Příběh Túrina Turambara - školní práce

Dlouho jsem nepřidala žádné svoje obrázky. Je to způsobené mimo jiné tím, že jsem přešla na částečně uměleckou vysokou školu a tedy to, co teď kreslím, jsou školní práce. Na "normální" kreslení mi pak nezbývá čas nebo nálada. Podařilo se mi ale jednu školní práci spojit s Tolkienem a co z toho vzniklo?

---

Celá práce byla velmi zvláštní. Napřed nás přednášející chtěla uvolnit, abychom se nebáli "agresivně čmrkat" a měli pořádně uvolněnou ruku. Takže každý měl za úkol říct jednu náhodnou větu. Věty na sebe mohly navazovat a tvořit tak příběh, nebo mohly být úplně náhodné podle toho, co nás zrovna napadlo. Naším úkolem pak bylo podle pronesené věty něco kreslit na velký formát balicího papíru. Naprosto cokoliv.

Když jsme doprojeli kolečko a každý se podělil s ostatními o svou větu, přišla na řadu další část úkolu. Protože jsme si nemohli kreslit jen tak, že? Jako výstup z této roztomilé činnosti jsme museli o týden později odevzdat zapaspartovaný cyklus výřezů, které spojoval nějaký společný námět. Výřezy musely být alespoň dva o velikosti 10x10cm (a všechny samozřejmě musely mít stejnou velikost, což trochu zhoršovalo vybrání správné kompozice).

Zrovna jsem s FS byla uprostřed zkoušení Húrinových dětí a tak se stalo, že mi všechno připomínalo Túrinův příběh. Všechno. A ani zde tomu nebylo jinak. Vznikl tedy čtyřdílný Příběh Túrina Turambara. Později mi bylo vyčteno, že jsou si výřezy moc podobné (asi lidi říkaly moc podobné věty), k závěrečnému odevzdání se tedy čtvrtý výřez nedostal. Sem dám ale všechny. Je to trochu neobvyklá práce, ale holt ze zvláštního zadání vychází zvláštní výsledek. Nakonec jsem si to však užila a s výsledkem jsem byla spokojená. Ale jak prohlásila přednášející po odevzdání práce "výřezy se daly vybrat lépe". To asi ano, ale taky se dalo asi vybrat lépe zadání nebo nám nějak naznačit, že se máme snažit na ten balicí papír zaznamenat co nejrozdílnější věci.

I. Dětství

Túrin se narodil do těžkého období, zemi zasáhla nemoc, které podlehla i jeho mladší sestra Urwen (Smích). Poté mu otec odešel do války a již se nevrátil. Jako malý tedy kolem sebe viděl jen smrt a utrpení (znázorněné všemi možnými klikyháky). Jeho matka, Morwen, ho však poslala do bezpečí Doriathu, kde se ho ujal král Thingol a staral se o něj jako o vlastního syna. Tehdy konečně malému Túrinovi vysvitla naděje na bezstarostné dětství a příjemné zítřky.

II. Býti psancem

Ale nemohlo to být všechno až moc růžové, Túrin prostě musel něco pokazit. A tak když zabil Saerose, utekl do divočiny a stal se psancem. Původně to bylo znázornění slova tečka (tak končil příběh naší třídy), ale řekněte, není ta kulička roztomilý psanec? Stojí proti všem a všemu v uctivé vzdálenosti a přesto má své vlastní osobité kouzlo.

III. Zmatení drakem

Původně jsem tento výřez chtěla nazvat Zatmění, jako odkaz na Elsinu nádhernou písničku z pásma, ale bylo ještě dlouho před jeho uvedením, a tak jsem si nebyla jistá, jestli je to vhodný nápad. Tato píseň se týká právě mysli zmatené dračím kouzlem, jak prozrazuje trefný neoficiální podtitulek "píseň šílené Nienor". Drak jí pěkně zamotal hlavu (a Túrinovi potom taky). A přineslo to jen zlo a mnoho špatných událostí.

IV. Túrinova smrt

Všechno jednou končí. Něco dříve a něco později. I když by možná bylo lepší, kdyby Túrinův život skončil o něco dříve… Třeba by všichni byli poté šťastnější. Ale nestalo se. A tak zde, na čtvrtém výřezu máme Túrinovu smrt. A taky smrt Nienor/Níniel. A Morwen. A ještě žijícího Húrina bloudícího krajem a zoufale hledajícího Gondolin. Viděla jsem je všechny v těch malých tečkách uprostřed změti zmatku a neštěstí, které je ještě stihlo zasáhnout.

A těch bílých fleků si nevšímejte, to jen naše přednášející na cvičení ukazovala třídě s křídou v ruce, jak mají agresivně čmrkat. Berte to jako zásah vyšší moci, Morgotha, který usoudil, že černá je moc trapná a přešel na bílou s pocitem, že je to víc cool.