Mírně nevydařený apríl

Zcela nelogicky jedna aprílová povídka, pro odlehčení atmosféry, poslední týdny dosti zhoustlé.

---

Peregrin Bral seděl u stolu a soustředěně vyráběl z modelíny realistické podobizny ovoce a zeleniny. Už měl vyrobenou hrušku, svazek mrkve a ted právě soustředěně modeloval zelené jablko. Kriticky si své dílo prohlédl. Vypadalo doopravdy jako pravé.

"To má za to!" Ušklíbl se, naskládal umělé potraviny do předem připraveného košíku a vyběhl ze dveří.

Byl totiž první duben a Pipin měl pro Smíška připraveného senzačního apríla za minulý rok. Loni mu totiž Smíšek v noci namaloval na obličej modré spirálky a potom mu nakukal, že je to hrozně nebezpečná nemoc, které se zbaví tak, že si na hlavu vyklepne jedno vajíčko, košili si obarví na červeno, kalhoty si ohrne ke kolenům, bude chodit po celém Hobitíně a vykřikovat: 'Já jsem hobitka!' Celý Kraj se mu smál ještě tři měsíce a Barvínka mu to škodolibě připomíná doted. Ted se rozhodl, že se Smíškovi pomstí.

"Smíšku?" zavolal, když došel do Smíškova pokoje.

Smíšek tam nebyl. Pipin jen pokrčil rameny, sedl si na židli a košík postavil na stůl. Smíšek se objevil asi po pěti minutách.

"Co se děje?" zeptal se a přejel Pipina překvapeným pohledem.

"Byl jsem u Červíka, ukrást nějakou zeleninu a tohle jsem ti přinesl." Trhl Pipin hlavou směrem ke košíku. "Víš, já už nemůžu, tak jsem myslel, jestli bys to nechtěl ty. Mamka na to nesmí přijít."

Smíškovy zasvítily oči, probral se košíkem a okamžitě si vytáhl velkou oranžovou mrkev. Pipin se v duchu usmál. Věděl, jak Smíšek zbožnuje mrkve. Smíšek si ji nejdřív zálibně prohlédl a pak se do ní s chutí zakousl.

"Fujtajksl!" Stáhl se mu obličej do výrazu naprostého hnusu a on vyplivl kus modelíny.

Pipin se hlasitě rozesmál.

"Peregrine Brale?!" Zavrčel Smíšek a zoufale vyplivoval zbytky oranžové hmoty.

Pipin se řehtal, až se za břicho popadal.

Smíškovi se stáhla tvář ve zlomyslném úsměvu a hodil zbytky mrkve po Pipinovi.

Pipin se sehnul a hbitě kolem něj proběhl ke dveřím. Smíšek ho ale chytil za rukáv.

"No počkej!"

"To máš za minule!" vyplázl na něj Pipin jazyk, vyškubl se mu a tryskem vyběhl ze dveří. Smíšek popadl košík a se vzteklým zavrčením se rozeběhl za ním. Pipin zděšeně zaječel a zrychlil, ale Smíšek ho rychlé doháněl a v běhu si do ruky připravil modelínové jablko, aby ho mohl Pipinovi, až ho dohoní, strčit do obličeje. Pipin věděl, že jeho jediná šance je, když se zamkne ve svém pokoji. Doběhl ke správným dveřím a s trhnutím je otevřel. Vzápětí vyjekl, protože na něj náhle spadl kýbl plný ledové vody. Smíšek doběhl na roh, ukázal na něj a začal se smát. Pipin si nevšiml kyblíku, který na něj nastražil nahoře, na obrubni dveří. Ted byl Pipin celý mokrý a třásl se vzteky a zimou. Bylo jasné, že se mu apríl moc nepovedl.

"Počkej příště!" zavrčel a hodil po Smíškovi plechový kbelík.