Čtvrtá, prostřední kapitola a další ponoření do úžasného Kraje a jeho obyvatelů - hobitů. Odehrává se někdy kolem Pipinovo pěti let. Smíšek je naštvanější čím dál tím víc a pomalu si začíná říkat, že by bylo lepší, kdyby se Pipin vůbec nenarodil...
Kapitola čvrtá
Smíšek se plížil květinovým záhonem své tety Rosany Bralové. Pipin měl mít zítra narozeniny a Brandorádovi byli pozvaní už tři dny předem, protože si Pipin chtěl se Smíškem hrát. Smíška to už dohánělo k zoufalství. Měl pocit, že uplynulých šest let nedělal nic jiného, než si 'hrál' se svým mimořádně vlezlým bratrancem. Už se z něj skoro stávala profesionální chůva, obzvlášť poslední rok, kdy byl nucen trávit s Pipinem v podstatě každou svou volnou chvilku. Pipinovy sestry sice protestovaly, ale benjamínek si vždy dokázal prosadit svoje. Smíšek už několikrát vážně uvažoval o tom, že uteče z domova, ale nikdy se k tomu neodvážil. Vždyť neměl, kam jinam jít. Frodo se choval příšerně dospěle, ten by ho určitě vrátil jeho rodičům. Cvali Bulva měl dost starostí se svou mladší sestrou Estellou a jeho rodiče by ho u něj určitě také neubytovali a Sam Křepelka…. Sam byl prostě Sam. Pořád mu říkal 'Pane', i když byl Smíšek o dva roky mladší a byl přesvědčený, že by s ním vůbec neměl mluvit, protože Smíšek byl Brandorád, což znamená šlechta.
Smíšek se teď tedy plazil záhonem a na zádech měl přivázaný rybářský prut. Vysvětlil Pipinovi, že chce teď být sám a přesvědčil ho, aby si kreslil u sebe v pokoji. Pro jistotu ho tam ještě zamkl a klíč položil na nejvyšší polici, kterou našel. Dal si záležet na tom, aby teď byl doopravdy sám a Pip ho nerušil. Domluvil se totiž s Cvalim, že půjdou na ryby a tohle byla jediná příležitost, kdy se tam mohl Smíšek vypravit bez neposedně ječícího Pipina a nezbytné Barvínky, která by ho, zatímco by se zachmuřeně opírala o strom, pozorně sledovala. Smíšek už toho měl vážně dost. Barvínka byla skoro ještě vlezlejší než Pipin a měla až neuvěřitelnou intuici, co se týkalo Pipina a jeho 'kazení'.
Smíšek opatrně rozhrnul trs tulipánů a srdce mu poskočilo, když metr před sebou uviděl plot. Ještě se přitáhne tamhle, popoleze tady a konečně byl venku. Vztyčil se a upaloval, co mu nohy stačily. Proběhl lesíkem a jen tak tak zastavil, aby nespadl do řeky. Cvali tu ještě nebyl. Zadýchaně si sedl na bobek a pozoroval vesele zurčící říčku. Zaslechl rychlé ťapkání. To už byl určitě Cvali. Ohlédl se a…
"Smíšku? My budeme rybařit? To je skvělé!" ozvalo se zapištění a Smíšek cítil, jak mu něco skočilo na záda. Tvrdě se rozplácl na zemi a slyšel, jak mu někde za hlavou něco křuplo. Vzápětí mu oči přikryly dvě malé packy a někdo mu do ucha zapištěl "Hádej kdo to je!"
"Ty mrňavej Brale! Koukej ze mě slízt!" zařval a cítil, jak mu ze zad konečně menší hobit sklouzl. Nepochyboval, že to je Pipin. Jen ten dokázal takhle nadšeně ječet. Jenom netušil,
jak se tomu mrňousovi podařilo ho najít. Měl pocit, že Pipin musí mít, podobně jako Barvínka, nějaký šestý smysl. Ale ten jeho musí být určený výhradně na co nejefektivnější otravování Smíška. Rázně se vyškrábal na všechny čtyři a vztyčil se nad šťastně se zubícím Pipem jako bůh pomsty, ze kterého pomalu odkapává mazlavé říční bahno.
"Co tady děláš?" zasyčel. "Měl jsi zůstat doma!"
Pipin maličko ucouvl, ale vzápětí se mu tvářička zase roztáhla v širokém úsměvu. "Ty nejsi rád, že jsem tu s tebou?"
Smíšek otevřel pusu, aby mu jasně řekl, že ne, že opravdu není rád. Že by byl nejraději, kdyby se Pipin vůbec nenarodil a když, tak ho alespoň pořád neotravoval, ale nedostal k tomu příležitost.
"Skvěle! Přivedl jsi i Pipina!" ozvalo se za ním a Smíšek se s povzdechem otočil. Z nějakého pro něj naprosto záhadného důvodu považoval Cvalimír Bulva malé děti za roztomilé a z Pipina byl vždy úplně na větvi.
"Nazdar Pipine, přišel jsi taky rybařit?" zahlaholil Cvali a se spikleneckým mrknutím mu podal lízátko. Cvali měl po kapsách vždycky nějakou sladkost.
Pipin se nejdříve bázlivě přitulil ke Smíškovi, ale vidina dalších sladkostí ho uklidnila. Roztomile pohodil hlavou a zamrkal očima, takže mu Cvali přidal ještě bonbon. Smíšek protočil oči v sloup.
"Prosím tě nech toho a pojď rybařit," okřikl po chvíli otráveně Cvaliho, který právě lezl po čtyřech a vozil nadšeného Pipina na zádech.
"Ale vždyť je to legrace. A on je tak roztomilý," ohradil se Cvali, ale opatrně Pipina sesadil a zvedl se.
Smíšek vrhl po Pipinovi zuřivě nepřátelský pohled a odpoutal si prut ze zad. Vzápětí vztekle vykřikl, protože se mu rybářský prut rozlomil na dvě části.
Nenávistně zasyčel a otočil se k Pipinovi, který s roztomile nevinným výrazem cumlal bonbon.
"Hloupej Brale! Zničil jsi mi prut!" prohlásil.
Pipin se zatvářil velice sklesle, ale Smíška to neobměkčilo. Chytil Pipina za ramena a zatřásl s ním. "Zlomil jsi mi můj nejlepší prut!"
"Počkej, jak by ti ho mohl zlomit?" zasáhl honem Cvali a chytil Smíška za předloktí.
Smíšek se mu vytrhl. "Sledoval mě, a když jsem nedával pozor, skočil mi na záda. Slyšel jsem, jak tam něco křuplo. On mi ho úplně zničil! Byl to dárek od Froda," zasyčel a znovu se otočil k Pipinovi.
"Ne!" vyjekl Cvali a skočil mezi ně. "Počkej, já si s ním promluvím, určitě to udělal omylem!"
Smíšek se ho pokusil odstrčit a dosáhnout na Pipina, ale Cvali ho rázně zadržel. Sedl si na bobek, aby měl své a Pipinovi oči v jedné úrovni a zpytavě si ho prohlédl.
"Je to pravda?" zeptal se.
Pipinovi se roztřásl spodní ret a on přikývl.
"Ale určitě jsi to neudělal schválně, že ne?" pokračoval Cvali.
"Ne," pípl Pip a roztřásl se jak osika.
"Ted se Smíškovi omluvíš a bude to vyřízeno. Ano?" zeptal se Cvali a popostrčil ho směrem ke Smíškovi, který soptil vzteky.
"Promiň, Smíšku. Já nechtěl. Ono to samo. Promiň," řekl Pipin a pohladil Smíška po zádech, kam až nejvýš dosáhl.
"No vidíš. Hodný hobit. Už je to v pořádku," pochválil ho Cvalimír Bulva a dal mu další cukrátko.
Smíšek div nevyprskl. V pořádku?!
"Chtěl bys teď chytat ryby?" zeptal se Cvali.
Pipin přikývl a sedl si na břeh řeky vedle Cvaliho, který nahodil vlasec a prut podal naprosto šťastnému Pipinovi.
Smíšek zato měl co dělat, aby Pipinovi nevrazil facku. Nemohl tomu uvěřit. Pipin mu zlomil prut, překazil klidné odpoledne u řeky a ještě přebral nejlepšího kamaráda!
Pipin se krčil spolu se Smíškem v křoví za norou Lobelie Pytlíkové ze Sáčkova a tvářičku měl zčervenalou vzrušením. Právě se mu totiž dostalo ohromné pocty. Jeho nejoblíbenější bratranec si ho vybral, aby mu pomohl s krádeží jablek z velké jabloně v Lobeliině zahrádce. Byl strašně nadšený, když ho o to Smíšek požádal a teď netrpělivě poskakoval vedle svého čtrnáctiletého bratrance a snažil se působit nenápadně.
Smíšek naproti tomu začínal litovat své volby. Frodo už totiž byl skoro plnoletý a vážně mu oznámil, že je pod jeho důstojnost, aby se s ním plazil někde v křoví a kradl jablka. Smíšek ale věděl, že na takovou loupež nemůže být sám. Bylo totiž potřeba jednoho hobita, který by hlídal a druhého, který by mezitím kradl. Dlouho přemýšlel, jestli nemá poprosit Sama Křepelku, ale ten byl tak poctivý, že by se pravděpodobně majiteli ukradeného ovoce šel hned druhý den osobně omluvit. Cvali také nepřicházel v úvahu, protože utíkal ještě pomaleji než starý Vladivoj Kšandička a každá větev by pod ním praskla. Pak si ale Smíšek vzpomněl, jak se Perla, Berunka a Barvínka bály, aby jim Pipina nezkazil a tak se rozhodl, že požádá o asistenci jeho. Ale Pipin byl až moc netrpělivý, pořád vzrušeně poskakoval a tropil příšerný rámus.
"Pšššt," okřikl ho Smíšek a zacpal mu pusu rukou.
Pipin okamžitě přestal poskakovat a skrčil se, co nejníž dokázal.
"Víš, co máš dělat?" zeptal se Smíšek tiše a šestiletý Pipin kývl. Byl se svou důležitou rolí dokonale obeznámen. Měl hlídat, zatímco bude Smíšek trhat jablka.
Smíšek si nejdříve pohrával s myšlenkou, že pošle Pipina krást a hlídat bude sám, ale pak si uvědomil, že Pipin nemá šanci vylézt na tak vysokou jabloň.
Kývl a přikrčeně se rozběhl vpřed. Pipin zůstal ve křoví a bystrýma, hobitíma očima kontroloval zahradní branku. Smíšek ho poučil, že Lobelie vždycky chodí přední brankou. Kdyby uviděl, jak se blíží, měl třikrát zapískat. Skrčil se co nejníže.
Najednou uslyšel jakýsi hluk. Rychle se otočil. Smíšek seděl na stromě a soustředěně trhal do košíku ta nejhezčí jablka. Pipin na něj znepokojeně mávl a ostražitě se rozhlížel dál. Pak se ten zvuk ozval znovu a Pipin poznal, co to je. Lobelie Pytlíková ze Sáčkova se vracela domů. Ale ne hlavní brankou, jak Smíšek předpokládal. Šla zadní brankou. Jestli Pipin okamžitě něco nepodnikne, přijde Lobelie Pytlíková až sem a uvidí Smíška, který si zřejmě blížící se nebezpečí vůbec neuvědomoval. Musí se rozhodnout rychle. Věděl, co musí udělat. Zbožňoval svého bratrance a nikdy by nedovolil, aby mu někdo ublížil. Vyklouzl ze svého úkrytu a rozběhl se dozadu, za noru, směrem k blížící se Lobelii.
"Dobrý den! Jé vy máte ale hezký klobouk!" zaštěbetal a doběhl až k ní.
Lobelie ho sjela podezřívavým pohledem. "Co tady chceš?"
"Musím vám něco ukázat!" zaimprovizoval Pipin a vykulil na ní nevinné oči.
Lobelie ho odstrčila a klidně pokračovala dál. Pipin zpanikařil, jestli Lobelie ujde ještě dva metry, určitě Smíška uvidí! Pověsil se jí za ruku a táhl ji zpátky.
"Je to moc důležitě! Prosím!" zaječel co nejhlasitěji. Doufal, že když už se mu nepodaří Lobelii zastavit, alespoň varuje Smíška.
"Pojďte se mnou!" zaječel znovu.
Lobelie ho vztekle odstrčila a vešla před svou noru. Pipin zariskoval pohled nahoru na jabloň.
Srdce mu bilo jako splašené. Smíšek tam nebyl. Pod stromem ležel jen košík s rozsypanými jablky. Ale to už si ho všimla i Lobelie. Vzteky úplně zčervenala a obrátila se na vyděšeného Pipina, který už upaloval, co mu nohy stačily, pryč. Vyběhl ven z Lobeliina sadu a rozběhl se po cestičce zpátky k Bralovu. Doufal, že se Smíškovi podařilo utéct. Najednou však do něj něco z boku vrazilo a povalilo ho to do trávy. Pipin se začal zoufale bránit, ale druhý hobit byl silnější. Uklidnil se, když poznal Smíška. Smíšek si na něj klekl, ruce mu držel za hlavou a nepřátelsky se mu díval do obličeje.
"Smíšku? Co to děláš?" zeptal se Pipin zděšeně a snažil se vykroutit z jeho sevření. Ale Smíšek byl na něj moc silný a bolestivě jej tiskl.
"Proč jsi to udělal?" zasyčel mu Smíšek zblízka do obličeje. "Myslel, jsem, že to zvládneš! Proč jsi nehlídal?" Měl na svého bratrance pořádný vztek. Pořád se za ním ploužil jako stín, vyžadoval, aby si s ním Smíšek hrál a nebyl schopný ohlídat ani jednu starou hobitku.
"Ale já hlídal! Ona přišla zadní brankou. Říkal jsi, že mám hlídat tu přední! Ale když už jsem jí uslyšel, tak jsem se jí snažil zastavit. Kdybych nic neudělal, určitě by tě našla!" bránil se zoufale Pipin.
Smíšek si odfrkl, ale pustil ho. Nepřátelsky ho pozoroval, zatímco se Pipin zvedal zpátky do sedu a mnul si zápěstí.
"Všechno je to tvoje chyba! Přišli jsme o jablka!" prskl ještě Smíšek a rozeběhl se pryč. Už měl svého otravného bratrance vážně plné zuby.
