvodní obrázek k příběhu Tří sester nakreslila Polly. A o tom, jak vznikal on už vám poví více samotná autorka.

P: To, že bych k téhle povídce ráda udělala ilustraci já, jsem věděla už od chvíle, kdy se o obrázku začalo diskutovat. Když potom přišly Dcery Paladina Brala, bylo mi jasné, že bych to chtěla zvárnit podle nich. Tani souhlasila a já tedy měla vyhráno. Od Irith jsem dostala obrázek toho, jak si tyto tři podivuhodné dcery Gerontia Brala představuje ona sama a malou nesmělou prosbu, zda-li bych je mohla udělat suchým pastelem.

A pak už to jelo... Vybalila jsem si suché pastely a pustila se do práce. Ovšem zanedlouho se ukázalo, proč pomocí suchých pastelů tak často netvořím. Trvalo mi to neuvěřitelně dlouho. Navíc jsem obrázek nemohla přenášet aby se nerozmazal, takže o víkendech trávených na chatě jsem neudělala ani čárku. Nakonec se ale doopravdy povedlo a výsledek vypadá takto:

Je mi ctí představit Vám tři podivuhodné dcery Gerontia Brala. Zleva Mirabelka, Belladona a Donamira.

Možná je to symbolické, ale ani obrázek k povídce, která tak dlouho procházela úpravami nevznikal jednoduše. Šárka i Aredhel mi řekly, že by je zajímaly fotky ze zákulisí tvorby, proto projedu od začátku, jak obrázek vznikal. Co tedy výsledku všechno předcházelo:

Jak už jsem psala, na počátku stála předloha vytvořená v Dolldivine. Irith tam vytvořila tři sestry podle svých představ, aby mi mohla dát nějaké vodítko od čeho se odpíchnout. V pár bodech mi k nim shrnula i jejich povahy. Prostě a jednoduše mi o nich vyprávěla. Tady na tom obrázku jsou od nejstarší - takže nejvíce nalevo je Belladona, potom Donamira a vpravo Mirabelka.

Já jsem potom sedla k Deviantartu a Googlu a začala si vyhledávat předlohy. Mimo jiné mezi ně patřily i tyto obrázky: 1, 2, 3. Není to kresleno úplně přesně podle nich, sloužily hlavně pro inspiraci (ale celkem velkou inspiraci).

Když už jsem tedy měla předlohy a v hlavě rozmyšlený koncept, přišlo na řadu předkreslení. Napřed tužkou a později i jemně šedým pastelem, kde jsem si vyznačila první detaily.

Teď přichází asi největší skok, tahle část šla totiž rychle, ale udělá nejvíce viditelný posun. Prachsprosté vybarvení ploch zkladní barvou, jakou později budou mít.

Třetí den se mi povedlo zjemnit Mirabelčiny rysy v obličeji. Ale změna to byla celkem malá. A nevýrazná. Další větší nastala až po čtrnáctidenní odmlce. Pamatuji si tehdy, jak jsem byla zoufalá, když se mi po jednom večeru povedlo udělat jen jdno oko a víc jsem ze sebe prostě nedostala. Proto je další fotka až po čtrnácti dnech. Mimo jiné je tu i vidět jakýsi strach z dělání pusy. Tak dlouho jsem tu Mirabelčinu pusu odkládala, že místo ní měla jen divný bílý flek :-)

A víte, kdy obrázek prokoukne? Když prokoukne i postava na něm. Minimálně podle následujícího úseku to z toho vyplývá...

Teď se svého obličeje dočkala konečně i Belladona. Možná ho nemá až tak krásný, jak si zaslouží, ale její trochu přísný pohled prostě nemohl chybět.

O tom, že obrázek prokoukne po dokreslení očí to očividně neplatí vždy. Ale nemohla jsem si pommoct a tohle stádium jsem sem prostě dát musela. Říkám tomu sova a přijde mi hrozně vtipné. Aneb jak jeden malý detail dokáže změnit celý ráz obrázku.

A tady už je vidět, že jsem obrázek už chtěla mít doopravdy brzy hotový. Tato část vznikla totiž během jednoho dne. Nutno říct, že to bylo téměř opravdu od rána až do večera (opravdu se se svmi výtvory strašně dlouhý čas piplám). Ten den jsme večer měli odjíždět na chatu a já doufala, že to stihnu dodělat a naskenovat před odjezdem. Nepovedlo se. Do dokončení chybělo cca půl hodiny.

Teď už jen stačilo dodělat šaty, doladit detaily a zkusit Donamiře trochu znormálnit oči (pořád je měla moc veliké a divně postavené). Vygumovat barevné šmouhy na pozadí a opatrně oskenovat a výsledek byl hotový! Po měsíci a půl (ne)práce, dvanácti dnech opravdového kreslení, asi týdne hledání předloh a pak zoufalého nadávání na fixativ. Zase mi to celé ztmavil... Naštěstí jsem to prozíravě naskenovala před i po fixativu, takže tu jemnou verzi mám zálohovanou, jen originál to jemně schytal.