Postřehy ze tří světů

Dnešní postřehy budou trochu netradiční. A to hned ze dvou důvodů. Jednak se všechny objevily běhen jedné akce - školní exkurze na Jižní Moravu - a zadruhé se netýkají jen Tolkienova světa. Ano, kdekdo by mohl protestovat, že to sem potom nepatří, ale když to bylo tak nečekané na něco takového narazit… A občas přece neškodí být multikulti ;-)

---

Na začátek již tradiční umyvadlo alias Galadrielino zrcadlo, které se objevuje snad všude. Tentokrát i v zámecké zahradě.

Hned na první prohlídce nás na stole zaujala vkusná miska v elfím stylu, no řekněte, hodí se něco více do hodovních síní lesních elfů než toto?

Na stěnách nás cestou pozorovala již pěkná řádka elfů, kteří se obávali, že bychom jim snad jejich hodokvas mohli překazit.

Naštěstí nám tu však zanechali otevřená zadní dvířka přesně v hobití velikosti, takže jsme přežili ve zdraví.

A v jednu chvíli jsme dokonce procházeli i chodbou vymalovanou jakoby čínským kachlíkovým stylem. A Eru div se, vypadá to tak, že i na dálném východě už slyšeli o Tomu Bombadilovi.

Zato osvětlení bylo na mnohých zámcích koncipované v mysliveckém stylu. Zajímalo by mě, jestli si v Temném Hvozdě už všimli, že jim tam pár paroží chybí…

Jiný lustr se zase vytasil s tím, že v sobě měl uvězněnou figurku hobita. Zvláštní, že to bylo právě v jídelním salonku.

A v zahradách nás přivítal celý entí sněm. Je to focené na panorama opravdu skoro 360 stupňů kolem dokola. Bylo to tam úžasné! Do té doby, než jsme zjistily, že dva metry od nás v jednom z těch stromů ve vosí hnízdo…

O kousek dál v parku jsme našly lesní cestu, zelený tunel jako vystřižený z Kraje…

Když zůstaneme u hobitů… Co jiného k nim patří více, než kulaté dekorace a stoly? Hned v jídelní salonku jsme narazily na tohle krásné kulaté zrcadlo, které nám ty hobity nějakým záhadným způsobem hodně evokuje.

A na stolku se v tom samém pokoji vyskytovala tato roztomilá miska, nebo co to vlastně je. Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to tři hobitky, co se snaží přenést moc velký koláč nebo kotouč sýra.

A dokonce i Gwaihir se na nás přišel podívat. Jen z toho dlouhého čekání, než se uráčíme přijít, trochu zdřevěněl…

Kulatá hobití okna už jsou standart. A i česká šlechta už to konečně pochopila!

Zato na Moravě už to věděli dávno a nepřejali jenom okna. Inspirovali se celou norou. Ano, víme o moravských sklípcích už dlouho. Ale… Tenhle je přece napřesto přesný, ne?

U archeologických vykopávek u Moravského hradiště nás uvítala jejich mapa. Uznávám, moc k přečtení to není, musíte nám proto věřit. Vlevo dole je na ní území nadepsané jako Východní Marka.

Nesnáším, když autobus jede celou cestu pomalu a přesně v tu chvíli, kdy hobit něco zpozoruje a chce si to vyfotit, vyrazí rychle pryč. Přesně to se stalo i tady u tohoto plakátu. Svět divočiny se nejspíše stal divočinou až tehdy, co se k nim připojilo Oko Sauronovo…

Teď už přichází ono slibované okénko z jiných fandomů. A první na řadě je Harry Potter. Četla jsem jeho ilustrovanou verzi - je moc hezká, i když původně asi určena pro hodně, hodně malé děti. No a u jednoho obrázku jsem nestačila zírat. Odkdy Hagrid bydlí v noře?

Na jednom zámku nás upoutala pozvánka na výstavu (bohužel, už je v dnešní době prošlá)

Nicméně v jednom ze salonků při prohlídce jsme si s úžasem uvědomili, jak je zdejší stůl vyzdoben. Lev a had… Odkdy nebelvíři a zmijozelové dokážou vydržet tak blízko vedle sebe?

U lvů ještě zůstaneme a oslím můstkem se díky nim přesuneme ke Hře o trůny. Tentokrát v parku u zámku Lednice. V dešti tam tak stáli v uctivém odstupu zvířata ze znaku dvou klanů. Lancasterů a Starků.